OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 16. kapitola

17.01.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2620×

16. kapitola

Domácí mazlíček

Netvor byl tím prvním a zároveň posledním na než Blodyn dokázala každý den myslet. Její vlastní svět, pokoj kde byla zavřená, se pro ni pomalu stával něčím nereálným. Jen místem, kam se vždy musí vracet.

Vlastně se ani sama nepoznávala. Změnila se. Viděla to ve své tváři i tam uvnitř sebe. Vždy když se k němu opět vrátila, jako by se zacelila ta bolestivá rána, kterou ji vždy zase její odchod uštědřil.

Jen co se slunce vynořilo nad horizontem, vynořila se z jeho slabých ranních paprsků v jeho pokoji. Hned její první pohled putoval k jeho posteli. Spal na boku s tváří obrácenou k ní. Přeběhla k němu a dosedla na postel. Měla neskutečnou touhu ho vzbudit. Prsty mu odhrnula vlasy z čela a zahleděla se do jeho tváře.

Rysy měl uvolněné a rty zvlněné do mírného úsměvu. Jako by se mu něco příjemného zdálo. Byl najednou tak odlišný od toho muže, který byl na obraze... Zamračeně pohlédla na tmavé kruhy pod jeho očima. Mohla za to ona. On vlastně ani neměl ponětí, jak si s ním zahrává a jak se do té své hry sama propadá hlouběji a hlouběji.

Vstala z postele. Chtěla ho alespoň dnes nechat spát. Přešla k oknu a rozhrnula závěs. Venku bylo zamračeno a na zem dopadalo jemné mrholení. Slunce bylo schované za mračny a vše okolo vypadalo pošmourně.

Přemýšlela co dál. Co si počne... Takhle to přece nemohlo zůstat navždy, ačkoliv by si to přála z hloubi duše. Jen představa, že by ses sem už nemohla vrátit ji rvala srdce z těla... Jenže zůstat tady také nemohla.

Byla tak zabraná do svých úvah, že přeslechla i pohyb za sebou. Dech se jí zadrhla v hrdle, když se jí okolo pasu náhle ovinuly paže. Srdce se jí leknutím málem zastavilo, ale pak ze naopak rozběhlo ve zběsilém tempu. Prudce se mu stočila v pažích čelem k němu a vyděšeně na něj upřela pohled. On jí ho oplácel nechápavým, což se ještě prohloubilo, když se do něj opřela a vší silou jej tlačila zpátky. Dokázal jej však odstrčit sotva dva kroky a to spíše díky jeho překvapení z jejího chování.

„Co to děláš?“ zeptal se zaraženě.

„Slunce...“ hlesla a stále se jej snažila dostat zpět do místnosti.

Trvalo mu to snad dvě vteřiny, než mu to došlo. Po tváři se mu rozlilo pobavení a nechápavou Blodyn objal okolo pasu, až zakomíhala nohama ve vzduchu. I přes její protesty se s ní vrátil k oknu. Políbil ji a pak teprve postavil na zem, aniž by ji však úplně pustil.

„Nám ublíží jen přímé sluneční světlo a i tomu dokážeme na krátkou chvíli odolat, ačkoliv je to opravdu velmi nepříjemné.“

„Jsi si jistý?“ ubezpečovala se. Představa, že by se mu teď před jejíma očima něco stalo, ji děsila až do morku kostí.

„Naprosto,“ přikývl rozhodně.

To ji teprve opravdu uklidnilo a znovu se mu protočila v pažích. Opřela se o něj zády a zahleděla do zahrady. Natáhl se přes ni a otevřel jedno a pak i druhé křídlo okna. Do tváří jim zavál chladivý vzduch.

Blodyn se těsněji přivinula k němu. Zbožňovala, když ji držel u sebe, jako by ji nikdy nechtěl už pustit. V příští chvíli však nadskočila. Na zahradě se objevilo to černé zvíře. Pohlédlo přímo na ni a prudce vyrazilo k nim. Zastavilo až přímo pod oknem.

Tentokrát nevčelo, ale i přesto jí nahánělo strach.

„Neboj se, to je War,“ ozvalo se jí nad hlavou. Nechápavě se na něj podívala. Nejen proto co řekl, ale především pro to, jak to řekl. V jeho hlase zaznívalo něco vřelého, jako by mu na tom zvířeti záleželo.

„Co... co je zač?“ dostala se ze sebe.

„Vlastně ani nevím, nestihl jsem se zeptat.“

„Jak nestihl?“ vzhlédla k němu podezíravě.

„Toho komu předtím patřil jsem zabil, jestli se ptáš na tohle,“ zamračil se. „Ale už jen proto, jak s ním zacházel, si to určitě zasloužil.“

Blodyn se podívala znovu dolů na to zvíře. Vážně stálo byť jen za jediný život?! War na ně hleděl malýma očkama a ocas se mu trhavě mrskal za tělem. Šlachy mu pod krátkou srstí jen hrály, jako by byl v okamžiku schopen vyrazit. A Blodyn nepochybovala po kom by to bylo. Ruce z jejího pasu náhle zmizely. Vyděšeně se ohlédla, když ji nechal stát samotnou proti tomu zvířeti. V momentě byl však zase zpátky. Jednou paží si ji přitáhl k sobě a Blodyn jen zahlédla, jak v druhé něco dřímá.

„Na, hoď mu to,“ padal jí cosi do rukou. Automaticky to vzala, ale pak jí na to padl pohled a ona zalapala po dechu.

„Co to je?“ hlesla.

„Kousek sušeného masa.“

Okamžitě to od sebe štítivě odtáhla, co jí jen délka jejích paží dovolovala. Jen představa, že drží v rukou část mrtvého tvora ji dělala špatně.

„No...“ pobídl ji. Čekal nedočkavě, kdy už to hodí Warovi a jí to najednou připadalo jako ten nejlepší nápad. Chtěla to mít co nejdříve pryč z rukou. Štítivě to vyhodila ven, kus od Wara. Ten se po tom okamžitě vrhl. Jen kousek nad tím se zarazil a začal kus masa očmuchávat. Váhavě se ještě podíval vzhůru, jako by se ptal, jestli je to vážně v pořádku a teprve až mu jeho pán přikývl, hltavě se do toho pustil.

Blodyn to sledovala. Předtím jí War připadal jak nestvůra, která číhá a obchází okolo, aby se mohla vrhnout na první věc co se pohne. Jenže nyní jí spíše připomínal obyčejné zvíře, ačkoliv stále ještě děsivé. Rval suché maso na kousky a lačně je polykal, dokud nezbyl ani kousíček.

Zvědavě si ho prohlížela, když si ještě olizoval čumák a tlapy.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 16. kapitola: