OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vincent



VincentNaštval Vás někdy někdo tak, že jste měli chuť něco rozbít? Určitě ano. Mě tohle neustále prováděl jeden člověk a tak jsem jej obsadila do hlavní role a vydala jeho osudu. Hlavním hrdinou povídky je Vincent , upír, který ani v nejmenším není vegetarian, ale také nemučí své oběti. Zde popisuji jeho konec. Jméno hlavní postavy vybral onen dotyčný. Jedná se o prvotinu, takže jí dejte trochu smilování.

Bledá pěst uvolnila své sevření. Hned na to bezvládná paže sklouzla na chladnou zem. V očích ještě měla překvapení.  Žádný strach. Ani netušila, že je konec.

Vincent byl rychlý a zkušený. Neprotahoval zbytečnosti. Lov byl pro něj přirozenější než pro ostatní.

Potkal jí na ulici. Nádherně voněla. Oslovil jí a s úsměvem se ptal na cestu. Věděl, že mu ráda ukáže cestu k hotelu, ve kterém měl být ubytován. Jeho krásná tvář a neodolatelný hlas, byl jen špičkou ledovce, jenom další dvě dokonalé zbraně, precizně využity.

Tvářil se, že cestu nepochopil a tak jí požádal, jestli by mu neukázala alespoň směr a kousek jej nedoprovodila. Velice ráda souhlasila. Z její tváře sálalo nadšení a okouzlení. Vesele si povídali.

A pak se ve vteřině ocitla v postraní ulici a v další vteřině jí hrdlem prošly dva ostré tesáky. Bolest necítila. Nemohla jí ani zaregistrovat. A bylo po všem.

Nyní ležela na chladné zemi. Jenom schránka, bez známky předchozí radosti a naděje. Nic, jenom krásné torzo. Rusé vlnité vlasy, stažené do dvou copků vypadali roztomile. Hnědé oči měla stále otevřené.

Stal chvíli nad ní a díval se, jak její dřívější krása mizí. Oči byly bez života, z pleti se jí pomalu ztrácel nádech růžence. Rty byly bezkrvé, chladné.  S povzdechem se dal do práce. Povzdech byl jenom instinkt, on nepotřeboval dýchat. Obratně lámal a trhal lidské kosti a rychle je ukládal do černého pytle, který se nyní stal nedůstojnou schránkou pro její ostatky. S ,úklidem´ byl hotov rychle. Pytel pak vložil na dno popelnice a zavřel těžké víko.

Vincent si poupravil kabát a vydal se na hlavní ulici. Mdlé pouliční osvětlení  protahovalo jeho stín. Bylo pozdě večer, kolem jedenácté, možná půl dvanácté. Hvězdy nesvítily, těžké mraky je schovaly, jako by dnes neměly shlížet na scénu pod nimi. Znovu se nadechl. Hledal další kořist, neboť jeho hlad pro dnešní večer nebyl utišen. Měl štěstí, vítr foukal jeho směrem a všechny nové vůně zanesl přímo k němu.

Byl asi sto metrů od místa, kde zanechal svou poslední oběť, když jí spatřil vycházet z nedalekého baru na ulici. Byla mladá, mladší než ta předchozí, hnědé vlasy stažené do neúhledného drdolu, tmavé oči a bronzová pleť.  Došla až na kraj silnice a rozhlédla se do tmy a při tom si rozpustila uvolněný drdol. Vítr jí čechral vlasy a její sladkou vůni nesl přímo k němu. Všimla si jej, když se rozhlížela, stal od ní asi jen dvacet metrů. Plaše se usmála, a pak si dala malé sluchátka do uší. Slyšel melodii známého ploužáku.

Dívka vkročila do silnice, rychle jí přešla a pak se loudavým krokem blížila k postraním temným uličkám. Spatřil svou příležitost a potichu se vydal za ní. Šla klidně, nespěchala, nebála se. Ani jednou se neotočila. Poslouchala písničku pořád dokola. Už přemýšlel, jak jí osloví, nebo zastaví, ale ona mu to ulehčila.

Z nenadání sama zahnula do temné uličky. Vycházelo od ní jen mdlé světlo. Nejspíše zapálená popelnice. Nepřemýšlel moc o tom, žízeň a vůně jej vedla sama. Vstoupil do uličky za ní. Na zdech okolních domů nebyly okna a na konci slepé ulice hořel oheň. Dívka k ní přistoupila a natáhla ruce nad plameny a ohřívala si je, jako by jí byla zima. Šel pomalu těsně kolem přilehlé zdi a vdechoval okolní vzduch. Byla tam sama.

Napadlo ho si trochu zažertovat. Vystoupil ze stínu.

,,Není to nebezpečné toulat se nocí sama??´´ zeptal se sarkasticky.

Mladá dívka pomalu vzhlédla od ohně a s úsměvem odpověděla.

,,Jak pro koho. ´´

,,Neměla by jste tu být sama, ´´ řekl káravým tónem a učinil další krok vpřed.

,,Nikdy nejsem sama,´´odpověděla a svůj pohled stočila na začátek ulice.

Teprve teď to ucítil. Otočil se a spatřil ji.

Přišla neslyšně. Bledá pleť a oči černé hlady. Vlasy byly krátké, platinové barvy. Postavu měla vysokou, štíhlou, krátká černá kožená bunda jí těsně obepínala hrudník. Kalhoty byly ze stejného materiálu jako bunda, taktéž těsně obepínaly její nohy. Dokonalý kontrast. Černá a bílá. Stála jako socha a jen se jemně usmívala.

Podíval se zpět k mladé dívce. Tvářila se spokojeně, jako by očekávala její příchod. Nic jí nepřekvapovalo na tom, co viděla.

Došlo mu to. Musela vědět, kdo za ní jde hned od začátku. A to nedávalo žádný smysl. Měla by utíkat, ale ona stála klidně ruce dále nataženy nad ohněm.

,,Ušlo mi něco??´´   zeptal se podrážděně. Nečekal něco takového.

,,Ale no tak, Vincente,´´ řekla káravě upírka nebuď kyselý ,,potřebuji si s tebou o něčem promluvit ´´ a pak se podívala na mladou ženu.

,,Děkuji Helen, dnes tě již nebudu potřebovat. Můžeš jít a dávej na sebe pozor. Jsi pro nás velmi důležitá.´´

Helen se okamžitě pohnula. Schovala si ruce do kapes a vyrazila k upírce. Pořád se koukala na Vincenta, na jeho nechápavou tvář a když jej míjela usmála se a kývla hlavou směrem k němu. Bylo to rozloučení. Brzy zmizela za rohem.

Vincent tu zůstal sám s neznámou.

,, Směl bych znát tvé jméno?´´  zeptal se z naštvaně. Nebyl rád, že jej vyrušila od večeře a už vůbec nebyl rád, že to byla léčka do, které spadl.  Jako by byl začátečník.

,,Je to důležité?? ´´ zeptala se neznámá.

,,Není, ale chci vědět jak ti říkat´´.,Mrcho by se ti asi nelíbilo ´pomyslel si.

Usmála se: ,,Jmenuji se Irulan Viktorie La Fay. Ale říkej mi Viky. ´´ Bylo vidět , že na své celé jméno byla hrdá

,,No já se ti asi představovat nemusím co…´´ zabručel podrážděně Vincent.

,,To vskutku nemusíš Vincente Lorne.´´ Usmála se znovu Viki a udělala pár kroků vpřed

,, Co tedy potřebuješ?  ´´ nedalo mu to. Byl zvědavý.

,, No potřebuji s tebou vyřešit jednu maličkost.´´  Řekla zamyšleně a při tom došla k němu. Nyní stála vedle něj.

,, Maličkost… ´´  opakoval obezřetně.

,, Ano maličkost. Pro mne jistě nepodstatnou. ´´

V hlavě se mu rodily další otázky na které se chtěl zeptat , ale dřív než mohl cokoliv říct, vyrušil ho zvuk doprovázející něčí kroky. Pohledem střelil k začátku slepé uličky. A spatřil druhou postavu.

Byla to druha žena a nesla něco v ruce.  Její postava nebyla tak vysoká, ale za to ženštější, vlasy až do pasu, rovné jako hřebíky zvláštní barvy. Vypadaly, jako když mahagonové dřevo polijete krví. Oblečená byla formálně: černý kabát ke kolenům měla rozepnutý, pod ním se rýsovala bílá halenka. Na nohou měla nataženy tmavě modré džiny a obuty černé lodičky. A pak si všiml jejich očí. Byly to dva tyrkysové drahokamy. Nebyla upír, ba co víc byla jen člověk. Cítil její vůni, a slyšel tep jejího srdce.  Byl rychlý, až příliš rychlý.

Viky chvíli s ním pozorovala tu zvláštní ženu a pak svůj zrak opět stočila k jeho tváři. Zvláště se usmívala. Nechápal její chování.

,, Doufám, že ti nevadí další společnost…´´ řekla pobaveně, když  viděla zmatek v jeho očích.

Nemohl se dovtípit významu. Proč odvolala Helen a v zápětí nechala dovézt tu další? Otázky mu vířily hlavou a nemohl najít žádnou logickou odpověď. Z hledání odpovědí ho vtrhl až melodický hlas:

,, Je trochu zmatený. ´´  pronesla až příliš klidně zrzka, odložila věc na zem a postoupila dopředu.

,, No to víš, nechápe svůj význam zde. Jako všichni ostatní...´´ odpověděla Viky, jako by byl účel jeho přítomnosti zřejmý.

,, Jako všichni zopakovala´´ znuděně zrzka.

,, Uniklo mi něco?!?! ´´ Vyštěkl Vincent. Situace se mu přestávala líbit a nervozita jim plně prostoupila.

,,Klid Vincente, já jsem Cornelie La Fay . Sestra tady od Viky´´ pronesla melodicky zrzka a pomalu prošla kolem  Vincenta. Následoval jí pohledem. Zastavila se až u hořící popelnice a stejně jako Helen natáhla ruce nad hořící plamen a pomalu jimi otáčela. Vincent svůj pohled obrátil zpět k Viky. Stále od něj necelý metr a dále se jen usmívala. Vincent se nadechl, aby se uklidnil.

,, Vysvětlíte mi co teda po mě chcete?!? ´´ dalo mu hodně práce aby ta slova nevrčel.

,,Mno, jak to jen říct…´´  začala Viky a prstem se dotkla dokonalé brady.

,,Prostě lovíš v našem  revíru!´´  doplnila nečekaně Cornelie

,, Cože?? V jakém revíru???´´ ptal se zmateně. Nyní mu to nedávalo smysl vůbec. Proč by se člověk měl starat o upíří revír? Měl pocit, že zešílel. Nebo spíše zešílely ty dvě, pomyslel si , Upírka hlady a člověk to má vrozené.

,, No v revíru… ´´potvrdila Viky ,,... jsi tu škodná. ´´

,,A ten problém?? ´´ zeptal se nechápavě.

,, Jak to říct…´´ odmlčela se upírka ,, …škodná se musí likvidovat.´´  poslední slovo téměř hláskovala

Při tom slově začal automaticky počítat svoje šance. Musel se pousmát. Byly dobré. Jedna hladová upírka a jedna lidská bytost pro něj nebudou žádný problém. Nervozita z něj opadla.

,, Aha tak to je ta maličkost´´ řekl pobaveně ,,…ale pořád nechápu ten problém??´´

,, Není tu žádný problém, tedy pro nás…´´ ozvala se od ohně Cornelie

,,To si nemyslím…´´musel se znovu pousmát. Neměl pocit, že by byl v ohrožení.

Cornelie se usmála a sundala ruce z plamene.  Viky ustoupila o krok dozadu a s jemným úsměvem sledovala svou sestru. Ta se začala pomalu svlékat. Nejprve odložila kabát a pak rozepnula bílou košili. Nakonec sundala i džíny a zula si lodičky. Zůstala před ním stát jen v bílém spodním prádle.

Kdyby mohl snít, tak by tohle byl jistě sen. Nebyl nervózní, spíše pobavený. Utvrdil se v tom, že není duševně zdravá a dál se kochal pohledem na její postavu. I na člověka byla hezká. Chtělo se mu začít smát.

Polonahá dívka udělala krok vpřed a pokynula k sestře. Ta rychlostí blesku doběhla na začátek ulice, kde se postavila, jako by mu měla zabránit v útěku. Nevydržel a rozesmál se.

,,Už vím, chceš, abych se potrhal smíchy že...´´ zahulákal zvesela a dál se smál z pln plic.

,,To je pravda, polechtám ti bránici..´´ řekla s úsměvem a pak úsečně dodala,, Zevnitř!´´

To jej zarazilo. Jak to myslela zevnitř?? Přestal se smát a znovu se na ní podíval. A pak jako na povel se zrzka odrazila ze země.

Uličkou se rozlehl tlumený výbuch a před Vincenta dopadl Sněhobílý vlk s tyrkysovýma očima. Nestihl ani pořádně zareagovat, jen se instinktivně otočil a začal utíkat. Ale bylo pozdě. Jeho osud stál za ním. Bílý vlk se znovu odrazil a kousl Vincenta do paže. Dalším pohybem jí utrhl.

Projela jím bolest. Měl pocit, že takovou ještě nezažil, byla srovnatelná s proměnou. Teprve teď jím začal lomcovat strach. Zmateně se snažil o útěk, ale další útok směřoval na nohu. S otřesným trhavým zvukem  o ní přišel. Padnul na zem a snažil se plazit pryč a čekal, že každou chvíli přijde konec.  Dostal se až místu, kde stála Viky. Dívala se na něj z výšky. Její pohled by chladný. Jako by se na tuto scénu dívala už stokrát. Její pohled neměl říkat nic, přesto vše prozradil. Byl konec. Jeho konec. Vlk čekal.

Hleděl na ní v hlavě plno otázek, ale na rty se mu dostala už jen jedna:,, Za co??´´

Upírka se smutně pousmála, ale neodpověděla.

,,Já si to nevybral…´´ začal znovu ve snaze se obhájit. I teď když věděl, že je konec pořád měl naději.

Konečně promluvila: ,,Ne, to nevybral, v tomto jsi obětí jako ostatní, ale měl jsi jinou volbu. ´´

Nechápal. Jakou jinou. Žádná jiná nebyla. Upíral na ní svůj zrak a čekal.

Viky se pomalu sehnula se a zvedla ze země věc, kterou před tím donesla její sestra a položila ji před Vincenta. Byl to černý pytel a v něm byly ostatky jeho předchozí večeře.

Chvíli na něj strnule hleděl a pak se podíval zpět na Viky.

Chtěl se znova ptát, ale ona začala sama.

,,Víš nezvolil jsi čím budeš, to udělal někdo jiný, ale měl jsis zvolit jinou cestu. ´´

Pochopil. Pochopil vše z dnešního večera. Pochopil svou existenci. A Chápal i to, že je  konec.

Poraženě sklonil tvář k zemi a zavřel oči. Byl smířen s tím, co se stane.

Poslední co slyšel, byly její chladná slova:

,, Je připraven!!´´



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vincent:

23.12.2022 [19:58]

Vskutku vynikající

7. martinexa přispěvatel
22.11.2011 [1:16]

martinexaNo já nevim, kdo z nich je horší on zabíjí kvůli potravě a oni vraždí. Vražda jako vražda. Ale jinak moc hezká povídka hlavně hezký styl psaní.

6. Illy přispěvatel
19.09.2011 [17:46]

Illy Emoticon Emoticon

5. corneille přispěvatel
21.08.2009 [18:03]

corneilleděkuji mocEmoticonEmoticon

4. 000 přispěvatel
21.08.2009 [15:20]

000krásné EmoticonEmoticon

3. dablice4 přispěvatel
21.08.2009 [13:19]

dablice4To je úžasné....EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

2. corneille přispěvatel
20.08.2009 [18:01]

corneilleZkusím ho tam narvat....ale jsem tele takže nevímEmoticon

1.
Smazat | Upravit | 20.08.2009 [16:36]

bylo by dobré dát obrázek do perexu, aby jsi tím přílákala čtenářeEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!