OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Another Hunger games 11. kapitola

28.12.2012 (15:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1100×

11. kapitola: Tváře

Po sále se rozlehla hymna Kapitolu a na pódium vystoupil samotný prezident Snow.

Maybelline i Hurikán vstali a nechali se korunovat.
Maybelline nedokázala odolat a vzpurně hleděla do prezidentových hadích očích, tak dlouho, dokud se neotočil k rozhýřenému davu a neoznámil, že se Maybelline Everová s okamžitou platností stěhuje do Dvanácté kraje.

Přes řev davu Maybelline neslyšela tlukot vlastního srdce.

Do Dvanáctého kraje? Ne na popraviště?
Nedávalo to smysl, ale stačil jediný pohled do Hurikánova rozzářeného výrazu a všechno bylo v pořádku.

Dvanáctý kraj.

Usedli zpátky na pohovku a následoval dlouho očekávaný rozhovor.

Maybelline se ze všech sil snažila držet zpátky. Odpovídala jednoduše a krátce, větami které nenaznačovali žádný rebelismus. Čím delší rozhovor byl, tím byli odpovědi těžší.

Kousala se do rtu a držela jazyk za zuby. Kvůli němu.

„A je tu ten slavný moment prvního setkání!“ oznámil Caesar nadšeně.

„Pověz mi, Maybelline, co jsi cítila a na co jsi myslela, když si ho srazila k zemi?“

Maybelline mrkla. Tohle byla její příležitost, jak si naklonit diváky.

Teď chtěli slyšet příběh. Dojemnou historku plnou krásných slovíček.

Pečlivě přemýšlela nad obsahem své odpovědi.

„Zezačátku jsem se snažila odpoutat se od toho všeho, víš?“ začala Maybelline.

„Prostě si tolik nepřipouštět průběh situace, jen tak jsem se dokázala udržet při zdravém rozumu… Když jsem ho strhla k zemi, pohled do jeho tváře mě zmrazil na místě.

Vedle myšlenky ‚To je on!‘ se o setinu vteřiny později objevila myšlenka ‚To není on‘.

Byla jsem opravdu zmatená, což je divné, protože podobnost mezi nimi je opravdu nepatrná… Pak už na tom nezáleželo,“ otočila hlavu a podívala se Hurikánovi do očí.
„Jakmile jsem zaváhala, bylo mi jasné, že už to nedokážu udělat. Nikdy.“

Caesar se přidal k všeobecnému dojemnému vzdychání.

„A pak vaše druhé hvězdné setkání. Mám na tebe stejnou otázku, Hurikáne. Co nám povíš ty?“

„Bylo to… hodně impulzivní,“ přiznal Hurikán. „Vydal jsem se za ní, protože za daných okolností představovala nejsnazší cíl…“

„To jsou myšlenky pravého lovce!“ přerušil ho Caesar nadšeně.

„Ale když ta chvíle pak přišla…“ pokračoval Hurikán. „Nevěděl jsem, co mám dělat. A byl jsem vzteklý, protože v tu chvíli jsem si byl jistý, že mě nějak zmanipulovala!“ uchechtl se.

„Těma velkýma modrýma očima.“

„Taky že jo,“ ušklíbla se na něj Maybelline. „Oh… Tos nevěděl?“

Následovala chvíle, při které se jí Hurikán pokusil krutě ztrestat lechtáním, ale po pár vteřinách byl Caeserem uklidněn.

Pak se ptal na to, proč se přihlásila do Hladových her. Odpověděla vyhýbavě, že chtěla prostě zachránit život té dívky, kterou vybrali. Kdyby mu pověděla svůj skutečný záměr, nejspíš by omdlel. Maybelline si to v duchu představila.

„Poslední otázka, na kterou má nejspíš každý svou vlastní odpověď,“ pronesl Caesar tajuplně a Maybelline si tiše povzdechla. Konečně, ty hodiny se zdáli být nekonečné.

„Kvůli čemu ty polibky, Anděli Smrti?“

Aniž by to ovládala, cítila, jak jí výraz ve tváři ztvrdl.

Před očima jí přeběhly všechny tváře těch devíti, co zabila, nejen ty, co políbila.

Bylo jich tolik. Byli tak mladí.

Nenávist, kterou dosud dusila láska k Hurikánovi, se jí rozhořela v hrudi.  

„Opravdu chceš znát upřímnou odpověď, Caesare?“ zeptala se odměřeně.

Caesar si nejspíš změny v jejím rozpoložení nevšiml.

„Jistě, samozřejmě! Chceme to vědět!“

„Vy to jen těžko můžete pochopit,“ opáčila Maybelline chladně a nadšení v sále okamžitě pohaslo, jako když sfouknete svíčku. „Museli byste vědět, jaké to v Aréně je. Ten strach, ta paranoia, ta bolest a drtivé očekávání. Dožiji se příští hodiny? Nikdy na tuhle otázku neznáte odpověď. Každý splátce, proklíná den, kdy byl vylosován. I ti z Krajů, kteří se do her přihlásili dobrovolně – věřte mi, že přijde chvíle, kdy svého rozhodnutí litují.

Nejspíš se jim snaží vštípit, jaká je to čest a hrdost, dostat se do Arény a zvítězit. Když pak zjistí jaké to v Aréně je ve skutečnosti, hodně rychle změní názor.“

Jasmínův zoufalý pohled. Levanduliny slzy. Perla křičící bolestí. Křišťálův zmatený výraz.

„Svým způsobem jsme všichni na jedné lodi. I když nás Kapitol postavil proti sobě, prožíváme totéž. Pud sebezáchovy je ale silnější, než povaha. Když máte volit mezi sebou a někým, koho vůbec neznáte, vždycky vyberete sebe. Protože je to buď on nebo vy. Jiná možnost neexistuje.“

Maybelline ignorovala Caesarův ohromený výraz, hvězdnému moderátorovi Kapitolu snad poprvé za jeho život došly slova. Nedívala se ani na Hurikána, přestože věděla, že ji pozoruje. Otočila se k davu. K tichému, zaraženému publiku, které v téhle chvíli naslouchalo každému jejímu slovu.

„Zatímco vy křičíte a oslavujete Hladové hry, v tuhle chvíli, někde dvacet dva rodin pláče.

Jejich děti byli zavražděni – s tím se žádní rodiče ani sourozenci nikdy nesmíří.

Nikdy neodpustí tomu, kdo je o jejich milované připravil, nikdo to od nich nemůže očekávat.“

Maybelline se nadechla a pokračovala.

„Políbila jsem je, protože tu bolest znám. Protože v První, Druhém, Třetím, Čtvrtém, Sedmém a Devátém kraji jsou rodiny, které mě z hloubi srdce oprávněně nenávidí. I přesto, že je Kapitol nutí k tomu, aby oslavovali mé vítězství. Bylo to buď já, nebo oni. Jiná možnost neexistovala.

Polibek měl symbolizovat tichou omluvu, poděkování, uchlácholení, rozloučení, ale taky slib rodinám těch dětí, kterým jsem vzala život.“

Zavřela oči a na moment se odmlčela.

„Oran, Curyl, Kata, Morin, Hoco, Saze, Jasmín, Levandule, Křišťál,“ odříkala jejich jména, před očima každého z těch devíti.

„Jejich tváře… nikdy nezapomenu.“

 HUNGER GAMES

O dvě hodiny později už společně s Cetkií Trinketovou procházeli naleštěnou chodbou vlaku, který je měl dovést do Dvanáctého kraje.

Ticho, které zavládlo v sále po jejím proslovu, bylo něco naprosto nevídaného a bylo velmi zajímavé sledovat Caesara a ostatní členy televizního programu, jak se vzniklé potíže snaží urychleně napravit.

Nedržela se plánu, nedokázala držet jazyk za zuby.

Její slova obviňovala Kapitol a nejspíš jí brzy čeká smrt.

Tak proč se cítila tak spokojeně?

Možná na to mělo podíl to, že přeci jenom udělala trochu toho, čeho chtěla na začátku Hladových her dosáhnout. Možná na tom měl podíl i on.

Ve chvíli, kdy na to pomyslela, popadl jí za zápěstí a vtáhl jí do kupé, které bylo označeno jeho iniciály.

„Není vhodné, aby-“ Hlas Cetkie Trinketové zanikl ve chvíli, kdy Hurikán zabouchl dveře a zamkl je.

Poprvé v životě měli naprosté soukromí.

„Chystala si vzpouru, že jo?“ ptal se jí Hurikán mezi polibky. „To proto jsi se znovu přihlásila do Hladových her.“

„Tak nějak,“ odpověděla omámeně Maybelline, rty přitisknuté na jeho krku.

„Takže, kdybychom se nepotkali, byl by Panem teď nejspíš uprostřed revoluce, ano?“

„Nejspíš.“

Hurikán jí přitlačil ke zdi vlaku a krátce jí políbil na ústa.

„Zatraceně!“ vydechl. „Kdybych to věděl…“

„Je pozdě,“ připomněla mu Maybelline a přitáhla si ho blíž.

„Máš ještě nějaká tajemství, které bych měl znát?“ ptal se, zatímco tahal za zip jejích rudých šatů.

„Už jen tak tisíc jedenáct,“ usmála se Maybelline se zavřenýma očima.

„Fajn,“ vydechl Hurikán, mezi polibky. „Povíš mi je později.“

„Počkej. Něco ti musím říct hned teď…“

„Tak ale rychle,“ zasténal nedočkavě.

„Miluju tě.“

THE END

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Another Hunger games 11. kapitola: