OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Anna's Suffering - 11. kapitola

05.08.2013 (14:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 770×

11. kapitola

Po týdnu mě konečně pustili domů. Ale já zase měla strach jít do školy. Byla jsem zase zpátky u mámy doma. Když jsem byla zase ve škole, šířily se tam další hnusné poznámky.

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI         

Ano, už tři měsíce jsem navštěvovala svého psychiatra a nesáhla jsem na žiletku, ani po lécich, i když to bylo strašně tak těžké. Ve škole mě nadále šikanovali Na chodbě jsem potkala kluky z fotbalového mužstva a v čele jich stál Lucas.

„Anno, už ses mi přestala vyhýbat?“

„Tobě se budu vyhýbat pořád,“ ušklíbla jsem se.

„Co si to takhle zopakovat, když seš už čistá?“ Pootevřela jsem pusu a kluci se tomu zasmáli.

„Nikdy jsem nebrala drogy!“

„Docela se tu šíří, že tě právě drogy dostaly do nemocnice.“ Zacukal koutky a já jsem se napřáhla, abych mu jednu vrazila. Hlava se mu otočila na stranu.

„Ty malá děvko, za tohle mi zaplatíš!“

„Lucasi, dej si odchod a nech jí.“ Podívala jsem se, kdo za mnou stál, a ona.

„Páni, ty stojíš za touhle čubkou? Ale no tak,“ pobaveně se zasmál, Linda mě chytla za loket a odtáhla od nich.

„Co, co ode mě chceš?“

„Je mi líto, že jsem tě dostala do nemocnice. Nikdy jsem nechtěla,“ zavrtěla hlavou.

„Jak ti mám věřit, že to myslíš upřímně?“ podívala jsem se na ni.

„Byla jsem blbá a záviděla jsem ti, že seš lepší než já.“ Sledovala jsem její reakce a vážně bych si myslela, že toho doopravdy lituje-

„Kvůli tobě jsem málem umřela.“ Chtěla jsem jí to dát za vinu, ale nemohla jsem. Protože tohle nebyla jenom její vina.

„Vím, a odpusť mi to.“

„Lindo,“ podívala jsem se na ni.

„Celou dobu jsem za tebou nešla, protože jsem se bála ti něco říct. Jsme sestry. Bylo mi z toho zle, když jsem se to dozvěděla.“

Odvrátila jsem hlavu stranou a zamyslela se, jestli jí mám odpustit. Nemohla jsem jí přece nenávidět.

„Máš pravdu, jsme sestry.“ Nadechla jsem se.

„Děkuju ti, že mi to odpustíš.“

„Neřekla jsem, že ti to odpustím. Ale šanci ti dám. Každý by měl dostat druhou šanci.“ Hned mě objala, zamrkala jsem překvapeně, ale objala jsem ji též.

„Proč ses mě zastala?“ podívala jsem se zase na ni.

„Nikdo nebude týrat mou sestřičku.“ Nechápala jsem, co se to s ní stalo. Ale začala jsem mít pocit, že mam kamarádku.

Najednou se mi udělalo špatně, naznačila jsem, ať chvíli počká, a vyběhla jsem co nejrychleji k dívčímu WC, hned jsem zapadla dovnitř. Vyklopila jsem to do záchodu. Po chvíli jsem zaslechla, jak se otevřely dveře a někdo vyšel.

Chvíli jsem ještě zůstala vevnitř, než jsem si byla jistá. Poté jsem vylezla.

„Je ti dobře?“

„Já nevím, myslím, že..“ Ani jsem to nedořekla a vpálila jsem zase zpátky.

„Myslím, že asi vím, co ti je.“ Linda zahulákala, abych ji zaslechla, a já se modlila, aby to bylo z něčeho, co jsem kdysi brala.

„Ne, nejsem v tom.“ Bylo mi hned jasné, co tím myslí.

„Jak dlouho už?“

„Já vlastně netuším,“ pokrčila jsem rameny, otřela jsem si rty a pak jsem znovu zase vyšla.

„Měla by sis udělat test.“

„Něco jsem špatnýho snědla. Musel to být ten toast s burakovým máslem. Beztak bylo zkažené.“

„Blbost,“ zavrtěla hlavou Linda.

„Vím, co jsem jedla a co mi je.“

„No, když myslíš,“ pokrčila rameny, potom jsme obě dvě vyšly ven a dělaly, jako by se nic nestalo. Snažily jsme se aspoň tak tvářit, ale všichni si začali všímat, že se spolu bavíme.

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Anna's Suffering - 11. kapitola: