OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 21. kapitola

Adride po tom co se stalo vidí, že už je zbytečné déle čekat a den, který tak dlouho vyhlíželi, nadešel; den kdy se vrátí tam kam patří.

23.01.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2850×

 

Adride ji však přestala poslouchat. Jejich plán, jak se dostat nenápadně dovnitř se rozpadl na střepy. Pokud by se tam přenesli, okamžitě by je objevili a byli by v pasti.

„Adride?“ snažila se ji probrat Blodyn.

„Ano,“ zamumlala.

„Proč jsi lhala? Myslím o tom, že jsem spadla ze schodů.“

„Protože tohle zůstane naším tajemstvím, jen nás dvou, ano?“

Blodyn jí vděčně přikývla.

„A mohla bych se tam ještě vrátit?“ zeptala se tiše.

„Ne, drahoušku, nemohla.“ Adride vstala z jejího lůžka a naposledy se na ni podívala. „Ty už nepůjdeš nikam.“ S těmito slovy ji tam už nechala samotnou.

---

 

 

21. kapitola

Ve válce

 

Adride ještě ten den svolala všechny starší. Ty, kdo si pamatovali minulost, která je vyhnala až sem. Všichni zvědavě stáli a pokukovali po ní. Ona však čekala, dokud nebudou pohromadě úplně všichni, pak teprve promluvila.

„Myslím, že už je na čase ukončit naše čekání.“ Její věta způsobila naprosté ticho. „Náš lid je již dostatečně silný a početný, abychom se dokázali postavit démonům, kteří nás kdysi připravili o náš skutečný domov...“

„A není to unáhlené rozhodnutí?“ přerušil ji jeden ze starších.

„Obávám se, že jsme možná čekali příliš dlouho. Mnozí již ani neví, jak náš domov vypadá. Většina se narodila tady a již téměř nechápou, proč bychom měli vůbec bojovat. Nepoznali pouto, které nás s naší matkou zemí váže.“

 

Adride nepochybovala o tom, jak tato porada skončí, ale přesto jí spadl kámen ze srdce, když se loučila s posledním. Jen ona věděla, jak málo času možná mají. Upíři už o nich zřejmě věděli a mohli se začít připravovat. Ona však byla rozhodnutá využít každou možnost, jak šance svého lidu zvýšit.

Nejprve se vyděsila, že vinou Blodyn přišli o svojí šanci překvapení, ale nyní za to byla trochu i vděčná. Zjistila, že by poslala své vlastní přátele zřejmě na smrt. Ne, tato cesta jim byla uzavřena, ale naštěstí měli ještě další...

 

Došla pomalu až na hřeben kopce za jejich vsí. Potřebovala chvíli o samotě. Ujistit se, že zvolila správně. Měla stále mladou tvář a pružné hbité pohyby. Tam uvnitř se však cítila jako stařena. Pod tou vší tíhou zodpovědnosti jí občas dělalo problém se i nadechnout.

Milovala všechen svůj lid a udělala by pro něj cokoliv. Bojovala až do konce svých sil, ale když musela nést zodpovědnost a rozhodovat o jejich osudu, neubránila se občas pochybám. Jenže oni čekali tak dlouho...

Mnozí už netušili jaké to je nadechnout se opravdového vzduchu, co je to zima, kdy téměř vše usne a krajinu zahalí bílý chladivý háv a především nepocítili nikdy tu sílu, kterou jim matka země dávala.

 

Jenže čekat dál už zřejmě nemělo smysl. Skrývali se více jak šest století. Zítra však nastane konec toho všeho. Pokusí se znovu získat svůj domov.

 

Ráno opravdu nastalo všude pozdvižení. Zpráva se rychle nesla a všichni se začali scházet u knihovny očekávajíc, co jim k tomu starší řeknou. Blodyn stále ležela se zraněnou paží, ale tento ryk se donesl až k ní. Zvedla se a opatrně došla až k oknu. Viděla všechen ten dav. Nikdy si ani nepomyslela, že jejich tolik. Nikdy neměli důvod se takto hromadně střetnout.

Doléhaly k ní jen útržky, ale i přes to jí došlo co se děje.

„Ne, to ne,“ hlesla vyděšeně. To přece nemohli. Bylo jí jedno zda padnou upíři, snad i jejich, ale jestli se stane něco jemu... Až ji děsilo, jak jí na něm záleží i přes to co vlastně byl. Věděla, že on se stranou něčeho takového držet nebude, ale bude přímo v popředí. Netušil ani co jej čeká. Náhle litovala, že mu o sobě neřekla víc.

Slyšela jak se všichni začali vzdalovat. Šli na volnou louku za vsí, kde měli dostatek místa, aby se mohli pořádně seskupit a domluvit.

Přeběhla ke dveřím a chtěla je odstrčit, ale ony se ani nehnuly. Vlastně tu byly jen aby dopřály soukromí pacientům, neměly ani kliku, natož zámek, ale nyní se nehnuly ani na kousíček. Opřela se do nich a tlačila vší silou, ale nic. Nakonec poklekla a nakoukla škvírou pod nimi.

Z hrdla se jí ozvalo zaúpění, když zahlédla škvírou balvany, které tarasily dveře z druhé strany. Byly tak obrovské, že by neměla šanci, ani kdyby tam byl byť jediný z nich. Musela je tam dát jedině některá z oreád a Blodyn znala jen jedinou, která by měla nějaký důvod ji tu zadržet – Adride.

Teprve až nyní jí došlo jak to myslela, že už nepůjde nikam. Jestli dnes opravdu vytáhnou do boje a ona tu zůstane... Pochybovala, že se ještě pro ni někdo vrátí než dokud nebude po všem. A pak? Jediná kdo o ní věděl byla Adride, která ji sice milovala, ale co když v boji zemře?

Blodyn začala bušit do dveří a křičet, ale nikdo nepřišel. Bylo to marné. Sklouzla po dveřích na zem a opřela o ně hlavu. Po tváři se jí začaly řinout slzy. Byla naprosto bezmocná, odkázaná tu jen sedět a čekat. Třást se strachy, že ten koho miluje zemře rukou jejích vlastních, těmi, kdo dříve byli jejími přáteli.

Když tu byla tak dlouho sama a jediné co mohla dělat bylo znovu se nořit do vzpomínek, uvědomila si, že ten netvor je pro ni to nejdůležitější, co vlastně má. Bylo jí jedno co udělal, nedokázala by se na něj pro to zlobit. Milovala ho a jestli zemře, půjde za ním. Třebas i do horoucího pekla.

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 21. kapitola:

Tak!! ty mrško jedna zákeřná!!!!!!!!!!!
Co si to jako o sobě myslíš, tkhle nechávat zavřenou Blondyn?? to není na Adride, to j ena tebe, Texie!
ale ne, fakt, chápu, že Adride je kladná postava, ale blondyn se nějak do skutečného světa dostat MUSÍ!!!

Jako vždy nádhera ale taky jsem proti adrid vždyť jestli se ji něco stane v boji tak by tam blondyn zemřela... Ale krasne napsány a doufám že to dobře dopadne

Adride ale není zákeřná postava, jen někdo, kdo prostě musí dělat i nepříjemná rozhodnutí.
Musela přihlížet jak vyraždili téměř všechny které znala, Vyhnali je z jejich domova s nímž jsou pevně spjati a museli se skrývat šest set let vlastně na místě, které je jen pouhou iluzí, odrazem jejich domova. Adride miluje Blodyn jako vlastní dceru, ale pokud se musí rozhodovat mezi ní a celým jejch lidem tak bohuželk nemá na vybranou.

Adride se mi tímhle definitivně zprotivila, vede své lidi do války a Bloodyn tam zavře a nechá samotnou, doufám, že všechno dobře dopadne a oni dva budou spolu

tohle bylo od Adride zákeřný, a proto budu i já zákeřná. Ať si tam Adride klidně skápne, hlavně když bude B s H

Lucie: Jj, mám další v záloze a optimismu se také brzy dočkáš, už totiž moc dílů do konce neschází.

Tak teď jenom budu škemrat o trošku optimismu, já mám jenom pesimismu na rozdávání...Ty mi dáváš- oni už táhnou do války!! A Blodyn tam nechávájí?! Že máš v záloze ještě další dílek?? Já už bych asi delší čekání nevydržela...

dufam ze nikto nezomrie

Přidat komentář:

Nick:

Text: