OurStories.cz ~ naše povídky » Prokletý tanec

17.06.2012 (15:00) • Ali • • komentováno 10× • zobrazeno 3738×

První tanec 

Draco seděl v kolejní místnosti, kde se z nenadání objevil malý domácí skřítek a připíchl na nástěnku pergamen s křiklavě červeným inkoustem. Draco zběžně pohlédl na skřítka, který dříve patřil rodině Malfoyových. Líně se zvedl z křesla a šel se podívat na pergamen. Titulek hlásal: „Absolventský ples!“  To bude zase něco, pomyslel si a protočil oči. Zběžně přelétl očima text, kde profesor všem oznamuje, že tuto sobotu bude ples a podobné nepodstatnosti. Pro Draca byl zajímavý pouze text, kde profesor psal, že sám určil páry mezi studenty posledního ročníku. Draco zděšeně sjel na přiložený pergamen a hledal svoje jméno. Našel je rychle a našel u něj jméno, které opravdu nechtěl, aby tam bylo napsané.

Dracem projel takový vztek! Okamžitě si znechuceně odfrknul. Otočil se na patě a okamžitě zamířil do sklepení k učebně lektvarů. Proběhl prázdnou učebnou a prudce vpadl do kabinetu.

„Proč?“ vyštěkl Draco prudce a zabouchl za sebou dveře.

„Taky ti přeji krásné odpoledne,“ odpověděl sarkasticky Snape.

„Ale já se ptal proč, pro Merlina?“ opakoval vztekle Draco.

„Pane Malfoyi, pokud vím, stále jsem v Bradavicích profesorem a vy pouhým studentem. A fakt, že jste můj kmotřenec, mě v tuto chvíli nezajímá, takže pokud nechcete připravit Zmijozel o drahocenné body a vysloužit si školní trest, tak se otočíte a přijdete znovu. A lépe!“ dodal Snape, aniž by zvedl pohled od opravování studentských prací.

Draco věděl, že je zbytečné odporovat. S překypujícím vztekem dýchal jako rozzuřený býk, otočil se na patě a se skřípěním zubů odešel. Chvíli za dveřmi stál a vydýchával své rozhořčení. Zhluboka se nadechl a zaklepal, chvíli počkal a potom strčil hlavu do dveří.

„Pane profesore, omlouvám se za vyrušení. Nemáte chvíli čas?“ řekl Draci zdvořile, ale s největším sebezapřením, které v sobě našel.

„Jistě, pane Malfoyi, pojďte dál a posaďte se,“ řekl Snape a ani se nenamáhal zvednout hlavu, když ukazoval na židli před sebou. Draco na ni ztěžka dosedl a pozoroval svého kmotra při práci. Stále tiše skřípal zuby, jak byl vytočený.

„Dáte si čaj?“ otázal se Snape po dlouhé chvíli ticha. Z tónu a barvy jeho hlasu bylo znát, že se baví Dracovo „vychováváním“.

„Ne,“ zabručel Draco v odpověď, ale rychle dodal tiché: „Děkuji“, protože mu jedna lekce slušného chování stačila. Snape se zvedl ze své židle a došel si nalít čaj, ačkoliv Dracovi připadala ta doba dostatečně dlouhá, aby si během ní ten čaj i zasadil, vypěstoval a vyrobil. Když přišel, sedl si pohodlně do židle a upil čaje.

„Takže, ty ses přišel zeptat proč. Ale proč co?“ podíval se na něj nechápavě Snape.

„Proč jste dal mě a tu… Grangerovou jako pár na absolventský ples?“ řekl Draco pomalu, ale musel se pořádně snažit, aby nevybuchl asi jako každý předmět, který se kdy dostal do blízkosti Seamuse Finnigena.

„To jsem nebyl já,“ řekl Snape.

„Tak který zmutovaný tůňodav vymyslel, že budu já s ní?“ řekl Draco a upřel svoje šedozelené oči na Snapea.

„Paní náhoda, milý Draco,“ odpověděl s klidem Snape a pohrával si v prstech s hrnečkem.

„Děláte si ze mne srandu, pane?“ Draco kypěl vztekem jako stratovulkán, který se probudí k životu a neví, co s přebytečnou lávou.

„Ne, nedělám,“ řekl Snape klidným hlasem a ukázal na dvě skleněné misky s nějakými kousky pergamenu. Draco se zvedl ze židle a zvědavě vzal jeden pergamen a rozložil ho. Tenkým černým inkoustem tam bylo úhledným písmem napsáno Gringrassová. Lístek vrátil zpátky do misky a zvědavě se podíval na lístek v druhé misce, kde objevil svoje jméno. Lístky hodil zpátky do misek a obrátil se na profesora.

„Nevěřím, že jste vytáhl zrovna moje a její jméno současně,“ řekl Draco rozhořčeně a kdyby mohl, metal by očima blesky.

„Věřit mi můžeš, věřit mi nemusíš. To je mi jedno. Stejně s tím už nic neuděláš,“ řekl Snape. Draco se zhluboka nadechl. Tuto informaci musel hodně dlouho rozdýchávat. Sedl si ztěžka do židle a upřel oči na svého kmotra. V hlavě mu létaly nápady jako splašené, ale absolutně netušil, který z nich je nejvíc malfoyovský.

„Pane?“ otázal se Draco, aby získal čas na zformulování nápadu, který mu přišel jako spásný. Profesor zamručel, aby dal Dracovi najevo, že má mluvit.

„Jak moc Vám bude vadit, když se na ples nedostavím? Já se totiž obávám, že budu nemocný,“ řekl Draco a zakašlal, aby „dokázal“, že se necítí dobře.

„Vadit mi to nebude,“ řekl profesor, ale pokračoval. „Já budu přímo naštvaný a následně nepříjemný jako tuňodav, když ti dochází vzduch pod hladinou!“ řekl Snape nasupeně a upřel oči na svého kmotřence.

Draco už, už otevíral ústa, že něco řekne, ale vyrušilo je tiché, leč naléhavé zaklepání na dveře kabinetu. Profesor se zvedl a ukázal Dracovi, že má zůstat sedět, když viděl, že se také zvedá. Profesor pootevřel dveře. Draco slyšel, jak jemu povědomý hlas naléhá, aby své rozhodnutí ještě změnil a dal jí jiného partnera. Profesor jen důrazně řekl, že toto rozhodnutí měnit nebude. Draco musel uznat, že Hermiona nemá ani polovinu jeho výdrže. On by se ještě hodnou chvíli pokoušel profesora obměkčit, ale ona jen zamumlala: „Aha,“ a odešla. Snape se vrátil a sedl si do židle.

„Přál jste si ještě něco, pane Malfoyi?“ zeptal se profesor a přidal zamračený pohled.

„Ne, pane,“ odpověděl Draco, neochotně se zvedl a odešel.

Chodbou se prohnal jako hurikán a odmítal se zastavit, dokud nedoběhl do umýváren Ufňukané Uršuly. Tam se sesul na podlahu a zkoumal strop místnosti, kde se Uršula ráda vznášela.

„Co se stalo tentokrát, Draco?“ ozval se hlas od umyvadla, kde se následně objevila hlava. Draco se na ni otočil a zašklebil.

„Víš, že nemám rád, když lezeš z umyvadla. Dělá se mi z toho špatně. A co se stalo? Bude ples a já mám za partnerku takovou namyšlenou šprtku. A ještě ke všemu je to mudlovský šmejd. Blé!“ zašklebil se Draco za doprovodu otřesení.

„Ty jeden nadutče! Já za svého ubohého života byla taky mudlovský šmejd a u mě ti to najednou nevadí! Je vidět, že ti ta tvoje zelená čistá krev natekla hluboko do mozku,“ řekla nasupeně Uršula. Draco se nestačil divit, kde se v ní ta vzteklost bere.

„Dobře, dobře, uklidni se. Zase tolik jsem toho neřekl. Jo, to vím, že jsi byla mudlovský šmejd, ale nějak mi to nevadí, nějak to nevnímám, protože ty jsi kamarádka. Ale ona? Ona je naprosto nesnesitelná. Je to namyšlený šprt a ještě ke všemu se bratříčkuje s tím zmetkem Potterem. Ach, jak já ho nenávidím,“ pronesl Draco a maskou ztrápeného obličeje.

„A nic se s tím udělat nedá?“ ptala se Uršula.

„Kdyby šlo, tak tu nesedím, Urši. Ale jak je vidět, tak se s tím nic dělat nedá,“ řekl Draco zkroušeně a položil si hlavu do dlaní.

„Tak to ti pomůžu vybrat oblek,“ zašklebila se Uršula…

&&&

Čas vyhrazený dnům mezi úterkem a sobotou běžel neúprosně rychle a než se Draco stačil pořádně vydýchat z toho šoku, byl tu den jeho popravy. Draco stál ve svém pokoji a díval se na svůj odraz v zrcadle. Měl na sobě zelenočerný společenský hábit. Akorát si upravoval lem levého rukávu, když se ve zdi objevila šedivě průhledná hlava. Draco se lekl a prudce otočil.

„No páni! Sluší ti to,“ řekla Uršula a zasmála se svým pisklavým smíchem.

„Hm. Radši zmiz!“ zasyčel Draco podrážděně a zamračil se na sebe. Uršula nakrčila nos a zmizela ve zdi. Draco si připadal strašně spoutaný v tom hábitu. Naposledy se podíval do zrcadla a rezignovaně sešel do společenské místnosti.

Tam už nikdo nebyl. Až na jednu osobu, která seděla v křesle a svůj každodenní úsměv vyměnila za smutný výraz. Hermiona se pomalu zvedla a otočila na Draca. Nejspíš ho tam nečekala, protože se na malý okamžik zatvářila překvapeně. Následně nasadila masku odporu a sebezapření tak velkého, že ani Draco neuměl takový výraz.

„Sluší ti to,“ řekl Draco a pokusil se o zdvořilý tón, ale nějaký rys jeho obličeje prozrazoval, že to nemyslí moc vážně. Hermiona protočila oči a otočila se na podpatku.

„Buď tak laskavý a nesnaž se být milý, stejně ti to nejde. A radši už pojď, jinak bude Snape nadávat,“ zavrčela Hermiona a prošla vchodem, aniž by mu věnovala další pohled. Draco znuděně protočil očima a neochotně vyrazil za ní. Nepokoušel se ji dohnat. Jen občas mu sjel zrak na její ladnou chůzi, která dodávala ladnost a šarm celé její postavě. Ač neochotně, musel se přiznat, že vypadá kouzelně.

„Draco, ty jeden švábe, koukej se okamžitě uklidnit,“ křičelo na něj jeho malfoyovské já, které bylo v rozporu s jeho normálním já. Došli před Velkou síň zrovna ve chvíli, kdy Snape zmateně pobíhal a hledal je dva.

„No sláva! Kde jste se courali? No, to je fuk! Jděte se zařadit za Pottera s Weasleyovou,“ štěkl Snape a chtěl odejít, ale ona ho zastavila.

„Pane, proč se tam máme jít zařadit?“ ptala se nechápavě.

„Já vám to neřekl? No, nevadí. Prostě jeden pár z každé koleje zahajuje ples. Já vybral vás dva, tak běžte, jinak vám oběma strhnu body za neposlušnost!“ skoro zakřičel Snape. Oba jen nesouhlasně zavrtěli hlavami, ale raději se šli zařadit za Nebelvíry.

Začala hrát hudba. Draco podle správné etikety nastavil Hermioně rámě, ale nečekal, že by jej přijala, takže ho hodně překvapilo, když ucítil její ruku na svém předloktí. Draco čekal, že svou ruku stáhne nebo s ní nějak ucukne, ale ani jedno neudělal. Spíš cítil, jak se každý sval v jeho těle napjal. Hermiona nasadila úsměv, ale nebyl to pravý úsměv, protože kdyby byl, smály by se jí i oči, ale ty měly co dělat, aby se nerozbrečely. Draco pomalu vzal Hermiona za pas a jemně vzal její ruku do své. Hermiona s sebou lehce cukla. Začala hrát melodie úvodního valčíku. Draco okamžitě začal tančit s Hermionou do rytmu. Hermiona byla okouzlující. Rozdávala úsměvy na všechny strany, jen na Draca se mračila. Jakmile skončil první tanec a oni už nemuseli být spolu, tak se Hermiona vzdálila. Draco se bezradně posadil ke stolku, u kterého nikdo neseděl. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že se půjde vydýchat na Astronomickou věž nebo se opije. Z tohoto rozpoložení ho vytrhl výjev, který by nikdo nikdy nečekal.

Profesor Snape se k němu potácel. Draco doufal, že za to může stísněný prostor, ale když viděl, že dělá profesorovi potíže projít i docela širokou uličkou, usoudil, že to nebude prostorem, nýbrž alkoholem, který koluje v jeho žilách a nebezpečně šplouchá v jeho skleničce. Snape ztěžka dosedl na židli naproti němu.

„Tak jak se ti líbí ples, milý kmotřenče?“ zablekotal Snape. Bylo vidět, že není úplně opilý, ale ani střízlivý. Odpovědí na jeho otázku bylo pouze Dracovo odfrknutí.

„Tak proč se nebavíš?“ zeptal se lehce podnapile. Draco se na něj zahleděl a v první chvíli chtěl říct, že nemůže, protože je znechucený z tance s Hermionou, ale když nad tím tak uvažoval, musel přiznat sám sobě, že by akorát lhal. Zavrtěl nad tím hlavou, jako by chtěl odehnat škrkny. Snape se na něj upřeně podíval a chápavě usmál.

„Láska! To je kouzlo, co?! Ani si nevšimneš, že tě ten okřídlený střelec střelil a jsi… no, víš kde… no, u Hagrida… no, v háji!“ vzpomněl si Snape konečně na slovo, které tak pracně hledal. Draco zavrtěl hlavou a pohled mu sjel bezděčně na Hermionu, která seděla u nedalekého stolku, a její oči vypadaly, že se brzy zalijí slzami.

„Tak proč pro ni nejdeš?“ ptal se Snape. Draco věděl, že jeho kmotr má myšlená zastřené alkoholem, ale zase ne tolik, aby nedokázal být racionální. V Dracovi začal hlodat hlásek pochybnosti. Nakonec se zvedl a přešel ke stolku, u kterého seděla Hermiona.

„Můžu si sednout?“ zeptal se Draco a ukázal na židli naproti ní. Hermiona jen přikývla. Podívala se do klína a rychle zamrkala.

„Co chceš?“ zeptala se podrážděně. Bylo slyšet na jejím hlase, že se chvěje.

„Je ples. Chci se pobavit. Ty snad ne?“ nadhodil Draco.

„Nevím. Slavnosti moc nemusím. Stejně celou slavnost vždy sedím,“ dodala a pokrčila rameny. Draco se pro sebe ušklíbl. Pomalu se zvedl a došel před ni.

„Smím prosit?“ pronesl a nastavil ruku, aby jí pomohl vstát. Hermiona vykulila oči, ale byla tak v šoku, že přijala bez jediné námitky. Draco ji odvedl na taneční parket, kde si ji přitáhl do náruče a začal tančit do rytmu pomalého valčíku.

„Tohle bude zajímavý večer,“ pronesla tiše Hermiona. Draco se ušklíbl, ale musel uznat, že má pravdu, protože zahlédl Snapea s profesorkou Trelawneyovou, jak spolu tančí.

„To tedy ano,“ dodal se smíchem. Hermiona se otočila směrem, kterým on koukal, a dala se do upřímného smíchu, Draco se na ni otočil a nemohl si pomoci od pocitu naprostého štěstí, když viděl, jak se směje. Hermiona se s mírným úsměvem na rtech otočila a všimla si Dracova pátravého pohledu.

„Co?“ prohodila a podívala se na něj.

„Nic jen…“ Draco se na chvíli zarazil, jak zápasil malfoyovský Draco s nově „vzniklým“ Dracem, s Dracem, který si přál nepatřit do starodávného čistokrevného rodu. „Jen ti to moc sluší,“ dořekl s trochou neklidu v hlase.

Aha. No, tak děkuju,“ řekla Hermiona a vypadala opravdu zaraženě. Draco se nad tím pousmál.

„Sakra, co to tu hrajeme?!“ vyhrkla najednou Hermiona a upřela svoje čokoládové oči na Draca. Ten se zastavil a upřel zase svoje oči na ni.

„Ehm, promiň, ale teď jsem tě tak trochu nepochopil,“ pronesl Draco. Hermiona se zatvářila podrážděně a zmateně zároveň.

„No, ty takový normálně nejsi. Vždycky jsi uzavřený do sebe a lidem, jako jsem já, se ty a tvá rodina směješ. Tak mi laskav řekni, co ti teď najednou spadlo na hlavu, že se chováš naprosto nepředvídatelně. Vyzval jsi mě k tanci, pochválil mi šaty. To zkrátka nejsi ty!“ rozčilovala se Hermiona.

„Aha. Tak tedy,“ Draco se zhluboka nadechl. „Víš, moje nejlepší kamarádka je duch, ale za svého života byla z mudlovské rodiny. Můj otec se chová jako hovado, protože věří, že je dokonalý, protože v sově nemá ani kapičku mudlovské krve, což není pravda. Vždycky doufal a věřil, že to tak je, ale není. Jedna z jeho předků nebyla úplně věrná starému Malfoyovi. A proč se pořád chovám jako namyšlený idiot? To je docela jednoduché. Je mnohem jednodušší být uzavřený a tvářit se namyšleně, než být sám sebou. Sám sebou jsem doma a mám z toho akorát problémy. Tak mi laskavě dovol stát se na dnešní večer tvým galantním a milým společníkem,“ dořekl Draco a připadal si najednou tak nějak obnažený. Nikomu nikdy neřekl jedno ze svých mnoha tajemství. Kdyby poslechl své malfoyovské já, okamžitě by se sbalil a utekl pryč. Hormiona se na něj jen nevěřícně dívala a v jejích očích se zračil nesouhlas s jeho slovy a naprostý úžas toho, že se jí to rozhodl říct.

„Aha. No, sice to zní všechno moc hezky, co mi tu povídáš, ale zní to jako zvrácená pohádka. Promiň,“ řekla Hermiona a přidala k tomu omluvný úsměv. Draco se cítil jako pes, kterého právě zbili holí.

„Tohle jsem čekal. Jak ti tedy mohu dokázat, že si nevymýšlím?“ zeptal se Draco s očima plnýma naděje.

„Buď celý večer takový, jaký říkáš, že jsi,“ odpověděla Hermiona s milým úsměvem. Draco se na ni usmál a zastrčil jí uvolněný pramen vlasů za ucho…

Děkuji všem čtenářům za komentáře, které necháváte u mých povídek. Vím, že to nejsou díla zrovna nejlepší, ale snažím se. Tyto komentáře mě také posouvají dál, abych psala a psala. Děkuji za ně ještě jednou.

Tuhle povídku bych chtěla věnovat dvěma osobám - mojí kamarádce Isabelle a ŠárceS.

Isí, tahle povídka je pro tebe, protože si tě vážím. Vážím si tě jako člověka a vážím si tě jako autorky, protože bych občas opravdu brala tvoji hlavu a tvé nápady, které jsou skvělé. Užij si ji, je tvoje!

Šárko, děkuji ti za nápad, který si mi vnukla tvojí povídkou Hrdinný smrtijed. Jen tobě vděčím za to, že je tahle povídka na světě. Ještě jednou děkuji a užij si čtení.

XOXO, Vaše Ali. =) 

Autor: Ali (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Prokletý tanec: