Best friends? No. Love forever… • OurStories.cz ~ naše povídky

Tento příběh je o nejlepších kamarádech. Z přátelství se ale vyklube láska. Obsah je nevhodný lidem do 15 let...

19.06.2010 (16:00) • DrzaJordan • Povídky » Jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 1231×

Tento obsah je podle mě vhodný až 15+, i když mě je 14.

Známe se už od první třídy a stále jsme nejlepší přátelé. I když jsme zcela rozdílní… Já jako „šprtka“ a on jako „šašek“ nebo „sexuální maniak“. Jenže takové role jsme měli jen ve škole. Teď chodíme na stejnou střední školu (mě je čerstvých 17 a jemu bude za dva měsíce 18). Dnes jsme dohodnuti na nočním večírku ve dvou u nás doma. Moji rodiče odjeli na víkend pryč, a tak byl byt volný. Celý den jsme se na to těšili a plánovali, co budeme dělat. Během rozhovoru jsem se na něj zadívala a mě došlo něco, co prožívám v jeho přítomnosti: jsem zamilovaná.

Je to tak, asi jsem blázen. Ale co když mě bere jenom jako kamarádku?! Nejspíš ne. Vždycky žárlí, když s někým chodím, a tak to funguje i na opak. Konečně jsem pochopila ten magnet mezi námi, který nás držel pohromadě, když jsme se hádali. Ten magnet, který nás k sobě přitahuje stále blíž a blíž. Teď si konečně uvědomuji, jak nádherné má vlasy, oči, plné rty… do nich by se dobře kousalo… a taky celkem velké svaly. Uvědomuji si, jaké mám štěstí, že ho mám poblíž sebe.

„Hele děje se něco? Jestli chceš, můžeme ten večer klidně zrušit…,“ řekl a bylo vidět, že je zklamaný. Lehce jsem se usmála a odpověděla:

„Néé! Ani netušíš, jak moc se těším.“ A bez přemýšlení jsem mu dala letmý polibek na rty. Jakmile jsem si uvědomila, co jsem udělala, rychle jsem utekla na další hodinu. Přišlo mi, že jsem cítila jeho překvapené vzrušení až v konečcích prstů.

Už byl večer a já dávala večeři pro oba na stůl, když zazvonil. Jako vždy dochvilný. Otevřu dveře a tam stojí ten dokonalý anděl s nádherným úsměvem na tváři.

„Ahoj, tak jsem tady,“ řekl prostě a vešel dovnitř.

„Právě jsem dala jídlo na stůl. Máš hlad?“

„Že se ptáš…,“ odpoví a nahodí psí oči. Dnes je až příliš veselý a milý… takhle se normálně nechová. Zasedli jsme na svá oblíbená místa - naproti sobě - a vychutnávali si mojí těstovinovou specialitu. Pak mi pomohl s umytím nádobí a šli jsme zapnout televizi. Najednou zhaslo světlo a televize nešla zapnout.

„Ach jo, zase ty pojistky. Jdu pro svíčky,“ řeknu a utíkám do svého pokoje. V obýváku už na mě čeká se zapalovačem v ruce a se slovy „nech to být nebo si ublížíš“ přispěchal na pomoc. Dal svíčky na stůl a sedli jsme si na gauč. Bylo chladné léto, a jelikož netopili, sedli jsme si těsně k sobě (ON: ruka kolem mých ramen, JÁ: ruka kolem trupu a hlava opřená a hruď) a přikryli se dekou. Dívali jsme se do plamenů svíček a povídali si o nás.

„Přemýšlela jsi někdy, že bychom spolu mohli chodit?“ zeptal se mile. V nás obou vzrůstalo napětí, když jsem dlouho mlčela. Políbila jsem ho a neodpustila jsem si kousnutí do spodního rtu. Bral to jako odpověď a snažil se nebýt pozadu. Začal mě nedočkavě a nenasytně líbat a něžně mě povalil na gauč.

„Napadlo by tě, že jsem pořád panic? Čekal jsem jenom na tebe,“ zašeptal mezi vášnivými polibky.

„Čekal jsem jenom na tebe…“ zašeptal znovu zrychleným dechem z toho vzrušení. Postupně jsme se začali navzájem svlékat, ale u kalhotek jsem ho zastavila.

„Chápu. To že mě miluješ sis přiznala až dnes ráno. Jsem na tebe moc hrr,“ řekl smutně, ale odevzdaně, a sedl si. Začal mě hladit a líbat na všech možných místech. Chvíli jsem si to užívala a také se zapojila, ale potom jsem dokončila větu.

„Já jsem se tě chtěla jenom zeptat, jestli máš kondom.“

„Ehm, tak to jsem si udělal skvělý trapas,“odpověděl. Oba jsme se tomu, co řekl, začali smát. Vrhli jsme se na sebe s mým strýčkem příhodou (s kondomem). Byla to báječná noc, ale v jeho přítomnosti jsem nezvládala usnout. Pomalu usínal, ale stále se na mě usmíval, jako by poprvé viděl vánoční stromeček. Propletla jsem prsty mezi jeho vlasy dlouze ho políbila. Usmál se ještě víc zeširoka. Ustlal si na mém rameni a začal pravidelně oddychovat. Usnul. Bylo právě pět, když jsem se vzbudila. On už tu nebyl. Nechal mě tady. Ukápla mi slza.

„Ty už jsi vzhůru? Nechtěl jsem tě budit.“ Rychle jsem si otřela slzu a div jsem neotevřela pusu nad tou nádherou. Viděla jsem ho v celé jeho kráse.

„Za chvíli začne vycházet slunce,“ řekla jsem a zasnila se.

„Oblékni se. Ukážu ti jedno místo.“ A tak jsem ho poslechla.

Za pět minut jsme vyrazili. Dovedl mě na mýtinku, kde stál veliký strom. Když jsem si ho prohlédla zblízka, uviděla jsem všude naše iniciály v srdíčku.

„Jak dlouho?“ nedokončila jsem.

„Přibližně pět let,“ odpověděl.

„Tady relaxuji a přemýšlím nad námi skoro každý den.“ A šibalsky se při tom usměje. Pokyne mi rukou, abych si sedla. Ochranitelsky obtočí svou ruku okolo mých ramen a beze slov se díváme na východ slunce. Celou tu dobu cítím jeho pohled upřený na mě, a tak se k němu otočím. Nečekaně mě políbí. Když uvidí výraz v mých očích, nahlas se zasměje a se slovy „ty nenasyto“ mě svalí na trávu. Spokojeně se oddáváme svým hrátkám…

Autor: DrzaJordan, v rubrice: Povídky » Jednodílné