OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Neměla bych to dělat, i když... 3. část



Neměla bych to dělat, i když... 3. částPro čtenáře nad 18 let!
Neměla bych to dělat, i když... 3. část Příběh je o Rose a jejím životě... Jak to má těžké s přítelem Aaronem a jak jednoho dne někoho potká na netu...
Přeji příjemnou zábavu a doufám, že se bude líbit...:-)

3. část

 

Ráno jsem probudila sama v posteli. Byla jsem zabalená do půlky těla a nohy mi čouhaly z deky. Teď mi došlo, co jsem to provedla. Panebože, vždyť já podvedla Aarona. Ještě včera mi to bylo jedno, ale teď jsem měla černé svědomí. Bylo divné, ale že jsem toho, ale vůbec nelitovala. Bylo to krásné. Takové jsem to ještě nikdy nezažila. Slyšela jsem otevření dveří a na mě vykoukla černá hlava s rozcuchanými vlasy. Lucas držel v rukou podnos. Došel až k posteli a položil to přede mě.  Byly tam vajíčka, slanina, palačinky a káva.

„Netušil jsem, co ráda jíš a tak jsem připravil slané i sladké," omlouval se mi teď. Hrkly mi do očí slzy. Tohle pro mě ani neudělal Aaron. Nikdy a tento, dá se říct cizí muž, mi připraví snídani a ještě se mi omlouvá, že nevěděl, co jím. Zvedla jsem se a políbila ho na rty. Jen zlehka. Děkovala jsem mu tím a zahnala jsem i slzy.

„Bylo to vynikající, děkuju," řekla jsem, když jsem konečně dopila i kávu. Vzal tác a postavil ho na noční stolek. Měl na sobě trenky, které ho hezky obepínaly, a tím mu zdůrazňovaly zadek. Já měla na sobě přitisknutou deku, tak aby mi nešly vidět prsa. Zase se posadil ke mně. Chtěl asi vstát a něco říct, ale já ho musela zastavit a takříkajíc jsem se na něj vrhla. Líbala jsem ho náruživě. Stále seděl a byl dosti vyjukaný, ale mě to bylo jedno. Přitiskla jsem se na něj nahá a sedla si mu do klína, kde se o slovo hlásil už jeho penis.  Strčila jsem do něj a on pochopil a i se mnou si přelezl do postele a lehl si.

Líbala jsem ho na krku a na hrudi. Každému svalu jsem se věnovala zvlášť a pečlivě. Došla jsem k lemu trenek a stáhla mu je. Pak jsem uchopila jeho mužství a jemně jsem si ho vzala do úst. Zasténal hlasitě a to mě víc pobídlo a já pokračovala, jako on včera. Střídavě s dlaní a jazykem, dokud se málem neudělal. Povzdychnul si a zadíval se na mě.

Pomalu jsem se doplazila k němu a sedla si. Oba jsme vykřikli slastí. Zase to bylo krásné a výjimečné. Oba jsme došli vrcholu společně a on mi zase šeptal mé jméno do ouška, ale já taky. Černé svědomí bylo rázem pryč a já se mu jen poddávala. Celý den a stále dokola a dokola. Pořád mohl a s radostí mi to vše ukazoval. Milovali jsme se. Ano, to bylo správné slovo. Vzal si mě jednou a tak a po druhý jinak. Nikdy to nebylo stejné. Přesto neuvěřitelné. Věnoval se mi. Laskal mě a já si vše brala a dávala to samé. Naprosto jsme si rozuměli.

Večer mě odvezl domů a před bytem se na mě zadíval zvláštně. V očích měl něhu a jemnost a ještě něco. Nedokázala jsem to určit. Seděli jsme v autě a čekala, jestli něco poví. Neřekl nic, jen mě objal a vášnivě políbil. Jeden by si myslel, že mi to po noci a dnešku stačilo. Mýlila bych se, ne nestačilo. Chtěla jsem znovu. Ukončila jsem to, potřebovala jsem se vyspat do práce. Byl to nádherný víkend a přála si to zopakovat. A nebyla jsem jediná.

„Bylo krásné. Kdybys, kdybys chtěla si to zopakovat, tak číslo máš," řekl rozpačitě. Musela jsem ho znovu políbit a on mi to vše vracel se stejnou dychtivostí a možná i větší.

„Zůstaň se mnou. Buď se mnou, jen se mnou a napořád," zašeptal mi do rtů. Zasekla jsem se. Neměla jsem z toho strach, jen jsem bála reakce Aarona, až by to zjistil. Proto se na mě tak celou dobu díval. „Prosím, zamiloval jsem se do tebe. Buď se mnou. Budeš šťastná, neublížím ti," prosil a sliboval mi. Už zase mi vyhrkly slzy do očí, ale tentokrát přešly přes okraj. Nikdy jsem před Aaronem nebrečela. Lucas byl první muž, před kterým jsem plakala. Objal mě kolem ramen. Zajel rukou pod nohy a přešoupnul si mě do náruče a tiše kolébal. Pevně jsem se ho chytla a vzlykala mu na rameni. Tímhle by mě Aaron jen poslal někam. Ale Lucas ne. Šeptal mi tichá a uklidňující slůvka.

Po chvíli jsem se uklidnila a koukla na něj uslzenými oči. Setřel mi láskyplně zbytky a políbil mě lehce na rty. Tomuhle se prostě nedalo uvěřit po jednom stráveném víkendu. Bohužel nebo Bohudík jsem cítila to samé. Bylo mi už jedno, co si pomyslí Aaron, jestli mě nechá. Chtěla jsem jen už Lucase.

Otřela jsem se o jeho horní ret a on mi polaskal dolní. „Miluju tě, Lucasi," zašeptala jsem mu. V tu ránu si mě k sobě připoutal blíž a vášnivě líbal a nechtěl pustit. Nakonec jsem ho zatáhla do mého malebného bytu. Tam jsme se spolu zase milovali. Ale tohle milování předčilo vše ostatní, co jsem kdy zažila. Byl jako utržený ze řetězu. Nemohla jsem se ho nabažit, nešlo to ani. A on cítil to samé. Stále dokola mi opakoval, jak mě miluje, jak moc mě chce.

Po tom všem mě neustále líbal na rty, na tváře a i na víčka. Když v tom někdo silně zabouchal na dveře. Věděla jsem, kdo to je. Vstala jsem a se mnou i Lucas. Rychlostí blesku jsem se oblíkla a i Lucas. Nešla jsem, ale hned otevřít dveře. Vydala jsem se k zásuvce ve skříni. Vytáhla a i s ní jsem šla teprve otevřít. Byl naštvaný, hodně naštvaný.

„Sakra, kde se couráš, Rose? Si zase spalo či co?" řval na mě, jako pominutý. Vtrhl dovnitř a zasekl se na pohledu Lucase. Lucas měl zaťaté pěsti, až mu zbělaly klouby. Ve tváři výraz naprostého rozzuření.

Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem mu vrazila do rukou jeho zásuvku. „Nechci tě už tady nikdy vidět," řekla jsem mu chladně. Jenže se na mě Aaron podíval takovým pohledem, že mě zamrazilo na místě. Opravdu byl v obličeji jako šílenec. Bála jsem se ho.

„Ty, děvko, jedna. Tak já ti nestačil. Seš kurva a nic jinýho," rozkřičel se na mě a napřáhl se, ale tentokrát se ta ruka už nezastavila. Praštil mě takovou silou, že jsem spadla na zem a půlka obličeje mě šíleně pálila. Dál jsem jenom viděla, jak na něj vystartoval Lucas. Měla jsem trochu od té rány mžitky před očima, tak jsem trochu viděla rozmazaně. Ale viděla jsem, jak spolu asi bojují. Viděla jsem jakési trochu šmouhy, jestli se to dá takhle nazvat.  Měla jsem z toho hrůzu a strach. Bála jsem se o Lucase. Potom se mi po chvíli rozjasnil zrak.

Lucasova ruka vždy mířila na jeho obličej. Dokonale uhýbal, dal mu s pěstí do břicha hned na to i do brady. Bylo to ohromující. Byl neuvěřitelný. Ale pak mě omráčilo to, co vytáhl Aaron z pod bundy. V rukou pak měl zbraň a já vykřikla, „Lucasi má zbraň!" Uslyšel mě, protože se zarazil, ale nestačil už rychle zareagovat. Ozval se výstřel. Zakřičela jsem na Aarona. On stál, ale Lucas ležel na zemi.

Byl živý, ale s břicha mu tekla krev. Popadla jsem koště vedle sebe, potichu jsem k Aaronovi přistoupila a ze vší silou ho praštila po hlavě. Zakolísal a spadl na zem. Stále se, ale hýbal a tak jsem ho praštila znovu a znovu, dokud nebyl v bezvědomí. Pustila jsem to a rychle si poklekla u Lucase. Vzala si jeho hlavu do klína a vzlykala. On se mě křečovitě držel za ruku. Sebrala jsem z pohovky nějaký tričko a rychle mu ho přitiskla na ránu. Druhou rukou jsem ho hladila.

Sousedi slyšeli výstřel a zvuky bitvy. Zavolali policii i sanitku. Lucase rychle odvezli na operační sál v mé nemocnici. Nesměla jsem tam. Aarona zatkli a odvedli do předběžné cely zadržení. Po dvou hodinách přišel můj kamarád doktor Paul. „Je v pořádku, měl štěstí, že kulka minula hlavní břišní aortu o pár milimetrů," konstatoval. Rozplakala jsem se.

Pak jsem ho konečně viděla. Měl obvázané břicho. Ale byl tady a se mnou. Unaveně se na mě usmál a já si sedla vedle jeho lůžka. Vztáhl ruku a setřel mi zase poslední kapky slz. Políbila jsem ho na ruku. On mě pohladil po vlasech. Pak hluboce usnul. Byla jsem tam skoro pořád, i když mě posílal domů, nešla jsem. Bála jsem se, že by se mu mohlo něco stát. Po dvou týdnech byl propuštěn domů. Starala jsem se o něj, ale jemu to moc nesvědčilo. Jizva se už za další dva týdny už zcela zahojila a on mohl dělat vše. Ještě jsem nenapsala, že jsem se k němu přistěhovala. Byl šťastný a já taky, až se kolikrát bála, že je to jen sen. Nebyl, on tu byl se mnou. Nic mi nevyčítal. Miloval se se mnou krásně a dlouze. Po dvou měsících jsme byli pozváni k soudu. Aarona uznali za vinného. Za napadení, držení nelegální zbraně, bez zbrojního pasu. Za ublížení na zdraví a pokusem o vraždu, dostal deset let.

Po půl roce, když jsem přišla domů k Lucasovi, jsem se divila, že ordinace je už zavřená. Vešla, ale překvapila mě tamější atmosféra. Všude byly růže a po zemi svíčky. Vedly nahoru. Cupitala jsem po cestičce. Otevřela jsem dveře do ložnice a tam byl prostřený stůl pro dva a uprostřed byla svíce a připravený dva talíře. Ale nikde jsem neviděla Lucase. Odhodila jsem bundu a sundala si botky. Ale co mě překvapilo, že na posteli všude byly plátky růži do srdíčka. Přičichla jsem k nim a v tu chvíli se na mě přitulilo jeho tělo. Políbil mě na šíji. Objal mě kolem pasu a posadil mě ke stolku. Musela jsem se pořád usmívat a on taky, i když v očích byl nervózní. Po jídle, které bylo velmi vynikající, mě postavil a kleknul si přede mě.

„Lásko, Rose, si láska mého života. Potkali jsme se za zvláštní situace, ale jakmile jsem tě uviděl, mé srdce tlouklo jen pro tebe. Prozářila si moje nebe a ukázala ráj. Miluju tě moc a chci, aby ses stala mou ženu. Staneš se, prosím, mou ženou." Bože můj, Bože. Vyhrkly mi slzy do očí a rozklepala se mi kolena. Miluji ho, jen jeho. Podlomila se mi kolena, pod tíhou jeho pohledu. Klečela jsem u něj a koukala mu do jeho modrých očí.

Těsně u jeho rtů jsem zašeptala: „Lucasi, moc ráda s tebou zestárnu. Ano, chci být tvojí ženou. Miluju tě." Zdálo se mi to, že Lucas mě vůbec neslyšel. Pak se mu, ale rozsvítily oči a opadl mě do náruče a zuřivě líbal. Nasadil mi prstýnek a pak mě odnesl do postele, kde mi ukázal pravý ráj na zemi.

Měli jsme brát za dva měsíce. Bylo to tak rychlé, protože od chvíle, kdy mě požádal o ruku, jsem přišla k němu za dva týdny a ukázala mu docela důležitou tyčinku. Tak šťastného jsem ho nikdy snad ani neviděla. Zasypával mě polibky a dárky a dokonce mi zakázal chodit do práce. Měla jsem už od začátku rizikové těhotenství, ale tenhle zákaz jsem mile ráda přijala.

Svatební den byl překrásný a cesta a noc ještě úžasnější. Strávili jsme dva týdny v Karibiku. Po šesti měsících jsem rodila předčasně o jeden měsíc. Byl to těžký porod, ale zvládla jsem to jen díky Lucasovi. Narodil se nám chlapeček. Měl čtyřicet dva centimetrů a dvě a půl kila. Dali jsme mu jméno Thomas.

Byli jsme velmi šťastná rodina. Tom rostl jako z vody. Ale byli jsme spolu. Nikdy bych nevěřila, že někoho takto potkám přes net, ale uvěřila. Lucas byl výjimečný muž a já ho moc miluji a vím i že on mě taky. Stále mi to dokazuje. Byla jsem s Aaronem, ale Lucas mě od něj zachránil. Jak bych mu mohla být ještě víc vděčná, než tím, že jsem s ním a on se mnou.

 

2. část * shrnutí



Doufám, že se Vám to aspoň trošilinku líbilo. Byla to taková chvilková slabost, takříkajíc... Takže Děkuji Vám za pozornost... Vaše Petronka91

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neměla bych to dělat, i když... 3. část:

4. semiska přispěvatel
25.10.2011 [17:34]

semiskaCelý příběh mnou docela zamával a pomyslím-li na to, že je psán podle skutečnosti, zabolí mě lehce u srdce. Život nám přináší mnohé, ale někdy je to fakt o hubu. Jsem ráda, že to nakonec všechno dobře dopadlo. Emoticon Romantiku jsem si opravdu moc užila. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 11.10.2011 [12:43]

Jak romantické a uspěchané... Něco se mi líbilo, něco ne, ale dobré Emoticon

2. martinexa přispěvatel
11.10.2011 [10:54]

martinexaJak romantické jůůů:) Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 11.10.2011 [10:26]

Nejedno srdce romatičky zaplesalo a totéž by si přálo, aby se stalo (bez toho konfliktu). Jako správná romantička jsem to sežrala i s navijákem, ale jako reálně myslící člověk musím uznat, že tohle se děje jedině v pohádkách. Emoticon Emoticon Konec byl popravdě trochu uspěchaný, zasloužil by si trochu rozpracovat, ale proč natahovat něco, když to hlavní už bylo vyřčeno? Realit je svině a často od ní chceme utéct a proto čteme a píšeme takové příběhy. Sice bych neměla, ale jdu si na chvíli zavzdychat, zasnít se nad tím, jak by to mohlo být, ale pak zase ŠUP do reality Emoticon a do normálního života. Emoticon
Díky za krásný zážitek. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!