OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Minulost tě dostane



Minulost tě dostaneTaková malá povídka o dívce, která chtěla žít...

Nevnímám světlo, které mi svítí do očí. Proč taky? K čemu to je?! Svíčka! Kde je moje černá svíčka! Teď, když ji potřebuji, nikde není! Už zase se mi schovala! Proč? Do háje kde jsi? Co jsem udělala špatně, že jsi se mi schovala?! Chci tě zapálit. Za Petra! Za mě. Za naši lásku! Ztroskotanou lásku. A proč? Protože to byla moje chyba? Nebo to byla snad jeho chyba? Nebo sakra, čí to vlastně byla chyba?

 

Když mi zavolali, že mě chceš k telefonu, tak jsem nechápala, co se děje. Vůbec jsem netušila, že umíráš. Přitom ty si mě měl doopravdy rád, a já si myslela, že tě mám ráda jen jako kamaráda. Jenže jakmile jsi začal mluvit do telefonu, začala jsem tušit, o co jde.

„Princezno moje, strašně tě miluju, věděla jsi to?“

„Petře, já vím. A ty zase moc dobře víš, že tě beru jen jako kamaráda, tak co tě to tak najednou napadlo?“

„Miluju tě, Sáro. Miluju…“ a jeho hlas už jsem vůbec neslyšela. Najednou promluvila jeho matka. Šlo slyšet, že brečí.

„Sáro, Péťa právě zemřel!“

„NE! NE! NE! NE!“ křičím do telefonu jak pominutá. Bůh ví, co se to se mnou děje. Před očima se mi objevují obrázky, jako v těch různých filmech, kdy se lidi rozpomínají v různých intervalech. Přesně to se mi taky stalo. Vzpomínala jsem na ty nádherné chvíle strávené u Labe, nebo když jsme v Zálezlech byli v lese a hledali houby, když ještě nerostly. S celou partou jsme hráli různé hry. Zpívali u táboráku. A také si vzpomínám na chvíli, kdy mi bylo nejhůř. Nevím, proč jsem byla tehdy na dně. To už si doopravdy nepamatuji. Přišel jsi ke mně, objal mě a nevyptával se na nic. Prostě jsi mě jenom držel v náručí a já měla pocit bezpečí. Tak proč zrovna on! Proč teď?! Proč?! Proč?!

 

Jakmile umřel, vůbec jsem nechodila do školy. Vykašlala jsem se na ni. Proč tam chodit? Teď už to stejně nemá cenu! Bez Péťi nic nemá cenu. Mamka o ničem nevěděla. Každé ráno jsem odešla na autobus a každé odpoledne se vracela. Mamka netušila, že jsem chodila za kamarádkou, která měla nohu v sádře a nikam nemohla. Jejda, kdyby to tušila.

 

Měla jsem sklony zabít se. Proč jsem to tehdy neudělala? Mohla jsem být s ním. Stačilo jenom říznout, vzít si neúměrné množství prášků, shodit svíčku, které u mě doma stále hoří, stačí udělat jeden krok, malinký krůček a můžu se naučit lítat. Tak proč jsem to neudělala? Mohla jsem být s Péťou.

 

Místo toho jsem se rozhodla jít dál. Po nějaké době jsem začala zase chodit do školy a omluvenku jsem si napsala sama. Po nějakých pěti či šesti letech, sama už nevím, jsem si uvědomila, že se snažím utéct, ale od čeho? No jistě! Od Petra! Snažím se na něj zapomenout a přitom se snažím moji lásku k němu udržet! Jakmile jsem ho ztratila, uvědomila jsem si, jak moc ho miluji. Strašně moc. Začala jsem chodit oblékaná jako kluk, cítila jsem se v tom lépe z jednoduchého důvodu! Kluci mi dali pokoj! Mohla jsem v “klidu“ žít a přitom se snažit vyléčit sama sebe. Nikdo nic netušil. Nikomu jsem nic neřekla ani mým nejlepším kamarádkám Verči a Anetce. A to už je co říct.

 

Obě dvě našly kluka. A doopravdy do téhle doby jsem na všechno začala zapomínat. Ne přímo zapomínat, ale už jsem na Petra nemyslela s bolestí. Ne tak silnou bolestí. I když ho stále miluju, i když jsem si myslela, že ne. Já jsem byla s nimi, což byla chyba.

Myslím, že to bylo ve středu, jelikož Verča oslavovala nározky, jsme šli k Tomášovi, to je kluk od Anetky. Ještě tam byl Michal. Samozřejmě kluk od Verči. A já? Samozřejmě lichá. Byla jsem s těma dvěma malými Ještěrkami, sestry od Tomáše. Jasně oslavovali jsme Verčiny dvacáté narozeniny,takže je jasný, že jsme pili. Měli jsme víno s colou. Já byla už fakt střízlivá. Oni čtyři si zalezli do druhého pokoje a já si tam hrála s těma dvěma. Sandra chtěla, ať ji pustím video. V té chvíli jsem zrovna přemýšlela nad tím, jak Péťa zemřel. Zemřel na to, že kouřil, měl rakovinu plic! A co dělám já? Kouřím jak fabrika! Ještě k tomu mám problémy se srdcem a prostě už nechci přestat! Tak jsem teda šla Sandře pomoct, zapnout video, když jsem sebou sekla.

Od té doby si nepamatuji, co se dělo kolem mě. Jak dlouho jsem tam ležela. Když ty dvě malé napadlo zavolat ostatní. Pak jsem najednou slyšela, jak mě někdo volá! Byla to Verča! Velice těžko jsem otevřela oči a viděla jsem nad sebou Michala a Verču. Anetka mi pomohla vstát a Tomáš se hned objevil ve dveřích.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se potichu.

„Holky, co se stalo?“ zeptal se Tomáš.

„Ona vstala, šla mi pomoct s videem a najednou se otočím a ona leží na zemi. Potom Renča šla pro vás.“ Najednou ji Michal, přeruší.

„To si měl vidět, jak jí Sandra vrazila facku. Já dostat takou ťafku od ní, tak mám ještě prsty na tváři a otočím se o 360°, jenže ty ses Sáro nehla ani o píď! Zkoušel jsem ti tep. Tys byla úplně ledová. Máš tu někde mikinu?“ Jenom jsem přikývla. A začala si ji oblíkat. „No a potom jste přišli vy a zbytek víte.“

„Sáro, nevíš, proč si omdlela?“

Vím, Tome, vím. Ale to ti tady nebudu vyprávět! To ani holky netuší, že je to kvůli Péťovi!

„Asi kvůli tomo zatraceným srdci. Já jsem úplně zapomněla, že si na něj musím dávat bacha.“ Najednou do mě Anetka začala nutit pití. A já nechtěla. Až mě nakonec přemluvili. Pak už mi začínalo být lépe. Dokonce jsem i nenápadně vyhrožovala Sandře, že si tu facku s ní vyřídím. A začala jsem zase kouřit.

O tři dny později jsem zase byla s nimi a všechno se objevilo na novo! Jenže odešla jsem od nich mnohem dřív, než jsem mohla zkolabovat.

Kdo ví, co se mi honilo hlavou, jak jsem šla domů. Měla jsem štěstí, že mě na silnici nic nepřejelo. No štěstí? Jak se to vezme. Já chtěla za Petrem!

Stačilo pár centimetrů.

 

Kde je ta zatracená černá svíčka! Světlo svítící mi do obličeje už vůbec nevidím. Kolem mě je najednou obrovská tma! Proč? Kde je to světlo? Najednou vidím bránu! Bránu? Co tady dělá brána? Otevřu ji a jdu pomalu dál. Najednou se kolem mě objeví rozkvetlé stromy, květiny a chata. Ta chata, kterou jsme měli v Zálezlech. Vejdu dovnitř a vidím tam kluka.

Petra.

„Sáro, proč jsi to udělala? Proč jsi zapálila tu zatracenou černou svíčku.“

„Protože jsem chtěla být s tebou!“ vykřiknu.

„Sáro, kéž by se ti to jenom zdálo a tys po cestě domů nevběhla pod auto!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Minulost tě dostane:

12. KristenBee přispěvatel
29.12.2010 [19:29]

KristenBeeSafiraDarkfire: Nemáš za co. Vůbec nevadí, že to je starší, ale krásné to je a bude stále. Já to morbidní období mám asi právě teď, teda poslední rok minimálně... :)

11. SafiraDarkfire přispěvatel
29.12.2010 [19:16]

SafiraDarkfireKristenBee: Děkuju hrozně moc. Je to stará vykopávka a v té době jsem zbožnovala smutné a tragické příběhy. Měla jsem prostě morbidní období.

10. KristenBee přispěvatel
29.12.2010 [19:11]

KristenBeeNádherné!! Nemám slov! Emoticon Emoticon Jsem asi divná, ale smutné příběhy miluju... :)
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. SafiraDarkfire přispěvatel
29.12.2010 [16:39]

SafiraDarkfireA pak kdo je psychicky labilní vid:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. ElisR1 přispěvatel
29.12.2010 [16:38]

ElisR1wow, tak teda nevím, co k tomu říct Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. SafiraDarkfire přispěvatel
10.12.2010 [18:03]

SafiraDarkfireSabasios: Děkuju.

6. Sabasios přispěvatel
10.12.2010 [17:34]

Sabasiosmoc pěkný Emoticon Emoticon

5. Eris přispěvatel
10.11.2010 [17:32]

Eris Emoticon

4. SafiraDarkfire přispěvatel
08.11.2010 [22:31]

SafiraDarkfireDíky. Emoticon

3. Eris přispěvatel
08.11.2010 [20:19]

ErisA udělala si dobře. Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!