OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 13. kapitola

Blodyn je nepoučitelné stvoření a pokud se jí z rukou vymkne jeden bláznivý nápad, tak mi můžete věřit, že další den ji napadne zase jiný...

14.01.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2993×

 

Nakonec si nechal její ruku položeno jen v dlani. Blodyn sledovala, jak mu pomalu klesají víčka. Ještě párkrát s nimi odhodlaně cukl vzhůru ve snaze neusnout, ale bylo to marné. Bezvládně vedle ní zůstal ležet. Stáhla opatrně ruku, aby ho neprobudila a nedokázala si přitom odpustit drobné pohlazení jeho dlaně.

Došlo jí, že asi mluvil pravdu, když si stěžoval na nevyspání. Pod očima se mu lehce rýsovaly tmavší stíny. Necítila však žádnou vinu. Zasloužil si to! To jak po ní chňapl - málem se jí leknutím zastavilo srdce!

 

Zlobila se na něj ještě i ve svém pokoji, když ospale hleděla na tmavnoucí oblohu.

---

 

 

13. kapitola

Na pospas

 

Ráno sotva minulo a Blodyn se už nořila ze slunečních paprsků. Přetančila pokoj a zůstala stát s pohledem upřeným na tiše oddechující nehybnou siluetu.

Najednou ji popadla poťouchlá nálada. Odrazila se, doskočila na stolek a pak i na baldachýn postele. Přešla po něm na druhou stranu. Nohy se jí při tom bořily do silné látky.

Když se dostala k druhému okraji, klekla a naklonila se hlavou dolů. Vlasy jí přepadávaly okolo tváře. Jen je trochu odhrnula stranou a sledovala jeho tvář. Spal s otevřenou pusou a po chvíli se jeho čelo zkrabatilo.

Víčka se mu odlepila od sebe a on ospale zamžoural. Stihl zahlédnout jen rychlý pohyb kdesi nad sebou. Zaostřil zmateně tím směrem. Čouhal tam ještě pramen tmavých vlasů.

„Co tam děláš,“ houkl nahoru.

Vykoukla.

„Kontroluju, jestli nemáš špičáky dole.“

„Už jsem ti říkal, že nemám žádný,“ zabručel. „A slez.“

Zavrtěla hlavou.

„Pojď dolů, zamračil se na ni varovně. Na ostatní to platilo vždycky. Stačil jen náznak jeho nevole... ale ona nic. Začal jí podezřívat z toho, že mu to dělá i schválně. Se zahihňáním se schovala.

Chvíli za ní ještě hleděl, než mu došla trpělivost. Vyhoupl se na nohy a dlaní prudce šťouchl do vybouleniny v látce nad sebou.

Blodyn nárazem vyletěla do vzduchu. Vyděšeně zakvičela a už letěla přes okraj dolů. Její let však dlouho netrval. Dopadla přímo do jeho nastavených paží.

Ztuhlá mu vytřeštila oči do tváře. Konečně měla možnost mu zkontrolovat celý chrup, protože se pobaveně rozesmál.

„Pusť mě,“ začala se vztekat.

Zavrtěl hlavou.

„Myslím, že si tě nechám.“

Vyděšeně na něj pohlédla.

„Prosím,“ šeptla.

„To je to tak hrozné?“ upřel na ni pohled a pobavení z jeho tváře zmizelo.

Chvíli na něj jen hleděla až na konec zavrtěla hlavou. Neuměla lhát a tohle opravdu nebylo nijak nepříjemné či bolestivé, jen ji prostě děsilo vědomí, že je mu teď vydána na pospas.

„Tak vidíš,“ kývl na ni povzbudivě.

Čekala němě co udělá, ale on ji postavil na okraj postele a pustil. Sám si pak sedl.

Nechápala jeho chování. Děsil ji a přitom přestávala věřit, že by jí dokázal ublížit. Ne že by nemohl, ale vždy když se jí dotkl, byl jeho dotyk překvapivě jemný a opatrný. A navíc jí to slíbil.

Klekla si vedle něj a zadumaně naklonila hlavu.

„Co je?“ zeptal se pobavený jejím zarputilým výrazem, až se jí na čele objevila drobná vráska.

„Nevyznám se v tobě,“ odpověděla mu nepřítomně. „Jsi naprosto jiný, než jsem čekala a nechováš se jako nikdo koho znám.“

„Ani ty se nepodobáš nikomu, koho jsem kdy potkal. Nikdy nepochopím, kde ses v mé mysli vzala...“ S těmi slovy se natáhl k ní. Sama netušila proč, ale neucukla. Nechala ho přejet jí prsty po čelisti a pak vzhůru na tvář.

„Jsi tak křehká, až je nemožné, aby něco takového dokázalo vůbec přežít ve skutečném světě...“ zašeptal. Přejel jí po čele a vráskách, které zaujetím zmizely. Bylo jí to až překvapivě příjemné. Přivřela oči. Nikdo se jí takhle nikdy nedotýkal. Jako by chtěl poznat její tvář a navždy si ji vrýt do paměti. Laskal ji konečky prstů až jí přejel i po rtech. Pak jeho prsty zamířily znovu na její čelist. Mírně jí zvedl bradu a ona překvapeně otevřela oči.

Zorničky se jí naprosto rozšířily. Zůstala zírat neschopná jakékoliv reakce přímo do jeho tváře. Byla najednou tak blízko její... a stále se blížila.

Pomalu se k ní natáhl až byl jen pár centimetrů od ní. Viděl jak je ztuhlá a netušil zda strachem, či prostě jen překvapením. V ten moment však o tom nebyl schopný přemýšlet. Překonal ten kousek a přejel jí rty po ústech. Měla je neuvěřitelně jemná a horká. Jemně se k nim přisál a ochutnával je. Chutnala stejně sladce jako voněla.

Celou dobu si uvědomoval, že se stále ani nepohnula a zírá mu do tváře. Ani to ho nedokázalo vyrušit. Nedokázal... nechtěl přestat. Po chvíli ucítil jak její ztuhlost povolila. Mírně pootevřela rty a on tak ucítil její sladký dech.

Na paži se mu objevila její ruka a opřela se o něj. Oči opatrně pomalu přivřela a on ucítil, jak mu nesměle vyšla vstříct. Jen opatrně zkoumala jeho rty, ale se stále zvídavějšími doteky, až ztrácel pojem o tom, co se vůbec děje.

Druhou rukou jí poslepu objal okolo pasu a přitáhl si ji ještě blíž. Držel její drobné horké tělo v objetí a jeho tělo na to okamžitě začalo reagovat, až ho to děsilo. Nikdy nic takového k nikomu necítil. Touhu mít jej celého a zároveň strach o něj.

 

Dlaně měla opřené o jeho hruď a on ji oběma objímal a tiskl opatrně k sobě. Na hřbetu ruky ho lechtaly její vlasy. Neodolal a zabořil do nich prsty. Donutil ji jemně zaklonit hlavu. Odtrhl se od jejích rtů a vydal se jimi pomalu přes čelist dolů.

Roztřásla se a zneklidněla, když jí přejel rty až na krk. Polaskal jemnou kůži pod níž jí tepala zdivočelá krev. V ten moment si znovu uvědomila co je vlastně zač. Vyděšeně na sucho polkla. Stačil jediný jeho rychlý pohyb...

Na kůži ucítila zašimrání, jak ji letmo políbil a z novu zvedl hlavu. Políbil ji na rty, dokud její děs trochu neopadl. Pak se od ní odtrhl. Dosedl ztěžka na paty a nedokázal od ní odtrhnout pohled.

Bez jeho opory dosedla na bok a podepřela se rukou. Rty měla zarudlé a jemně jí brněly, dech se jí stále odmítal uklidnit a o bušení srdce ani nemluvě. Byla naprosto mimo. Zmatená a nejistá z toho, co se tu stalo.

Vzhlédla k němu. Na rtech měl zvláštní úsměv. Nejvíce ji však fascinovaly jeho oči. Bylo v nich zvláštní teplo a upíraly se přímo na ni. Pod jeho náporem se jí do tváře vléval ruměnec. Nutil ji vzpomínat na ten pocit, co jí procházel, když ji držel v pažích a ona jej líbala. Nebyla malá a ani hloupá. Věděla jak a co, ale nikdy netušila, že to bude takovéhle.

Její mozek vlastně naprosto vypnul a jediné, co se jí ostře vrylo do paměti, byl ten neskutečný pocit, který tak toužila prodloužit. Znovu jej zakusit, za každou cenu... A to ji děsilo.

 

Zvedla se a seskočila na zem. Naposledy se na něj ohlédla a pak se rozběhla k oknu. Jeho osamocený výraz se jí však vryl do paměti.

Na ochozu svého pokoje se stulila do klubíčka. Stále měla pocit, jako by se jí v břiše něco chvělo a kdykoliv zavřela oči, vybavil se jí jeho dotek a dřevitá chuť jeho úst. Celou noc se neklidně převalovala.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 13. kapitola:

Texie: Možné je všechno.

Lucie: Prostě si budeš muset opakovat - nesmím, nesmím, nesmím...

Lussy: A nepsala jsem ti zase já něco o tom, že to máš přísně zakázané?

maky21: Neboj dočkáš se. Nyní se však pro Blodyn stává stále skutečnější tento svět a ten druhý už jen místem, kam se musí vracet.

už dlouho jsi neudělala scénu v Blondyiném světě... nebo je blondyiný svět svět upíra? Každopádně je to krásný a úžasný a nejlepší!!

jo, joo, jooo , co dokáže jeden (ne)obyčejný polibek Úžasná kapitola.

Nepsala jsem minule něco o tom, že se rozpustím? No tak dneska jsem se musela slepovat dohromady...
Nádhera...

jedním slovem - úžasné

áááááááááách, tak něžné a romantické

Já se z toho asi taky rozplynu, i když si to snažím ze všech sil zakázat... Jak bych si pak koneckonců přečetla další úžasnou kapitolku, nad kterou srdce zaplesá??

Přidat komentář:

Nick:

Text: