29.04.2015 (11:00) • Ver • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 838×

Kapitola druhá… „Kam to bude, Ag?“

Odcházela z budovy s náladou zas o trochu lepší. Provokovat Emmu ji bavilo. Popravdě, bylo jí vlastně jedno, koho zrovna svými manýry štvala, hlavní byla vidina toho, že si smí dovolit v podstatě vše a nikdo si proti ní nedovolí říct ani slůvko. Dělala, co chtěla. Bavila se. Na účet kohokoliv… fakt, že ji většina lidí za toto chování odsuzovala, někteří dokonce nenáviděli, taktéž nebyl tak špatný, jak se mohlo na pohled zdát. Znamenalo to totiž, že jim není lhostejná.

Jen co sešla schody, už na ni čekalo její černé Ferrari, i dveře měla otevřené. „Kam to bude, Ag?“ optal se řidič ve chvíli, kdy s úsměvem na rtech naskočila do auta a usadila se na své sedadlo vedle něj. Naprosto spokojená se svým startem dne. A hodlala v zábavě pokračovat.

„Záleží na tom, Johne,“ naoko se zamyslela a otočila se na něj, „zda máš náladu na menší…“ naklonila se a poslední slovo mu zašeptala do ucha: „povyražení,“ načež se její rty otřely o jeho kůži. „Já totiž ano,“ broukla vysvětlení a jakoby nic se vrátila zpět na své místo. Pracoval pro ni delší dobu, proto jej její nabídka nevyvedla z míry tak, jak by se dalo očekávat. Zvykl si na to, že se chová nepředvídatelně a naprosto proti všem možným i nemožným mravním i právním zvykům a předpisům.

A tak auto zastavilo až opět v podzemních garážích. Ag to brala samozřejmě jako souhlas a ještě ve voze se přesunula k Johnovi na klín, aby si ukradla polibek. Jemu netrvalo dlouho se vzpamatovat z toho, jak ho svým jednáním zaskočila, a začal jí odpovídat. Její ruce se nedočkavě rozeběhly po jeho těle a jazyky se propletly v tanci vášně.

Zastavili se až tehdy, když jim došel dech. Žena měla na tváři nezbedný úsměv, když otevírala dveře a pak vedla svého společníka k výtahu. Přitiskla palec na čidlo, dveře se otevřely a oba vstoupili do nepříliš prostorné kabinky. Více místa však rozhodně nepotřebovali – jen co se za nimi dveře zavřely, přitiskla jej ke stěně a spojila jejich rty v dalším hladovém polibku. On se chopil vedení o chvíli později a začal jí bloudit rukama po látce šatů, hladil po nohách, bocích, až se dostal k prsům. Zavzdychala mu do úst a nechala se laskat, když svou tvář zabořil do jejího dekoltu.

Dveře se otevřely v patře, na kterém bydlela, a tak jej vedla směrem k ložnici, přičemž již ve výtahu zůstalo jeho sako, a k její posteli se dostal polonahý. Ona měla šaty dosud jen rozepnuté, boty oba skopli v předsíni. Po dalším útoku jeho nenechavých prstů však skončila pouze v krajkovaném spodním prádle. Něžně ji položil na postel a sám se naklonil nad ni. Ag se okamžitě začala zabírat rozepínáním Johnových kalhot, které následně stáhla i s trenýrkami, jež pak odkopl dále do místnosti, aniž by jej to vyrušilo z koncentrace, když jí odepínal podprsenku.

Začali se opět hladově líbat a mazlit, propleteni končetinami. Bez toho, aby jí sundal kalhotky, zamířila jeho ruka k jejímu vstupu, aby zjistil, jak moc je jeho milenka vzrušená. Pronikl do ní dvěma prsty a ona mu opět zavzdychala do úst. Přesunul se polibky ke krku a pak k jejím ňadrům. Vycházela mu vstříc svými boky a doháněla jej tím téměř k šílenství, takže nebylo divu, že její kalhotky nezůstaly vcelku nadlouho.

„Kondomy?“ zeptal se zadýchaně. Toužil být v ní a ona jej chtěla uvnitř co nejdříve. Natáhla se k nočnímu stolku do šuplíku a vytáhla balíček, zuby roztrhla obal a nasadila prezervativ na jeho chloubu. Nečekal a rovnou do ní prudce přirazil, až oba zalapali po dechu. Vybídla jej k akci opětovným pohybem svých boků a on se činil. Jejich jazyky se opět setkávaly, třeli se o sebe a vzájemně si vzdychali do úst. Vyvrcholila první a on ji zakrátko následoval. Společně odpadli do peřin a chvíli jen vydýchávali divoký orgasmus.

Nakonec se Ag beze slova přesunula do luxusní koupelny, pustila si sprchu a užívala si horkou vodu, která smývala mimo jiné i všechny známky po tom, co se před chvílí v její ložnici dělo. Pod hřejivým vodopádem strávila delší dobu, než se osušila a s vlasy zabalenými v ručníku, což bylo to jediné, co na sobě měla, se vrátila do místnosti. Ne že by jí to přišlo jakkoli zvláštní, avšak John nemohl odolat tomu, aby neobdivoval její křivky, když si při průchodu pokojem ručníkem sušila vlasy. „Pokud chceš, sprcha je ti plně k dispozici,“ promluvila na něj s klidem a mávla rukou směrem ke dveřím, ze kterých před chvílí vyšla. On na sebe, zatímco se sprchovala, hodil jen trenýrky, a tak si nyní ještě zašel pro své kalhoty a košili, než tam zamířil.

Ag taktéž sesbírala ze země své věci, vrátila šaty do skříně, ze které si vzala nové kalhotky, a oblékla si i podprsenku. Z nočního stolku vzala mobil a posadila se do postele, přičemž si jen přes ramena přehodila deku, aniž by se namáhala s vymýšlením, co si vlastně oblékne. Měla přeci volno, ne? Našla v seznamu kontaktů jméno Nicholas a jen na chvíli zaváhala, než se rozhodla svému dávnému příteli zavolat.

„U telefonu šerif Nicholas Moore, kdopak volá?“ ozval se dobře známý hlas z telefonu.

„Ahoj, Nicku, tady tvá bezejmenná svěřenkyně, tedy, dneska už agentka… pamatuješ si na mě ještě?“

„Ag?“ zněl překvapeně a… nadšeně? „Vážně jsi to ty? Už jsem si myslel, žes mě naprosto vymazala ze života! To je doba, co ses ozvala naposledy! Povídej, jak se daří? Slyšel jsem na tebe od Charlese jen samou chválu!“ začal s vodopádem slov a ona se nad tím nemohla nepousmát.

„Samozřejmě, že jsem to já, Nicku,“ prohlásila s tichým smíchem. „A mám se skvěle, no… možná jsem na tebe přece jen poslední dobou příliš nemyslela – za to se omlouvám, ale měla jsem dost práce,“ pokusila se své činy ospravedlnit.

„Však ti nic nevyčítám. Chápu, že naše agentské eso má důležitější věci na práci, než vykecávat se starým maloměstským poldou… Jak jde vůbec záchrana světa, Jedničko?“ neodpustil si popíchnutí.

„Ale no tak!“ zasmála se tentokráte již naplno. „Pokud mě budeš stále popichovat, vůbec se mi nebude chtít se vláčet do té tvé pustiny a užiju si dovolenou na pláži někde na Maledivách,“ prohlásila, byť to rozhodně nemyslela vážně.

„Počkat… cože?!“ tázal se zaskočeně. „Hodláš přijet?“

„Máš radost?“ Měla co dělat, aby se neculila jak trdlo. Ač Nicholase tak dlouhou dobu neviděla, stále to byl člověk, který jí před lety v podstatě zachránil kůži a dal jejímu životu nový směr a vůbec smysl její existence. Ovšem z koupelny přestala šumět tekoucí voda, proto musela hovor uzavřít: „Očekávej tedy, že ti jeden šílenec s kufříčkem bude zítra klepat na dveře. Všechno ti povím pak, teď už budu muset končit.“

„Svět potřebuje zachránit před zombie apokalypsou?“

„Beze mne by byl ztracen,“ potvrdila téměř vážně a tím taktéž ukončila hovor téměř v tu samou chvíli, co John, oblečený již ve své košili a v kalhotách a tvářící se mírně nervózně, vstoupil do místnosti. Ona vyskočila z postele a opět mu rozcuchala vlhké vlasy. „Hm… myslím, že jsme se sprchovali zbytečně, jak tě tak pozoruji,“ zapředla mu do ucha, ale nakonec se od něj s úsměvem odvrátila. „Škoda, že mám dneska tolik práce. Zítra letím na Aljašku, vyjíždíme v devět,“ informovala jej a pak ho doprovodila bez dalšího vysvětlování k výtahu, a jen co se za ním zavřely dveře, rychleji, než by lidské oko bylo schopno zaznamenat, přeběhla do kuchyně, aby si dala další dávku svého nápoje. Ta žízeň je občas hrozná potvora…

Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Agentka: 2. kapitola: