OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Ve stínu lip



Ve stínu lipTohle jsem napsala před pár měsíci, když jsem měla takovou smutnou náladu. Je to o jedné dívce a jedné rodině, která byla zavražděna. Je to trochu strašidelné, ale asi se bát nebudete. No dost už blbostí na úvod. Jestli chcete, tak si to přečtěte a kritizujte.

Začínal podzim. Byl podvečer a mladá, sedmnáctiletá dívka šla po ulici směrem ke starému hřbitovu. Zastavila se před branou a s obdivem na ni zírala. Zafoukal vítr a pár barevných lístků z lip okolo hřbitova spadlo na dívčinu hlavu. Ta jeden chytili do ruky a dlouho si ho prohlížela, jako kdyby v něm viděla víc než obyčejný list. Potom ho nechala spadnout na zem a vzala za kliku brány hřbitova.

Odtáhla mohutnou hřbitovní bránu a vstoupila dovnitř. Dívka se rozhlédla kolem sebe, jako by něco hledala a přitom udělala jeden nejistý krok dál. Vystrašila pár ptáků v korunách stromů a ti s křikem odletěli pryč. Dívka se lekla a krok, který udělala vzala zase zpět. Dlouhou chvíli tam jen stála a zírala na hřbitov. Potom se znovu odhodlala a udělala jeden krok mezi hroby.

Našlapovala opatrně, jako by čekala na něco, co by ji mělo zase vystrašit. Udělala další stejně tak nejistý krok. Znovu se zvedl vítr a foukal dívce vlasy do obličeje. Lípy tajemně zašustili a ptáci v nich zpívali neznámé melodie.

Dívka se opět rozhlédla kolem sebe a pokračovala pomalými váhavými kroky ve své cestě. Už se začalo pomalu stmívat a dívce se v očích zračil ještě větší strach než předtím. Ale ona chtěla ukázat, že se nebojí a tak šla dál.

Zastavila se u hrobu jedné rodiny, kterou vyvraždil masový vrah za jeden den. Lidé tu během dne chodili zapalovat svíčky a ty v lehkém šeru zářily zlověstným světlem. Svíčky byly všude jen ne na tomhle hrobě.

Dívka zapálila jednu svíčku a položila ji na hrob té rodiny jako jediná. Nikdy to nikdo nedělal. Ve vzduchu byla cítit vůně kouře a kytek. Dívka hleděla na hrob se zvláštním výrazem ve tváři. Znovu se zvedl vítr a plameny svíček se roztančili ve větru. Pár svíček zhaslo a tím byl kouř ve vzduchu ještě víc cítit.

Dívka se otřásla. Začínala být zima. Všude už byla tma. Svíčky byly jediným zdrojem světla. Zvláštní bylo, že okolo nesvítili žádné pouliční lampy. Byla tu jen tma a plameny svíček, které vrhaly tajemné světlo na celý hřbitov, který obklopovaly studené šedé vysoké zdi. Jediným únikem byla ta velká těžká kovová brána. Na co bylo taky víc východů, když většina lidí už odsud po svých odejít nemůže.

Dívka se ještě jednou rozhlédla kolem a potom se otočila k náhrobku zády. V tom za sebou uslyšela kroky. Srdce jí vynechalo pár úderů, ale neohlédla se. Jen šla dál odhodlaná odejít pryč z tohoto zlověstného hřbitova a už se sem nikdy nevrátit.

Najednou se znovu zvedl vítr a všechny svíčky na hřbitově zhasly, kromě jedné. Té na hrobu oné vyvražděné rodiny. V tom okamžiku dívku někdo zezadu popadl za rameno a táhl ji pryč. Snažila se křičet, ale nikdo ji neslyšel. Všichni už dávno spali.

Dívka sebou cukala co mohla, ale postava zahalená v šeru ji svírala pevně a nechtěla ji pustit. Nechtěla se jí vzdát.

Dívka se poprvé odvážila pohlédnout zpět na toho, kdo ji držel. Zděšeně vykřikla, když uviděla černou kápi až k zemi a pod kapucí dvě červené oči toužící po smrti téhle dívky. Přišla si pro ni sama smrt aby ji odvedla z tohoto světa.

Dívka se podívala na náhrobek na kterém před pár okamžiky zapalovala svíčku a v duchu ho proklínala. Ale už prokletý byl. Potom si všimla jejího jména, které na náhrobku přibylo. Datumem úmrtí byl dnešní den. Zděšeně se podívala zpět do těch smrtících očí.

V tom dívka upadla do bezvědomí. Dostala ránu do hlavy. Potom se smrt s dívkou v náručí obrátila k osudnému prokletému náhrobku a otevřela brány do temnoty. Položila dívku do hrobu a srdce jí probodla kůlem.

Svíčka, kterou nevinná dívka na tomto hrobě zapálila zhasla v okamžiku, kdy dívčino tělo zasypala hlína.

Dívka byla poslední co přežila útok vraha, když její rodinu vyvraždili. Teď přišla vzdát úctu svým jedenácti příbuzným, kteří za ni položili život, ale nevěděla, že tím dnem na náhrobku přibude i její jméno. Jméno dvanácté, poslední z téhle rodiny po níž toužila sama smrt, aby získala větší moc.

Lidé si nového jména na náhrobku ani nevšimli a ti jediní, kteří byly svědky události, kdy byla nevinná dívka nesmyslně zabita, jsou vysoké lípy na hřbitově, ze kterých teď vylétají hejna ptáků a které zlověstně šustí listy ve větru. Ptáci pořád zpívají ony zlověstné neznámé melodie jako tu osudnou noc.

Listy těchto lip zasypávají hroby. I hrob oné rodiny, která byla potrestána za něco, za co nemohla.

Náhrobek U Dvanácti ztracených duší, jak mu teď všichni říkají, je zahalen rouškou tajemství, které znají jen tyto lípy, které byly svědky dívčina posledního výdechu.

Lidé se dodnes sázejí o to, kdo v noci půjde na tento hřbitov a vyprávějí si o něm strašidelné povídky. Nikdo z nich ale nechodí uctít onu rodinu, která byla prý plná tajemné moci.

Na hrobě této rodiny dodnes leží dvanáct svíček, které už nikdo nikdy nezapálí. Stejně jako dvanáct vyhaslých životů, které už nikdo nevrátí zpět.

Byl podzim a lidé mířili do hřbitova  a zase zpátky. Lípy se zachvívali ve větru a sfoukávaly plameny svíček. Duše nevinných lidí bloudí za chladnými hřbitovními zdmi a snaží se najít klid. Ve vzduchu poletují ptáci a vítr vypráví příběh oné ubohé rodiny. Je jen na vás, jestli ho chcete slyšet...

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve stínu lip:

7. Enie
10.11.2010 [15:34]

páni ja fakt brecim. tahle povýdka ve mně vyvola la plno otauek...Kdo byla ta rodina?Proč ta nebohá dívka? .... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Avalone
16.12.2009 [18:57]

Tak tohle je naprostá dokonalost...neexistují slova která by popsala pocit, který ve mně tvá povídka vyvolala...opravdu patří ti moje poklona...EmoticonEmoticonEmoticon

5. Kika
11.10.2009 [15:06]

Úžas... skrátka úžas...Terez14 skladám pred tebou klobúk... prečítala som to celé bez dychu... len ďalej píš... je to nádhernéEmoticon

4. ShadowKissed přispěvatel
03.10.2009 [21:54]

ShadowKissedDíky...
hinata: Já se budu snažit, ale nevím. Já mám teďka takovou blbou náladu, takže moc šťastných věcí mě nenapadá...

3. hinata
02.10.2009 [15:57]

kradné nadherné Emoticon jen tak dal ale i nejaké veselejsiEmoticon

2. 000 přispěvatel
29.09.2009 [16:34]

000Páni...velmi povedené, četla jsem to nahlas příteli a opravdu se nám to líbí. Opravdu tajemné.EmoticonEmoticonEmoticon

1. Eternity
29.09.2009 [14:41]

Zajimave...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!