OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Inspirováni



InspirovániAutorkou je Annienka.

Inspirováni Knihou

  1. část příběhu – Ema

Ema ležela ve své skrýši. Blízko domova, ale daleko od reality, kterou nechtěla ani cítit. Poslední dobou se udála jedna důležitá věc. Její milovaný přítel Mark se odstěhoval do daleké Itálie a Emě se zhroutil svět. Tak dlouho plánovali, že pojedou spolu, budou žít šťastně a … bude to prostě ideální svět. Ne, Itálie nebyla její sen, ale jeho. Když byl šťastný Mark, byla šťastná i Ema. V tomhle případě se to ale říct nedalo. Každá 16-ti letá holka by byla šťastná, kdyby si její kluk splnil svoje celoživotní přání, ale ne, v žádném případě ne po boku okouzlující panenky Barbie. Tohle by Ema nikomu nepřála. Ani svému největšímu nepříteli, ani úplnému ztělesnění ďábla, které teď představovala Ashley, Markova nová přítelkyně. Jestli má tu bloncku opravdu rád a jestli je to jeho vážná představa o životě tak ať je s ní. Ema se rozplakala. Co to do jejího Marka vjelo? Čím toho milého kluka Ashley upoutala, že s ní odjede do země, o které vždy snil vedle své už „ex“ Emy. Možná je to jen příbuzná nebo kamarádka, ať ji nemiluje, snad je to tak. „ Já, já ho nepoznávám, “ vzlykla Ema. Sáhla pod deku a vytáhla zrcátko. Podívala se na sebe a pár věcí na ní bylo jiných. Její oči už nezářily tím štěstím, které ji Mark přinesl a zase odnesl. Její plné rty chably a praskaly a obličej se ztrácel v slzách. Její zplihlé, tmavě hnědé vlasy se k němu lepily. Nebude moc vylézat z úkrytu, dokud se nevyrovná se svým krutým osudem. „Emo, můžeš za to vůbec?“ ptala se v duchu sama sebe. Může vůbec člověk za to, že něco o čem nesnil ani v těch nejhorších snech se stane skutečností? Byla Ema oběť nebo predátor? Kdyby byla oběť tak kdo by byl útočník? Mark? Ne, on ji neopustil s úmyslem, že by jí chtěl ublížit. A co Ashley? Copak ona je taková mrcha? Přece nemůže za to, že je tak hezká. Krásný, blonďatý anděl. Mark mi říkal, že by nikdy nechodil s nafoukanou princeznou, která nemá nic jiného na práci nic jiného než všechny pomlouvat a kritizovat. Snad taková Ashley není, nemůžu přece soudit knihu podle obalu. Mark by byl zlatavě hnědá kniha, sice už stará, ale krásná. Ukrýval by se v ní krásný příběh. Mark byl dobrý nejen z venku, ale hlavně zevnitř. Proto ho milovala. Dívka znovu propukla v hysterický pláč. Nevěděla jak si pomoci z této situace. A protože už byl večer, tak se šla domů najíst a osprchovat. Až udělala vše, co potřebovala, tak vyčerpáním usnula.

***

Ema se probudila do navenek krásného, ale uvnitř, v její duši, škaredého, černého dne. Nic jí nebavilo a tak si vzala knihu, kterou předběžně dostala k narozeninám. Jmenovala se Twilight (Stmívání). Tuto knihu neznala, jen kamarádky jí a Markovi občas řekly, že vypadají naprosto jako Edward a Bella. Edwarda si Bella představovala úplně jakoMarka. Zatajila slzy a začala číst tuto poměrně tlustou knihu. Sama se z počátku i nadále poznávala v Belle. Ano, byl to i její příběh. Nová škola, přátelé, kteří vlastně jsou jen poloviční přátelé, nádherný kluk s vlasy barvy bronzu v záhadné, mnohočlené rodině, jejich nenávist následovaná láskou … Všechno do sebe zapadlo, každý kousek knížky, ochranitelský pud Marka, no prostě všechno. I ten konec naprosto pasoval, Mark jí zachránil život, ale ne tímto způsobem. Když Emu přepadli nějací mladíci a chtěli ji možná znásilnit nebo i zabít, Mark sice slabý, ale uvnitř silný ji zachránil, navzdory silným mužům. Silný hrdina Mark nyní s Barbie v Itálii. Ema se znovu rozplakala. Možná s tou blonckou nechodí, ale když si s ní jde splnit sen, tak to k ní asi nějaké city má. City, jejižch byla Ema prvním majitelem. Ema přečetla tlustou knihu za čtyři dny a hned se rozhodla jít do knihkupectví pro další díl. Překonat svůj strach a zármutek a vyrazit mezi lidi. Vždyť bude mít zítra narozeniny tak si to pořádně užije. Kniha, stejně jako Mark uměla být skvělým přítelem v nouzi. Dovolila se otce, u kterého bydlí už jeden rok a vyběhla na ulici. Zastavila se před knihkupectvím. Byla to stará budova vedle restaurace. V knihkupectví sáhla po červené knize Nový měsíc. Kniha byla s měkkou vazbou a na titulní straně se na ni dívalo temně rudé oko. Zaplatila prodavači a odešla domů. Převlékla se do tepláků, lehla si na postel a četla. Přečetla kousek a zjistila, že Bella má 17-té narozeniny. Úplně jako Ema. Ema to nemohla vydržet a zapla počítač. Na Googlu si zadala do obrázků: “Bella a Edward“ a odeslala. Vážně, nemohla uvěřit vlastním očím. „To, ne, ne, to snad ne!“ vykřikla Ema. To, to byla přece ona! Když se naposledy dívala na svůj odraz v kapesním zrcátku, vypadala sice zhrouceně, utrápeně a vůbec trochu jinak, ale ta podoba tam byla. A velká. A Edward? To byl Mark až na upírovu zvláštně světlou pleť, kterou u Marka nikdy nezpozorovala. Všechno do sebe zapadalo, jako když skládáte extrémně lehkou skládačku. Jen pár dílků nepasovalo, ani kdyby jste chtěli. Byl to Markův odjezd a ta záhadně krásná blondýna se světlou pletí. Připomínala jí Rosalie. Ema sice neznala Ashleyinu povahu, ale vzhledem – naprosto. Rozhodla se, že za každou cenu tomu musí přijít na kloub a tak začala číst tu červenou knihu, kterou nedávno koupila v knihkupectví. Tehdy ještě nevěděla, jak jí to ovlivní život a pořádně to ještě nevěděla ani nyní. Když se ale v knize dočetla, že Edward – aby Belle neublížil – odjel pryč, připadalo jí to vážně ještě podivnější. Položila si zbývající dílky skládanky vedle sebe ve své hlavě. A četla dál. Ta událost s upírem … Ne, Mark není upír, nikdy nebyl, když ho Ema viděla. Ale pravda byla, že pojem “Ema viděla Marka“ je pěkně zastaralý. Takže mohl být proměněn nyní, nebo je to jen projev Eminy bujné fantazie. Ema se sama přikláněla k té druhé možnosti, ale možné je vše. Ema se podívala s okna. Uviděla, že se už dávno setmělo a tak se v posteli přikryla přikrývkou a s myšlenkami ve světě upírů, usnula.

***

  1. část příběhu – Mark

Mark se probudil z dlouhého spánku ve velkém, prostorném, bledě modrém a sluncem krásně prozářeném pokoji. Sám ani nevěděl, jak dlouhý ten spánek byl. Ví jen, že ho Ashley svým krásným pohledem a ještě jasněji bronzovýma očima než měl on, donutila, aby s ní jel do Itálie. Krásná Ashley, ale ne tak krásná jako Ema, kterou tak vroucně miloval. Nejradši by šel za ní a hned, ale blondýnka mu řekla, že by jí to bylo smrtelně nebezpečné. A proč? Mark nechápal smysl jejich slov. Slyšel nějaké hlasy, volající jeho jméno, ale nemohl na ně myslet, hlavu měl plnou otázek. Náhle se otevřely dveře a Ashley vešla dovnitř. Neslyšně docupitala za ním s táckem, na kterém byl šálek … krve? „Co, co to má být, dlužíš mi pár odpovědí,“ řekl Mark a přibyly na seznam další otázky. Proč má tak medový, krásný hlas, proč ho tak pálí v krku při pohledu na tu tekutinu, ze které se mu ještě nedávno dělalo zle a proč … slyší každou její myšlenku, když neotvírá ústa? „Já umím číst myšlenky?“ otázal se po chvíli, vlastně po sekundě, protože jeho přemýšlení bylo teď mnohem hbitější. „Ano, umíš. Asi mi nebudeš věřit, ale jsi upír. Uviděla jsem jednoho krvelačného novorozeného, kterým si teď mimochodem i ty, jak tě vysává, když si šel ze školy. Svým talentem – přesvědčit lidi pouhým pohledem - jsem všechny přihlížející přesvědčila, že je to jen sen a Tebe jsem na rychlo proměnila v upíra. Omlouvám se ti, ale vážně jsem neměla jinou možnost. Kdybych tě neproměnila, umřel bys, jako všechny nevinné oběti novorozených. Existuje ale i jiná možnost. Já se živím pouze krví zvířat. Pokud se rozhodneš jít stejnou cestou jako já, nebudeš taková stvůra, jako to, co se představí všem, když se řekne upír. Pro začátek ti dám šálek zvířecí krve“, ozvalo se líbezným hlasem v jeho myšlenkách. Napil se krve. Nejdříve s odporem, potom s velkou chutí a vášní. Toužil víc, jeho žízeň nebyla uhašena. Ashley vzala starobylý stříbrný tácek. „Tento jsem koupila před 100 lety. Jsme nesmrtelní,“ otočila tácek tak, že se v něm Mark viděl „a krásní.“ Mark nemohl uvěřit vlastním očím. Tak krásného člověka nikdy neviděl, byl ještě krásnější než Ashley. Nemohl tomu uvěřit. Ne, nebyl to sen. Ležel na posteli a ani to nepotřeboval, nemusel už nikdy spát. „Co na to asi řekne Ema?“ zeptal se. „No, lidé mají odlišné názory. Některým se zdají upíři jako krásná, záhadná stvoření. Jiným běhá mráz po zádech, jen co to slovo uslyší. Být tebou, nepřibližovala bych se do její blízkosti. Poslední dobou nechodím ani mezi lidi. Vyšly totiž knihy, knihy o upírech. Kdyby tě někdo viděl, určitě by mu netrvalo dlouho a zjistil by, že jsi upír. Musíme se maskovat. Dokud si novorozený, plný síly a krvelačný, nedoporučovala bych ti vidět se s ní. “ zaznělo líbezně z Ashleyniny mysli. „Jak může upír umřít. Když už nemá pro co žít, kdyby mě Ema už nechtěla, jak umřít?“ zeptal se Mark. „Jde to, “ zaznělo Markovi smutně v myšlenkách „ale není to tak snadné jako pro člověka. Musíš se nějak prohřešit proti morálce, aby tě Volturiovi – hlavní a jakoby i královský rod upírů – spálili. To je jedna cesta jak zemřít. Ještě můžeš mít nepřítele, který tě při boji roztrhá a spálí a tím tě usmrtí. “ Tohle Mark naprosto chápal. Nebude čekat, až Ema bude stará a on 17-ti letý klučina. Nemůže čekat tak dlouho. Co když ho Ema nebude mít ráda? Co když v něm bude vidět stvůru? A co když vůbec nebude moci vyjít ven jen kvůli těm upířím knihám? Je snad jen výmyslem z knihy? Bájnou postavou, ale zápornou? I to může být pravda. Rozhodně potřebuje vědět, jak je na tom Ema. Bude klidně trénovat čtení myšlenek tak dlouho, dokud nezjistí ty její. Ale on je upír v Itálii, ona je člověk v České republice. Rozhodl se tam přijet. Jakkoliv se přeměnit jen aby viděl Emu, tu její půvabnou tvář. Smát se s ní a být s ní. „Existuje nějaká možnost, že bych se s Emou viděl do týdne?“ zeptal se. „No, víš, jací jsou lidé, sám jsi takový nedávno byl. Ne, zatím nemůžeš.“ Mark nemohl mluvit, Ema, jeho Ema … Tak moc ji miloval a ona se jistě cítí z jeho odchodu špatně. Nejradši by za ní přijel a řekl by: „Emo, neboj, to jsem já, tvůj milující přítel Mark, neopustil jsem tě, pořád na tebe myslím, jsem jen upír… Odpusť mi, že jsem tě opustil, ale bylo to nutné. Miluji Tě.“ Ne, Ema ho nemůže vyslyšet. Je daleko. „ Co kdybychom zašli na lov? Samozřejmě zvířat, tady do blízkého italského lesíka. Zvířat je tady dost na to, že tu žijí Volturiovi. Oni se živí lidskou krví. Krví, která ti ještě nedávno kolovala v těle. Krví, kterou by žádný člověk nechtěl ztratit. Mark hbitě (dnes už pochopil význam tohoto slova) seběhl ze schodů. Ashley byla hned za ním. Vyšli z domu. Na ulici se hromadilo tolik lidí, že Markova hlava div nepraskla, byla plná myšlenek. Mark se snažil nevnímat myšlenky, ale nešlo to, když se soustředil zároveň na palčivou bolest v krku. Nutně potřeboval být obyčejný člověk. Žízeň byla obrovská, Marka to každým krokem mučilo, každou vteřinou cítil bolest, bolest jako kdyby měl oheň v krku. Začínal nasávat nový pach. Vzdálený, ale snažil se soustředit jen na něj. Byla to zvířecí krev. V okolí se jistě pohyboval mladý medvěd. Nejradši by se za ním rozběhl, ale bylo tu tolik lidí … Vydržel to. Přišli do lesa, kde Mark začal okamžitě lovit. Ulovil krásného medvěda a vysál jeho krev. Zvířecí tělo leželo bezvládně před jeho upířími zraky. Nebyl to hezký pohled, ale bylo to lepší, než kdyby před sebou viděl mrtvého člověka nebo přinejhorším Emu. Jeho žízeň se částečně utišila, ale ne na tolik, aby neskočil za hbitou srnkou. Když jeho žízeň byla uspokojena, už ho tak nepálilo v krku, když procházel městem, plném lidí s odlišnými a mnohdy i velmi lákavými pachy. „Nechápu to, jak jsi to dokázal?“ zaznělo užasle v blondýnčiných myšlenkách. „A co jsem dokázal?“ zeptal se Mark, když vcházeli do velkého, bílého domu. „Pamatuješ, jak jsem říkala, že novorození jsou krvelační? “ ozvalo se z úst jeho stvořitelky. „Ano, pamatuji,“ pronesl Mark, jak by si přece nemohl pamatovat větu, která ho odloučila od jeho milované Emy. „Žádný novorozený upír by neprošel městem, plném lidí, kteří tak krásně voněli i mně a to jsem 150 let stará. Ano, i já jsem se velmi ovládala. Není možné, že bys měl dvě schopnosti, i když v tomhle případě asi ano. „Takže bych mohl navštívit Emu? “ zeptal se novorozený upír. Ashley vzala stříbrný tácek a s červené knihy Nový Měsíc vytáhla fotografii … Marka? Mark se podíval do tácku a poté i na fotografii. Odrazy byly úplně stejné, až na jméno pod fotografií. Bylo tam ozdobným písmem napsáno “Edward“. Jedna jeho matná vzpomínka z lidského života byl ten divný, lidský Mark, který byl ve svém pokoji s postelí a klavírem, který tak miloval. Na poličce vedle trofeje s fotbalu ležela vzorně poskládaná křestní dečka se zlatě vyšitým nápisem “23. Května 1992, Marek Edward. „To jsem já?“ otázal se Mark. „Ano, “ řekla Ashley „to jsi ty, tyhle knihy jsou o tobě. “ Mark to pochopil. Právě se stává součástí velkého příběhu, plného nadpřirozených bytostí. Najednou ho napadla skvělá myšlenka. Zavolá Emě a vše jí vysvětlí. Zavolal na Ashley, aby se jí zeptal, ale nenašel po ní ani stopu. Vlastně stopu ano, pachovou. Šel za tou stopou. Když byl pach nejsilnější, našel Mark lísteček s nápisem: „Jela jsem za Emou, Ashley.“ A proč mně tu nechala? Vždyť ví, jak Emu miluji a jak se umím ovládat. Vzal knihu a na místě, kde byla záložka, začal číst. Byl to telefonát mezi Edwardem a Jacobem. Když Jacob řekl Edwardovi, že je někdo na pohřbu, tak to Edward pochopil, že to bude asi Bella. Mark nemohl číst dál. Jeho Eminka umřela? Proč jen musí být upír? Proč jen nemůže skočit z mostu nebo se nechat přejet autem? „… není to tak snadné jako pro člověka. Musíš se nějak prohřešit proti morálce, aby tě Volturiovi – hlavní a jakoby i královský rod upírů – spálili … “ Mark se rozhodl. Půjde do středu města a nechá svou hruď, která na slunci svítí jako diamanty, aby ho zabila. Vyrazil do středu města. Jeho život již neměl smysl. Proč jen musí být upír? Do poledne zbývala jedna hodina. Posadil se na lavičku a trpělivě vyčkával.

  1. část příběhu – Ashley

Ashley tajně vyjela z domu. Napojila se na dálnici a jela za Emou. Podle všeho se právě chystá skočit z útesu. Honem dojela na pláž. Nikdo tam nebyl. Ano, jen Ema stála na útesu, když uviděla blonďaté vlasy v dálce, její sebevědomí ještě stouplo. Odrazila se a ladným skokem z útesu a skočila do rozbouřeného moře. Ashley věděla, proč bylo v Česku najednou moře. Svět se začal přizpůsobovat příběhu. Bylo to předpovězeno: Jednou se tato kniha stane skutečností. Ema už byla ve vodě. Začínala se pomalu topit. Ashley ji na poslední chvíli vylovila. „Emo, Emo, je ti dobře? Dýchej, prosím dýchej, “ říkala Ashley svým jemným medovým hlasem. „Žij, nechci usmrtit dalšího nevinného lidského tvora, nechci z tebe udělat krvelačnou bestii, jako jsem já, tak prosím, dýchej.“ Ema jako by ji slyšela, otevřela oči a nasála kyslík. „Ashley? Co tady děláš? Kde je Mark?“ zeptala se Ema. „Neboj se, zachránila jsem ti život. Ta kniha, kterou jsi četla, to byla pravda. Ano, Mark je upír. Já, já jsem ho proměnila. Ale nemusíš se bát. Nic ti neudělám. Nemáme moc času, Bello, jestli dovolíš. Ty jsi ta pravá Bella. U čeho jsi byla v knize?“ pronesla Ashley jako básničku. „Bella a Alice odjíždí za Edwardem, já jsem ale myslela, že spolu chodíte, tak jsem zkusila tu část jak Bella skočí z útesu. Zdálo se mi to jako dobrý způsob jak se zbavit pozemského života, “ odpověděla Ema. Ashley jí chytla za ruku a řekla: „Drž se příběhu, drahá Bello, jestli ti nevadí, že ti tak říkám, jedeme do Itálie.“ „Že mi tak říkáš, to mi nevadí, ale co táta?“ zeptala se Ema. Ashley ji odvedla k autu a odpověděla: „O tátu se neboj, upír Ashley to má pod kontrolou. Teď nás ale nejvíc zajímá Edward - teda Mark. Musíme honem do Itálie. Máme necelou hodinu na to, abychom letěly do Voltery a zabránily Markovi, aby se nechal zabít.“ Nastartovala krásné, žluté auto a jela i s Emou do Voltery. Rychle vystoupily z auta a Ema běžela k Markovi. Slunce bylo nejvýš na obloze a Mark odhalil svou hruď. On byl neuvěřitelně krásný. Jeho oči, měly rudou barvu, ale on tam jen stál a nikoho, žádného líbezně vonícího turistu nevysál, což Emu udivovalo. Žádný novorozený, ba ani žádný upír neměl nikdy tak krásně bronzové vlasy a bílou kůži. Jeho oči, jakoby obtaženy nějakou černou tužkou byly nádherné. Nejradši by se svým miláčkem byla někde v klidu, ale to nešlo, teď se bojuje hlavně za jeho život. Bylo pozdě, všichni lidé zírali na jeho krásně bílou kůži, která se nyní na slunci třpytila jako diamanty. Ema za ním přiběhla a objala jeho hruď tak, že nebyl vidět jediný diamant. Podala mu svou mikinu, která mu byla malá, ale zakryla holá, třpytící se místa. Objala ho a vroucně políbila. Její láska byla zpět. Ema uviděla v dálce Ashley, jak běžela nejpomaleji, jak jen uměla, aby to nevzbuzovalo podezření. Všechny lidi omámila, aby si to nikdo nepamatoval. „Emo, miluji Tě, ale vidíš mé rudé oči? Není to v pořádku. Přicházejí Volturiovi. “ Upíři v černých kápích přicházeli a odváděli je do jejich velkého hradu. Ema, Mark a Ashley prošli všemi komnatami spolu s černě oděnými upíry. Byly tu tři velké trůny, na kterých seděli tři nejmocnější upíři. „Vítáme vás, “ pronesl Aro. „Shledávám Marka Edwarda vinným. Porušil práva a na veřejnosti se málem prozradil. Proto bude spálen,“ pokračoval. „Ne, prosím, ne!“ zakřičela Ema. Aro se na ni zvědavě podíval, ale odvrátil pohled. „Bude zabit novou formou. Aleku! “ Přiběhl malý, tak 10-ti letý při proměně, chlapec s bílou pletí. „Použij svou schopnost!“ Alek se začal soustředit a znehybňovat Marka. Mark byl pod silným tlakem a nemohl se hýbat. Necítil jedinou kost. Ema se tak snažila, aby tomu zabránila, ale neměla jak. Mark se mohl bránit, byl přece novorozený a silný. Aro mu pomalu, po kousíčkách odebíral sílu. Už to byl normální upír se zlatýma očima. Ema to nemohla vydržet. Drtila ji představa, že její milovaný Mark umírá. Soustředila se jen na to, aby ho ochránila. Jakkoliv to bude možné i nemožné. I kdyby ji to mělo zničit, Mark je na pokraji smrti, musí ho přece nějak ochránit. Musí přece existovat způsob, jak tomu procesu zabránit. Přiběhla za ní Ashley a pošeptala jí hlasem anděla, který bylo sotva slyšet, ať se snaží vyslat štít. Ať se zatne a vyšle ochranu pro milovaného Marka. „Pomůžu ti …“ to byla Ashleyna poslední slova. Teď si bude Ema muset vystačit sama. Dívka se snažila vyslat štít. Velkou ochranou bublinu nebo jen kruh, za který žádná kouzla nemohou. Takový lidský kruh. Najednou Mark vstal a běžel za Emou. Jeho oči měly krásnou, zlatavou barvu, snad i krásnější než předtím. Přitiskl k sobě Emu a políbil ji. „Ó, vidím, že tu máme štít,“ řekl Aro. „Kdybys chtěla, proměním tě a můžeš tu s námi žít na hradě. I když plánujeme něco, čím bychom zvládli zničit tu prokletou knihu.“ Vytáhl Stmívání. Krásnou zelenou knihu, kterou dostala Ema k narozeninám. Dneska měla narozeniny. Nestihla si to připomenout. „Neumím ale udělat, aby na tu knihu všichni zapomněli, ale zvládnu, aby místo Stephenie Meyerové ji vydala její vnučka stejného jména. Přesně za 100 let, dál to odsunout nedokážu. Do té doby jsem se domluvil s Carlislem, že se pomocí schopnosti jejich nového, desetiletého upíra (pozn.: Cullenovi žijí, jen Edward a Bella jakoby se vytratili z jejich příběhu a jsou nahrazeni Edwinem a Bellindou, kteří již mají dítě, desetiletého Renesa, který má schopnost proměnit upíra na člověka, který je jiný než ostatní jen v tom, že je nesmrtelný) se proměníme. Bude to tak pro nás lepší. Renes umí i změnit člověka zpátky na upíra, takže až se ta kniha přestane číst, můžeme se proměnit zpět.“ Mark s Bellou se znovu vášnivě políbili. Objali Ashley a spolu odešli do velkého, bílého domu.

epilog – o 100 let později

Nadešel čas Renese, proměň nás,“ řekl Aro, zástupce mnoha upírů, snad tisíců upírů, kteří se hromadilo v lese ve Forks. Mimochodem, Ema už byla upír. Kvůli upírům s červenýma očima začal Renes ihned s procesem. Netrvalo to ani 10 sekund a velké shromáždění bylo u konce. „Nevěřili byste, jakou mám chuť na Big Mac. Co kdybychom zašli do Seattlu do největšího MacDonalldu?“ zeptal se Aro. Všichni nadšeně souhlasili. Mark a Ema se začali smát a navzájem se objali. Už jsem úplně zapomněla, že jsem byla člověk. „Jdeme za Arem? Jestli budeme mít štěstí, ještě je dohoníme,“ oba se začali smát a nastoupili do černého Porche Cullenů. Jejich dcera Renesmé seděla na zadním sedadle. Na svých 75 let vypadala mladě, nejak tak na patnáct. Mark na svých přesně 100. narozeninách, které byly dneska, vypadal, jako by mu bylo právě osmnáct. Když zastavili a vešli do restaurace, zjistili, že je tam veselo. No, kdo by se nesmál, kdyby viděl Ara, Marcuse a Caiuse jak jí hamburger a popíjí pivo. „Jsou z nich pěkní jedlíci,“ řekla Ema a začala se smát ještě víc. „Vypadá to, že Jane si oblíbila ledový čaj, ale co to vidím, tak mladý a už pije pivo? No Aleku, kolik ti je, 10?“ řekl Mark. Jeho vtipná poznámka se uchytila. Jane na něj vrhla svůj ničivý pohled, ale její schopnosti, vzdaním se těla upíra vyprchaly a tak nesvedla nic jiného než obyčejný, zlý pohled. „Jane, umíš ty psí oči?“ zeptal se Alek. Jane se na něj podívala a láskyplně do svého bratra šťouchla. „Nikdy jsem nepředpokládal, že to někdy řeknu, ale … au!“ vzdychl Alek. Většina upířích vegetariánů pojídala brokolici a ledová salát, ale byli i vyjímky, které se ládovali čerstvým masem. Stefan a Vladimir z rumunské smečky flirtovali se servírkou. Udivilo je, že už nemají takový šarm a uraženě vklouzli zpátky do židle. Amazonky byly na kurzu moderních tanců a bývalí upíři z Denali křupali ledový salát. U stolu u okna seděli lidé z egyptské smečky a Benjamin obdivoval Coca-Colu. Lidé z irské smečky seděli s Cullenovými a probírali to, co “běžní lidé“ probírají. Ostatní “lidé“ se buď neustále smáli nebo již nasedali do auta a ujížděli ke svým domovům. Všichni byli šťastní, hlavně Aro a Sulpicia, plánovali totiž druhé líbánky. Prý by se rádi podívali do Česka a tak tam letěli společně s Markem, Ashley a Emou. Knihy ságy Stmívání byli v prodeji a leckdo si na tuto partičku ukazoval a říkal: „No není toto Aro, Edward, Bella a Rosalie? A kdo je ona? Že by Arova manželka?“ Bývalí upíři se jen smáli a zastavili se, protože právě procházeli pod Orlojem. Bylo poledne a všichni tiše naslouchali bytí velkých hodin a svého srdce.


© Anniennka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Inspirováni:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!