OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Ať poznají, jak to bolí...



Ať poznají, jak to bolí...Pro ty, kteří šikanují a neuvědomují si, co tím působí druhým. A pro ty, kteří tu bolest musí prožívat den co den. Hlavně zůstaňte silní a bojujte, ať už proti sobě nebo proti druhým, ať to nikdy nezajde takhle daleko.

Jako každý den jsem se procházela jako duch po chodbách školy. Přemýšlela jsem nad tím vším. Už zase. Nad tím vším, co říkají. Začínám se pomalu nenávidět. Co když vše to, co říkají, je pravda? Co když opravdu jsem tak odporná, jak o mně říkají? Oni si to možná neuvědomují, ale jejich slova mě bodají jako nože. Nože, jejichž břitva je každý den nabroušena a připravená k dalšímu bodnutí.

Popovídat si o tom s někým? Ale jděte! Ostatní mě nechápou. Nikdo mě nechápe. Jsem na to úplně sama.

Nejhorší na tom je, že se začínám nenávidět. Ta slova zraňují, a víte proč? Protože člověk chce vědět, jak ho vidí ostatní, a i když o vás řeknou něco, co víte, že není pravda, přesto to bolí a donutí vás k pochybnostem.

Nemůžu se jim postavit. Jako bych jen čekala na ten osudový moment, kdy už to prostě nevydržím a zhroutím se. Někdy mám chuť to vyřvat světu. To, jak se cítím a jak je ta bolest veliká, ale mlčím. Mlčím ze strachu a obav. Jestli mě takhle šikanují, i když jsem jim nic neprovedla, jak teprve budou šikanovat, až se neudržím na řetězu?

Tohle se nikdy nesmí stát. Musím se hlídat. A opět ten pocit, kdy chci řvát.

Zarývám si nehty do zápěstí mé druhé ruky a bolestí zatínám zuby. Už je to lepší. Ten pocit odchází.

Jsem jako duch, jako zombie. Jen tak se toulám, dokud nezazvoní školní zvonek, jako na popravu.

Lavice je poměrně dosti vzdálená od středu třídy, ale přesto ne dost. Máme ještě přestávku, ale musíme už zůstat ve třídách, a to mě děsí. Jakákoliv chvíle, ať už dlouhá nebo krátká, může rozhodnout o mém zbytku dne.

Naštěstí to vypadá, že se k ničemu neschyluje. Ale první zdání může klamat. Může to přijít ve škole nebo doma na počítači. Tak či tak, je ta bolest nesnesitelná.

Někdo mě zezadu brutálně shazuje k zemi. Má hlava tvrdě dopadá na studenou podlahu a mýma ušima se rozezní šum. Na chvíli nevím, ani kde jsem. Začínám pomalu slyšet, ale radši bych už navždy ohluchla. Nadávky a posměch. Ačkoliv to slýchám den co den, nikdy to nepřestane bolet.

Chtěla bych si to s nimi vyměnit. Aby i oni cítili tu bolest, ale když bych byla jimi, takhle hluboko bych nikdy neklesla.

Učitelka vchází do dveří a okamžitě mě okřikne, ať se postavím.

Uposlechnu, ale stále jsem lehce dezorientovaná.

Už jenom 2 700 sekund a mé utrpení skončí a opět, jako každý den, zalezu jako králík do své nory.

Tik ťak… Hodiny odpočítávají utrpení.

Na konci hodiny uvidím na zemi ležet svůj sešit. Ani jsem si nevšimla, že ho nemám.

Beru si rychle věci a utíkám jako o závod domů. Každá chvíle ve škole mě ničí, každé slovo mě bodá.

Někdy jsem nad tím přemýšlela. Jak utéct od toho všeho. Vím, že sebevražda je pro některé zbabělost, ale mně to v tuhle chvíli připadá jako jediná cesta. Říkáte si: Proč, proboha?! Ale odpověď je přitom tak snadná. Když vidíte poraněné zvíře, které sotva dýchá, chcete mu pomoc od utrpení. Já mám také zranění, jenže to moje nejde vidět a stále krvácí.

Jednou to neunesu a oni pak budou zodpovídat za mou smrt. To oni budou mít výčitky svědomí, že to kdy nechali zajít až tak daleko. Možná kvůli mně nebudou brečet, ale vždycky tady budou nějací lidé, kteří jim to nikdy neodpustí, kteří jim budou mou smrt klást za vinu. To je snad to jediné utěšení, které si mohu v tuhle chvíli dát.

Naštěstí jsem zatím dost silná na to, abych to ještě nějakou chvíli vydržela, ale jednou můj pohár přeteče, a co pak?

Doma si chystám věci na další den a můj pohled sklouzne na sešit, který ještě před pár minutami ležel na zemi.

Otvírám ho a tím se dopouštím veliké chyby.

I když ty urážky, výčitky a posměch jsou jen psané, vrhám se na zem s velikým pláčem. Copak mě všichni tak nenávidí? Co jsem komu provedla? Možná si myslí, že jsou to jenom slova, ale ve skutečnosti je to ta poslední kapka.

Oči od slz, zápěstí od jizev, zdravé tělo a uvnitř toho všeho křehká bytost. Křehká jako váza, která právě začala praskat.

Běžím do koupelny. Sýpu a vzlykám. Přes slzy téměř nic nevidím, ale přesto jsem schopna najít žiletku.

Hroutím se do vany. Pomalu si řežu první zápětí. Nejdříve nesměle, ale potom s nadějí, že mé utrpení konečně skončí, řežu rázně do druhého. Nejdříve to štípne, ale potom se vám po rukách začne rozlévat teplá krev.

Po chvíli mi těžknou víčka a ztrácím vědomí. Jsem konečně volná.

 


 

Tahle povídka je hlavně určená pro ty, kteří nějak šikanují druhé. Aby si uvědomili, jak to bolí. Aby konečně přestali. Nemyslím si, že si to hodně lidí přečte, ale má rada zní: Začněte to řešit včas, než to zajde až příliš daleko. Moc se omlouvám, že jsem to nerozvedla víc, ale je to až příliš bolestné téma. Sama mám s šikanou zkušenosti, ač naštěstí jen velmi malé. Tohle si v žádném případě neberte jako příklad, je to spíše pro ty, kteří šikanují druhé a neuvědomují si to, co tím způsobují. Hlavně zůstaňte silní a bojujte, ať už proti sobě nebo proti druhým, ať to nikdy nezajde takhle daleko.

 Attia



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ať poznají, jak to bolí...:

15. kajus26 přispěvatel
01.08.2013 [10:45]

kajus26skvěle napsané.:)))) A Taky bych přála těm, kteří šikanují ostatní, aby poznali jak moc to bolí... Taky jsem si kdysi prošla menší šikanou, ale pak se to naštěstí vyřešilo a oni se dokonce se mnou začali normálně bavit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jinak smekám, že sis vybrala toto téma Emoticon fakt skvěle napsané Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. Attia přispěvatel
01.06.2013 [13:48]

AttiaAni nevíte, jak si toho vážím, že si to vůbec někdo přečetl. Život by byl mnohem hezčí, kdyby tu nebyli ti, kdo nám nějak ubližují, ale bohužel oni jsou, a dokážou i z poměrně krásného života udělat noční můru. Ještě jednou díky za podporu, moc si toho vážím Emoticon Emoticon

13. Judys
16.05.2013 [17:36]

Jsi velmi nadaná. Podle mě je dobře, žes tuhle povídku napsala. Sice velmi nerada čtu tak smutně laděné příběhy, ale je nutné, aby se o těchto problémech mluvilo. Aby už nikdo nebyl lhostejný, protože to je podle mě největší kámen úrazu. Vždy se najdou tací, kteří budou ubližovat, a tací, kteří budou jejich oběťmi. Ti samotní si pomoci asi nebudou mít jak nebo budou vyděšení, ale lidé, kteří o takovém ubližování vědí a nezasáhnou proti němu se staví v podstatě na stranu agresora.
Proto odsuzuji ty, kteří vědí, ale nic nedělají a nepomůžou. Jsou stejní jako útočníci a možná ještě i horší, protože při odhalení je trest pak nepostihne v drtivé většině případů. Emoticon

12. Jessi
08.04.2013 [13:49]

Zajímavý nápad, který v naší třídě padl, když jsme se bavili o šikaně: "Tak proč se ti šikanovaní nespolčí proti těm, co je šikanují?" To mi přišlo docela absurdní, když kolikrát "ti neutrální" jsou rádi, že jsou rádi... Každopádně držím palce všem, kteří tohle cítím. Nezapomeňte, že i když vám to možná nepřijde, vždycky se najde někdo, komu na vás záleží. I když to možná nedává najevo.

11. Elusive přispěvatel
01.04.2013 [22:44]

ElusiveKrásně napsané! Emoticon Emoticon Já sama jsem si tím taky prošla... V sedmičce myslím to bylo... Tenkrát mě spolužačky pomlouvaly prakticky kvůli všemu a ani jim nevadilo, že stojím třeba hned vedle nich. Pak se k nim přidali i nějací spolužáci a schovávali mi věci. Třeba můj nový (bílý) školní batoh jsem našla mezi starým hodně zaprášeným nářadím z tělocvičny. A nejhorší bylo, že když jsem se bránila, tak se mi akorát vysmáli a bylo to ještě horší. Pak, když jsem to ignorovala a tvářila se, jako, že mi to nevadí, tak to naštěstí časem vyšumělo a oni si našli jinou zábavu. Ale myslím, že to především těm holkám nikdy nedokážu zapomenout. Myslela jsem, že to byly moje nejlepší kamarádky a ony na mě zničehonic byly hnusné. Nikdy jsem se nedozvěděla proč ta změna... Teď už to ani vědět nechci.

10. martinexa přispěvatel
01.04.2013 [22:29]

martinexaTohle téma je pro mě hodně citlivé. Ve škole jsme nikdy nebylo moc oblíbená a je pravda, že jsem si vyslechla taky pár hnusných poznámek na mojí osobu, ale člověk se s tímhle musí poprat a hlavně nenechat si to líbit. Já si to líbit nenechala a pak už mě nechali na pokoji. Jinak těmhle lidem bych přála, aby poznali sami, co je to ponížení.

9. Killy přispěvatel
01.04.2013 [10:27]

KillyDeti na prvom stupni sú všetky kruté. Polovica detí medzi 6 - 12 rokov je slovne (možno aj fyzicky) šikanovaná, no neuvedomujú si to. Horšia je šikana na druhom stupni - na strednej, pretože slová prechádzajú v skutky a mám jediné šťastie, že sa moje trýznenie skončilo po prestupe na druhú školu. Skrátka si treba nájsť zopár najlepších kamarátov, nemusia byť nutne v škole a všetko pôjde lepšie. :) a o pár rokov - tak ako ja teraz - sa všetkým tým krutým ľuďom pomstíte. :) mali by ste vidieť ich ksichty, keď sa sem-tam stretneme v meste :D ten pohľad a závisť stoja za všetky prachy. Kamoši sú nadovšetko!!! a k príbehu - úplne úžasne a pravdivé. len sa netreba vzdávať! nikto za to nestojí.

8. ann
01.04.2013 [6:36]

Úžasný.. taky jsem šikanu zažila úplně jsi to vystihla Emoticon

7. Eilonwy přispěvatel
31.03.2013 [21:51]

EilonwyMoc pěkně napsané. Krátké a vystižné. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Trisha přispěvatel
31.03.2013 [20:54]

TrishaMoje pocity vystihuje asi toto: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bolo to vážne super. Ja mám tiež tieto skúsenosti, a bohužiaľ aj s tou poslednou vecou, ale pšt Emoticon . No ako vidíte som tu, pretože som si uvedomila, že život je aj o niečom inom ako len o bolesti a nejakým zázrakom najhorší idiot vypadol, takže sa to nakoniec dobre skončilo.
Čo chcem ale povedať je, že v poslednej chvíli príde pomoc. A príde aj sila. Len sa netreba vzdávať. Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!