Druhá strana mince • OurStories.cz ~ naše povídky

Jakou šanci přežít má skupina lidí, když jsou zamčení ve škole s monstrem?

04.12.2016 (11:00) • Alkaine • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1287×

Měla to být obyčejná přespávačka ve škole, ale to, co se stalo, se změnilo v noční můru. Jedno z děvčat plakalo a druhé si vyděšeně prohlíželo stíny. Třetí dívka si je prohlížela. Nebála se, a proto ji strach ostatních přitahoval. Vypadala zvědavě, jako by se nemohla nabažit té atmosféry kolem, ale bylo vidět, že ani ona není úplně v klidu. Adrenalin proudil jejím tělem a konečky prstů jí probíjely. Sledovala ty dvě blondýnky jako pod mikroskopem, studovala jejich reakce a čekala, co přijde dál. Našla je tu vlastně náhodou, jen si chtěla dojít na záchod, a ony tu seděly. Přítele jedné z nich právě něco zabilo. Ano, něco. Nebyl to člověk ani zvíře, bylo to zvláštní.

„Tak jo, princezny," oslovila je „Musíme se přesunout. Nebezpečný místo a hnusná společnost," kopne do nohy toho přítele. Jmenoval se Ian, pokud se dobře pamatuje, ale teď je to jen rychle chladnoucí mrtvola, jejíž krev je všude okolo. Jeho přítelkyně byla Melanie, nebo něco takového, a tu druhou neznala vůbec, matně si vybavovala, že ji potkávala ve škole. Melanie vypadala, že sebou sekne. No, bylo by to zábavné, ale nechtěla by se pak tahat s bezvládným tělem. A ta druhá by sebou určitě sekla hned za ní. Tessa, děvče beze strachu, si čistila nehty, zatímco čekala, než se druhé dvě dívky zvednou. První se nakonec zvedla Melanie.

„To nemyslíš vážně, Meredith," vykřikla ta druhá. Melanie, Meredith. Skoro to stejné. Alespoň už se zvedla, ale ta druhá stále sedí u mrtvého těla. „Byl to tvůj přítel," zašeptá zloměně. „A můj bratr," pokračuje bezvýrazným hlasem. Pokud si Tessa dobře pamatovala, Ian měl hnědovlasou sestru Jessicu. No, když si prohlídne dívčiny kořínky, dojde k názoru, že je to dost dobře ona. Ale teď není čas řešit příbuzenské vztahy, je nutné se pohnout. To zvíře se vrátí, minimálně podle toho, s jakou chutí snědlo Ianovu nohu, pro zbytek těla. Ne že by Tessu zajímal osud těch dvou, ale možná se budou hodit jako návnady. Ano, zní to trochu zvláštně, ale ona by neváhala vyměnit jejich život za svůj. Žádný člověk by neváhal, jen si hrdinsky a hloupě namlouváme, že bychom se obětovali. Je to blbost.

„Jessico, jestli hned neodejdeme, budeme další. Tedy vy, protože já mizím. Neviděla jsi ty stříkance krve, které šly z té rány, když mu téměř urval hlavu? Nebo jsi přehlédla, jak s potěšením žvýkal nohu tvého bratra, jako by to byla nejvybranější delikatesa?" zeptá se Tessa chladným hlasem. Nemá tendence křičet. Nemá jekot vůbec ráda. Nejspíše to na Jessicu zapůsobilo, protože se zvedla a přidala se k Meredith. Obě se teď navzájem podpíraly, jako by byly nemohoucí a na té druhé by závisel jejich život. No tak to by dopadly, ani Ian je nedokázal ochránit, natož ty dvě.

„Tak jdeme," pobídne je Tessa. Přemýšlí, kde to bude nejlepší. Chemická laboratoř by ušla, ale ta je až ve čtvrtém patře. A ony jsou v přízemí. Na jejich patře je jídelna - dobrá volba, kvůli jídlu, ale to je jim k ničemu, jestli To sní je. Dále je tu knihovna, a pochybuje, že by po něm mohly házet knihy, a vzadu tělocvična. Na druhé straně jsou kabinety a šatna - to je jim k ničemu, a v posedním křídle jsou učebny. Opatrně vykoukne ven. Vzduch čistý.

„Jdeme!" sykne na ty dvě a vede je k jídelně. Tam by mohly vzít pár nožů jako obranu, ne že by to nějak moc pomohlo, a pak pokračovat chodbou až k požárnímu schodišti. Po schodišti se dá dojít až přede dveře chemické laboratoře.

Jak se dalo čekat. Dveře do jídelny byly zamčené. Tessa se jen uchechtla. Tyhle dveře jdou lehce vysadit z pantů. Minuý rok pomáhala kuchařce je vyndat, aby mohla provézt nějaký stroj, možná na zmrzlinu.

„Pojďte sem. Potřebuji, abyste mi to pomohly zvednout. Na tři," přikáže jim a po chvilce se jim doopravdy podaří dveře vysadit z pantů. V jídelně profukuje studený vzduch, skoro jako by byly otevřené dveře pro zásobování. Tessa si tiše zanadává, z dívčích záchodků by se dostaly do jídelny venkem rychleji. Ale možná, že venku teď číhá to nebezpečí. Meredith a Jessica se sesypou na židle u prvního stolku. Jak je možné pohrdat lidskou přirozeností, strachem? Tesse to jde velmi dobře, ale odfrknutí si odpustí, raději jde zkontrolovat zadní část, kde se uchovává jídlo, a jsou tam ty pitomé skleněné dveře. Už jí stačí jen zahnout za roh, když jí pod botama s tlustou podrážkou zavrže sklo. Někdo ty dveře rozbil! Za rohem se vynoří pokroucená postava a Tessa, která nepocítila nikdy strach, ztuhne na místě. A je to tady. Vždycky čekala zajímavou smrt, jen si myslela, že to bude třeba udušení se polštářem. Ale kdepak, zabije ji monstrum, které zabilo jejího spolužáka, a pak nejspíše zabije ty dvě nány. Poprvé v životě, co si pamatuje, Tessa pomyslela i na někoho jiného a tiše zadoufala, že ostatní, co se i přes chřipkovou epidemii rozhodli přijít, už jsou pryč. Je její čas. Udělá krok dopředu, jako by mu šla vstříc, a pak, když už to vypadá, že ji to zvíře doopravdy zabije, uslyší známý hlas.

„Tesso?" Baterka jí zasvítí do obličeje a ona si zakryje obličej rukama. Světlo z baterky sjede na podlahu a ona si prohlédne dvě osoby, co marně považovala za zvíře. Její bratr James a jeho kamarád Eric. Doufala, že to hlavně oni už jsou venku, s nimi sem přišla a oni by měli odejít.

„Jste v pořádku?" zeptá se místo nadávek, které se jí řinou na jazyk. A že u toho by se červenal i dlaždič. Ráda je vidí, ale radši by je viděla venku. Její dvojče se na ni jen tupě usmívá a Erik vypadá, že brzy omdlí.

„Hledali jsme tě a přišlo nám jako dobrý nápad vzít si nože," řekne James s úlevou, že ji vidí. Jako kdyby ona u porodu sebrala netečnost a on empatii, vždycky se o ni staral a ona byla jen ledová socha.

„Takže jste to viděli?" zeptá se Tessa nadšeně.

„Sežralo to Alaricka přímo před našima očima. Je to odporné," řekne zhnuseně Eric. Alarick je jeden z nejlepších učitelů na škole, vlastně byl. Tessa smutně zavrtí hlavou a kývne, ať jdou za ní. Vede je k Meredith a Jessice. Možná by člověk čekal vřelá uvítání. Třeba: „Je super, že žiješ." Ale nic takového se nekonalo. James a Eric byli zvláštní. Meredith a Jessica královny školy. A Tessa? Byla někde uprostřed. Lidé ji měli celkem rádi pro její upřímnost, ale také se jí kvůli tomu vyhýbali.

„Myslím, že bychom měli jít do chemie," řekne chladnokrevně Tessa. Eric i James kývají hlavou, ale dívky se na nic nevzmůžou. Nakonec se seřadí do houfu a zamíří k únikovému schodišti. Čekáte, že se tam něco událo? Kdeže. Jen Tesse podjela noha a natloukla si své milované pozadí. James pomalu otevřel poslední dveře a za nimi... Napínavé? Za nimi byla prázdná chodba a vylomené dveře do laboratoře. To je bežné, zase se tam vloupali školní feťáci. Ale o nic z toho nešlo. Tessu bavila chemie a Molotovovův koktejl bude účinější než nože. Pomalu se rozejde ke skřínce s chemikáliemi, zatímco ostatní popadají na otočné stoličky. Hledá ty správné přísady, když se ozve zavrčení. Je to tu. To zvíře je tady. V mozku jí bliká červené světílko, a když se otočí, uvidí zvíře s Jamesovou hlavou v tlamě. A pak Tessa, která nikdy nekřičí, poprvé zaječela z plných plic. To je konec, vážení.

Ráno přijela policie. Na dámských toaletách byla hlava, která musela upadnout od vláčeného těla - Ian. Z Alaricka našli jen brýle. Zato James zůstal celý, jen hlava ležela opodál. Ericovy a Tessiny vnitřnosti byly rozházené všude. Jessicy dlaň našli pod oknem, které bylo rozbité. A Meredith? Ta teď v lese hladí svého mazlíčka. Splnil, co měl. Zabil Iana i jeho sestru. A zbavil ji konkurence v podobě Tessy. Na Ericovi ani Jamesovi nezáleželo. A ve tmě se blýskaly dvoje oči. Dvě modré a dvě červené.

Autor: Alkaine, v rubrice: Povídky » Jednodílné