OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Atelier of Love - I. Bonus

03.12.2014 (09:00) • , Torriell • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1168×

(předehra na fb)

nejradši bych tě teď objal a dal ti pusu a...

tak-tak přijď..

a můžu vzít ty pouta sebou?

No...

jo, můžeš… budu na tebe čekat...

tak jo... *popadne věci, hodí na sebe košili a vybíhá z domu*

*Gwendolin se nenápadně nakloní k Torriell, když se obě schovávají u Yuiho v ateliéru, aby nenápadně pozorovaly, co se bude dít. „Budeme to psát?“*

Rychle jsem přeběhl po náměstí jen v džínách a rozepnuté košili. Málem jsem se přerazil na schodech k tomu jeho útulnému ateliéru. Před dveřmi jsem se zastavil. Dobře jsem si pamatoval, kdy jsem tu byl naposledy. Tehdy jsem ho znásilnil…

Bože! Vždyť já sem jdu dneska úplně se stejným úmyslem! Přemýšlel jsem, jestli se nemám otočit a jít zase domů.

Už jsem ho viděl. Rozbušilo se mi srdce. Ale nějak se neměl k tomu vejít. To mě zmátlo. Nakonec jsem vykročil směrem ke dveřím.

„Ehm, Rene?“ oslovil jsem ho opatrně. Slušelo mu to. Mohl jsem si opět důkladně prohlídnout to zlatavé tetování.

Ten známý hlas mě vytrhl z přemýšlení. Trhl jsem sebou.

„Já… Yui, nemám radši zase odejít?“

Hrklo ve mně. Co je špatně? Ale...

„Ty chceš?“ pípnul jsem se sklopeným pohledem.

Zničeným pohledem jsem se na něj podíval. Rukou jsem ho lehounce pohladil po tváři, byl tak krásný. „Já jen, že když jsem tu byl naposled, tak jsem ti hodně ublížil…“ zamumlal jsem.

Tak tohle ho trápí. S úsměvem jsem ho pevně objal.

„Tak, když jsi tu od té doby poprvé… co to napravit?" zašeptal jsem a dal mu pusu na čelist.

Objal jsem pevně a žádostivě. „Můžu teda dál?“

O krok jsem poodstoupil, aby mohl vejít.

„Jistěže," usmál jsem se. Vedl jsem ho přes ateliér až ke schodům do podkroví.

Nechal jsem se vést ateliérem. Pohledem jsem zabloudil k rekvizitám, které tu byly i posledně. Necítil jsem se kvůli tomu dobře a stiskl pevněji Yuiho ruku. Nechápal jsem, jak tu s těmi vzpomínkami může vydržet.

Vyšli jsme schody do podkroví. Uchváceně jsem se rozhlížel kolem sebe. Na stěnách viselo několik fotografií.

„Ukážeš mi to tu?“ zeptal jsem se po chvilce.

Ren byl trochu roztěkaný. Kvůli tomu, co se stalo posledně…? Ale vždyť to byla už minulost. Nechal jsem ho, aby pevněji sevřel moji ruku a vedl ho nahoru. Otevřel jsem dveře a nechal ho vejít dovnitř.

„Ukážeš mi to tu?" zeptal se. Já přikývnul a zase ho chytil za ruku.

„Jen… je to tu maličké, tak…“ pokrčil jsem rameny a skousl si ret. Bude se mu to líbit?

Překonal jsem se a usmál. „To vůbec nevadí… Malé věci se můžou stát velkými i krásnějšími…“

Konečně se usmál!

„Tak, v tom případě, vítej!"

Prošli jsme chodbičkou. Chtěl všechno vidět, tak jsem mu ukázal kuchyň spojenou s jídelnou, obývák a jako poslední jsme se zastavili před ložnicí.

„Máš to tu kouzelné…“ dostal jsem ze sebe.

Vážně se mi u něj líbilo. Zvědavě jsem pootevřel dveře, před kterými jsme zastavili. Ložnice… Polkl jsem při pohledu na bělostnou postel se zelenými prostěradly. Na stěnách visely obrazy krajinomaleb. Bez vyzvání jsem vešel dovnitř uchvácen tou krásou. Každičký z těch obrazů jsem si detailně prohlížel.

„Jsou nádherné…“ uteklo mi z úst omámeně. Pak mi padl zrak na portrét, který byl proti dveřím. Zmateně jsem zamrkal. Připadalo mi, že se dívám do zrcadla.

„Ty… nemyslel jsem si, že si ho necháš…“

Důkladně si prohlížel jak místnost, tak obrázky. Nemám rád prázdné stěny, takže i tady mám množství obrazů, obrázků a fotografií. Očima hledal jakýkoliv nepořádek, ale neměl jsem šanci něco najít. To mě uklidnilo.

„Jsou nádherné…“ zašeptal. Pak mu pohled sklouzl k obrazu, kde byl on. Bylo to právě to plátno, kde seděl opřený, jednu nohu pokrčenou. Ten, kde bylo dokonale vidět jeho tetování.

Pomalu jsem šel za ním a zezadu ho objal. „Vadí ti, že ho tu mám? Jestli jo, tak…“

Pohladil jsem ho po ruce, která mi spočinula na bříšku. „Nevadí… Myslel jsem, že ho někam dáš a budeš odmítat se na něj dívat, stejně tak na mě.“

Otočil jsem se čelem k němu. Hluboce jsem se mu díval do očí a pak lehce políbil na rty. „Jsi první člověk, který si mě omotal takhle kolem prstu…“

„Promiň, nechtěl jsem. Jestli tě to nějak omezuje. Omlou...“ nemohl jsem domluvit, přiložil mi ukazováček ke rtům, abych mlčel a zavrtěl záporně hlavou. Usmíval se. Pomalu spustil ruku a já ho jen omámeně pozoroval. Já že si ho omotal kolem prstu? A co potom on? Odpustil bych mu všechno na světě. Sklonil se a políbil mě.

Ruce jsem mu něžně položil na ramena. Několikrát jsem se sklonil a políbil ho, ale jen krátce. Pak jsem ho nečekaně vzal do náruče a přenesl do postele. Pohladil jsem ho po tváři. Nedokázal jsem se nabažit jeho krásy.

Položil mě do peřin a pohladil po tváři. Opřel jsem se do toho doteku. Nikdy bych jich neměl dost. Chci, aby se mě dotýkal… aby mě hladil… aby mě líbal… aby se se mnou miloval.

Přiklekl si ke mně. Natáhl jsem k němu ruce, on se sklonil a já ho mohl obejmout a políbit.

Nevěděl jsem, jestli se dokážu dnes v noci ovládnout. Hořel jsem touhou po něm. Skousl jsem jemně mezi zoubky jeho ušní lalůček.

„Máš tu čokoládovou polevu?“ zavrněl jsem.

Překvapeně jsem zamrkal. „No, mám, v lednici. Je tam i vanilková a karamelová, myslím."

Na co chce čokoládovou polevu?

Líbezně jsem se usmál. „Nebude ti tedy vadit, když tam pro ni dojdu?“

* „Yui, ty jsi ale natvrdlý, na co ji asi tak může chtít? Pochybuju, že bude zdobit palačinky.“ Torriell kroutí hlavou a moc se jí zamlouvá Renův plán.*

Rychle jsem doběhl do kuchyně. Z ledničky jsem vyndal vanilkovou a čokoládovou polevu v tubách. Byly úplně nové, to bylo pozitivní. Spolu s tubičkami jsem se vrátil zpět ke svému milému. Opatrně jsem si k němu přiklekl a pohladil po vlasech.

Zvedl jsem se na loktech. Byl to jen mžik a vrátil se i s polevami. Opět si přisedl a opět jsem se dočkal něžného doteku.

„Rene, na co je potřebuješ?“ pozoroval jsem ho. Škodolibě se usmíval. Odvíčkoval vanilkovou.

„Slíbil si mi, že si můžu dneska s tebou dělat, cokoli budu chtíti… dovolil jsi mi to, že tě můžu…“ Udělal jsem do jeho obličeje psí oči a pomalu začal odvíčkovávat vanilkovou polevu.

„Já vím, slíbil. A nic nenamítám.“ Chtěl jsem zjistit, co má v plánu s tou tubičkou, ale jakmile si trošku vanilkového krému vymáčknul na prst a nechal mě ho olíznout, došlo mi, že ačkoliv mi říkal něco o svazování, dneska to bude… sladké.

Políbil jsem ho do vlasů a zašeptal: „Neboj se, jo…?“

Rozepl jsem mu pomalu mikinu a stáhl ji. Doprovázel jsem to vše jemnými polibky. Rukama jsem zajel pod triko. Možná jsem na to šel trochu rychle, ale já se na dnešek hrozně moc těšil. Ťapkal jsem po jeho kůži a cítil jeho teplo. Usmál jsem se do jeho tváře a maličko vyhrnul tričko výš. Políbil jsem ho na obnažené bříško.

„Nebojím,“ ujistil jsem ho.

Cítil jsem jeho dlaně pod tričkem, které vzápětí vyhrnul. Cítil jsem na bříšku jeho rty. Nejdřív to byly jen rty, pak i zoubky a jazyk. Nezůstalo to však jen u toho. Narovnal se a s úsměvem mi tričko přetáhl přes hlavu.

Jemně jsem celou dlaní přejel po jeho hrudi a zastavil se až u zapínání riflí. Stáhl jsem si už rozepnutou košili, shodil jsem ji kamsi na podlahu. Pak jsem ze své kapsy vytáhl ony podivné kožené řemínky. Trvalo mi chvilku, než jsem je rozmotal. Omluvně jsem se na Yuiho usmál. Uchopil jsem jeho ruku do své, políbil jsem ho na zápěstí, pak jsem mu kolem něj omotal jeden z řemínků, který jsem spojil s dalším na jeho druhém zápěstí.

Sledoval jsem ho, jak omotává řemínky kolem jednoho, později i druhého políbeného zápěstí. Neutáhl to tolik, aby to škrtilo, ale zase jsem se z toho nedokázal vyvléknout. Podíval jsem se na jeho dílo, zkusmo jsem za řemínky zatahal. Na to, že nebyly nijak široké, byly pevné. Jemně za ně zatáhnul, aby mi ruce přivázal k pelesti postele.

Přivázal jsem mu opatrně ruce ke dřevěné mřížce, která tvořila pelest postele. Rychle a lačně jsem se přisál na jeho rty. Doufal jsem v duchu, že se mu to bude líbit. Obkročmo jsem se na něj posadil, rukama jsem mu klouzal po hrudi.

„Není to nepohodlné?“ starostlivě jsem se ho zeptal.

Zavrtěl jsem hlavou. Nejistě se na mě usmál.

„Všechno je v naprostém pořádku,“ ujistil jsem ho s rukama za hlavou. Navíc, bylo to vzrušující. Netušil jsem co čekat, ale to, že takhle ležím a Ren nade mnou klečí, líbilo se mi to. Navíc opět vzal do rukou tubu s polevou a znovu ji otevřel.

Tentokrát jsem vzal do ruky čokoládovou polevu. Opatrně jsem tubu otočil a na Yuiho bělostný krk vytvořil cestičku od ouška až k bříšku. Pak jsem vzal vanilkovou, tou jsem kolem levé bradavky vykouzlil kroužek, který se pak rozbíhal k druhé bradavce. Zavřel jsem obě tuby a mlsně se olízl.

Tak už konečně vím, na co je potřeboval. Cuknul jsem sebou, když jsem na krku ucítil chladnou polevu. Od ucha, přes krk až na bříško…

Pak vzal druhou tubu a zdobil mě dál. Až jsem se červenal. Když uznal, že má hotovo, narovnal se a olíznul si rty. Sledoval jsem, jak se sklonil k mému obličeji, ale nepolíbil mě, jen začal slízávat čokoládu.

Důkladně jsem očistil krk od polevy. Byla sladká, když jsem k tomu připočítal Yuiho svůdnou vůni, byl jsem v ráji. Rukama jsem svíral jeho drobné tělo v pase a užíval si, jak se mírně prohnul, když jsem jazykem kroužil okolo jedné bradavky. Něžně jsem skousl vystouplý hrot mezi zuby.

Jak jen to Ren dělá? Zatahal jsem za řemínky. Chci se ho dotknout!

Několikrát ještě jazykem opět poškádlil i druhou bradavku a znovu se napřímil. Zase vzal do rukou polevu a opět jsem ji cítil na bříšku, až u lemu kalhot. Na podbřišku, kam nesahaly kalhoty, to zastudilo, i když už byla vyndána z lednice dlouhou dobu.

Bavilo mě si s ním hrát. Usmál jsem se tím úsměvem, který mám jen pro něj. Sklonil jsem se k jeho bříšku, že ho očistím i tam.

„Je to tak v pořádku… není ti to nepříjemné…?“ nabral jsem z podbřišku kousek polevy na prst a pak jsem mu ji popatlal po rtech. Natáhl jsem se k němu a dlouze políbil, ale tím jsem si částí polevy umazal bříško. Zamyšleně jsem se zahleděl do jeho obličeje, pak jsem se usmál, klekl si tak, aby měl mé bříško u obličeje. „Můžeš mě očistit?“

Pousmál jsem se a pootočil hlavou. Nejistě jsem jazykem slíznul kousek polevy, než jsem se oklepal a začal ho očišťovat důkladně. Vsával jsem jemnou kůži mezi rty, občas trošičku skousnul zoubky.

„Neřekl bych, že budeš až tak sladký,“ zaculil jsem se.

Počkal jsem, než mě celého očistí, pak jsem mu teprve odpověděl: „Já to taky nečekal… Ale kvůli tobě bych měl jakoukoli chuť.“

Hruběji jsem si ho přitáhl k polibku. Jazykem jsem se mu poprvé za dnešní noc vloupal do úst. Miloval jsem ho…

Lačně jsem mu polibky opětoval.

„Takže se dostaneme k tomu znásilnění?“ Natáhl jsem se po jeho rtech, ale on se kousek odtáhnul.

„Znásilnění, jo?“ zamrkal trochu překvapeně, ale hned se zase sklonil ke mně.

* „Kde se to v Yuim bere, co?“ slintá Torriell schovaná pod neviditelným pláštěm. *

„Jsi si jistý…?“ zeptal jsem se předtím, než jsem ho znovu hrubě políbil. „Nemusel bych se ovládnout…“

„Nejsem z cukru, zvládnu to,“ vyžádal jsem si jeho rty.

„Chci to tak jako ty!“ skoro jsem to zaskučel, když se nahnul a hrubě si vzal moje rty.

* Torriell vysouší jezero papírovým kapesníčkem. „Gwen, takhle nás odhalí!“ *

Něžně jsem ho pohladil a šel se věnovat znovu jeho podbřišku, kde stále zůstala část polevy. Jazykem jsem obkroužil pupík, jednou či dvakrát jsem jazykem zajel do pupíku. Prohnul se při tom a já se nedokázal ubránit úsměvu. Ruce jsem posunul na jeho boky, tím jsem ho tlačil zpět do matrace.

Omluvně jsem se usmál, když mě zatlačil zpátky do matrace. Ale kdo by odolal pod jeho doteky?

Už na mě nezbyla ani kapička té sladkosti, ale Renovi to očividně nevadilo. Dál laskal mé bříško a prsty zaháknul za okraj kalhot. Druhou rukou rozepnul zip i knoflík.

Rozepl jsem opatrně zip a začal kalhoty posunovat níž. Ignoroval jsem zvětšující se bouli v jeho rozkroku, jako by tam vůbec nebyla. Dalo to práci… Stáhl jsem mu kalhoty, prsty přejel po gumičce boxerek. Opatrně, jen po okraji. Vyzývavě jsem se usmál do jeho obličeje. Byl tak roztomilý, když se začervenal.

Tohle bylo mučení! Opatrně, aby se mého klína nedotkl, ačkoliv bych ten dotek opravdu potřeboval, mi stáhnul kalhoty. A ještě provokativně přejížděl po gumičce mých boxerek, ale stále tak, aby o mě ani nezavadil. Pak se na mě usmál svým úsměvem, kterým naznačoval, že moc dobře ví, jak mě to vzrušuje. To už jsem odklonil obličej a skousl si ret.

Kdo za to asi může, co? Samozřejmě že Ren.

Vyťapkal jsem se zpátky po jeho hrudi až k jeho tváři. Lehounce jsem přejel po kontuře obličeje a láskyplně ho políbil. Jemně, starostlivě… Rukou jsem ho pohladil po zádech. Pomalu jsem přejížděl po páteři níž a níž. Rukou jsem zajel pod tenkou látku prádla a pohladil ho po tom roztomilém zadečku.

Jemně mě líbal. Při tom sjížděl dlaní po zádech níž, až jeho ruka mě pohladila po zadečku, a když po něm přejížděl znovu, laškovně jsem jím zavrtěl. A on mě přes něj lehce káravě plácnul. Já se nevinně zaculil.

„Jsi můj malý ďáblík, viď?“ zabořil jsem hlavu do jeho vlasů. Krásně voněly.

Rychlým pohybem jsem z něho strhl i ten poslední kousíček oblečení, co na sobě měl – boxerky. Ale možná čekal, že se ho dotknu, neudělal jsem to. Zbavil jsem ho toho stísňujícího prádla, to bylo však vše. Jen jsem ho hladil na podbřišku a… Vlastně jsem vnímal, jak mě tlačí svou tvrdostí. Vzrušovala mě tahle naše hra.

„Jsi můj malý ďáblík, viď?" Přitulil se.

Teď bych ho nejraději pohladil… objal. Ale nemohl jsem kvůli těm řemínkům! Nic se nezměnilo, ani když jsem za ně zatahal. Bez dalších okolků ze mě stáhnul spodní prádlo, ale nic jiného se nedělo. Jen mě dál hladil kousek nad místem, které to potřebovalo nejvíc.

„Nejsem tvůj. Dokud-dokud si mě nevezmeš…“ pípnul jsem a zase se začervenal. Neuvědomil jsem si, jak lacině to znělo, ale já si nemohl pomoct...

Usmál jsem se líbezně a do ruky vzal čokoládovou polevu. Nerad jsem opouštěl blízkost jeho rtů, ale jeho klín mě najednou začal přitahovat. Jazykem jsem polaskal špičku jeho penisu. V mých riflích mi začínalo být krapet těsno. Polevu jsem neoriginálně napatlal na celou jeho délkou. Okamžitě jsem se pustil do očištění. Aniž bych přestával v laskání, stáhl jsem si kalhoty. Ruce jsem si zapřel o jeho boky a užíval si to pokaždé, když se vypjal proti mně.

Konečně jsem cítil jeho rty v klíně. A taky čokoládovou polevu, která z tuby stekla po mém mužství k tříslům. Dál to nestihla, Ren ji začal hbitě slízávat, ale když už nehrozilo, že bude dál stékat, zpomalil. Jen pomalu mě čistil a moje boky samovolně přirážely proti jeho ústům. Všiml jsem si až po chvíli, že se také svléknul. Zase nade mnou klečel a mírným tlakem mě tlačil zpátky do matrace. Sem tam se mi přes rty převalil sten, ale když mě lehce kousnul, donutil mě slastně zakňučet.

Bylo to… ach, nedokázal jsem to popsat. Cítil jsem se nádherně. Nikdo mi nedokázal dát tolik, co on. Laškovně jsem si s ním pohrával v ústech. Chtěl jsem víc… Promnul jsem jeho půlky a pak jsem jazykem vpadl do jeho útrob. Možná to bylo trochu hrubé…

Ren mě žužlal a já se mohl zbláznit. Nebyly to takové pohyby, aby mě dovedly až na vrchol a přitom mě nutily vzdychat, sténat a kroutit se jak žížalka. Najednou mě nechal vyklouznout z jeho úst a sjel jazykem a rty po vnitřní straně stehen až k zadečku. Jazykem zajel do...

Prohnul jsem se jako luk. Trošku to zabolelo, jak jsem to nečekal, ale nebylo to nesnesitelné. Omluvně na mě mrknul a já se pousmál.

Miloval jsem jeho sténání a červenání. Napřímil jsem se a čapnul po vanilkové polevě. Neodborně jsem ji napatlal na prst, který jsem následně vsunul do něj. Miloval jsem tu jeho úzkost. Obklopilo můj prst teplo. Maličko jsem neposedný prst pokrčil… Po celou dobu jsem Yuiho konejšivě hladil po stehně, očima jsem se vpíjel do těch jeho.

„Rene, počkej to-to…!“ To chce jako tu polevu použít jako…?!

„Re-Rene!" stihl jsem ještě říct, než do mě zasunul první prst opatlaný vanilkovou sladkostí.

On mě ale pohledem konejšil, a já se brzy začal uvolňovat. Prstíky ve mně krčil, roztahoval. Ale po celou dobu jsem se nemusel ničeho bát, jeho dlaň na stehně mě ujišťovala, že nemusím mít strach.

Andělsky jsem se usmál. „Přesně na to ho chci použít…“

Přidával jsem prstíky. Bože… nedokázal jsem si vzpomenout, proč si ho beru takhle a ne hrubě, jak jsem původně chtěl. Čokoládu i vanilku jsem popatlal na svůj penis a provokativně jsem jej přiložil k jeho otvoru, který jsem roztáhl na dostatečnou velikost. Vyčkávavě jsem se podíval do jeho tváře. Němě jsem čekal na souhlas…

Nikdy by mě nic jiného nenapadlo. Místo gelu... poleva?! Ale, Renovi se očividně ten nápad zamlouval a já…? Vlastně to bylo... zajímavé.

Ren obsah tubiček nechal stéct i na svůj penis a přišoupl se blíž, tak, že už stačilo jen přirazit. Jen jsem zamručel, že může, a s tím mě na jeden příraz naplnil.

Nedočkavě jsem přirazil. Konečně jsem cítil jeho teplo kolem sebe. Předklonil jsem se, abych mohl mu být na blízku. Nehýbal jsem se v něm, jen jsem čekal, až se více uvolní. Láskyplně jsem ho políbil na přivřená víčka. Zmateně otevřel oči a já se jen usmál do jeho tváře.

Putoval jsem rukou od jeho ramene až k zápěstím svázaným k posteli. Polechtal jsem ho konečky prstů po dlani, ale hned ruku stáhl a putoval s ní na druhou stranu. Pošimral jsem ho tedy na podbřišku. V hlavě jsem si pohrával s myšlenkou, že bych ho uchopil a…

Miluju ho… Miluju ho! honilo se mi hlavou.

Když jsem cítil jeho prsty v dlani, chtěl jsem ho chytit, ale rychle ucuknul. Jen jsem syknul. Já ho chci objímat. Chci ho mít u sebe tak blízko, jak jen to jde! Jeho ruku jsem ucítil až na podbřišku, kde mě pošimral.

Ušklíbl jsem se. Na bříšku je lechtivý právě! Trhnul jsem řemínky, které mě poutaly k posteli. Tomu se Ren jen usmál. Dostal jsem nápad. Když ho nemůžu obejmout… obtočil jsem nohy kolem jeho pasu a mírně si ho přitáhnul. Pochopil a políbil mě, ruku stále položenou na mém bříšku, po kterém jemně přijížděl prsty.

* „Gwendolin... Gwendolin!" třese s ní Torriell. „Nikdy… nikdy jsem si nemyslela, že tohle uvidím! Jashine-sama, Hide-sama, Gackte-sama!“ *

Ucítil jsem jeho nožky na svých bocích. Pomalu jsem poprvé pořádně přirazil. Ruku jsem konečně přesunul z bříška na jeho chloubu, která už byla dlouho bez mé pozornosti. Samozřejmě jsem Yuimu zůstal v blízkosti. Druhou rukou jsem se zapřel vedle jeho hlavy. Miloval jsem, když jsem se po celou dobu mohl dívat do jeho tváře, která se občas více začervenala, když jsem prudčeji přirazil.

Pohnul se. Až se mi zatmělo před očima. Ale byl mi blízko, tak blízko. Byli jsme jeden. Spolu…. Začal mě v klíně laskat a neodtáhl se! Koukali jsme jeden druhému do očí. Přivíral jsem oči…

Políbil mě na rty, pomalu z nich sjel podél čelisti na krk a klíční kost, kterou několikrát skousnul, než kůži vsál mezi rty, aby mi zanechal znamínko.

Užíval jsem si to. Přirážel jsem a zrychloval. Hlavě jsem neměl jedinou neperverzní myšlenku. Díky touze v mém těle se ze mě stávalo zvíře. Dravě jsem líbal jeho kůži a mnul mezi rty. Rukou jsem pohyboval na jeho chloubě. Mé tělo se napjalo, jak jsem cítil vrchol. Chtěl jsem vydržet déle, aby z toho měl více rozkoše… ale nějak mi to nevyšlo. Hluboce jsem se podíval do jeho očí.

Zaťal jsem prsty do dlaní, silou jsem zabral proti řemínkům. Ještě pevněji jsem ho objal kolem pasu. Podíval se mi do očí. Ještě zrychlil a v několika dalších přírazech do mě vyvrcholil. Stačilo, aby mě pak ještě v dlani trošku zmáčknul a následoval jsem ho. Všechno napětí se uvolnilo. Všechny svaly ochably a já mohl jen ležet a vydýchávat silný zážitek. Ren ze mě vystoupil a lehnul si ke mně na bok. Něžně mě políbil, natáhl se a uvolnil řemínky. Já ho okamžitě chytil pevně kolem krku a objal.

Jakmile jsem mu uvolnil ruce, přitiskl se pevně ke mně. S úsměvem jsem ho líbl do vlasů. Z dnešního sexu jsem měl úžasný pocit. Trochu jsem se odtáhl a přejel prstem po jeho žádoucích rtech.

„Musím ti něco říct…“ Vážně jsem se na něj zahleděl.

Ren zvážněl. „Musím ti něco říct…“.

Tázavě jsem se na něj podíval. Nepouštěl jsem ho.

„Povídej," špitnul jsem.

V místnosti bylo hrobové ticho. Bylo slyšet jen vítr za okny a tlukot našich srdcí. Usmál jsem se, ale oči jsem nechal stále tak vážné.

„Yui, miluju tě…“

Chvilku mi trvalo, než mi došel plný význam těch slov.

Miluji tě, miluji tě, miluji tě… rezonovalo mi v hlavě. Ta slova patřila mně. Pomalu jsem roztáhnul rty k úsměvu.

„Já tebe taky, Rene, ze všeho na světě nejvíc miluju tebe. A to už napořád,“ vzlyknul jsem dojetím. Ani jsem si neuvědomil, že mi slzičky stékají po tvářích…

A konečně jsem se přinutila tohle trochu upravit, abych to sem mohla dát. Doufám, že se konec příběhu líbil. Samozřejmě že ti, co si o této dvojici čtou poprvé, potěší nás, když si přetete i stejnojmenou kapitolovku.

Budeme moc rády za nějaký ten komentář a moc se na vás těšíme u našeho dalšího dílka. Gwendolin & Torriell

Autor: (Shrnutí povídek), Torriell, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Atelier of Love - I. Bonus: