Dear Darlin' • OurStories.cz ~ naše povídky

Tahle jednorázovka mě napadla při poslouchání písně níže. Snad se bude líbit! :) Doufám, že ztratíte alespoň krátký komentík - beru jakoukoli kritiku...

17.08.2013 (09:00) • Love4ever • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1249×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

Dear Darlin'

Kdybych mohl něco změnït, tak právě své rozhodnutí! Rozhodl jsem se špatně, přestože si denně opakuji pravý opak. Proč jen všechno skončilo takhle? Miloval jsem ji, tak proč nevyšlo to tak, jak bych si přál? Byla to moje chyba - ta největší v životě! To já můžu za ten nešťastný spád na to nízké dno. Chybí mi a vím, že nedokážu žít bez ní. Že nedokážu dýchat, dokud nebude v mém náručí a já ji nebudu smět hladit po jejích jemných vlasech, které mám tak rád. Že nedokážu spát, dokud nebude ležet vedle mne. Že nedokážu myslet na nic jiného, jen na ni a naši možnou společnou budoucnost. Kéž by šlo vrátit čas - slova bych polkl a nikdy nevyslovil. Zapomněl bych na ně a místo toho ji objímal a líbal na ty něžné rty. Proč zkrátka muselo k tomu dojít? Kéž bych ji alespoň ještě naposled spatřil, jak sama kráčí ulicí. Kéž bych se mohl ujistit, že ona je tak šťastnější. Že jí je beze mne líp!

Kdybych ji potkal - náhodou na ulici - ,řekl bych jí jen:

„Chybíš mi, prosím, vrať se mi. Bez tebe to nejsem já! Bez tebe je můj život prázdný!“

A ona by se mi zadívala hluboko do očí i do nitra mé duše, rázně by mi vykročila vstříc, objala mne a já bych jí vtiskl polibek do jejích dlouhých voňavých vlasů. Ale na tohle je pozdě, je dočista pryč! A je to moje vina! Kéž bych byl s ní, když se to stalo...

Zemřel bych s ní! Byli bychom navždy spolu. Kéž bych ji neopustil a zůstal s ní...

Toužím po tom, abych zapomněl. Aby všechno s ní spojené zmizelo a ta bolest přešla. Jenže vím, že ta bolest je to jediné, co mi po ní zbylo. Jen ta bolest mi připomíná, že to nebyl pouhý sen, ale skutečnost! A já jsem té kruté bolesti za tohle málo vděčný!

Přesto se nemohu zbavit pocitu viny, že jsem na ni kříčel a ona raději odjela pryč ode mne. Práskla za sebou dveřmi, panty málem vyletěly, ohlušující rána otřásla nejen domem, ale i mnou. Běžela k autu, roztřeseně si otevřela a nasedla na místo řidiče. Bez ohlédnutí nastartovala a vyrazila pryč!

Sklonil jsem se i se svými myšlenkami nad bělostný papír a napsal na něj pár slov. Posledních slov, které mě dělily od ní. Posledních slov od srdce, které jsem jí nestihl říct.

Poté jsem jemně uchopil zbraň, přiložil si ji ze strany k hlavě a zmáčkl spoušť. Všechno náhle zčernalo, já přestal dýchat a puls se mi též vytratil. Ovšem náhle jsem uzřel její překrásnou a milující tvář, jež si četla můj vzkaz psaný před mým zoufalým činem.

Stálo na něm:

Miluji tě, mrzí mě to, co jsem udělal! Myslím to vážně! Chci tě zpátky, zůstaň se mnou, prosím!

Navždy tvůj, má lásko!

Ladně došla mým směrem - usmívala se - a chytila mne za ruku.

„Už dávno jsem ti odpustila. Vždyť víš, že jen tebe miluji. Patříme přece k sobě, zlato! Nikdy tě neopustím...“

Autor: Love4ever (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné