OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Last seme

22.01.2014 (15:00) • , Torriell • Povídky » Jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1172×

Last seme

A je to tu zase, lehce sněžilo a já kráčel ke stromečku. Těšil jsem se na letošní rozsvěcování, aspoň nedávno ještě ano. Kráčel jsem si zasněženou ulicí až na náměstí. Letošní rok byla opravdu zima, ale i tak se tu sešla slušná řádka lidí. Snažil jsem se procpat davem, jenže někdo přede mnou zakopl a padal přímo na mě.

Vlastně ani nevím, proč jsem si vyrazil zrovna na náměstí. A zrovna v tenhle den, zavrtěl jsem sám nad sebou hlavou. Lezavý chlad mi zalézal pod úplně černé uplé kalhoty. Moc mě před zimou nechránil ani kabátek. Schoval jsem ruce hluboko do kapes a vyfouknul jsem obláček páry. Nepřítomně jsem koukal do země a čekal, až se stromeček rozsvítí. Bylo tu poměrně dost lidí. Všude hlasy, které jsem vytěsnil z hlavy a moc nevnímal. Prošla kolem mě nějaká rodina s dětmi. Asi si toho ani nevšimli, ale malý, asi sedmiletý kluk, do mě drcnul. Já to nečekal a zapotácel se. Očekával jsem tvrdou ránu, až dopadnu na dlažbu.

Napřáhl jsem náruč, aby si ten hoch, jenž padal mým směrem, neublížil. Naštěstí jsem byl dost rychlý a zachytil ho včas. Elegantně jsem ho zachytil přímo do náruče. Hleděl jsem do nádherné tváře, najednou jsem od ní nemohl odtrhnout pohled. Jeho světlé oči se skrývaly za obroučky brýlí. Do světloučkých vlasů mu padal bílý sníh. Na sucho jsem polkl.

Náraz… nepřišel. Překvapeně jsem zamrkal. Držely mě pevné ruce. A ne pár centimetrů nad zemí, naopak, ten neznámý mě držel jako princeznu. Zavrtěl jsem se.

„Děkuji,“ zamumlal jsem. Muž, co mě chytil, byl tmavovlasý. Odstín čokoládově hnědé by možná normálně působil teple a přívětivě, jeho pohled však byl docela chladný. Ne zlý nebo krutý. To ne! Jen chladný. Zavrtěl jsem se mu v náručí a dožadoval se tak, aby mě postavil na vlastní nohy.

Postavil jsem ho zpět na pevnou zem, nechtěl jsem riskovat, aby si nějak ublížil. Jenže nějak jsem mu nechtěl dát sbohem.

„No, jestli mi chcete poděkovat, co kdybych vás pozval na saké se ohřát?“ Neusmál jsem se, jen jsem se mu díval do očí.

„Taková možnost… se neodmítá,“ pousmál jsem se já, když se k tomu tmavovlásek neměl. Narovnal jsem si na nose brýle a upravil si trochu rozcuchané vlasy. Periferním viděním jsem zahlédl, jak se na stromku rozzářilo pár prvních světýlek, a tak jsem na pár okamžiků věnoval pozornost jen těm žárovičkám. Párkrát vše zablikalo, aby se mohl vánoční strom rozzářit všemožnými barvami. Malé děti, kterých tu bylo dost a dost, tleskaly a pištěly. Začaly hrát tradiční vánoční koledy.

Stromečku jsem sotva věnoval část své pozornosti. Moc mě nezajímal, přitahoval mě pouze ten človíček vedle mě.

„Kam byste chtěl jít na to saké? Můžeme do restaurace nebo tady někam… či ke mně domů…“ navrhoval jsem.

Nebyl jsem si jistý. Nacházel jsem se v pro mě trapné situaci, kdy jsem neměl tušení, jak dát najevo, že poslední z možností se mi zamlouvá ze všech nejvíc. Navíc jsem sebou měl jen klíčky od fotelového pokoje, který mi teď po nějaký čas byl domovem, a telefon.

„Je to jen na vás. Ale… já s sebou nemám… žádné peníze,“ podotkl jsem. Bylo nepříjemné tenhle fakt podat, ale on mi pomohl a já byl vyzván, abych mu „poděkoval“. Sice jsem neměl tušení jak, ale chtěl jsem předejít případnému nedorozumění.

Prohlédl jsem ho mnohem pozorněji. Připadal mi roztomilý, když se tvářil takhle.

 „To, myslím, nebude vadit,“ vřele jsem se usmál, „pozvu vás tedy k sobě, abyste nemusel být rozpačitý.“

„Děkuji,“ odpověděl jsem taky s úsměvem. Opravdu se usmál! A jak hezky. „To bude ideální,“ dodal jsem. Šel jsem půl kroku za ním. Stromek nám za chvíli zmizel za rohem, avšak zpěv a cinkání zvonků byly stále slyšet. Sledoval jsem záda tmavovlasého muže. Když jsem nad tím tak přemýšlel, zdálo se mi stále podivnější, že mě pozval k sobě domů v takový čas. Copak na něj nebude nikdo čekat? Přítelkyně, rodina…

 „Nebude vám vadit, že budu s vámi? Nechci, abyste měl… třeba nějaké problémy, nebo abych narušoval vánoční atmosféru,“ zastavil jsem. Předtím jsem na to nepomyslel, ale teď…

Otočil jsem k němu pohled. Tenhle detail mi unikl.

„Vůbec ne, žiju sám,“ uklidnil jsem ho a podal mu ruku, aby se jí mohl držet a nic se mu nestalo na tom náledí. „Můžeme jít dál?“

Ruku jsem přijal a rád. Svíral jsem, možná trochu křečovitě, jeho dlaň i jeho předloktí. Noha mi podjela snad na každé zamrzlé kaluži, ale teď už jsem zkrátka nemohl upadnout.

„Promiňte,“ špitl jsem vždycky, když jsem mu rukou škubnul.

„To vůbec nevadí,“ konejšil jsem ho snad pokaždé. „Hlavně si nic neudělejte.“

Silnice byla úplně zamrzlá, tak jsem se dost bál, ale naštěstí jsme byli už blízko. Stačilo zahnout za roh a stáli jsme v méně obydlené části. Zamířili jsme k jednomu z menších domků.

Vrtalo mi hlavou, jaký z domků bude právě jeho. Mířili jsme k jednomu z menších, jednopatrovému domečku. Už od pohledu vypadal útulně. Snad za to mohla i zasněžená zahrada. Pořád sněžilo a já se už těšil do tepla, až se na tu bílou nadílku budu moct koukat z okna.

„Tak jsme tu.“ Zatavili jsme před domem a odkudsi jsem vytáhl klíče. Galantně jsem ho nechal vejít prvního. Celý dům jsem měl zařízený ve starém stylu, nic mi neříkalo moderní zařízení.

Odkašlal jsem si: „Vítejte u mě.“

Vyzul jsem si černé tenisky. Už v malé hale to příjemně vonělo. Zvláštní kombinace, cítil jsem sladkou vanilku a… skořici? Jo, byla to skořice. Vřelá a hřejivá. Sedělo to k atmosféře celého domu. Aspoň k té části, kterou jsem viděl, když mě vedl do obýváku.

S mírným úsměvem jsem ho zavedl do obýváku, který byl nepřímo spojený s kuchyní. V místnosti dominoval nízký stoleček. Příliš věcí tu nebylo, když nebudu počítat květiny všemožných druhů. „Dojdu pro to pití, tak se mezitím můžete posadit,“ vyzval jsem ho a na malý moment zmizel v kuchyni pro láhev saké.

Kabát jsem složil na zem, hned vedle gauče s dřevěnými vyřezávanými opěradly. Byl očividně ze stejné kolekce jako stolek. Pohodlně jsem se posadil, nohy jsem složil pod sebe. Bylo tu příjemně teplo. Zamlžily se mi skla brýlí tak, že jsem nic neviděl. Sundal jsem je a mžoural, jak se moje oči snažily zaostřit na vzdálenější předměty.

Čapl jsem sklenice a láhev saké a běžel se vším zpět do obýváku. Položil jsem je na vyřezávaný stůl. Opatrně, s rezervou jsem si přisedl k němu a nalil nám rýžové víno.

„Doufám, že mé sobecké pozvání vám nepokazilo váš dnešní program,“ mluvil jsem opět bez úsměvu.

Zavrtěl jsem hlavou. „Neměl jsem žádný program. Jsem vám vděčný za toto pozvání,“ pootočil jsem se tak, abych na něj viděl. Asi jsem od něj moc úsměvů očekávat nemohl. Rychle jsem sklíčka brýlí otřel o rukáv košile a nandal si je. Opět jsem viděl ostře.

Sledoval jsem jeho počínání. Skleničku jsem nervózně stiskl v rukách. „Můžu se zeptat na vaše jméno?“

Položil jsem dlaň na jeho. „Nemusíte být nijak nervózní,“ usmál jsem se a ruku zase rychle stáhl. „Hideki, Akayashi Hideki,“ usmál jsem se.

Na své kůži jsem stále cítil jeho dotek. I z něčeho tak nepatrného tu zavládlo mírné napětí. „Máte krásné jméno,“ promluvil jsem po chvilce. „Já… Já jsem Tomoya Seiji.“

„Um,“ přikývnul jsem. Upil jsem ze svojí skleničky trochu vína, hřálo v krku. „Ještě jednou vám chci poděkovat, že jste mě chytil. A že jsem díky vám cestou sem nespadl,“ zakřenil jsem se.

Podíval jsem se mu do tváře. „Jenže co když budu chtít jiné poděkování, než tohle?“

Přestal jsem se usmívat. Dopil jsem svou skleničku a postavil jsem ji na stůl. Podepřel jsem si kolenem bradu. „Tak… to mi budete muset trochu upřesnit.“

Také jsem svou skleničku položil na stůl. Bez nějakých okolků jsem se k němu rychle naklonil. Rukou jsem mu nadzvedl hlavu a mírně mu ji zaklonil. Prudce jsem přitiskl své rty na jeho. Nevím, proč jsem to udělal, ale už jsem se nemohl udržet. Jazykem jsem přejel po jeho sevřených ústech. Najednou jsem dostal chuť ho svést. Chtěl jsem se mu začít dobývat do úst, ale náhle mě mé svědomí zadrželo. Rychle jsem se oddálil.

„Odpusťte mi, neovládl jsem se.“ Sotva jsem popadal dech.

„Iie,“ zavrtěl jsem hlavou. „To je v pořádku,“ usmál jsem se a sám ho znova políbil.

Jeho polibek jsem na chvíli nevnímal, ale pak jsem ožil. Začal jsem mu oplácet doteky, rukou jsem mu vjel pod triko a hladil ho po zádech. Jazykem jsem zkoumal jeho ústa.

Zapojil se a po chvíli převzal dominantní roli. Nechal jsem se hladit po zádech i po zadečku. Jednou rukou jsem si sundal černé brýle a položil je na stolek. Nespokojeně jsem zamručel, když polibek rozpojil. Aspoň jsem svým nosem přejel po špičce jeho nosíku.

Bylo vážně divný, že se mi tak oddával. Zavrtěl jsem hlavou a setřásl všechny pochybnosti. Trochu jsem pozměnil svůj sed, Akayashiho jsem si posadil na klín. Rychlým pohybem jsem mu stáhl triko. Najednou mě ovládaly pudy a ne rozum. Znovu jsem ho agresivně políbil. Při tom polibku jsem ho pevněji objal. Jeho kůže byla neuvěřitelně hladká.

Fajn. Tohle je taky možnost, jak prožít Vánoce. Nechal jsem ho, aby mi sundal triko. Nebral na mě žádné ohledy, ale mně to nevadilo. Polibky jsem mu oplácel se stejnou vervou. Když mě pevně objal a políbil obzvlášť tvrdě, kousnul jsem ho do spodního rtu. Ne tak, abych mu ho prokousnul, ale aby si uvědomil, že si nebude moct dělat, co bude chtít.

Oddálil jsem se a zachmuřeně se mu podíval do obličeje. On nebude žádný beránek, i když tak vypadá. Vysvlékl jsem se z bílého trika, tudíž mě zastudil stříbrný křížek na rozpálené kůži. Sklonil jsem se opět k němu. Skousl jsem mu ušní lalůček a potom tu část ouška olízl. Vůbec jsem nechápal, co dělám. Jednou rukou jsem mu přejížděl po drobném hrudníku, když jsem narazil do ztvrdlé bradavky, promnul jsem ji mezi prsty. Doufal jsem, že se cítí dobře.

„Opravdu chcete takhle strávit dnešní večer? Ještě je čas to vzít zpět…“ dal jsem mu poslední možnost couvnout.

Tak tohle mu vrtá hlavou. Sklopil jsem pohled stranou. „Vánoce… jsou den jako každý jiný…“ Nebylo to ani ano, ani ne. Bylo mi to trochu trapné, že váhal.

„Když to berete takhle…“ pokrčil jsem rameny, nechtěl jsem to dál řešit. Celou svou vahou jsem se opřel do jeho těla. Samozřejmě jsem ho převážil, tudíž žuchnul na záda na oné pohovce. Přiklekl jsem si nad něj a sklonil se. Políbil jsem ho a hned zase jeho rty opustil. Zlobivé prstíčky si pohrávaly na jeho podbřišku, občas zabloudily jakoby náhodou na látku kalhot.

Neřešil to. Ležel jsem pod ním na pohovce. Zahákl jsem prsty za stříbrný řetízek s křížkem a prohlédl si ho. Pousmál jsem se, když mě jeho prsty polechtaly na odhaleném podbřišku. Vybízel jsem se těm náhodám, kdy mě pohladil přes vybouleninu na kalhotách v klíně.

Všiml jsem si, jak si prohlížel můj kříž. Pousmál jsem se, vypadal neskutečně přitažlivě. Líbilo se mi ho líbat. Jeho rty byly hrozně měkké a mně připadaly sladké. Znovu jsem mu ukradl polibek. Uchopil jsem jeho drobnou rukou, která stále svírala křížek. Trochu se mi nelíbilo, že se dotýkám jen já jeho a on mě tolik ne. Položil jsem jeho dlaň na svou hruď. Pomaličku jsem s ní sjížděl níž a níž, až se dostala na správné místo – na můj rozkrok. Spokojeně jsem přivřel víčka a šel si pro další polibek.

Pochopil jsem, ale stejně moje doteky byly jen jemné. Škádlil jsem ho a tak jsem se jen lehce třel bříšky prstíků po látce kalhot. Sjížděl jsem skoro až ke kolenům, dál jsem ve své poloze nedosáhl. Když jsem vyjel i nahoru, na odhalenou hruď, vyhýbal jsem se bradavkám. Ukazováčkem jsem přejel po krku, za ucho. Jemný dotek vystřídalo hrubější přitažení za vlasy a prohloubení polibku.

Jazyky jsme se dotýkali a užívali si to. Drsně jsem ho zatlačil do pohovky. Tyhle Vánoce jsou opravdu jiné než ty předchozí. Nebavilo mě už čekat. Rukou jsem při tom vášnivém polibku zajel pod jeho látku kalhot i spodního prádla. Okamžitě jsem obemkl prsty kolem jeho chlouby. Jeho reakce byla okamžitá, musel jsem se maličko pousmát.

Zavzdychal jsem. Většina lidí většinou vítala, když jsem vzdychal do polibků. I tak jsem překvapeně zamrkal, když mi sjel dlaní do kalhot. Pomalu si se mnou začal pohrávat. Jeho prsty studily. Tiše jsem zaskučel.

Jeho vzdychání bylo rozkošné. Vytáhl jsem ruku z jeho kalhot. Pohladil jsem ho po hrudi. Omrzelo mě to a žádal si další polibek. Stáhl jsem mu kalhoty, prostě jsem chtěl být už v něm. Šibalsky jsem se usmál a elastickou látkou mu svázal ruce k sobě dost napevno. Sjel jsem trochu níž po jeho těle. Olízl jsem mu podbřišek a políbil někde u gumy prádla. Lehce jsem skousl zuby, ale jenom jemně. Zuby jsem se mu pokoušel stáhnout poslední věc, co měl oblečenou. Ale protože mi to příliš nešlo, musel jsem si pomoci rukou. Konečně bylo dílo vydařené, jazykem jsem mohl přejet po celé jeho délce a sledovat, jak se celé jeho tělo napnulo.

Nelíbilo se mi mít svázané ruce. Párkrát jsem jimi zaškubal, abych dal najevo nesouhlas. Samozřejmě, že se to minulo účinkem. Nechal jsem se vysvléct. Neměl jsem problém se svou nahotou, naopak, když mě pomalu olíznul, nestydatě jsem se mu vybídnul.

Rozepl jsem si svoje kalhoty a stáhl si je. Trochu jsem si přilehl na jeho tělo, abych mohl rukou zašátrat pod postelí, kde se ukrývaly zvláštní poklady. Vytáhl jsem odtud lubrikační gel a balíčky kondomů všemožných chutí, které jsem tu měl do zásoby.

„Eto… mám použít prezervativ, nebo to mátě raději bez něj, Akayashi-kun?“ Při téhle otázce mi musely určitě zacukat koutky úst.

„Samozřejmě, že bez něj.“ Taky jsem se pousmál. Bylo to podruhé, co jsem viděl, že se jeho koutky zvedly k úsměvu. Byl rozkošný. I s úsměvem byly jeho oči chladné a mě to svým způsobem vzrušovalo. Ten jeho pohled, na oko lhostejný. Skrýval svoje vzrušení. Avšak já jsem ještě nechtěl, aby si mě vzal. Měli jsme přece spoustu času.

„Doufám, že nikam nespěcháte," zašeptal jsem. „Bylo by škoda to odbýt.“

„… když jsou ty Vánoce," dodal jsem po chvilce.

Povzdechl jsem si, chtěl jsem ho. Už jsem nedokázal vydržet to cukání a tlak ve slabinách. „Nespěchám, ale…“ přiblížil jsem se k jeho uchu, věděl jsem, že se mi chvěje hlas vzrušením. „… už nedokážu se držet zpět… tak moc vás chci…“

Otřel jsem se svou tváří o jeho tvář. „V tom případě…“ Se svázanýma rukama jsem Seijiho chytil kolem krku, a i když to bylo trochu obtížné, donutil jsem ho, aby mi opětoval dravý polibek.

Nechal jsem se přitáhnout k polibku. Byl teď trochu jiný a více dravý a agresivní. Upustil jsem krabičky prezervativů a jen tak tak neupustil i gel. Stáhl jsem si volnou rukou při polibku boxerky. Trochu nemotorně jsem otevřel gel, protože jsme se stále líbali. Nanesl jsem maličko studeného gelu na prst a našel jsem jeho otvor. Okolo mého prstu se uzamklo hřejivé teplo.

Slastně jsem zakňučel do toho polibku. Pohnul jsem se tak, aby byl prstem hlouběji. Trochu to zastudilo. Na moji němou žádost přidal další prsty. Několikrát jsem zavzdychal, když se dotknul toho bodu uvnitř mě. Zavrtěl jsem se, aby se o to místečko otřel znova. Užíval jsem si to. Měl jsem nutkání ho trochu poškádlit a vlastním rozkrokem jsem se třel o ten jeho, jak jsem se vybízel jeho prstům uvnitř mě.

Kousl jsem se do rtu, když se svým penisem otřel o ten můj. Najednou to všechno bralo úplně jiné obrátky. Byl jsem zvyklý, že můj partner či partnerka se do sexu moc nezapojovali, když jsem jim svázal ruce, ale on… To byla úplně jiná kolej. Prsty jsem mu roztahoval konečník, abych co nejdřív mohl do něj vstoupit. Věděl jsem, že to musím brzo udělat, jinak by ze sexu nebylo nic, kdybych se mu udělal na břicho už jen z toho, že mě takhle dráždí. Dostal jsem z tubičky opět trochu gelu a napatlal ho na svůj úd. Vyndal jsem prsty a místo nich jsem ho opatrně a s mučivou pomalostí do něj vsunoval. Byl uvnitř úzký, trochu jsem se bál, jestli se do něj vejdu celý.

Začal se do mě tlačit. Nebyl jsem úplně připravený na jeho velikost. Ale taky mě překvapilo, jak byl ohleduplný. To nebylo zase tak obvyklé.

„Nemusíte... být tak… ohleduplný,“ vypravil jsem ze sebe, i když jsem jeho péči docela vítal.

Pochybovačně jsem se na něj podíval. Chtěl jsem být kvůli těm Vánocům jemný, ale když si to žádal.

„… když si to přejete,“ sklonil jsem se k němu pro hrubý polibek. Přestal jsem být ohleduplný a vstoupil do něj jedním prudkým přírazem. Nedal jsem mu ani čas, aby si zvykl na mou velikost, a znovu jsem zprudka přirazil. Rukou jsem ho pohladil po vypnuté hrudi. Nějak jsem měl pocit, že se mu zaleskly oči slzami, ale nevěděl jsem, jestli je to pravda…

Na mou žádost odhodil ohleduplnost stranou. Bylo to možná zvrácené, ale já si tu bolest, kterou mi svými přírazy způsoboval, užíval. I když mi slzely oči, bylo to… fascinující! Několikrát mě míra vzrušení donutila prohnout se jako luk. Bez okolků jsem vzdychal a sténal. Rychle do mě přirážel a můj klín se již taky dožadoval pozornosti. S němou prosbou jsem se mu zahleděl do očí.

Nemohl jsem odolat té prosbě v jeho hlubokých očích. Rukou jsem po jeho hrudi sjel níž a obemkl prsty kolem jeho napnutého penisu. Byl úplně tvrdý, ušklíbl jsem se. Po celou dobu jsem nepřestával přirážet, spíš jsem pohyb stupňoval. Pohyboval jsem rukou ve stejném tempu. Užíval jsem si každé jeho zasténání, dokonale mě totiž vzrušovalo. Zrychleně jsem dýchal a oddával se těmhle zvláštním pocitům. Vnímal jsem pouze, jak naše rozpálená těla o sebe se třou.

Přitáhl jsem si ho k polibku, aby mi byl ještě blíž. Ta fyzická blízkost byla vzrušující. Bylo trochu těžké z mé pozice polibek prohloubit, ale díky spoutaným rukou, které měl Seiji kolem krku, jsem ho donutil sklonit se. Pak to bylo docela dobře možné. Tahal jsem ho za tmavé vlasy, když se začalo napětí v celém těle stávat nesnesitelným.

Usmál jsem se, když mě zatahal za vlasy. Tohle byl správný uke, jakého jsem vždycky chtěl. Znovu a znovu jsem přirazil. V jeho penisu několikrát zaškubalo. Jasně jsem to cítil, když jsem přejížděl po ztopořené kůži. Náš sex byl chvilkově agresivní, ale bylo v něm i spousta citu. Pohodil jsem hlavou a vymanil se zpod jeho rukou. Zastavil jsem se v přírazech i jeho uspokojování. Klečel jsem tam a on ležel na zádech přede mnou. Dostal jsem nápad, chtěl jsem vyzkoušet novou pozici. Malinko jsem se nadzvedl, tak abych stále zůstal v něm. Celou tu dobu se na mě dívaly jeho nebojácné oči. Přetočil jsem ho na bok. Dosedl jsem na jeho nohu a druhou jsem mu nadzvedl a opřel o rameno. Nikdy jsem tuhle pozici nezkoušel, neměl jsem nikdy ochotného partnera. Posunul jsem se maličko po jeho noze, tím jediným pohybem jsem způsobil, že můj penis uvnitř něj se otřel o ten jeho bod rozkoše. Jeho úd se napjal. Znovu jsem přirazil, rukou jsem ho hladil po stehně u mého ramena. Snažil jsem se ho znovu uchopit a dráždit ho rukou.

Už každou chvíli jsem se měl udělat. Vím to! A on přestal. Chvilku jsem nechápal, než mi pomohl přetočit se na bok. Jen co se trochu posunul, měl jsem opět úplně jasno. Opět se otřel o bod uvnitř mě, avšak tentokrát mnohem víc než předtím. Jeho ruka mě hladila po stehně. Zabíral jsem proti provazu, kterým jsem měl stále svázané ruce, abych nějak ventiloval prožívanou rozkoš. Chtěl mě znova začít uspokojovat, ale jeho ruce jsem odmítl. Chtěl jsem se udělat jenom z toho, jak si mě bral.

Nic jsem neříkal na jeho odmítnutí a ruku opět stáhl. Zaměřil jsem se jen na své přírazy. Prudčeji a stále rychleji jsem přirážel a dráždil ten jeden jediný bod uvnitř něj. Zrychloval jsem. Nedokázal jsem ani pořádně myslet. Cítil jsem tlak ve špičce penisu. Věděl jsem, že už brzo vyvrcholím. Jenže jsem chtěl v něm zůstat o mnohem delší dobu. Skousl jsem si ret. Nečekaně jsem zpomalil svůj pohyb. Přírazy najednou byly mučivě pomalé. Věděl jsem, že nás oba to dohání k šílenství.

Jak jen si se mnou hrál. I pro něj to muselo být velice těžké. Pomalu se otíral o mou prostatu. Tělem mi projel vždy silný záchvěv. Jak mám tohle vydržet?!

„Seiji-sama!“ Takhle se brzy zblázním! V mé poloze bohužel nebylo možné vycházet jeho přírazů vstříc. Neskutečným způsobem jsem kňučel o víc a víc.

Jeho prosbám a tlaku v penisu nešlo moc dlouho odolávat. Opravdu to bylo neskutečné. Když zakřičel moje křestní jméno, rozhodl jsem se nás oba netrápit. Zrychlil jsem. Vražednou prudkostí jsem přirážel. Cítil jsem to. Už to přicházelo. Po očku jsem se koukl na napjatý úd mého ukeho. Musí určitě za chvilku taky vyvrcholit. Podíval jsem se zpět do jeho tváře, než jsem přivřel oči a mé tělo se napjalo. Slastný sten si našel cestu na povrch. Konečně jsem došel k vrcholu. Začal jsem ho naplňovat spermatem…

To, jak mě zevnitř zalilo teplo, byla poslední kapka. I já jsem se konečně udělal, aniž by se mě dotkl. Jen a pouze z toho, jak do mě celou dobu přirážel. Jen jeho pohyby mě dovedly až k vrcholu. Unaveně jsem uvolnil veškeré napjaté svalstvo.

Bylo to neuvěřitelné… všechny tyhle pocity. Opatrně jsem z něho vyklouzl, abych mu nezpůsobil bolest na rozdrážděném konečníku. Vyčerpaně jsem se položil na gauč k němu. Rozdýchával jsem silný orgasmus. Tohle bylo vážně něco. Rozvázal jsem mu ruce.

„Hideki-san… arigatou,“ zašeptal jsem mu do ucha.

Přikývnul jsem. „Veselé Vánoce,“ popřál jsem mu s úsměvem. Chvíli jsem jen ležel vedle něho. Nechal jsem jeho dlaně, aby mi klouzaly po bocích. Avšak nakonec ze mě opadla potřeba být v něčí blízkosti. Zvedl jsem se. Ze země jsem sebral své spodní prádlo a začal jsem se oblékat.

Smutně jsem se posadil do sedu, celou dobu jsem sledoval jeho počínání.

„Vážně už chcete odejít…“ Stále jsem trochu doufal. Vždyť o Vánocích se zázraky dějí, ne?

„Proč bych měl zůstávat…?“ Trochu jsem… nechápal. Nešlo snad o to si jenom užít? Sebral jsem tričko a hlavu i ruce jsem provléknul příslušnými otvory.

„To je… eto…“ poraženě jsem sklopil zrak. Věděl jsem, že je to divný. Pozval jsem ho sem, měl jsem s ním sex a normálně by už nemělo nic být. Zvedl jsem se a rychle si natáhl boxerky. Přešel jsem rychlým krokem k němu, položil jsem mu ruku na bok a druhou mu prohrábl vlasy. Věděl jsem, že mě brzy odstrčí, ale do té doby jsem toho chtěl využít. Sklonil jsem se a jemně ho políbil pouze na rty. Byl to polibek, který jsem dával na rozloučenou. Měl jasně dávat najevo sbohem.

Sklopil jsem zrak k jeho zápěstím, byla malička načervenalá. „Omlouvám se, Hideki-san…“

Nijak jsem ho od sebe neodstrčil. Zápěstí jsem si mimoděk promnul. Nestěžoval jsem si. Látka byla mnohem příjemnější, než občas používaná kovová pouta.

„Chvilku počkejte,“ otočil jsem se a vytáhl jsem odkudsi peněženku. Říká se, že naděje umírá poslední, tak jsem si chtěl udělat takovou malou naději. Proč by se třeba jednou na Vánoce zase nemohl stát zázrak? „Vezměte si aspoň tohle, když už nic jiného…“ podával jsem mu svou vizitku. Dnešek byl opravdu bláznivý. Na vizitce bylo kromě mého jména napsaný ještě obor. Pracoval jsem v jedné firmě a měl jsem za úkol hledat na ulicích skryté hudební talenty.

Nevěřícně jsem na tu vizitku koukal.

„Děkuju vám,“ špitl jsem a najednou jsem nevěděl, kam s očima. Ve skutečnosti se mi odtud nechtělo. Ven, kde na mě dnes nic nečekalo. Popravdě, nečekalo tam na mě nic ani zítra, ani pozítří, ani za měsíc, ani za týden. Už jsem se dávno vzdal naděje, že tam někde je krásná budoucnost, která na mě čeká.

Usmál jsem se, ale oči zůstaly chladné. Najednou jsem nevěděl, co dál. Bylo to jako patová situace. Nevěděl jsem, co chci, co chce on. Možná by bylo lepší se rozloučit… ale… zároveň jsem se loučit nechtěl. Netušil jsem, co přijde s novým zítřkem… co přijde s dalším východem slunce, ale jedno jsem věděl. Na tenhle den nikdy nezapomenu.

Pomalu jsem odcházel ulicí. Neohlížel jsem se, byla to uzavřená kapitola. Kapitola o jednom dějství, nikdy nedopsaná, ale uzavřená. Na chodníku ve sněhové pokrývce zůstaly moje stopy. Bylo 24. prosince. Vánoce – den, který byl jako každý jiný, až na pár hodin. Na pár hodin… v prstech jsem svíral vizitku. Nevyhodil jsem ji, ale nikdy, nikdy jsem nezavolal. Když jsem odjížděl z města, zůstala na nočním stolku v hotelovém pokoji jako vzpomínka, která má být a jistě jednou bude zapomenuta.

Arigatou = děkuji

A je konec... za který bych mimochodem Torriell přizabila. Kvůli ní jsem pak brečela. Vůbec nechápu, proč mi tohle dělá! *Snaží se uklidnit* Tak, doufám, že jste naši první spoluautorskou povídku, kterou jsme se rozhodly zveřejnit, přežili ve zdraví. Možná jste si všimli, možná ne, ale jako ze zvyku jsem seme opět já a uke Torriell. Budeme moc rády, když nám napíšete nějaký komentář. Moc se na ně těšíme. A chudinka Torriel-chan z toho skoro nespí, jak je zvědavá na vaše názory. Děkujeme za přečtení. Vaše Gwendolin a Torriell.

Autor: (Shrnutí povídek), Torriell, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Last seme: