OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ach ty noci - bonus ke Kruté realitě

25.11.2010 (14:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 971×

Ach ty noci

Na veliké obrazovce zapuštěné do dřevěného ostění místnosti se právě frontman démoní skupiny vyznával ze své lásky k osmioké mořské panně a teskně vyl na opuštěném útesu, kde se měla jeho milovaná nacházet, ale bohužel nebyla přítomna. Lea se při pohledu na něj zatvářila značně znechuceně, když vstoupila do místnosti s mahagonovým tácem, na němž měla v průhledných kalíšcích z pryskyřice nalitý nápoj nazelenalé barvy. Každou ze sklenic zdobil kousek ananasu a nějaké traviny, kterou Anna neznala.

Víla se mezitím protančila místností až ke stolku, který byl vlastně tenkým plátkem z lipového kmene, ozdoben pravidelně kroužícími letokruhy. Položila podnos na stůl a podívala se na další dvě dívky, posedávající na podlaze podložené hromadou polštářů.

„Už jste na to přišly?“ zeptala se a založila ruce, když viděla, jak obě zírají na televizi.

„Co?“ ozvala se jako první Anna, jakmile odtrhla oči od dalšího videoklipu s uhrančivým čarodějem za klavírem.

„Nepřišly,“ zazubila se Fiona a bezradně zamávala učebnicí ekonomie, která byla jejich strašákem od samého počátku.

Tím celou věc očividně považovala za uzavřenou, protože si z rozcuchaného drdolu vytáhla pilníček na nehty a začala si je pilovat do ještě ostřejších špiček, než měly teď.

„A co s tím tedy budeme dělat? Koukat do toho, než nás osvítí?“ usrkla si Anna sladkou tekutinu ze sklenky.

„Mám nápad!“ vykřikla Fiona a její kamarádky se v duchu pokřižovaly. „Anna by mohla zavolat některému ze svých ctitelů a…“

„Zase by po mně chtěli protislužbu, tak už s tím neštvi.“

„O to už bych se postarala,“ zablesklo se Fioně zeleně v očích.

Lea jen škodolibě odvětila: „to by mne moc nepřekvapovalo.“

„Nebuď drzá, já to nemyslela takhle! Spíš bych mu to trochu upravila v hlavě?“ zamrkala Fiona nevinně, jak to jen se svou čarodějnickou tvářičkou dokázala.

Anna jejich rozmluvu jen s úsměvem na rtech poslouchala. Lea si ráda utahovala z holek, protože si jako vdaná paní přišla v těhle školních pletkách nad věcí.

„Ale to by tě vyhodili ze školy, už jsi nám to říkala.“

„Za chránění počestnosti naší Andule? Ještě bych dostala diplom před celou školou.“

Dotyčná jí trefila polštářem, a pak už se jen všechny válely po zemi v záchvatu smíchu. Bylo více než jasné, že z ekonomie dnešní večer ani moc nebude, protože učebnice se záhadným způsobem kamsi ztratila a nikdo ji nepohřešoval. Po vypití několika nápojů, namíchaných podle rodinných receptů Leiny pratety, už by stejně nepochopily ani sčítání. Pak že je ovocná šťáva zdravá, tahle rozhodně měla obsahem alkoholu blíž k slivovici než švestkovému moštu.

Fiona se natáhla ke své kabelce a vytáhla z ní placatý krystal. Jak holkám vysvětlila, sloužil k předpovídání budoucnosti, pokud jste na to měli vlohy nebo se to za dlouhou čarodějnickou kariéru naučili. Ale jinak sloužil i jako úschovna obrazů, jako takový fotoaparát, kam se lidé přenášeli přímo z vaší z mysli. Mocní čarodějové tím dokázali objekty svého zájmu sledovat, ale to se již blížilo velmi temné magii, s níž Fiona mnoho zkušeností neměla. Hlavní důvod, proč vyndala desku podobnou tlustému sklu, byl prohlížení fotek svých spolužáků.

Když konečně nastavila krystal na stole tak, aby z něj mohla vyčarovat projekce, pohodlně se s Annou usadily na gauči a počkaly na Leu, která připlula s mísou popcornu a usadila se mezi ně. Čarodějka natáhla obě ruce před sebe a začala mumlat dlouhé zaříkávadlo v neznámém jazyce.

„To bylo jen pro efekt,“ dodala vzápětí a ležérně mávla rukou nad krystalem.

Z kamene vystoupala horní část těla Williama Browna a začala na dívky svůdně pomrkávat, křivě se uculovat a občas si rukama prohrábla rozvrkočené vlasy. Pak si William olízl vyzývavě horní ret a u toho vilně pohlédl na Annu.

„Fiono! Přestaň, nebo se počůrám, on je jak živej,“ chechtala se Anna.

„Ten se mi nelíbí,“ ušklíbla se Lea a hodila jeho směrem popcorn. Vize otevřela pusu a pak překvapeně zamrkala, když kukuřice prolítla skrz její ústa a dopadla na zem za stolkem. „Koho tam máme dál?“

„Nějaké přání, dámy?“

„Co Mela, to je ten jak se mění v kočičku,“ zavrněla Anna a zakousla se do ananasu zdobícího sklenky. Fiona mávla rukou skrz Williama a místo něj se nad stolem objevil jiný mladík.

Objevil se kluk s tygrem na rameni, který se oslnivě usmál, pak si olízl ruku a začal si s ní mýt obličej, jako správný kocourek. „Ještě, že je tu jen horní půlka těla, nechtěla bych vidět, jak si meje…“

„Leo!“

„Už mlčím,“ chichotala se přiopilá víla a schovala se za závoj kaštanových vlasů.

„Jestli bys chtěla, můžu ho vyčarovat celého, ale bude mít stejně kalhoty,“ vyplázla na ní jazyk Fiona a opět mávla rukou.

„Hesssský veččer, sssslečiny,“ zasyčela vize démona a nechutně zakmitala svým rozeklaným jazýčkem při pohledu na Annu, což je všechny tři dostalo na zem pod gauč. Nakonec se Fiona brečící smíchy vyhrabala zpět a na sedačku a vykouzlila postavu v černé košili, která k nim byla otočená zády.

„Northwoodová, už né, už dalšího nezvládnu,“ hroutila se Anna.

„Tenhle se ti bude líbit, jen se musím soustředit,“ zavřela Fiona oči.

Přelud muže se otočil. Jeho bledá pleť a černé vlasy ostře kontrastovaly s banánem, který držel v dlaních místo pistole.

„Craford, Nathaniel Craford,“ nasadil výraz agenta 007, inspirován dvoustým patnáctým filmem o britském agentovi, načež si ukousl z banánu pořádný kus, aniž by ho oloupal. Přelud, dusící se banánem, zmizel v temnotě pokoje za hýkavého zvuku vycházejícího z útrob sedačky.

„Máme ho vůbec na listu?“ optala se Lea Fiony.

„Myslím, že prozatím ne, ale asi bychom ho měli přidat.“

„Někam nahoru.“

„Naopak, jen ať je hezky v pořadníku, on si počká, dědeček.“

„O čem to mluvíte?“ vykulila na ty dvě oči Anna.

„Ale to nic,“ zamumlaly.

„Tak mi to řekněte!“

„No přeci o listu, to je takový… pořadník?“ Kuňkla Fiona a Lea se koukala do stropu.

„Pořadník na co?“

„Spíš na koho,“ zasmála se Fi.

„To si děláš srandu!!!“

„Přeci bys nechtěla, aby byl strážcem pořadníku na Annu Okely někdo, koho neznáš, ne? Ve třídě se losovalo a my vůbec neovlivnily magií průběh hlasování, abychom to měly pod kontrolou,“ smály se ty zmije.

„Jednou vás obě zabiju, to si pamatujte,“ zašklebila se na ně Anna a v duchu přemýšlela, kolik míst v pořadníku už je obsazených. Možná by si mohla zítra vzít do školy to nové tričko s výstřihem?

Prolog + 1. kapitola Krutá realita Shrnutí

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ach ty noci - bonus ke Kruté realitě: