OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Dar zimní noci

25.06.2010 (15:00) • Fiddi • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1056×

Noc byla tichá. Ledový, severní vítr se neslyšně proháněl prázdnými ulicemi vesnice a znesnadňoval sněhovým vločkám usadit se na již pár dnů starou ledovou krustu. Přesto bylo všechno pokryto čerstvou sněhovou přikrývkou. Mráz neúnavně útočil na domy a zahrady a snažil se proniknout rozpálenými komíny dovnitř. Takové počasí nezažili ani nejstarší obyvatelé malé vísky. Všechna zvířata byla bezpečně schovaná a všichni čekali, až se blizar, sužující krajinu již třetí den, přežene a dovolí občanům dál obstarávat svá stavení a pečovat o dobytek.

Přes silnici přeběhlo vyhublé hladové zvíře. Z dálky se nápadně podobalo kočce, ovšem kdo se dostal blíž, změnil názor. Srst zvířete měla nápadně kávově hnědý odstín. Na čele mu ze srsti doslova svítil světle modrobílý křížek a pravou přední tlapku obkresloval stejně zbarvený proužek srsti. Kdo měl možnost přijít ještě blíž, všiml si, že celé tělíčko zvířete přikrývala složená, větrem pocuchaná křídla s jemným peřím a velkými perutěmi, z vrchu stejně zbarvená jako srst, zespodu stejně svítivě modrobílá, jako kříž na hlavě a proužek na tlapce. Velké ztrápené hladové a smutné oči barvy nejtemnější noci, s jemným, nyní matným, třpytem hvězd, viděly až na dno duše a vypovídaly o utrpení, které tvor zažil v blízké, i dávné minulosti. Jindy ladný krok působil těžce a neuváženě. Na krku zvířete se pohupoval na tenké černé šňůrce malý stříbrný erb. V erbu byl vyrytý kříž se srdcem ve spojení, obrostlý zvadlou růží nahoře zakončenou hadí hlavou.

Celkový dojem tvora působil temně a podněcoval oprávněný strach.

Silné poryvy větru cuchaly matná pera křídel. Tvor se vysíleně dobelhal k rozložité borovici, jejíž větve se dotýkaly země a tak bránily větru a sněhu dostat se pod ně. S námahou se doplazilo pod strom, kde vyčerpáním upadlo do bezvědomí. Na nejspodnější větvi zůstalo jedno tmavé pírko.

Noc postoupila, vítr téměř odezněl a tma plně dosedla na sněhem obléhanou krajinu. Stejnou cestou jako černý tvor, prochází nyní jeho kopie, v opačných barvách. Srst září světlou bílomodrou barvou se stejně zbarvenými křídly. Na čele má kávově hnědý křížek, na pravé přední tlapce proužek a spodní stranu křídel taktéž. Na krku se mu lehce pohupuje stejný erb a oči svítí bělostí s černým třpytem. Krok má jistý a ladný a na všechny strany vysílá vlny klidu, pohody, štěstí a radosti. Je to opak prvního tvora. Každý úplně jiný a přitom stejný jako ten druhý.

Bílý tvor došel vánicí až k napůl zapadlé borovici. Sedl si k místu s nejmenší vrstvou sněhu a začal zuřivě máchat lesklými křídly, až se sníh rozlétal na všechny strany. Zapojil tlapky a za chvíli měl cestu pod strom volnou. Opatrně vykročil směrem k bezvládnému tmavému tělíčku, sedl si kousek dál od něj, složil křídla, obmotal ocas okolo tlapek a pořádně si zívl. Postrčil čumáčkem do hnědé srsti a jemně zamňoukal. Zavřel oči a vypadal, jako by spal. Najednou se jeho přívěšek rozvibroval a po chvíli začal zeleně zářit. Světlo se dotklo druhého přívěšku, který okamžitě reagoval a rozvibroval celé tělo svého nositele. Černý tvor se probudil a slabě zamňoukal. Otevřel oči a opatrně natáhnul drobnou hlavičku ke svému druhovi. Když se pozdravili, stulili se k sobě do dvou klubíček a spokojeně usnuli.

Začalo svítat, sníh se snášel k zemi v mnohem menším množství a sem tam zafoukal mírný vánek, protočil vločky v kole a opět odletěl. Uprostřed vesnice stála vysoká borovice a okolo ní stáli všichni obyvatelé do jednoho. Dívali se na strom s posvátnou úctou, kterou si zasloužil. V noci ještě tmavě zelená borovice dnes zářila čistým, nedotknutelným stříbrem do širého okolí. Pro lidi to byl zázrak, pro borovici dar od dvou tajemných bytostí, které ji v noci navštívily.

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dar zimní noci: