OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » S tebou nebo bez tebe



S tebou nebo bez tebeLásku nelze popsat. Nejenže ji nelze vystihnout něčím tak jednoduchým, jako jsou slova, ale také je pro každého jiná. Vždycky je ale krásná.

Věnovala mi první úžasné objetí. Po tak dlouhé době jsme se konečně shledali a já si konečně připadal zase celý.

Ta doba bez ní byla plná smutku a prázdnoty, ale v tom jediném objetí se skrývalo něco, co by žádný spisovatel, básník či skladatel nedokázal popsat. Říkáme tomu „láska“, ale jak se za tak jednoduchým slovem může skrývat něco tak velkého a nevysvětlitelného?

Její ruce kolem mého krku jako by vyzařovaly to teplo, které mi chybělo celé věky v tom chladu samoty. Vůně jejích vlasů mě vracela zpátky a připomínala ten moment, kdy jsme byli spolu naposledy. A také všechny společné momenty předtím.

Už jsme takhle v objetí museli stát celou věčnost, ale ani jeden z nás se nechtěl pustit. V břiše jsem zase cítil ten povědomý pocit jakoby motýlích křídel a na rameni jsem cítil vlhko od jejích slz. To bylo ale v pořádku, protože jsem věděl, že jsou to slzy radosti. Také jsem se rozplakal.

Nakonec jsme se, ač neradi, od sebe odtrhli. Vzal jsem ji za ruku a z temné nádražní haly jsme vyšli ven na světlo. Pohled na její úsměv mi málem zase podlomil kolena. Vůbec jsem nechápal, jak jsem bez ní mohl vydržet tak dlouho. Najednou jsem se rozhodl, že už ji nikdy nepustím, a stiskl jsem její ruku pevněji. Asi pochopila, co se mi honilo hlavou, a také stiskla. Usmál jsem se na ni a ona mi na oplátku věnovala ten nejsladší polibek.

Elektrizující dotek našich rtů mi způsobil mrazení po celém těle, přestože bylo venku přes třicet stupňů. Pak počáteční omámenost vyprchala a já jí mohl polibek oplatit. Při tom jsem ji hodně pevně obejmul, jako bych ji už neměl nikdy pustit, a ona vyprskla smíchy.

„Co se směješ?“ zeptal jsem se s polovičním úsměvem, naoko uraženým.

„Promiň,“ odpověděla mezi dvěma záchvaty smíchu, „představila jsem si, že jsem zubní pasta, a když jsi mě stisknul, tak mi...“ Další výbuch smíchu. „Uletělo víčko!“ dopověděla a pak se definitivně zlomila v pase a smála se tak, že jsem měl strach, že se udusí.

Než jsem ale stihnul vymyslet cokoli dalšího, smáli se uprostřed chodníku před nádražím magoři dva.

Hned po tom, co nás extrémní výbuch smíchu přešel, stále ještě s úsměvem na tváři jsme ruku v ruce pokračovali směrem k našemu domovu. Nebylo to sice nic moc, matrace na zemi, skoro žádný nábytek a ani moc místa, ale koho zajímá místo, když má člověka.

„Tak jak bylo?“ zeptal jsem se konečně.

„Škoda, že jsi nemohl jet se mnou,“ odpověděla a už měla zase výraz raněného koťátka, kterému prostě nešlo odolat. Moc dobře věděla, že když se tváří takhle, udělám pro ni všechno na světě, a někdy toho, potvora, ráda zneužívala. Když jsme se rozhodovali, kam na výlet, nebo šlo jen o to, jaký se pustí film. Když ona strašně potřebovala jet na prohlídku historických památek a taky hrozně potřebovala vidět film, který už jsme viděli tisíckrát.

„Příště pojedu s tebou, slibuju,“ pokusil jsem se její výraz napodobit a pokusil se ji obejmout. Blížil jsem se k ní a na ní bylo vidět, jak se pokouší nesmát se.

Nepovedlo se.

Rozběhlo jsem se k ní s úmyslem ji polechtat, ale ona moc dobře věděla, co mám v úmyslu, takže s ohlušujícím jekotem utíkala do bezpečí postele, ale přede mnou se neschovala. Pod mými lechtajícími prsty se zmítala, jako by ji zasáhlo deset tisíc voltů.

Věděla, že je jen jediný způsob, jak lechtání zastavit. Její polibek na mě funguje jako tlačítko vypnutí. Na chvíli. Ale stačilo to. Teď byla nahoře ona a měla mě ve své moci.

„Víš, že jsem silnější,“ podotknul jsem.

„Vím.“

„Víš, že mě neudržíš.“

„To vím.“

„Tak o co se zase snažíš?“ zvednul jsem obočí.

„Dostat milost?“ Raněná kočička. Pustila mě.

Na malou chvilku jsem odolával a málem ji zase začal lechtat, ale když vypadala takhle, s tím svým výrazem a ještě roztomile rozcuchanými vlasy, musel jsem ji znovu políbit.

 

Leželi jsme v posteli v objetí, když mi najednou začala přejíždět prstem po těle. Od rtů pokračovala přes krk až na břicho a pak ještě níž. Nevydržel jsem to a začal jí prsty záměrně přejíždět přes lechtivá místa. Jemně. Ne tak, aby to lechtalo, ale aby to bylo příjemné. Přesně jsem věděl, že když budu pokračovat po určitých místech, bude mi v tom chtít zabránit. Moc dobře jsem znal, co takové doteky mohou udělat.

Po chvíli mě začala líbat a nenápadně mě chytila za ruku, abych přestal a ona se z toho nezbláznila. Začala mě svlíkat a já proti tomu nedělal vůbec nic. Neviděli jsme se strašně dlouho a já ji moc chtěl.

Přesně věděla, co po ní chci, ale i přesto se ptala, co chci a jestli se mi to líbí. To byla jedna z věcí, kterou jsem na ní miloval nejvíc. Mluvili jsme. Nemuseli jsme hádat ani číst náznaky. Prostě jsme si všechno řekli.

Nějakou dobu jsem to vydržel, ale potom už to nešlo. Popadnul jsem ji a hodil ji tam, kde jsem ležel já. Musel jsem jí to přece oplatit. Párkrát si řekla o něco speciálního, ale jinak mohla taky mlčet, protože už jsem ji taky dobře znal a věděl jsem, co chce. Tak jsem mohl jen s úsměvem poslouchat spokojené vzdychání, sténání, křik... Najednou se v ní vzala neuvěřitelná síla, sedla si na mě a prostě mě znásilnila. Když tempo začalo zase polevovat, ujal jsem se vedení zase já. A pak... Ohňostroj.

Leželi jsme vedle sebe nazí v posteli a koukali na sebe. Občas se jeden z nás uchechtnul nebo se rty dotknul rtů toho druhého. Bylo nám krásně. Nemuseli jsme nic říkat. Oba jsme to moc dobře věděli.

Oblékla si moji košili. Jenom moji košili. Protože věděla, co to se mnou dělá. Přes rameno se jen pousmála a šla do kuchyně pro pití a něco dobrého.

Byl jsem rád, že ji mám zase zpátky, a koukal jsem na její čokoládově hnědé vlasy, když se vrátila do postele se dvěma hrníčky, čajem a sušenkami. V tu chvíli jsem si připadal, že mám dokonalý vztah. Láska, sex a přátelství v jednom. Co si přát víc.

„Chyběla jsi mi,“ řekl jsem s plnou pusou sušenek.

„Ale ty mi víc, lásko,“ usmála se a v koutcích se jí udělaly ty malinké vrásky, které jsem tak miloval. Ona se sice vždycky tvářila uraženě, že si všímám jejích vrásek, ale věděl jsem, že ji to ve skrytu duše těší.

V tu chvíli, kdy jsme jen jedli, pili, krmili se navzájem a čaj nám tekl nosem, když jsme se zase začali zničehonic smát, jsem chtěl, aby se čas zastavil a ta chvíle trvala navždy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S tebou nebo bez tebe:

4. SilenejPohadkar přispěvatel
16.08.2016 [1:01]

SilenejPohadkarMoc děkuji :) Já jsem takový citlivka občas :D Každý komentář je pro mě velkou motivací sem dávat povídky i dál :) A mám za to, že čím silnější cit (jakýkoli), tím lepší dílo (ať už povídka, píseň, obraz...) Každopádně se snažím, i když je jazyk moc primitivní nástroj k popisu tak složité věci, jako je cit...

3. Martinka
11.08.2016 [2:00]

Krásné :) Také musím uznat, že takováhle lehká erotika se u chlapů jen tak nevidí, ale o to je ten příběh lepší :) Navíc jsou tady krásně vyjádřené city, přestože láska jako taková samozřejmě moc výstižně popsat nikdy nejde

2. SilenejPohadkar přispěvatel
10.04.2016 [16:16]

SilenejPohadkarOpět děkuji moc za pochvalu Emoticon Každý komentář, který mi sem někdo napíše mě moc těší. I kdyby to nebyla pochvala. Ale rozhodně se budu snažit pokračovat tak dobře, jak jen umím Emoticon

1. Trisha přispěvatel
10.04.2016 [15:13]

TrishaPrekrásne. Neviem, čo viac povedať. Proste to bolo dokonalé. Páčila sa mi tá jemná erotika pretože väčšina textov od chlapov, čo som čítala, bola detailnejšia v určitých častiach a tu to bolo popísané s veľkou ĺahkosťou a citmi. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!