OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bad world - 1. kapitola

30.11.2012 (14:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 543×

Gizelle – upír

Krev, krev, krev… Celý můj život…

V krvi se koupám, v krvi spím, o krvi sním a krví se živím.

Pac a pusu, Vaše Gizelle.

Sebastian – upír

Ležel jsem na posteli a nemohl jsem usnout. Alisabeth tiše pomlaskávala, ale jinak tu bylo hrobové ticho. Popravdě jsem špatně usínal již třetím měsícem. Nějak mi nedávalo spát, že moje přítelkyně právě usexovává stovky mužů k smrti, na které si zítra ráno ani nevzpomene.

„Ááááá!!!“ Alisabeth vystřelila do sedu.

„Alisabeth?“

Alisabeth – sukuba

Sebastian mě vzal kolem ramen a do ucha mi šeptal něco o noční můře.

„Sebastiane, já… Já budu muset na pár týdnů odjet,“ řekla jsem.

„A to hned,“ dodala jsem zadýchaně a začala se zvedat z postele.

„Co?“ zeptal se podrážděně. Rozsvítila jsem světlo a vytáhla ze šatní skříně nový batoh.

„Musím na pár týdnů odjet. Jsem nemocná, musím za doktorem, nebo umřu. Nebraň mi, nic si nezjišťuj a už vůbec se nepokoušej mě následovat.“ Klekla jsem si a vyndala spodní prkno ze skříně. Tam jsem měla schovanou malou krabičku a v ní dvě věci: prsten a náhrdelník. Svlékla jsem se do spodního prádla. Sebastian jen seděl na posteli a vyjeveně na mě zíral. Krabičku jsem hodila spolu s nějakým oblečením, glockem a malou obálkou do batohu.

„Ahoj,“ řekla jsem, otevřela okno a vyskočila z něj.

„Néééé!“ ozvalo se z pokoje. Hlupáček… Asi mu nedošlo, že sukuby mají křídla. Místo spodního prádla jsem na sobě měla něco jako jednodílné černé plavky a již zmíněná černá křídla, vyrůstající z oblasti mezi lopatkou a podpaždím. Sebastianův dům byl mimo centrum města, tudíž jsem se stihla dostatečně rozlétat, než jsem musela vletět mezi mrakodrapy a kličkovat.

Přistála jsem na střeše nejvyššího mrakodrapu z okolí a rozhlédla se. Výhled na město byl opravdu impozantní, ale já se nesměla zdržovat. Z batohu jsem vytáhla onu krabičku a nasadila si oba šperky. Nebyly to jen krásné, pozlacené, historicky cenné šperky, ale cesta do pekla. Nejdříve jsem zamáčkla kamínek na náhrdelníku, přičemž se mi na kůži udělala malinká, průhledná vrstvička, která byla odolná před extrémními teplotami. Potom jsem si znovu nasadila batoh a otočila prstenem…

Pauline – člověk

Převlékala jsem se do spodního prádla a županu, když do mé šatny vešel Thomas.

„Počkej v pokoji, sedm, tak do hodiny by někdo měl přijít. Podle toho, jak rychle se lidé začnou opíjet,“ řekl a pomohl mi zašněrovat korzet.

„Dobře. Buď prosím shovívavý a neoznamuj mou povolnost žádnému starému dědkovi jako minule. Respektuji, že nejsem květinářka, ale společnice, ale chtělo se mi z něj zvracet.“

„Dobrá. Staré dědky budu přihrávat Betty.“

„Co udělala?“

„Neuklízí si hotelový pokoj.“

„Copak jsme na dětském táboře?“ ušklíbla jsem se a zasedla k toaletnímu stolku.

„Ne, ale moje děvky musí být poslušné, slušné a čistotné.“

„A povolné,“ doplnila jsem ho a začala si matlat na obličej vrstvy make-upu.

„Správně, jdu ještě dohlédnout na catering.“

„Dobře. Můžu dneska přespat u tebe? Celý dnešek se dělá generální úklid v hotelu a můj pokoj vyšel až na noc.“

„Nekecej, prostě si chceš se mnou za*ukat!“ usmál se.

„Ano, to také.“

„Dobře, už jdu.“

„Zatím.“

„Zatím.“ Odešel a já si dalších dvacet minut nanášela na obličej make-upovou masku.

Těšila jsem se, až se zabořím do obrovských měkkých peřin Thomasové postele, ale ještě jsem měla práci.

Kam se to řítím...?

Katana – Denní tvor

Už jsem měla sbaleno, byla jsem vyzbrojená, oblečená a zamykala jsem byt. Nejspíše definitivně – s batohem přes rameno a kufrem v ruce. Budu muset hodně rychle zmizet. Tak během deseti minut, než se před mým bytem zastaví páni z policie nebo mafie pana Gjuliana… Nevím, kdo to stihne rychleji. Nejspíše navštívím milého Dhampýrka, useknu mu hlavu za to, co mi způsobil, a budu pokračovat na letiště. Samozřejmě si nejdříve budu muset vzít paruku, oční čočky a trochu si vycpat oblečení, abych prošla kontrolami na letišti. Moji identitu už stoprocentně znají minimálně mafiáni pana Gjuliana, tudíž předpokládám, že budu muset nějak nenápadně přejít kontroly pasů a do letadla se dostat jako jistá paní, kterou zabiji v záchodové kabince, a vezmu jí pas a letenku. Kolikrát já to už zažila…

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bad world - 1. kapitola: