OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Prokletý rok 2010



Prokletý rok 2010Tato krátká povídka je o muži, pro kterého si přišla smrtka dříve než by kdokoli z rodiny čekal.
Nic nenaznačovalo tomu, že by tomu mohlo být jinak, než minulý nebo předminulý den.
Manželka byla na návštěvě, děti venku a on? Zapnul si svůj oblíbený seriál, ale netušil, že tento díl bude jeho poslední. Co se stalo, když televizi vypnul, nečekal. Přitom si myslel, že mu pomůže jen zavolat.
Spletl se.

Posadil se do křesla. Hodinu a půl sledoval dvojdílný díl svého oblíbeného seriálu, na který se tak těšil.

Když se rozhodnul, že si půjde lehnout a vstal… udělalo se mu zle. Okamžitě se posadil nazpět do křesla a ztěžka dýchal.

Bodavá bolest, která se uvnitř hlavy stupňovala, byla o nějakou chvíli k nevydržení. Bolest byla horší než tisíce bodnutí od včel... horší než cokoli, co do této doby znal.

Natáhnul se po telefonu a vytočil číslo sto padesát pět. Každé jeho slovo bylo bolestné, ale podařilo se. Věřil, že od této bolesti mu pomůže - postačí jen zavolat.

I když byla sanitka do několika minut u něj, slyšel od nich to, co by ho ani nenapadlo. 

Vyšetřili ho a řekli mu: „Za chvíli vás to přejde. Necháme vás tady, protože to není tak vážné, abychom vás odvezli.“ A s těmito slovy odjeli.

...

Bolest ale po jejich odjezdu nepřestala, naopak. Její intenzita se zdvojnásobila. Nevěděl, co má dělat. Nikdo člověka nepřipraví na takovou chvíli.

Chtěl vstát, ale zrak se mu zahalil do tmy a on ucítil poslední bolest při těžkém dopadu hlavou k zemi.

První, kdo přišel domů, byla Jaar – jeho žena.

Se slzami v očích k němu přiběhla a snažila se ho vzbudit. Myslela, že je opilý anebo si to alespoň chtěla namýšlet, ale... on nereagoval na nic.

I ona zavolala sanitku a tentokrát ho už odvezli do nejbližší nemocnice; třicet kilometrů odtud.

...

Čtyři dny byl Jone v kómatu.

Doktoři dávali celé rodině opravdu tu nejmenší šanci na přežití. Rodina ale nepřestávala doufat, že se opět probere.

Dennodenně se modlili k Bohu, aby se stal zázrak a on se uzdravil.

Bůh je ale nevyslyšel, i když ho milovali z celého srdce.

Pátý den Jone umřel na vnitřní vykrvácení, díky prasklé žilce v hlavě.

Všichni byli zdrcení.

Stalo se to tak náhle, nečekaně.

Takový ´dárek´ by si žádná rodina na Vánoce nepřála.

...

Kdyby ho už tehdy zdravotníci odvezli a nemýlili se, že to nic není, možná by ještě žil. Ovšem… takto by mohla rodina jen spekulovat.

Stačila ale jediná lidská chyba a k smrti je člověk blíž, než si myslí…


Toto první úmrtí, jakým si neštěstím, nastartovalo další sled událostí.

Tato rodina si opravdu od prosince 2009 do listopadu 2010 vytrpěla až příliš, díky:

- Strýček ´Medová panenka’, jak mu říkali, umrznul v lednu v řece, když do něj opilý spadnul.

- Tatínek dcery, která žije v české republice, zemřel (v březnu) při tom, když šel zkratkou k domu a tato zkratka se mu dostala ke smrti, když díky uklouznutí dopadnul hlavou přímo na betonovou cestu a na místě byl mrtvý.

- Jeden z rodinných přátel zemřel na infarkt. (konec srpna)

- A v poslední řadě úmrtí pradědečka a prababičky. (červen a říjen)


Tento příběh je podle skutečné události. Stal se v rodině za necelý jeden rok.

Jak vidíte, tak si smrt opravdu nevybírá své oběti a může vás zasáhnout kdykoliv a kdekoliv.

Chci Vám tímto příběhem jen ukázat, jak můžeme ze dne na den přijít o tolik milované lidi.

Myslela jsem, že to není možné, ale když to člověk pozná, začne tomu věřit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletý rok 2010:

7. Gracewhite přispěvatel
13.08.2012 [12:32]

Gracewhite Emoticon Emoticon

6. martinexa přispěvatel
13.08.2012 [12:15]

martinexaJj plakalo kvůli tomu hodně kamarádů. Hodně lidí jí drželo palce držela se dlouho. Chybí mi, ale v srdcích je s náma pořád:)

5. Katniss přispěvatel
13.08.2012 [12:15]

Katniss Emoticon Emoticon Emoticon

4. Gracewhite přispěvatel
13.08.2012 [12:07]

GracewhiteTo je mi líto... Emoticon tohle se stalo mýmu strýci...
Je to hrozný, když člověk umře. Ztráta tolik bolí... Emoticon

3. martinexa přispěvatel
13.08.2012 [10:37]

martinexaNo na prasknutou žilku v hlavě mi umřela kamarádka už to bude skoro rok. Bojovala v nemocnici přežila operaci a pak stejně umřela. Nikdo to nečekal. Byli jsme z toho všichni špatní a ještě pořád jsme. Takže tenhle příběh chápu a rozhodně mu věřím lidský život je strašně nepředvídatelný. Za každej den, kdy se probudím děkuju :)

2. Gracewhite přispěvatel
10.08.2012 [13:44]

GracewhiteOj, skoro 30 slov mi chybí. Do háje... xD
Hned to dopíšu... Emoticon

1. Chensie přispěvatel
10.08.2012 [13:34]

Chensie* Abychom Ti článek mohli vydat, musí mít podle pravidel minimálně 500 slov.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!