Životní zkouška • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahoj všem. První jednorázovka tady.. ležela mi dlouho v šuplíku, možná bych jí nikdy nevytáhla, ale jeden človíček mě velmi překvapil, tak jsem se kvůli němu rozhodla to někde zveřejnit a kde jinde, než tady.. Přeji hezké počteníčko

19.07.2009 (18:50) • EGO • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 967×

Šla tiše a klidně, avšak její dech se zrychloval a srdce bušilo stále více. Věděla, že už nemůže ustoupit. Tři roky čekala na tento den a pečlivě se na něj připravovala. Šla dál sama, po hladké podlaze, blížila se k hlavním dveřím, k těm dveřím co znamenaly slávu. Bohužel jak pro koho. Někteří z nich vycházely šťastni, plní nádherných zážitků, ale někteří se vracely zpátky na chodbu smutní a zdrcení, se slzami v očích.

Věděla, že musí myslet jen na to dobré, že nesmí ani jednou zaváhat. Teď musí tančit se 100% jistotou a když už se stane, že by spletla kroky, musí to dobře zakrýt, aby to přísné a bystré oko diváka nepoznalo.

Její mysl se točila pořád kolem jednoho jádra. Byl jím tanec. Ten tanec, pro který se narodila a pro který žila. Ten tanec který jí do života přinesl tolik krásných okamžiků, tanec, který jí přinesl lásku, který jí otevřel oči, aby spatřila krutou realitu dnešního světa. Ten tanec, který jí živil jako matka své dítě. Milovala ho. Často utíkala v myšlenkách právě na to místo, kde bude již za pár minut stát, aby si mohla zatančit svou vysněnou sestavu a ukázat tak celému světu, že i člověk, jako je ona, to může dokázat.

V okamžiku, kdy se její ruka dotkla kliky, zachvěla se. Byl to hrozný pocit. Pocit, který jí stahával někam dolů, kde by nemohla ukázat svůj talent. Avšak nezmocnil se jí. Byla silná. Pevně stiskla tu ohromnou, studenou kliku, dveře se otevřeli a ona stála za oponou. Ve škvírce viděla podium, kamery, světla, ale také diváky, kteří již netrpělivě čekaly na osobu, která jim má ukázat „show jakou ještě neviděli“. Alespoň takhle to stálo na plakátech a billboardech po Evropě.

Zhluboka se nadechla. Světla začala pomalu pohasínat. Roztáhla oponu a udělala pár kroků ke středu podia. Stála tam sama, v počáteční póze a měla nastražené uši, aby dobře slyšela první tóny písničky. Naposledy zabloudila myšlenkou do jejího vysněného světa, ale okamžitě se vrátila, protože právě začaly první tóny té přenádherné melodie. Už neměla ani trému. Ty tóny jí zavedly do jejích snů. Byla to nádherná muzika. Začala tančit. Na jevišti se proměnila ve vznášející se vílu. V tak křehkou, že stačil jemný závan větru a ona by upadla a z jejího vysněného vystoupení by nezbylo vůbec nic. Snažit se ani moc nemusela. Slyšela a hlavně cítila hudbu skvěle, to jí k tanci stačilo.

Blížil se konec. Poslední výskoky, čtverná pirueta, atitida..poslední tóny…a… KONEC.

Stála tam, udýchaná, ale nesměla to na sobě dát znát. Byla plná pocitů. Její hlavou proběhla jediná myšlenka: ‚Co když se to nepovedlo?‘ Tato myšlenka však ihned zmizela. Lidé začali tleskat a jásat. Byl to nádherný pocit. Vychutnávala si slávu. Po pár minutách se naposledy uklonila a odešla. Vrátila se do chodby, která pro ní nyní znamenala slávu. Ostatní tanečníci jí gratulovali. Vrátila se ze své životní zkoušky šťastná a hlavně slavná.

Světla v sále zhasla. Lidé začaly vstávat ze židlí, aby pak mohli vyjít z haly, vrátit se do svých domovů a další dny vyprávět o nádherné show, teprve osmnáctileté dívky.

Autor: EGO, v rubrice: Povídky » Jednodílné