Albínka 3. Nathaniina invaze: 15. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kate se vydá s uzdraveným Briamem a Zorym ke hvězdným horám.

19.12.2012 (21:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 804×

Oddechla jsem si, když Briama pomalu opouštěla vysoká horečka a vnitřní zranění, včetně krevní sraženiny, zmizela. Opravdu mu pomohli ti králíci. Studánka byla doopravdy jen pár desítek metrů od místa, kde jsme se v noci utábořili. Zory se probral někdy v době, kdy jsem byla pryč, a zůstal chránit zesláblého Briama. Když jsem došla s kořistí a čutorou, na nic se neptal.

Během odpoledne se ledový vítr utišil a z jasné oblohy začalo svítit slunce. Jeho hřejivé paprsky pronikly skrz koruny stromů a zahřívaly mi nahou pokožku.

Starala jsem se o Briama, dokud nenabral sílu, a pak jsem se přeměnila a lehla si k němu. Na tlapce se mi stříbrně leskl kroužek, ve který se pro tuto podobu proměňovala má korunka, a na krku jsem měla upevněný dárek od Daniela.

Zory si ho všimnul, ale bál se zeptat, a já mu nic říkat nechtěla. Sama ze sebe jsem byla zmatená.

Slíbila jsem svému lidu, že ho budu poslouchat. Vyslechla jsem Tassii, vyslechla jsem Briama. Oba dva měli na mého druha jiný názor a já netušila, komu mám věnovat svou plnou pozornost.

Když se začalo stmívat, Briam se postavil, zranění zcela zahojené, a horečka mu už opadla.

Když jsme vyráželi nočním lesem směrem na severozápad, rozhodla jsem se, že mu dám šanci pokusit se dobýt mé srdce. Pokud se mu to podaří, dám za pravdu Tassii a přijmu ho srdcem i duší jako svého celoživotního druha.

V pravém opaku dám za pravdu Briamovi a uzavřu se před všemi muži do konce svého života.

Z myšlenek mě vytrhl Briam. A jeho otázka mě vyděsila.

Byl tady, že ano? Běžel vedle mě, pohled upřený přímo před sebe.

Koho myslíš? Hlas se mi chvěl.

Kate, to, že jsem měl horečku, ještě neznamená, že jsem nevnímal své okolí. Nechtěla jsi, abych o něm věděl, abych tě nezačal bránit. Splnil jsem tvé přání. Kdyby ti jakkoli ublížil, byl jsem připravený ho zabít.

Takže ty víš, co se stalo?

Ano, a doufal jsem, že mi to povíš sama. Ne, že to přede mnou budeš tajit.

Stydím se za to, Briame. Odpusť.

Výběr je na tobě, Katerine. Ať už si vybereš cokoli, budu stát za tebou.

Poslala jsem mu pocit vděčnosti a dál nás vedla skrz lesy.

Zory se choval jako omega. Držel se daleko od nás, ale šel za námi a nepřibližoval se. Když jsme po něm něco chtěli, splnil to bez protestů.

Vadila mi jeho nečinnost. Zároveň jsem za ni ale byla vděčná. Nechtělo se mi mluvit ani myslet. Pro tu chvíli jsem nechala vlčici, ať o všem rozhoduje a vede nás. Sama jsem pak přemýšlela o situaci, ve které jsem se ocitla.

Daniel byl mým druhem a to rozhodnutí bylo nezvratné i přesto, že bylo učiněno bez mého vědomí. Vlčice mě doběhla.

A tímto se tato kapitola za mnou zavřela. Byly důležitější věci než zjištění, že mám druha, který se mě pokusil zabít, a teď mi chce ukrást srdce. Na mých bedrech ležela tíha stovek životů a já teď musela zařídit, aby nedopadly špatně. K Darle jsme museli za každou cenu přiletět dřív než dojde královnino vojsko.

Briame, až vyběhneme z lesa, přeměníš se. Do hvězdných hor doletíme před setměním.

To by šlo stihnout, jen ne s dvěma jezdci na zádech.

Tiše jsem zaklela. Musíme do Antworthu dorazit dřív než královnino vojsko. Byla by katastrofa, kdyby se k Nathani přidal i zbytek elfů s gryfy.

Albíni jsou mocní, ale ne zase tolik, aby dokázali čelit celé třetí dimenzi.

Přeskočila jsem strom padlý přes cestu a zadívala se na nebe. Milovala jsem svou sovu. Vždy, když jsem se v jejím těle vznesla nad vrcholky stromů, cítila jsem se volná. Pocítila jsem prudkou a bodavou žárlivost vlčice, ale nevšímala jsem si jí. Kdyby mě nepodvedla, nikdy bych neželela toho, že právě ona je mou dominantní zvířecí duší. Kvůli poutu s Briamem jsem přišla o všechny ostatní, ale jemu bych nikdy nic nemohla vyčítat. On byl mou druhou polovinou duše, můj partner. A ani za mák se mně ani jemu nezamlouvalo, že mezi nás vstoupil Daniel.

Když jsme těsně nad ránem vyběhli z lesa, Briam se přeměnil a já spolu s ním. Vyšvihla jsem se mu na hřbet a otočila se na Zoryho.

Ten ale odmítavě zavrtěl hlavou a přeměnil se na malého vrabečka. Tak se mi posadil na rameno a opřel se o můj krk.

„Jak chceš,“ zašeptala jsem a nahými stehny pevně stiskla Briamův hřbet. Roztáhl křídla a prudkým mávnutím vzlétl nad louky, které se rozprostíraly, kam oko dohlédlo. Sem tam krajinu hyzdil nějaký nedorostlý strom nebo keř.

Zamířili jsme ke hvězdným horám, které chránily údolí.

Moc se omlouvám, nestíhám psát. Pokusím se vám přidat další kapču ještě před Vánocemi, ale nejspíš se mi to nepovede, tak si užijte alespoň tuhle... Šťastné a veselé!!!

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování