OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 100 leté odloučení - 14. kapitola



100 leté odloučení - 14. kapitolaUpozrňuji, že je to předposlední kapitolka:) Tak doufám, že se vám bude líbit:)

Vstala jsem a připravovala se do školy. Když už jsem vycházela, tak jsem viděla před domem Bavorák. Došla jsem k němu a nastoupila.

,,Ahoj, co tu děláš?“ řekla jsem překvapeně.

,,Vyzvedávám tě,“mrknul na mě, ,,vadí to hodně?“zeptal se.

,,Ne nevadí, jen musim dát vědět Vicky,“vytáhla jsem mobil a mezitím, co jsme se rozjeli, tak jsem jí napsala, že mě vyzvedl Jesse, tak ať na mě nečeká a že se omlouvám. Rychle mi odepsala, že to nevadí.

,,Promiň, úplně jsem zapomněl,“řekl. Jen jsem zavrtěla hlavou.

,,Nevadí. V tomhle mě Vicky chápe,“ a teď jsem byla ráda, že Vicky tohle opravdu chápe. Tím, jak mě pořád nutila do kluků mě akorát odrazovala, ale když jsem si našla kluka, tak byla velmi šťastná, jako kdyby si ona našla kluka taky, takže mě stoprocentně chápala a teď jsem ji byla za to vděčná. Musím jí to nějak později oplatit. Dojeli jsme ke škole. Nebylo tam moc aut. Vystoupili jsme a stoupli si poblíž zastávky. Po chvilce přijel autobus. Vicky vystoupila a usmála se na nás.

,,Ahoj,“ řekli jsme s Jessem najednou a oba se taky zasmáli, i když jsme nevěděli čemu.

,,Ahoj,“usmála se na nás Vicky a pak jsme zase šli do školy. Jesse nás doprovodil ke třídě a my jsme se usadily v lavici. Vicky se na mě naléhavě otočila.

,,Musím ti něco říct,“vypadala teď velmi vážně, což u ní nebylo normální.

,,Co se děje?“zeptala jsem se.

,,Mám větší problém,“zkousla si ret, ale přicházela už profesorka, ,,řeknu ti to o přestávce,“zašeptala a nechaly jsme ubíhat hodinu.

,,Cože?!“vyhrkla jsem ze sebe a vykulila oči. Opírala jsem se o jednu skříňku na chodbě a kolem nás proudily davy lidí.

,,Jo,“povzdechla si, ,,Leo je z toho celej pryč a já taky,“sklonila hlavu, ,,tohle mi přece nemůžou udělat!“

,,Třeba si to ještě rozmyslí,“snažila jsem ji utěšit, ale jen mávla rukou.

,,Pochybuju, když jde o školu, tak udělají cokoli, takže se studia v Londýně asi dočkám,“trochu zakňourala. Podívala jsem se soucitně.

,,Tak je to jen na rok. To nějak zvládneš a s Leem si budeš prostě psát a nebo jim to musíš nějak skvěle rozmluvit,“to byla taky možnost.

,,Uvidíme, co se z toho vyklube. Ještě ani neřekli, kdy bych tam měla letět, takže doufám, že je to přejde,“svraštila obočí a podívala se na svojí skříňku.

,,Uvidíš…třeba pochopí, že bez Lea prostě jet nemůžeš, tak tě nechají tady a nebo domluví jeho rodičům, aby letěl s tebou,“koukla jsem na ní a ona se jen zazubila.

,,Myslím, že to by mamka radši chtěla, abys letěla ty se mnou,“usmála se a pak se rozhlídla. Všude bylo plno lidí. Měli jsme ještě asi 5 minut do začátku další hodiny.

,,Hele…zatím to nech a pak uvidíš, co řeknou,“usmála jsem se povzbudivě a kývla. Šly jsme zase do třídy si sednout do lavice a počkaly než začne hodina. Zamyslela jsem se. Kdyby Vicky odjela, tak bych tu neměla nikoho. Teda měla. Jesse. Ale neměla bych tu žádnou kamarádku. Vicky byla jediná moje kamarádka na téhle škole, vlastně jediná vůbec v mém životě. Opravdu mi nevadilo, že nemám tolik kamarádů, ale teď jsem nechtěla, aby Vicky odletěla. Navíc až do Londýna. Zatřásla jsem se lehce a snažila se na to nemyslet. Snažila jsem se poslouchat tuhle hodinu a šlo mi to poměrně dobře. Na konci jsem si všechno pamatovala.

Domů jsme šly s Vicky pěšky, protože Jesse jel autem, že si chce něco zařídit a že pak za mnou přijede, abych ho představila. Bavily jsme se pořád o tom, že ji chtěj rodiče poslat do Londýna na rok. Před domem jsme se zastavily a rozloučily se. Došla jsem domů a do pokoje, převlékla jsem se do pohodlnějšího oblečení a šla dolů. Všichni seděli v obýváku a povídali se. Nějak jsem byla mimo a nevnímala jsem vůbec nic, dokud nezazvonil zvonek. Vystřelila jsem z křesla a otevírala jsem dveře. Pozvala jsem ho dál a pak ho zavedla do obýváku.

,,Mami, tati,“podívala jsem se na ně a oni se podívali na mě. Máma se usmála a tátovi naběhla mezi obočím vráska, když viděl, že se s ním držím za ruku, ,,tohle je Jesse. Můj přítel.“

,,Vítej u nás,“přivítala ho mamka a šla si s nim podat ruku. Trochu zaváhal, ale podal mámě ruku. Mamka si nejspíš nevšimla, že je ledový. Podívala jsem se na tátu. Zvedl se a pomalu přišel k nám. Usmál se.

,,Tak vítej,“poplácal ho po rameni.

,,Děkuji,“přikývl Jesse a podíval se na mé dva bratry. Křenili se na sebe.

,,Těch si nevšímej,“zamumlala jsem potichu.

,,Půjdem nahoru,“usmála jsem se a vedla ho nahoru. Došli jsme do pokoje a sedli si. Dlouhou dobu jsme si povídali o všem možném. Dokonce i o jiných upírech, které zná a vyprávěl mi ze života. Bylo to skvělé ho poslouchat, ale hlavně bylo skvělé slyšet ten nádherný hlas. Večer odešel a já si lehla. Štěstí jsem mohla rozdávat. Brzy jsem usnula.

Ráno jsem všechno zase stíhala a na zastávce jsem byla dokonce i dřív jak Vicky. Vicky se usmívala, ale viděla jsem na ni, že rodiče ještě nic neřekli na ten Londýn, ale neptala jsem se. Nechtěla jsem přivodit špatnou náladu. Jelikož se silnice opravovala, tak jsme museli vystoupit na druhý straně než normálně autobus zastavoval. Šly jsme k přechodu. Rozhlížela jsem se, jestli někde neuvidím Jesse, ale nikde jsem ho neviděla. Počkaly jsme na přechodu a pak jsem přecházela. Najednou jsem uslyšela moc věcí.

,,TESS!!“zařvala Vicky, ale v tom jsem už slyšela zvuk brzd. Otočila jsem se a v šoku se dívala na auto, které se řítilo přímo na mě! Stála jsem jako opařená a pak jsem jen cítila prudký náraz a všechno ve mně poskočilo a nepěkně křuplo. Letěla jsem vzduchem a po bolestném dopadu se mi zatemnilo před očima. To je můj konec, pomyslela jsem si, pak už jsem necítila nic.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 100 leté odloučení - 14. kapitola:

5. Denda přispěvatel
05.04.2009 [21:29]

Dendawerisek>>tak to moc děkuju:)

4. werisek
05.04.2009 [21:13]

neéé.. doufám že to nebude předposlední díl.. tahle povídka mě děsně moc baví.. je to jedinný na co se vždycky těším ze školy.. a skončilo to moc napínavě... TOHLE NEDěLEj!! xD .. no doufám že budeš psát to pokráčko... Nádhera EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

3. Denda přispěvatel
05.04.2009 [19:37]

DendaArtMiss>> No nevím, jestli to skončí podle tvých představ, ale snad jo:)
LiRiT>> žádný strachy..:) možná, že budu psát povídku číslo 2 a bude to pokračování této:)

2. ArtMiss
05.04.2009 [12:38]

Doufám, že to ukončíš tak, jak si myslím EmoticonEmoticon Ale byla bych ráda kdybys ještě napsala těch pár kapitolek Emoticon

1. LiRiT
05.04.2009 [12:15]

předposlední kapitolka???Emoticon
nééé to nemužeš udělatEmoticon
ale jinak jako vždy velmi velmi dobrééEmoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!