OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 1. Katrine di Pirstori 7. kapitola

20.07.2010 (19:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1422×

Ráno jsem se probudila sama, Vůbec jsem si neuvědomovala, že jsem usnula, jen jsem věděla o jeho objímajících pažích, které slibovaly oporu v jakékoli situaci.

Ale teď tu nebyl.

„Scotte?“ zašeptala jsem potichu.

Nic, žádná odpověď, žádný pohyb v domě…

Otočila jsem se na místo, kde ležel a uviděla složený dopisní papír a vedle něj růži. Okamžitě jsem ten papír popadla. Co když mě opustil?

Třesoucími se prsty jsem rozevřela hebký papír.

Milovaná Katerine,

Je mi velmi smutno, když vím, že tě v tuto dobu, poté, co jsme spolu prožili, musím opustit. Ale musím, neboť mi jdou po krku. A ty bys taky měla pelášit do zaječích. Podle toho, co říkala ta elfka, budeš velmi trpět…

A proto tě žádám o jediné. Najdi mě, připoj se k nám a vezmi si mě. Jsme na cestě do Grónska, je tam brána do naší dimenze. Nikdo ti neublíží. Budeš pod mou ochranou, to ti zaručí ten přívěsek, ve tvaru listu, co máš pod polštářem. Nikdo z našich se na tebe neodváží, dokud ho budeš mít.

A jestli se bojíš, nebo budeš donucena odejít, vyzvednu si tě přesně za rok u tvé sestry. Nic nám nebude stát v cestě za štěstím, neboť tě miluji z celého srdce.

Bohužel déle čekat nemohu. Pokud za rok nebudeš na určeném místě, budu tě považovat za mrtvou.

A proto ti chci alespoň takhle, naposledy, říci, že tě miluji…

S láskou Scott.

Sáhla jsem si pod polštář a vytáhla malý stříbrný přívěsek. List byl do tvaru kříže, s malým rudým kamínkem uprostřed a byl oplétaný stříbrným řetízkem. Přívěsek byl přidělaný na černé kůži, která byla krátká tak, aby mi přesně obemkla krk. Ihned jsem si ho nasadila a pevně uvázala.

Ano, rozhodla jsem se ho následovat. Nic na světě mě nedonutí ho opustit, ani smrt ne.

Vyskočila jsem z postele a popadla do rukou tu růži. Přičichla jsem si k ní a rychle ji šla dát do vázy do kuchyně, pořád oblečená jen v tričku.

Jsem rychlejší než oni, dohoním je…

Z mého potěšeného rozjímání mě vytrhl zvuk rozbíjejícího se skla. Trhla jsem sebou a růže mi spadla na zem.

V mžiku jsem byla obklíčena čtyřmi vrčícími albíny. Jeden lev, tygr, šakal a gepard. Pak přes rozbité okno vnikl dovnitř další albín v lidské podobě.

Ztuhla jsem na místě. Ten muž byl tolik podobný mé matce. Nebylo divu, když byl její dvojče. Ale povahou byli hodně rozdílní. Strýc Artur se potěšeně zasmál a pak kývl na lva.

„Prohledej dům. Někde tu bude.“

„Není tady…“ zasyčela jsem na něj.

„Ale, ale, vůbec ti nevěřím Katerine. Někde ho tu schováváš a já ho najdu.“

„Není tady,“ zavrčela jsem znovu.

„Stejná jako Elena, nikdy neustoupí. Asi proto jsem ji musel zabít…“

Šok mi proběhl tělem. Jeho slova mě zasáhla jako dobře mířená kulka, pořádně hluboko. Tak takhle to matka myslela… Zabil ji vlastní bratr.

„Ty jsi ji zabil!“ vykřikla jsem a vrhla se na něj.

V cestě mi chtěl zabránit šakal, ale Artur ho mávnutím odvolal. Doběhla jsem k němu a začala do něj mlátit pěstmi. Jen se posměšně šklebil.

A pak jsem propukla v hysterický pláč. Svalila jsem se na podlahu v nezkrotných vzlycích.

„Něco ti prozradím Kate, v tom autě, co narazilo do auta tvého otce a srazilo ho ze srázu, jsem byl taky já… Ale neboj se, máš ještě mě…“ sklonil se ke mně a pohladil mě po vlasech.

„Ty hajzle!“ okamžitě jsem se přeměnila ve vlka. V útoku mi ale zabránili jeho poskoci. Zalehli mě u země.

Z ložnice se vrátil lev v lidské podobě a podal Arturovi dopis, co psal Scott. Zavrčela jsem nenávistí.

Artur se rozesmál.

„Něco ti slíbím Kate, jeho hlavu ti donesu na stříbrném podnosu… A tu cetku si nech…“

Kývl hlavou na můj krk, na kterém zůstal připevněný Scottův list.

S vypětím všech sil jsem se vymanila ze sevření albínů a skočila mu po krku, když jsem ucítila tupou ránu do hlavy.

Začala jsem ztrácet vědomí.

„Odneste ji královně, bude si s ní vědět rady…“ slyšela jsem Arturova slova.

A pak mě popadly něčí silné paže a odnášely mě pryč.

Nechala jsem se odnést nevědomím.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 1. Katrine di Pirstori 7. kapitola: