Brána do pekel • OurStories.cz ~ naše povídky

Je to pár měsíců, co jsem napsala tuhle krátkou povídku, a dnes jsem se rozhodla, že se o ni s vámi podělím. Dva kamarádi se vydávají do katedrály sv. Patrika s ne příliš čistými úmysly. Snad se bude líbit :)

08.02.2015 (14:00) • Arctic • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1093×

„To snad nemyslíš vážně," prohlásil mladík nevěřícně. „To prostě nemůžeš myslet vážně. Řekni mi, že to nemyslíš vážně."

Osmnáctiletý Callum Rivers nemohl uvěřit svým očím. Na těle mu naskočila husí kůže a jeho obličej výrazně zbledl, když Red Byrne ze zadní kapsy svých džínů vylovil bílou křídu a věnoval mu jeden ze svých úšklebků, který nezvěstoval nic dobrého.

„Tohle je snad ten nejstupidnější nápad, se kterým jsem kdy dobrovolně souhlasil," zamumlal rezignovaně Callum.

Celá ta situace se jim naprosto vymkla kontrole, myslel si Callum. Kdyby se jej někdo před týdnem zeptal, jestli by byl ochotný zkusit vyvolat démona, vysmál by se dotyčné osobě do obličeje. Byl příliš starý na to, aby věřil v takové hlouposti, a opatrný, aby je vůbec zkoušel. Když však s tímto nápadem přišel jeho nejlepší kamarád Red, a Callum věděl, že v tom nevězí pouze špatný vtip, ale i osobní výzva, nemohl odmítnout.

Katedrála svatého Patrika v Dublinu byla v tuhle noční dobu opuštěná a zcela ponořena do tmy. Pouze sedm svíček ozařovalo přední část hlavní lodě, byly od sebe rozmístěny relativně se stejným odstupem. Dřevěné chórové lavice obklopovaly chlapce z obou stran, a kdyby alespoň jeden z nich pořádně zaklonil hlavu, spatřil by velké obloukové pilíře katedrály.

Callum vytáhl z kapsy i svou křídu, a nyní, již s daleko menší ochotou než na začátku, si kleknul vedle černovlasého chlapce. Mlčky dokreslili poslední tahy symbolu, odhodili křídu a přesně doprostřed pentagramu umístili něco, co Callumovi připomínalo načerno natřenou desku.

„Zrcadlo," vysvětlil Red. „Našel jsem ho vzadu. Musel jsem jeho odraz zalepit lepící páskou." Vytáhl ze svého batohu sáček se solí a vysypal jeho obsah do perfektního kruhu tak, aby lemoval pentagram. Zároveň dbal na to, aby kruh nepřerušil. Callum věděl, že sůl představovala jejich jedinou ochranu.

Nyní přišla řada na něj. Se stáhnutým žaludkem se pomalu přesunul do presbytáře. Když míjel oltář, nepoklesl na kolena, aby vzdal hold Bohu, jak se tomu dělávalo při mši. Mlčky jej obešel, ze zdi opatrně sundal kříž s ukřižovaným Ježíšem a obrátil ho vzhůru nohama. Stejně tak to udělal s dalšími deseti v bočních lodích katedrály.

Red již stál v pentagramu a čekal na svého přítele, aby se k němu připojil. Callum obezřetně vstoupil do kruhu a naposled mu věnoval nesouhlasný pohled. Docílil jen toho, že se úsměv na Redovy tváři ještě více rozšířil.

„Kdybych věděl, že jsi taková padavka, nikdy bych tě nepozval na oslavu svých šestých narozenin," zažertoval.

Callum se zamračil, ale koutky rtů se mu pobaveně zacukaly. „Kdybych věděl, že jsi takový magor, nikdy bych nepřišel."

„Připraven?"

Callum se ze všech sil snažil ignorovat hlas, který mu našeptával, že něco není v pořádku. Snažil se ho ignorovat, když překročil práh katedrály, kreslil pentagram a především když převracel kříže na posvátné půdě vzhůru nohama. Byl stále zatvrzelý skeptik a věřil, že nic závratného se nestane, natož, že se spojí se samotným ďáblem, to však neměnilo nic na tom, že se necítil ve své kůži.

Mlčky přikývl a rty stáhl do úzké linky. Oba dva předstoupili před zrcadlo, které stále leželo uprostřed pentagramu, a upřeli pohled na jeho černou plochu. Nemuseli pronášet žádná tajemná zaříkadla či citovat latinská slova ze Satanovy bible. Koneckonců tento obřad nebyl skutečným obřadem na vyvolání samotného ďábla. Nebo alespoň tak to bylo Callumovi řečeno.

Čekali patnáct vteřin, a pak oba dva zavřeli víčka.

Callum nejprve žádnou změnu necítil. Možná to bylo proto, že se soustředil především na to, aby nechal oči zavřené. Připomínalo mu to chvíle z dětství, kdy předstíral spánek. V těchto okamžicích mu nezáleželo na ničem jiném než na tom, aby všechny přesvědčil, že opravdu sní. Čím více se však snažil, tím více se bál svého odhalení, a tak už nedokázal kontrolovat mžikání očí pod svými víčky. Pokaždé je nedobrovolně otevřel a prozradil se.

Tentokrát však Callum nepředstíral spánek. Nebojoval s víčky, protože nechtěl, aby jej někdo odhalil z podvodu. Tentokrát s nimi bojoval, protože se obával toho, co může spatřit, až je otevře.

Red vedle něj ztuhnul. V tom nepatrném pohybu Callum pocítil neklid, a proto výrazně znejistěl. Nebyl si jistý, jestli uběhla stanovená minuta. Ztratil se ve svém soustředění a myšlenkách. Byl však přesvědčený, že Red svůj boj s víčky již vzdal a teď byla řada na něm. Vydechl vzduch, který ani nevěděl, že zadržoval v plicích a otevřel oči, rozhodnutý čelit svému strachu.

Nic se nezměnilo. Prvních pár vteřin se snažil uklidnit své zběsile bušící srdce a zároveň si třel zpocené dlaně do džínů. Teprve až poté se odhodlal svůj zrak upřít na zrcadlo. Když nespatřil nic neobvyklého, zkontroloval pentagram a ochranný kruh. Všechno stálo na svém místě v původním stavu. Obrácené kříže stály na podlaze, kde je naposledy nechal a svíčky pořád hořely v kruhu. Vzduch byl mírně nasládlý podivným pachem, Callum jej nedokázal rozpoznat, ovšem ten si mohl jen představovat.

Sarkastické poznámky se mu draly na jazyk, a tak pohlédl na svého nejlepšího kamaráda, aby mu je mohl vmést do tváře. Úplně přitom zapomněl, že není v místnosti sám a že jediným důvodem jeho znejistění, byl právě Red. Když na něj pohlédl, potvrdily se jeho obavy.

Red ho předem upozornil, že se obřad nemusí podařit. „Pokud budeme postupovat špatně, nebude to fungovat," řekl ještě, než se připlížili do katedrály. „Pokud se tak stane, jednoduše rozbijeme zrcadlo a všechno opět dáme do pořádku. Jestli se nám to ale podaří, můžou nastat dvě varianty. První variantou je, že ho v zrcadle uvidíme oba dva. V tom případě se drž těch instrukcí, které jsem ti napsal. Nelži, nenech se zmást a především, nedůvěřuj."

„A ta druhá varianta?" zeptal se Callum.

„Vybere si jen jednoho z nás. Ten druhý, který s ním nebude mít možnost komunikovat, v žádném případě nesmí opustit ochranný kruh. To, že ho nevidíš, neznamená, že on nevidí tebe. Pokud se něco zvrtne, čekej šedesát šest vteřin, pak přeruš pentagram, tím ukončíš naše spojení. Pokud se přeruší ochranný kruh, modli se za nás za oba."

Nyní stál Red vedle něj bez hnutí, s očima upřenýma na tlustou vrstvu lepící pásky. Nevykazoval žádnou známku, která by naznačovala, že vnímal své okolí. Callum jej sledoval se svraštěným obočím, nejistý dalšího kroku.

Ze zmatení ho vyrušil až závan větru. Do nosu ho udeřil čerstvý vzduch, na krku hrůzou postavily chloupky. Callum se vyděšeně otočil čelem k vchodu a spatřil masivní dveře katedrály otevřené dokořán.
Suché podzimní listí se sneslo do porušeného kruhu až k jeho nohám.

Autor: Arctic, v rubrice: Povídky » Jednodílné