Anna's Suffering - 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Anna je stále v nemocnici a za ní chodí její doktor, který se jí snaží pomoct. Bude to mít všechno dobrý zvrat?

04.08.2013 (13:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 624×

10. kapitola

Uběhlo pár dní a já stále ležela v nemocnici, nikdo ze školy za mnou nepřišel. Čekala jsem to, jediný, kdo za mnou pořád chodil, byla moje máma. Byla jsem tolik ráda, že za mnou chodí. Máma chtěla, abych začala chodit k psychiatrovi kvůli tomu, co jsem udělala. Ale já se bála někomu svěřit. Bála jsem se, že tohle bude mít následky. Hlavně od Lucase, byla jsem si jistá, že on by dokázal cokoliv udělat, abych měla zle.

Do pokoje mi vešel někdo, koho jsem za tu dobu tam ještě neviděla.

„Jsem doktor Joe McCartney.“

„Máma mi o vás říkala, vy jste ten psychiatr.“

„Přesně tak, můžeme vynechat informace a přejít rovnou k tvému problemu, Anno.“

„Já ale nemám žádný problém.“ Kousla jsem se do rtu a snažila se dívat stranou. Lhala jsem mu a snažila se, aby to nepoznal. Vždycky, když jsem lhala, tak jsem uhýbala pohledy. Nikdy jsem se při lži nikomu nedokázala dívat do očí.

„Kdybys neměla nějáky problém, neuděláš tohle. Pokud se bojíš, že se to někdo dozví, tak tě můžu ujistit, že ne.“

„Vážně?“ Buď mi říkal pravdu, a nebo se mě snažil uklidnit.

„Ano, jsem tu od toho, abych ti pomohl a ty ses mi mohla v klidu vypovídat.“

„Já, já nedokážu o tom mluvit,“ zavrtěla jsem hlavou, doktor odložil blok stranou a podíval se na mě.

„Takže připouštíš, že máš problémy...?“

„Ano, trochu,“ přikývla jsem. „Chci už jít domů!“

„Musím jim podat zprávu, že jsi opravdu v pořádku.“ Zamrkala jsem, vždyť to ne. Nechci tady být, když už jsem v pořádku.

„Pověz mi, proč sis vzala ty prášky?“

„Chtěla jsem všechno zaspat, tu bolest, to zklamaní.“ Nadechla jsem se, vážně mu neřeknu všechno!

„Co všechno zaspat? Jakou bolest? Co teď právě cítiš?“ Podívala jsem se na něj.

„Rodiče, hádali se a chtěli se rozvést. Já už jsem to nechtěla poslouchat. Nechtěla jsem stát mezi nima... a myslela jsem si, že o mě táta má zájem. Zatím tu ani jednou nebyl.“ Začala jsem brečet.

Podal mi papírový kapesník, otřela jsem si slzy.

„Takže to jsou rodinné problémy?“

„Ne, jenom to ne,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Víš co? Příjdu zase zítra. Jsi rozrušená.“ Zvednul se a zase odešel. Nechápala jsem, proč jsem se mu začala svěřovat. Vždyť je to cizí člověk a poslouchá cizí problémy? Nemohla jsem. Chtěla jsem všechno zaspat znovu a znovu.

Druhý den za mnou zase přišel a přinesl mi bonbony. Docela mě to překvapilo, tohle jsem od takových doktorů, jako je on, zrovna nečekala.

„Ahoj, Anno. Jak se dneska citíš?“

„Je mi naprosto hrozně,“ nadechla jsem se.

„Pověz mi o tom.“ Začínala jsem mít pocit, že mu můžu věřit naprosto ve všem. Nikdy jsem takový pocit po pár dnech neměla.

„Když mě pustí, budu se muset vrátit do školy, a já nechci.“

„Proč se nechceš vrátit do školy? Tvoje máma mi říkala, že jsi velmi chytrá.“

„Protože... já...“ Zavrtěla jsem hlavou. „Prostě nemůžu.“

„Co se děje v tvé škole?“

„Všichni mě nesnáší,“ najednou to ze mě vypadlo.

„Mají k tomu nějáky důvod?“

„Už od prvního dne, co jsem tam přišla, mě začala nenávidět jedna holka a asi začala navádět ostatní. Já vůbec nevím. Nic jsem jí neudělala.“ Podívala jsem se na něj a on pokýval hlavou, jako že rozumí.

„Pokračuj,“ vybídnul mě a já jsem se toho teda ujala.

„Začala mi ubližovat, všechno mi níčila a táta začal žít s její mámou a já musela bydlet s nimi. Ona mi ubližovala pořád a pořád.“

„Proto sis chtěla ublížit?“

„Cítila jsem se tak mnohem lépe.“

„Chápu.“

„Bolest začala odcházet, ale potom už to nepomahalo. Už jsem nechtěla tady být.“

„Dobře,“ přikývl.

„Já už dál nemůžu, doktore,“ podívala jsem se na něj.

„Budeme se ještě vídat dál a potom uvidime, co se dá dělat, dobře? Ale slib mi, že si už neubližíš. Tvoje problémy vyřešíme.“

„Dobře,“ kývla jsem. Slíbit jsem mu to mohla.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování