Může se vaše vlastní fantazie stát pastí, ze které není úniku? Co když si vysníte dokonalý svět, ve kterém se dá snadno ztratit? Jaké to je, být lapen vlastní představivostí? Poznejte dívku, která tráví čas se svými imaginárními přáteli, aby se vyhnula realitě.
Číst na vlastní nebezpečí, je to děsně krátké a nesrozumitelné, takže se nedivte, když to nepochopíte. Původně jsem to nechtěla vydat, leží mi to v počítači půl roku, ale teď si říkám, když už jsem to napsala... Je to spíš jen úvaha, vlastně to ani není příběh. Možná se najde nějaký šílený blázen, kterého to zaujme. :)
04.10.2011 (19:00) • ShadowKissed • Povídky » Jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 1005×
Jako vždy, každý den, kráčela stejnou cestou. Šla pomalu, lehce našlapovala, jako by se bála, aby neublížila chodníku. Protože… co když i věci cítí?
I ona cítila. Ale jejích citů si nikdo nevšímal. A ona si zase nevšímala ostatních lidí. Byla zamlklá, většinou ztracená v hloubi své vlastní mysli. Uvězněná v pasti svého vědomí. Připadalo jí, jako by ji obklopovala tenká neprostupná slupka, jež držela ty příliš špatné věci dál od ní, aby mohla volně přemýšlet.
Když šla po chodníku, najednou vzhlédla a on ji pozdravil. Vzal ji za ruku a jemně ji stiskl ve svém náručí. V objetí ji lehounce políbil a jeho ruce jí sklouzly po zádech. Tělem jí projela teplá vlna vzrušení, cítila se spokojená. Ačkoli ona se někde v této své zvláštní realitě nacházela s mužem svých snů, pro okolí kráčela pořád vpřed po rozpálených dlažebních kostkách. Ve své hlavě ale šla vedle něj. Držela ho za ruku. Dokázala uniknout realitě, schovaná v závoji vlastní fantazie.
Představovala si, že není sama a časem se ty představy zdály být tak skutečné, že už je neodlišila od reality.
Ale přece jen, občas, když si nedávala pozor a její myšlenky se zatoulaly a rozkutálely, si uvědomovala, jaký život opravdu žije. Jaký svět ji obklopuje. A občas zatoužila přece jen po něčem opravdovém. Reálném objetí, ne jen iluzi vytvořené vlastní myslí. Přesto se ale nedokázala vzdát svých představ. Bylo jí mnohem lépe v té bublině dokonalého světa, jež si vytvořila. Někdy se ale hranice jejího světa hroutily a slábly a ona ulehala ke spánku s pocitem naprosté prázdnoty.
V takové časy většinou vytáhla papír a tužku a čmárala si všechno, co ji napadlo. Občas napsala báseň, někdy jen kreslila. Někdy celé noci probrečela a doufala, že všechno brzy skončí.
A tento večer byl jeden z těch, kdy jí nebylo dobře a její imaginární přátelé zmizeli v koutech její hlavy. Nepokoušela se je hledat, tušila, že zase přijdou. Vytáhla tužku a notes a načmárala pár nesrozumitelných vět na papír. Pak stránku znechuceně vytrhla a zmuchlala ji. Hodila, ale minula koš asi o dvacet centimetrů. Dlouho zírala na prázdný papír, bílou stránku, která jí její pohled bez okolků oplácela.
Začala čmárat pomalu další písmena. Tentokrát si dávala záležet, aby se dala přečíst.
Doprostřed nového listu napsala pouze jedno slovo: „Sebevražda?“
Z hrdla jí unikl hysterický smích. Takhle na papíře to jediné slovo vypadalo směšně definitivně a až příliš seriózně. Chvíli zase jen zírala na tu stránku a v hlavě jí vířily myšlenky. Došlo jí, že je to možnost. Jedna z možností, které měla.
Ale pak se všechno zatemnilo a ustoupilo do pozadí. A ona poznala, že už si nemusí dělat starosti… Vrátil se. Vrátil se pro ni. Miloval ji.
A tak zůstala chycena v bublině vlastní představivosti, obklopená iluzí jejího osobního ráje.
On si sedl vedle ní na postel. Káravě se podíval na sešit, který měla rozložený před sebou, a pak ho s neústupným výrazem zavřel. Opatrně jí z ruky vzal tužku a ona se nechala unést jeho doteky, které vlastně neexistovaly, ale ona je cítila. Když zavřela oči, cítila se milovaná. A utíkala. Utíkala do vlastního světa. Do světa, kde se každá věc zdála být dokonalou.
Ale… Nic přece netrvá věčně.
Autor: ShadowKissed (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Uvězněni v představách:
Pěkné... 
Moc povedené 
Všem moc děkuju za názory. Cením si toho a jsem ráda, že se to někomu líbilo. 
Lussy: No, vlastně trošku mluvím z vlastní zkušenosti, protože i já ráda někdy uniknu z reality. Ale nejsem na tom tak špatně, abych nerozeznala, co je co. Zatím. 
Každopádně určitě není na škodu, když se člověk zasní. Ale všechno má svoje hranice a hlavně to jsem chtěla ukázat tím článkem. Moc děkuju za pochvalu. 
Pěkné je pravda, že takový lidi jsou. Já jsem taky hodně velký snílek. Občas sním ve dne, tak že vůbec nevim, co se kolem mě děje, ale takhle snad nedopadnu.Ale jinak musim říct, že je to moc hezky napsané 
Skvělé... úžasné, bála jsem se celou dobu co udělá. Sice konec se nedá považovat ani za šťastný a ani za špatný, vyšlo to tak nějak samo. Prostě mě se to líbilo, krásné, chvílemi roztomilé a i smutné. Unikat z reality je sice pěkné, ale stejně se časem budeme muset vrátit. Nemám slov, protože to bylo vážně skvělé! A pokud máš v počítači ještě něco takhle dobrého tak šup sem s tím.
Roztomile schizofrenní... Má to jisté kouzlo, povedlo se
To bylo naprosto... Úchvatné! Taky si tak někdy připadám, ovšem poznám, co je realita a co sen. No ale napsala jsi to krásně, totálně jsem ti to zbaštila. Jen tak dál 
Někdy si říkám, že bych chtěla mít nějaký vlastní svět, do kterého bych se schovávala a žila bych tam ten nejdokonalejší život, kderý je možný. Tak to mají všichni na tomto webu.
Jen s tím rozdílem, že mi to umíme kontrolovat. Víme, co je realita a co se sen. Teda doufám, že všichni.
No, ono vlastně to psaní je útěk od reality. Alespoň nějak to jde. 
Povedlo se ti to. Oravdu. 
Páni, bylo to tak procítěné a vlastně to ani nebyla žádná kravina. Technicky vzato, každý přišpěvatel tady má svou vlastní zemi - tedy alespoň já - která žije, ale mám ji pod kontrolou a žiju plnohodnotný život rozeznám realitu od snu...
Ten příběh je smutný, protože určitě existuje spousta takových lidí, připadá mi, že to znáš, ale je to jen taková malá spekulace.
Nicméně povedlo se ti to.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!