OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » A pak jsi přišel ty

24.06.2010 (15:00) • Fiddi • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1086×

A pak si přišel ty.

Tvoje krása byla oslňující, jako nejjasnější hvězda ve vesmíru. Tvoje oči byly hluboké jako nejhlubší oceány s barvou černější než vesmír samotný. Tvoje rty měly chuť nejsladšího medu a dech voněl po slunečních paprscích. Tvoje vlasy barvy mědi prosvícené milióny světlušek ležérně padaly to těch hlubokých, černých očí a vítr si s nimi lehce pohrával. Tvůj hlas zněl jako velký zvon, doplněn stovkami drobounkých zvonečků, hrajících v dokonalé souhře tónů. Tvoje tělo bylo dokonalé, svaly tvrdší než ocel spolu tančily jako mořské vlny v nezkrotném tanci dávných bohů, kterým si ty udával takt. A tvoje kůže, tvoje kůže byla jemnější než hedvábí a zářila krásou tisíců drobounkých diamantů, poskládaných těsně vedle sebe a tvořící tebe. Tvoje pohyby byly ladnější než svobodný běh divokého koně, svojí rychlostí jsi předběhl i světlo, tvoje síla dokázala přestěhovat horu. Tvoje city byly ryzí. Láska silnější než smrt, oddanost až za hrob, zbožnost hodna velkých bohů.

Bylo to krásné, ty si byl krásný. Ten jeden jediný den s tebou stál za můj život, za milióny lidských životů. A ty ses rozhodl. Řekl si, že jsem tvoje druhá polovina, že beze mě nemůžeš žít, že jsem královna tvého srdce, že mě nikdy neopustíš a já ti věřila. A potom jsi to udělal. Udělal si ze mě svoji dívku, svoji ženu, svoji věčnost. Udělal si ze mě sebe. Udělal jsi ze mě upíra.

Otevřela jsem oči a poprvé na tebe pohlédla a zjistila, že jsem měla pravdu. Že moje přirovnání byla nanejvýš pravdivá. Protože i ta nejjasnější hvězda jednou zemře. I ten nejhlubší oceán se jednou vypaří, vesmír se jednou stane bílým. Protože i ten nejsladší med může být jed a sluneční paprsky vystřídají měsíční. Protože měď ztratí na větru a dešti svoji krásu a zezelená, každá světluška jednou zhasne, každý zvon jednou nahradí jiný. Protože i ocel se dá přestřihnout, vlnobití po bouři ustává, a dávní bohové zůstávají jenom vzpomínkou, která se jednou vytratí. Protože každé hedvábí se roztrhne a každý diamant ztratí svůj lesk, když na něj nedopadne žádné světlo. Protože i svobodný běžící kůň jednou zestárne a zhyne, světlo bude všude a zároveň nikde a nic a všechno nedohoníš. Protože každou horu jednou vítr rozfouká na jemný písek.

A tvoje city, tvoje city opravdu byly ryzí. Láska silnější než smrt, když už mrtví si, ale zapomínáš, že mrtví milovat nemohou. Oddanost až za hrob, když nikdy nespočineš, zbožnost hodna velkých bohů, kteří se zdají nicotní vedle jednoho jediného. Bylo to krásné, protože si byl krásný, ale to neznamená, že to nebude krásné, když ty už nebudeš. Ten jeden jediný den s tebou stál za můj nicotný život, který jsem také obětovala a který na sklonku dne zemřel a následkem tohoto skonu zhynuly i milióny dalších. Ale ty ses přeci rozhodl. Řekl jsi, že jsem tvoje druhá polovina, ale neřekl jsi, že ty si ta první. Řekl jsi, že beze mě nemůžeš žít, ale ty jsi mrtvý a pouze existuješ. Nač být královna tvého srdce, když to už dávno nebije? Řekl jsi že mě neopustíš a já ti věřila. Naučil jsi mě všemu, co jsem pro existenci potřebovala. Naučil jsi mě existovat.

A pak jsi odešel.

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek A pak jsi přišel ty: