Blackness - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Příběh je o dívce, která se trápí a bojuje se svou minulostí. Začíná nový život v novém městě. Je to takový klasický příběh. Takže doufám, že se vám to bude líbit. :D

18.06.2013 (15:00) • Jakie • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 544×

1. kapitola

Ruce jsem měla celé špinavé od krve. Kolem mě byla velká kaluž krve. Na zdech byly vidět krvavé rozmazané otisky rukou. Velký, krví napsaný nápis, dokonalost. Byla tma. Jen měsíční svit proudil zavřeným oknem do místnosti. Najednou se ozval křik. Křik, z kterého běhal mráz po zádech. Děsivý smích.

„Prosím, smilujte se!“ chraplavý hlas ženy opakoval tu větu dokola. Znovu se ozval děsivý smích.

„Né! Prosím!!“ zařvala žena.

„Dokonalost! Dokonalost! Dokonalost!“ Řev ženy přerušila tato slova. Uslyšela jsem zvuk broušení nože. Začalo tam řvát dítě.

„Prosím!“ Zoufalý hlas ženy byl stále hlasitější. Najednou všechno utichlo. Bylo ticho. Slyšela jsem, jak mi bije srdce. Ve vedlejší místnosti se ozvaly kroky. Najednou se začaly otvírat dveře. Do místnosti začalo proudit světlo. Uviděla jsem siluetu postavy.

„Ne! Ne! Ne!“ začala jsem řvát.

Postava zašeptala.: „Dokonalost.“

S křikem jsem se probudila. Do obličeje mi svítilo světlo. Po chvíli jsem začala rozpoznávat obrysy mého nového pokoje. Byl to jen sen. Západ slunce dodával mému pokoji oranžový nádech.

Dala jsem se do vybalování mých krabic.

V papírových krabicích byla věc, které se nemůže nikdo zbavit. I když si změníš jméno, spálíš všechno a přestěhuješ se třeba na konec světa. Pořád tu bude tvoje minulost. Minulost dobrá i zlá. Dobré vzpomínky, ale i tvoje osobní peklo. Nikdy tomu neutečeš. Nikdy se neschováš.

„Minulost, taková mrcha,“ zašeptala jsem a skočila do postele.

Postel byla měkká, pohodlná a prostorná. Na stropě byly nalepeny ve tmě svítící hvězdy. Na zdi jsem nalepila různé obrázky, které se mnou cestovaly už snad věčnost. Různé krajiny, obrázky měst, zvířat...

Otevřela jsem okno. Teplý letní vzduch s vůní květin rozevlál záclony.

Ozval se zvonek od dveří.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem chlapíka, který stál na verandě. Na sobě měl černé sako, modrou košili a za opaskem zbraň a odznak.

„Dobrý,“ odpověděl. „Tady máte obálku. Naučte se ji,“ řekl tvrdě.

„A koblihy by nebyly?“ zažertovala jsem.

Jen se usmál, podal mi obálku a odešel.

Černé Porsche s modře svítícím podvozkem, které ten chlap měl, mi připadalo až moc luxusní na detektiva. A hlasitý motor šel slyšet i o několik ulic vedle.

„Já myslela, že se tu mám schovat?! A ten kretén si tu sem přijede v Porsche!“ zašeptala jsem naštvaně.

Sedla jsem si do obýváku.

Obývák byl spojený s kuchyní. V obýváku byla pohovka pro dva a stará televize. Kuchyň vypadala staře. Byla tu stará trouba, špinavý dřez a zaprášené poličky. Dva hrnky, dva talíře a příbory na jídelním stole byly všechno, co jsem dostala. V ledničce jsem měla připravený nákup na pár dní.

Aspoň něco pozitivního. Když už jsem měla zničený celý život. Slíbili mi, že se vše vrátí do normálu. Tak za rok nebo dva. Možná se vrátím zpátky, ale už to nebude nikdy jako dřív. Vždycky tu bude to, co se stalo. Vždycky tu bude naše minulost. Naše minulost je naše budoucnost.

Zatřásla jsem hlavou, abych ty myšlenky dostala pryč.

„Ne! Všechno bude dobré,“ zašeptala jsem.

Vzala jsem obálku a vysypala ji na pohovku. Na pohovce ležely moje nové doklady. Pas s mým falešným jménem, narozením, a tak to bylo i u občanky, platební kartě, kartičky zdravotní pojišťovny a karty ze školy. Byla tam složka. Ve složce byla napsána moje nová minulost. Odteď se jmenuji Scarlett Moreland.

„Hmm... Scarlett. To je hezké jméno.“

Autor: Jakie, v rubrice: Povídky » Na pokračování