A real dance - 5. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Po delší době další dílek...

03.05.2009 (17:29) • Adrianga • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1411×

ŠANCE

Telefon se rozdrnčel. ,,Haló?" zavolala jsem do sluchátka. ,,Ahoj Melanie" ozvalo se. Hlas mi připadal vážně povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout. ,,Tady ředitelka z taneční školy" ozvalo se znova. ,,Víš, chtěla jsem se ti omluvit za ten incident kvůli kterému jsme tě neprávem vyhodili. Opravdu mě to moc mrzí, zjistili jsme, že to přesně jak si řekla provedla slečna Harleyová. Opravdu nás to mrzí. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by ses k nám nechtěla vrátit zpět?" řekla. Dlouhou chvíly jsem přemýšlela, co mám říct, ale místo toho se zase ozvala ,,Vím, že je to teď tak narychlo, ale nechám ti týden na rozmyšlenou a uvidíme ano?" navrhla. ,,No,možná- " stačila jsem říct. ,,Výborně, omlouvám se ti, ale hrozně pospíchám, zavolám ti za týden. Naschle."zavěsila. ,,No, tak to se ti opravdu povedlo, Scottová " zamumlala jsem. Co mám jako teď dělat. Přece se tam nemůžu jen tak vrátit. To prostě - . No, vlastně jsem si to předtím přála. Ale když to nejde, nemůžu tu přece nechat Rachel, novýho neznámýho a...no jasně... Bena. Jenomže ten už o mě zájem nemá. A ani neměl. Je to jako zlý sen. A to jsem ještě nevěděla, že to ještě zdaleka není všechno...

,, Hej, pozóór " vykřikl někdo za mnou. V mžiku jsem se otočila. Někdo si to na kole frčel přímo, panebože, na mě!! ,, Ááá " vykřikla jsem. V tu ránu jsme se oba dva váleli po zemi.
,, Panebože, promiň, nic se ti nestalo? " řekl známý hlas.
,, Ne dobrý v po - panebože to jsi ty??" smála jsem se, protože jsem se dívala do tváře Mika.
,, Jo, no jo " zasmál se.
..Páni, jak to, že jsem si nikdy nevšimla jaký má krásný úsměv?..
,, Vážně ti nic není?" prohlížel si mě.
,, Ne vážně nic " usmála jsem se
,, Ehm, vážně se mi tu s tebou povídá dobře, ale asi bychom se měli přesunout někam jinam. Asi to není nejlepší překážet tady lidem" usmál se.
Zrudla jsem. Ježiši, takovej trapas. Asi si toho zčervenání všiml. No jo...
,, Pojď, zvu tě na pohár zmrzky" podal mi ruku.

Souhlasila jsem. Bylo to s ním fajn. Vlastně víc než fajn. Bylo to s ním úžasný. Pořád vtipkoval a smál se. A já jsem se projednou mohla smát s ním, alespoň do té doby, než se ve dveřích objevil Ben s Tinou. Drželi se za ruce. Zakuckala jsem se. Ach ne..doufám že nepůjdou sem. Odvrátila jsem pohled a soustředila se na nějakej květináč s kytkama. Pozdě. ,,Ááá..naše hrdličky" zašveholila Tina. ,, Ahoj Tino,Bene! Nevěděla jsem, že vy dva..." usmála jsem se. ,, No, víš..Tak nějak -" začal Ben. ,, Jéé lidi to je hodin, už musíme jít. Právě jsme se chystali s Mel do kina. Tak se mějte " vyhrkl Mike. Nechápavě jsem se na něj podívala. Mrkl na mě. Poslušně jsem za ním vyšla z kavárny. ,, Viděl jsem, že si nebyla moc nadšená. Tak jsem tě zachránil" zasmál se. ,, Och, ty si ale statečný rytíř" oplatila jsem. ,, Nechceš hodit domů?" zeptal se.
,, No,..a jak?"
,, Normálně."
,, Jo,jasně..Jakože já pudu po svejch a ty se budeš vozit?" smála jsem se
,, Néé, ale špatnej nápad to neni, haha, jednodušše vyhoupni se na mého oře a pojedem."
Pochybně jsem se podívala na kolo.,,No tak dělej,sedni si na ty řídítka a jedem" usmál se.
A tak jsme jeli. Bylo to fajn. Jeli jsme přes park a lidi po nás koukali, jako by si mysleli, že jsme pár. Myslím, že by mi to v nejmenším nevadilo..Aspoň myslím.

Když jsem přišla domů. Byla jsem jako znovuzrozená. Konečně jsem pochopila, že se svět netočí jenom kolem Bena. Ale že je tu někdo, komu se možná líbím. A který se určitě líbí mě. Což mě parádně rozveselilo. A nejlepší na tom bylo, že to nebyl Ben. Jenže pak jsem si uvědomila, že stejně tu musím promyslet jestli tu zůstanu kvůli Mikeovi,Rachel a neznámému..Byli to opravdoví přátelé. Jenže ta škola, by mi udělala kariéru. Velkou kariéru...

Když jsem večer šla vyhodit odpadky do koše, protože jsem musela, kvůli mámě samozřejmě. Našla jsem ve schránce dopis. Ne ledajaký dopis. Byl to dopis pro mě. Od neznámého. Vlastně teď už známého. Stála tam věta, která jasně napověděla kdo to je. A která mi udělala radost, jako ještě nikdy. Podpis tam nemusel být. Rukopis vše dosvědčil.

Jak se ti líbila projížďka na mém koni,krásná princezno?:))

Autor: Adrianga (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování