OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » I hope you never forget me



I hope you never forget meTak jsem tu po dlouhé době. Tahle povídka je o dalším nevyjasněném konci ve vztahu, zlomeném srdci a o naději. Tuhle povídku bych chtěla věnovat jednomu úžasnému klukovi, na kterého už v životě nikdy nezapomenu. Hezké počtení. Vaše PetraCullen.




Přišlo mi to jako včera, kdy jsem byla znovu šťastná s ním. Ovšem ani to nemělo dlouhého trvání. Od té doby, co byl nemocný (nebylo to nic vážného), se jeho chování vůči mně hrozně změnilo. Kdykoliv jsem mu napsala – byl vůči mně odtažitý. Nalhávala jsem si v naději, že až se uzdraví, že se vše vrátí do vyjetých kolejí. Až před pár dny mi řekl, že si chce se mnou promluvit. Dostala jsem strach, ale byla jsem ráda, že si to konečně vyjasníme. Ponořila jsem se do svých vzpomínek a bylo to, jako kdyby se mi další dýka zaryla do srdce. Znovu jsem slyšela, jak mi řekl, že má pocit, jako kdyby mě neznal. Další bolest se ozvala. To mě neodradilo. Začala jsem vzpomínat dál...

„Z mé strany to bylo jen platonické,“ řekl mi odtažitě. „Nechtěl jsem to dál protahovat. Připadá mi, jako kdybych tě ani neznal.“

Zarazila jsem se. Vždycky jsem mu o sobě říkala všechno! Snažila jsem se k němu být vždycky upřímná. Čekala jsem od něj všechno, ale ne tohle. Byl naprosto chladný a odtažitý. Bylo to jako zlý sen. Vkrádaly se mi do očí slzy, které jsem úspěšně potlačovala.

„Jestli to takhle chceš,“ zněla jsem až podivně klidně.

Uvnitř mě vše umíralo a byla jsem uvnitř sebe na dně. Všechno hezké, co mi kdy řekl, v tu chvíli bylo najednou pryč.

„Jsi fajn holka,“ řekl mi, jako kdyby mě před chvíli právě neodehnal od sebe.

Věděla jsem, že je pozdě na to, abych to zachránila. Napadlo mě jediné východisko z téhle situace. Váhavě jsem se na něj podívala.

„Můžeme zůstat přátelé?“ úzkostně jsem se na něj podívala.

V jeho obličeji se mihl nějaký náznak emocí. Ovšem než jsem dokázala zjistit, co to je, byl zas naprosto chladný.

„Ano.“ Varovně se na mě podíval. „Ale už to nebude jako dřív.“

S tím jsem mohla počítat. Nevím proč, ale tohle mě lehce zabolelo. Ale bylo to lepší, než ho ztratit úplně.

„Dík,“ řekla jsem smířeně.

Neřekl přímo ta dvě osudová slova, ale tohle bylo milionkrát horší. Díra v hrudi nepříjemně zabolela. Došla jsem domů a rozbrečela jsem se naplno. Rozvlykala jsem se tak, jako ještě nikdy v životě.

...

Vrátila jsem se zpátky do reality. Byla zase noc. Musela jsem o tom všem znovu přemýšlet. O něm. Vzpomínala jsem na to, jak jsme se poznali. Na první pusu. Na to, jak jsem s ním byla nesmírně šťastná. Ty pěkné věci, co mi říkal. Na to, jak se mě dotýkal jenom on. Jeho modré oči, které se vždycky vpíjely do mých, jako kdybych bývala jeho nejmilejší člověk na světě. Vzpomněla jsem si ještě na ten nezapomenutelný a skvělý pocit jeho rtů na mých, když mě líbal. Když mě objímal, jako kdyby mě chtěl ochránit před celým světem. Na tohle všechno. Bylo mi z toho pořádně zatěžko. Jenže tohle všechno bylo již dávno pryč. Další slzy mi stékaly po tvářích. Díra v hrudi mě bolela tak úporně, jako nikdy předtím. Nešlo to vrátit. Trápila jsem se. Už zase. Dovolila jsem, aby se stal on pro mě vším, a zas mi nezbylo nic. Podívala jsem se z okna. Měsíc byl v úplňku. Poprvé od té doby jsem pocítila naději. Přála jsem si, aby to bylo jako dřív. Přála jsem si, abychom zase byli spolu. Aby tohle všechno byl jen nějaký lživý sen. Chtěla jsem ho zpátky. Hrozně mi bylo po něm smutno a chyběl mi. Povzdechla jsem si a zadívala jsem se znovu na úplněk. Zůstali jsme přátelé. Stejně jsme tak začínali nedávno. Když jsem si šla konečně lehnout, nemohla jsem spát. Zase jsem přemýšlela. Křičela jsem jeho jméno do noci a slzy mi bez přestání máčely tváře. Nakonec mě spánek přemohl a já vyčerpaně usnula. Zdálo se mi o něm, že jsme byli zase spolu. S trhnutím jsem se probudila a posadila se na posteli.

Bylo už ráno. Stále jsem cítila naději, že tohle ještě půjde spravit. Vzala jsem mobil a zkusila jsem mu napsat neutrální smsku. Zeptala jsem se ho jen, jak se má. Za pokus jsem nic nedala. Neměla jsem co ztratit. Když o pár minut později jsem uslyšela, jak mi zazvonil mobil, nově příchozí smska, utrpěla jsem lehký šok. Na displeji mi to ukazovalo jeho jméno, že mi napsal on. Nemohla jsem věřit svým očím, že mi odepsal. Byla jsem lehce v šoku. Bála jsem se to otevřít. Jeho odpověď byla neutrální a trochu nešťastná?! Nechápala jsem absolutně nic. Nevím, jestli jsem cítila líp nebo hůř. Nechala jsem mobil mobilem a přešla jsem k oknu. I když nám to nevyšlo, naučil mě spoustu věcí. Naučil mě ničeho se nebát. Ukázal mi pravý význam slova láska a naučil mě brát se takovou, jaká jsem. V tu chvíli jsem byla vděčná za vše, co mě naučil. A za to, že mi dal svůj čas.

Nejhorší na tom všem bylo, že po tom všem, co mi udělal, jsem ho stále milovala. Miluji ho stále, i po tom, co mi udělal. Chtěla jsem mu najednou poděkovat, co pro mě všechno udělal. Byla jsem mu vděčná za těch společně strávených chvílí, i když jich bylo málo.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem do prázdna, jako kdyby to mohl snad slyšet.

Stekla mi další slza a věděla jsem, že tohle nějak zvládnu. Třeba se naše cesty někdy zas spojí, ale kdoví. Třeba jednou příjde čas, kdy zas budeme spolu a všechno si vyjasníme. Osud je nevyzpytatelný. Už to nebude nikdy jako dřív. I když stále doufám, že jednou se něco změní. Vždycky jsem byla silná dost. Nikdy na tebe nezapomenu a doufám, že ty nikdy nezapomeneš na mě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I hope you never forget me:

8. ClaryAdler přispěvatel
16.03.2014 [20:51]

ClaryAdlerNádherně napsané Emoticon Emoticon Úplně jsem se v tom příběhu našla...

7. MaggieLove přispěvatel
16.03.2014 [20:12]

MaggieLoveDepresivní, ale krásně napsaný. Emoticon Teď jsi mě zase rozesmutnila, jsme celá na měko a to se mi nikdy nestávalo.

6. HetaliaCZAnnie přispěvatel
25.02.2014 [13:22]

HetaliaCZAnniejá u toho neplakala, vůbec Emoticon

5. Liefe přispěvatel
06.02.2014 [12:31]

LiefeJe to krásné.. Emoticon Smutné, ale opravdu povedené. Emoticon Co se týče toho příběhu.. Věřím, že to bude dobrý a všechno se zlepší, ať je to teď jakkoliv. Emoticon Ani se nenaděješ a budeš se nad tím už jenom usmívat, jaké to bylo. Emoticon Povedlo se ti to, ale opravdu. Emoticon Emoticon

4. Little Blondie
02.02.2014 [16:04]

Je čas se stát slavnou spisovatelkou Emoticon Emoticon

3. W
02.02.2014 [15:46]

Krásný :) Je to teda smutný ale i přesto povedený....jako ze života Emoticon

2. martinexa přispěvatel
30.01.2014 [20:31]

martinexaNemám ráda smutné povídky. Vždycky mi je tak smutno. Chudák holka.

1. Maličká^^
30.01.2014 [20:00]

To se ti povedlo, je to absolutně nádherný! Jen je to hodně smutný... ale fakt bravo, bravo, bravo! Kéž bych jednou psala jako ty Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!