OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Let it Roll

08.10.2012 (13:00) • Gracewhite • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1586×

Nikdo v životě jsme nic podobného nezkoušela. Bylo to už přece jenom horší než cigarety, alkohol, marihuana.

Naše velká skupina – složená půl na půl z Čechů a Slováků – seděla u jednoho ze stolů. Čekali. Nevěděla jsem na co. Já jsem se jen pořád dokola rozhlížela a smála se… i když jsem byla dost unavená, nechtělo se mi spát.

Kluci kousek ode mě drtily jaké si krystalky na mobilu v bílý prášek.

„Dáš si?“ nabídl mi jeden z nich – Šimon.

„Co je to?“

„Mdma.“ Cože… mdma? „Je to taneční extáze,“ dodal.

„No, já nevím, jestli chci.“

Netuším, z jaké strany, ale najednou se u mě zjevila Nela.

„Neboj se, vem si to. Nic se ti nestane, to ani není droga.“ Chvíli jsme váhala, ale její pohled mě ujistil, že mám do toho jít. Souhlasně jsem teda zakývala hlavou. „I ona si teda dá…“ strčila do Šimona, který byl k nám otočený zády. A přitáhla mě více k sobě.
Jeden z dalších kluků u stolu se na mě usmál a posunul se víc na kraj lavičky, abych si mohla vedle něj sednout.

„Máš peniaze?“ A ve vzduchu nakreslil prstem obdélník.

„Jako myslíš bankovku? Třeba stovku?“

„No…“

Z levé kapsy u kalhot jsem vytáhla pětikilo.
Sroloval ji do malé ruličky a podal mi ji. Přisunul ke mně blíž kartu s práškem a hlavou mi pokynul, že můžu.

„Ale…“ zarazila jsem se, „jak to mám udělat?“

„Strčíš si tú bankovku do jednej dierky, prstom si druhú zacpeš a začneš vdychovať.“

Připadala mi to lehký, ale…

„Nemůžu to třeba sněst?“

„Môžeš, ale takto ti to začne účinkovať rýchlejšie.“

„Aha, tak dobře.“

Vím, že sem se asi ptala na postup jako blbka, ale nikdy jsem nic podobnýho nezkoušela. Bylo to pro mě něco novýho.

Přiložila jsem si bankovku k prášku, slabě vydechla a pomalu jsem začala nosem nasávat vzduch s práškem. Bylo to dost těžký nasát tu celou bílou čáru najednou.
Narovnala jsem se.

„Teraz stále dookola vťahuj a prehltaj.“ Souhlasně jsme přikývla a odešla si sednout za Nelou, která se během mojí nové zkušenosti vrátila ke svému klukovi.

„Tak co?“ zeptala se.

„Hoří mi celej hrtan!!!“

„To za chvíli přejde…“ usmála se na mě a rukou poplácala místo vedle sebe, abych si na chvíli za ní sedla.

To pálení bylo příšerný! Celej nos až hluboko do hrtanu mě štípal a pálil. Sice jsem pořád dokola vdechovala a polykala zbytky prášku, ale bylo to šílený…

„Dobre. Máme už všetko vybavené, môžeme ísť na to. Za chvíľku začnú hrať," usoudil Nelyn kluk a vstal od stolu.

Na dnešní den jsem se opravdu těšila. Těšila jsem se, až bude půlnoc a já uvidím a uslyším dramy, na který jsem sem přijela.

Kráčeli jsme ve spěchu k pódiu, přes ten šílený dav mačkajících se lidí.
Chvilkama jsem přeplněnou uličkou naše děcka z party ztrácela, protože jsem pořád dokola tahala z nosu mdma.
Když jsem se konečně dostala na místo dění, uviděla jsem naší partu stát na volnějším travnatém místě dvacet metrů od pódia. Stáli jsme přesně naproti. Měli jsme skvělý výhled. 
Začalo slabě poprchávat a spolu s kapkami vyšli moderátoři na pódium.
Přišel ten okamžik…!

„… v roce dva tisíce jedenáct vybrakovali veškeré kategorie. Na svém kontě mají už dvě řadové alba, ke kterému přidali teď v březnu třetí - Between the lines…
Dneska vše předvedou live, protože v rámci té monster show, která se chystá za našimi zády si sem přivezli dva exkluzivní hosty… a hlavně se vám ukáže půvabná a okouzlující Ayah Marar, kterou znáte z pecky Cross the line… začíná velká česká premiéra a proto… přivítejte… Camo and Crooked!!!“

Všichni lidé okolo z melodie tututu tu tu tu začali šílet. Ze všech stran se ozývalo pískání. Členové vyšli na pódium, představili se a šílenost mohla začít…

Droga ve mně začala účinkovat. Z melodií skupin Camo and Crooked, Tantrum Desire a mojí nejoblíbenější The Qemists mé tělo stále více šílelo od jedné písničky k druhé.
Byla jsem nabitá neuvěřitelnou energií, která nešla z těla vypustit. Bylo to šílený, ale opravdu to fungovalo. Jediné negativum na tom všem bylo, že jsem měla nezkrotnou chuť na vodu. Ta žízeň mě štvala, protože jsem nemohla celou dobu natáčet na mobil, kvůli odbíháním si ke stánkům.
I když začalo víc pršet, nevadilo nám to. 
Na chvíli jsme si šli všichni sednout na lavičky a tam jsem si dala další čáru.

…

Čas plynul neuvěřitelně rychle. Bylo kolem šesté ráno. Bylo už světla do aleluja a já se usmívala na každého jako měsíček na hnoji, protože jak já, tak i všichni lidi kolem mě, byli zabahnění od hlavy až k patě.
Všechny hlavní skupiny už skončily a celá naše slovensko-česká parta kromě mě a Šimona se vrátila do kempu. Nechtělo se mi ještě nikam. Hlavně kvůli tomu, že to byl poslední den a my jsme stanovali až v posledním šestém kempu. Pořád jsem ještě neměla dost. Chtěla jsem pořád víc.
Chvilku jsem byla se Šimem v prvním stanu, kde hráli techno a elektro. Já jsem ale chtěla pořádný dramy, dubstepy! Domluvili jsme se a já sem šla do třetího stanu, odkud nepřetržitě hrálo to, co jsem v tu chvíli potřebovala.

Když naše stany skončily, šli jsme společně do posledního možného – Take Control Stage.

„Dáš si?“ nabídnul mi na mobilu rozdrcený prášek.

„Já…“ Je pravda, že jsem byla unavená, ale i plná síly. „Nee, děkuji, už nechci…“
Pokrčil rameny a slíznul celý prášek.

Ještě nějakou dobu jsme si společně užívali poslední melodie celého festivalu.
Dj nám na konci, všem i sobě, zatleskal a všichni ti, kteří se ještě toulali po okolí, se rozešli na autobusovou zastávku.
I kdy jsem byla celá špinavá od bahna, bylo mi to jedno. Co mi ale nebylo a trápilo, bylo sucho v krku. Jen za dnešní večer jsem dala šílenou sumu za obyčejnou vodu. Tolik jsem jí snad za pár hodin ještě nevypila. Stánky už byly ale zavřený, nemohla jsem si kde další koupit. Ksakru!

Když jsme dorazili do našeho kempu, rozloučili jsme se a zalezli do svých stanů. I když mi bylo těžko a nemohla jsem spát, najednou jsem usnula.

…

Vzbudilo mě houkání sirén. Bylo mi zle… Kamarádka se kterou jsem spala ve stanu, vedle mě nebyla. Vykoukla jsem ze stanu a ona mě okamžitě při zaregistrování vytáhla.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

„Šimon!“

„Co je s ním?“

„Není tady a někdo se prý utopil ve vodě…“

„Cože?! To on nebude. Přišli jsme spolu a…“ zarazila jsem se. I když jsme oba vešli do svých stanů, uslyšela jsem po chvilce šustění, jako by někdo z nějakého vycházel.

„Dělejte! Jdeme se tam podívat. Třeba se tam jen toulá…“ řekla nahlas všem moje Nella a šli jsme.

Všude bylo strašně moc lidí, jako dneska kolem půlnoci u stagích.
Viděla jsem přes ten dav jen záchranku a ošetřovatele. Stála jsem více vzadu za ostatními a oni se zatím tlačili dopředu.
Když jeden ze slovenských kamarádů vykřikl Šimonovo jméno, udělalo se mi ještě víc špatně.

„Preboha! Nie!“

Kluci z naší party přeskočili červenobílou pásku a běželi k tělu, které bylo vytažené z vody. Opravdu to byl Šimon. Okamžitě se mi spustily slzy, padla jsem na kolena.

„Viki, co ti je?“ přiběhla ke mně okamžitě Nela.

„Je mi zle…“

„Kolik jsi toho měla?“

„Dost…“ Rychle jsem se znovu zvedla a dělala, že mi je dobře… ale nebylo. Nechtěla jsem, aby mě někdo od sanitky nebo přijíždějící policie uviděl a zjistil tak, že jsem si něco vzala.
Kluk od Nely k nám přišel a řekl, ať se okamžitě s ostatníma holkama vrátíme do kempu.

…

Při balení věcí kolem nás kolovala zdrcená nálada. Ten pocit nejde ani popsat.
Tento den byl tak příšernej, úplnej opak včerejší radosti a spokojenosti.
Ještě nějaký hodiny jsme byly na místě a čekaly na kluky, až přijdou a my pojedeme. Museli s policií vyřešit určité věci… Vrátili se o dvě hodiny později.
Každému z nás bylo líto, co se stalo.
I když jsem toho kluka znala jen dva dny, to, že sem s ním byla ze všech jako poslední, bylo pro mě o to smutnější…

x x x

Uběhly už čtyři dny, co jsem byla doma. Našim jsem řekla, že jsem nemocná, abych mohla zůstat celou dobu v posteli, protože mi bylo opravdu strašně; na umření.
Věděla jsem, že to bylo z té drogy. O těchto vedlejších účinků a dojezdů mi ale mohli kluci říct.

Po těch pár dnech mi došlo, že kdybych si vzala ten ´onen´ den ještě jednu dávku Mdma, třeba bych skončila jako Šimon.

Nela mi o týden později řekla, že už ví, jak Šimon umřel. Bylo to prý kvůli tomu, že ho zabila voda. Při tancování jí vypil tolik, že ho doslova zabila – utopila mu orgány.

Je mi líto, že všechno takhle skončilo, ale vím, že jak v dobrým, tak i ve zlým, budu navždy na tento dramovej festival vzpomínat a nikdy na něho nezapomenu.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Let it Roll: