OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Příběh lásky

26.07.2010 (15:00) • anulkacullen • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1128×

Příběh lásky

Každý rok chodím na toto místo, kde jsem se svým milovaným. Dnes je to pět let a jsem zase tu. Jsem na hřbitově a sedím u jednoho pomníku, kde je zlatavým písmem napsáno.

Petr Sedlák

1990-2005

Vzpomínejte

Pohladila jsem jeho jméno a začala jsem vzpomínat. Jak to bylo krásné, když jsme byli spolu. Bylo nám patnáct a oba jsme byli po uši zamilovaní. Ted je mi dvacet a tak to i zůstane. Dnes to skončí a bude po všem. Nikdo mi to neveme, protože nikoho nemám. Rodiče mi zemřeli při autonehodě a láska taky. Sedla jsem si na lavičku, která je kousek od pomníku a dívala se na něho. Vzpomínám si, co se stalo před pěti lety.

Šla jsem ulicí s Petrem a užívali jsme si společné chvilky. Petr si mě chtěl vzít, až budeme mít osmnáct. Na ruce jsem měla zlatý prstýnek. Věděl, že je ještě brzo, ale bylo mu to jedno. V osmnácti jsem se měla stát paní Sedláková. Těšila jsem se na to, ale ted jsme mířili do jedné restaurace. Měli jsme rezervaci, protože jsme slavili dvouroční výročí našeho vztahu a taky konec základní školy. Restaurace byla romantická a útulná. Stůl jsme měli vzadu, kde nás nikdo nerušil. Jako předkm jsme si dali šunkovou rolku. Rolka mi nechutnala, dojedl ji Petr. Hlavní chod byl vynikající. Maso na štávě a rýže. Snědli jsme to a Petr zaplatil. Měli jsme namířeno na diskoteku nedaleko mého domu. Přišli jsme tam a diskoteka byla v plném proudu. Byli tam naši bývalí spolužáci a známí. Sedli jsme si k nim ke stolu a zachvíli jsme šli tancovat. Večer přešel v tmu a my šli s Petrem domů. Šli jsme pomalu, ale to co se stalo nečekal nikdo. Šli jsme přes cestu a na jednou se naproti nám objevilo auto. Byla jsem k němu blíž, ale Petr mě odstrčil a auto srazilo jeho. Na místě zemřel. Vedle mě se objevil kluk. Představil se jako David Melecký.

Vyprávěla jsem mu svůj příběh. Chtěla jsem, aby někdo věděl, co se stalo před pěti lety. Odešel a já přistoupila k hrobu. Vytáhla jsem svou žiletku a přiložila ji k zápěstí. Řízla jsem a má poslední slova zněla: "Zachvilku jsem u Tebe lásko"

Vypravěč

Mohl jsem zachránit tu dívku, ale nemělo to cenu. Trpěla by a našla jiný způsob, jak se zabít. Každý rok chodila k náhrobku svého milovaného a povídala si s ním. Milovala ho a sama byla od patnácti zasnoubená. Bylo to na ně brzo, ale nikdo nevěděl, jak tato láska dopadne. Dopadla špatně, oba zemřeli. Dívka ve dvaceti a kluk v patnácti. Kluk ji zachránil život, ale dívka si ho potom vzala sama. Teď tady chodím, každý rok já a vyprávím. Na náhrobku je připsáno

Lenka Moskalenková

1990-2010

Vzpomínejte

Budu sem chodit každý rok. Budu si s nimi povídat. Dívku jsem mohl zachránit tak, že bych ji proměnil upírku a žila by celou večnost. Jenže by se utápěla v žalu. Bude to pro ni lepší. Jsem jediný, který zná její příběh. Mé jméno je David Melecký a jsem nesmrtelný upír, který se živí zvířecí krví, už pětset let.

Tak co? Líbilo se aspoň trochu? Budu ráda za komentáře i za kritické.

Autor: anulkacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh lásky: