OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 25. kapitola

Blodyn v bitevní vřavě konečně nalezne Hectora. Pro jeho záchranu však bude muset riskovat vše...

11.02.2011 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2726×

Už za branou jasně viděla cestičku zdusané trávy vedoucí od domu. Rozběhla se po ní. Zvuky boje slyšela už z dálky. Přesto ji to nemohlo připravit na ten pohled, který se jí naskytl. Všichni na sebe vztekle útočili bez jakékoliv soudnosti. Nezáleželo jim už na ničem jiném, než na tom, aby zničili co nejvíce těch proti sobě.

Nezastavil je ani pohled na nechybná těla okolo. V tuto chvíli už nešlo o to, co je správné a to v co věří, ale jen o moc nad tímto světem. Byli pro to odhodláni zničit sebe i ty druhé...

Jenže to nemohla dovolit. Tam někde v davu byl někdo, kdo pro ni byl tím nejcennějším v životě. Nikde ho neviděla, ale přesto se odhodlaně vrhla do nitra toho všeho, aby jej našla.

---

 

 

25.

Proroctví

 

Hector se odhodlaně vztyčil. Nehodlal utíkat, či uhýbat. Stejně by to nemělo smysl. Desítky ostrých úlomků mířili přímo na něj. Zahlédl ještě v Adridině tváři vítězný záblesk a v příští chvíli už prosvištěly vzduchem. Mohl jen odvrátit hlavu a přikrýt si ji paží. Slyšel tiché hvízdání, jak letěly vzduchem a pak ránu. Od hlavy k patě jej zasypaly drobné úlomky.

Nechápavě vzhlédl, když neměl ani škrábnutí a okolo ostře voněla míza. Celý výhled mu zastíral rozložitý dub, který byl místy naprosto rozštípaný. V jeho kmeni byly zabodané úlomky skály. Dub se zakymácel a pak vyvrátil na zem stranou od Hectora.

Odkryl se mu tak výhled na Adride, která byla naprosto zrudlá vzteky. Její pohled se však neupíral na něj, ale jinam. Ohlédl se tím směrem. Blodyn se byla přikrčená při zemi s rukou položenou na půdě a pohled jí opětovala.

Pohled na ni mu téměř vyrazil dech. Nedokázal se ani hnout, jen na ni hledět, ostatní okolo pro něj zmizelo...

 

Jen málokdo si vůbec reakce těch tří všiml. Gustavovi však při pohledu na Hectorův výraz okamžitě došlo, kdo to je. Blodyn vypadala přesně tak, jak si ji představoval. Okolo drobné postavy jí divoce poletovaly vlasy a částečně tak skrývaly odhodlaný výraz v její tváři. Měla pohled, který by si dokázal podmanit i někoho takového jako byl Hector a směle mu čelit.

Paži měla ještě obvázanou a musela být zesláblá, ale i přesto se nehodlala vzdát. S vřelým pohledem hleděl, jak je odhodlaná Hectora uchránit, i kdyby měla jít proti svým. Rozběhl se k ní. Stál od ní jen kousek a nechtěl ji vystavit útokům zdivočelých upírů.

Jí to však bylo očividně jedno. Rozběhla se přímo do jejich středu.

„Sakra!“ zaklel.

Pohledem při běhu provázel každý její pohyb. Protahovala se těsně okolo ostatních a občas se z půdy vynořil kořen, aby jí cestu ještě uvolnil. Gustav byl už téměř u ní. Ještě krok a mohl by ji zachytit, ale v tu samou chvíli jej zaregistrovala i ona. Půda se mu pod nohama zachvěla a okolo kotníku se mu omotal tlustý šlahoun. Než mohl Gustav vůbec zareagovat, stáhl ho dolů pod zem...

 

Blodyn se soustředila jen na to, aby se dostala co nejdříve k Hectorovi. Viděla, jak se Adride zaměřila přímo na něj. Tohle jí nemohla dovolit! Do bosých nohou ji bodaly ostré úlomky skal a třísky, přesto nezpomalovala. Hector viděl jak se k němu snaží dostat a pokoušel se o totéž. Útoky na něj mu to však ztěžovaly.

Blodyn se zastavila, aby měla kontakt s půdou. Soustředila se na rostliny v půdě, aby mohla odstrčit najády, které na něj právě útočili...

V poslední chvíli ale koutkem oka zaregistrovala nějaký pohyb. Spíše instinktivně nechala svazce kořenů vyrazit nad půdu., ale ani ony nedokázaly zmírnit celý náraz. Balvan, který z velke části zpomalily, do ní narazil a odhodil ji několik metrů daleko. Bolestivě dopadla na bok a lapala po dechu.

Zoufale se snažila opět popadnou vyražený dech, když zahlédla něčí bosé nohy. Vzhlédla po nich vzhůru a střetla se s Adridiným pohledem. Byl v něm jen těžce potlačovaný vztek a zároveň bolest.

Popadla ji za zraněnou paži a hrubě vytáhla nohy.

„Jak jsi mohla!“ zakřičela jí do tváře. „Zradila jsi vlastní rodinu a lid!“

Blodyn jí nebyla schopna ani odpovědět. Adride ji v rozčílení drtila ránu na paži tak, že jen pevně svírala čelist, aby neřvala bolestí.

„Teď už nejsi jedna z nás,“ vmetla jí Adride do tváře. Pak svůj stisk povolila a odstoupila od ní.

„Ne, Adride to ne...“ Blodyn velmi dobře věděla co jí říká. Pokud nepatřila k nymfám, patřila k nim, k těm, které tu bez milosti ničili...

Sledovala balvan, který se pohnul vzhůru. Vrhnout po Blodyn jej však už nestihla. Okolo Blodyn se mihl černý stín. War srazil Adride k zemi a ostré zuby jí zaťal do kotníku. Okolo se rozlehl její bolestivý řev. War s ní škubl, až ji odhodil kousek stranou. To mu pro zatím stačilo. Pružně přiskočil k Blodyn a otřel se jí o stehna. Ocasem jí přejel po pažích a zádech, jako by se všem snažil naznačit, že pokud se chtějí dostat k ní, musejí nejprve přes něho.

Blodyn si klekla a vděčně mu přejela dlaní po srsti až prudce škubl ocasem a na okamžik spokojeně přivřel oči. Na lesklé srsti se mu odrazilo měsíční světlo, když se konečně mraky trochu rozestoupily a odhalily ztemnělou oblohu. Blodyn si ani neuvědomovala, jaký obrázek tvoří. Ostatní to však nedokázali přehlédnout.

Všechny nymfy na ni zůstali zírat. Hladila to krvelačné zvíře beze špetky strachu a na oba dopadala stříbřitá záře měsíce.

 

… která je všechny povede. Její srdce bude tak silné, že dokáže unést tu tíhu a její tvář ukáže sám měsíc…

 

Všem na mysli vytanul útržek z proroctví, které si předávali už po šest set let...

„Ne!“ hlesla zoufale Adride. „Ona to nesmí být...“ Velmi dobře si uvědomovala, co by to znamenalo. Nikdy by nezískali nadvládu a svobodu. Ne pokud by je vedla Blodyn. Dívka, která miluje jednu z těch zrůd a je pro ni ochotna udělat cokoliv, i zradit je všechny...

Adride se sice nedokázala postavit na nohy, ale sil měla ještě dost. Kousek od ni se ozvalo praskání, když nenápadně odtrhla další kus skály a rozlámala ji na malinké kousíčky. Jejich ostré hrany se blýskaly a Adride přimhouřila pohled. Klidně ať ji ostatní pošlou k čertu, ale ona nenechá svůj lid strádat v tyrani těch krvelačných zrůd!

Jejího počínání si však přesto někdo všiml. Hector se vrhl k Blodyn. Nymfy byly naprosto konsternované a upíři se nechápavě snažili zjistit příčinu jejich počínání a ustání boje, že mezi nimi Hector jen prokličkoval. Dostal se k Blodyn právě v čas, aby ji strhl do obětí. V příští chvíli už ucítil, jak se mu do zad zabodly stovky drobounkých úlomků. Blodyn by roztrhaly na kousky, ale jemu se pouze mělce zaryly do kůže.

Blodyn nejprve ztuhla, ale když z hrudi, do níž měla zabořenou tvář, ucítila známou vůni, podvolila se jeho pažím.

Hector se ohlédl k Adride. Překvapeně zamrkal, když uviděl, jak kus od ní stojí dvě dryády a ona je omotaná kořeny tak pevně, že se mohla sotva nedechnout. Netušil, proč se náhle obrátily pro ti ní, ale to teď bylo vedlejší.

Povolil své sevření a už jen s pažemi volně obemykajícími ji okolo pasu, sklouzl koleny na zem. Měla tak tvář jen o kousek výš než-li on. Potřeboval ji vidět. Ujistit se, že je v pořádku...

Po těle měla oděrky a obvazem prosakovala trocha krve, ale jinak zraněná nebyla. Úlevně zabořil hlavu pod její bradu.

Blodyn najednou zase cítila, že všechno je tak jak má být. Ta prázdnota, uvnitř ní, která ji sžírala posledních několik dní, se náhle zaplnila. Vytáhla paže z jeho sevření a obemkla je okolo jeho krku, aby si jej k sobě ještě pevněji přitáhla.

 

Nevnímali vůbec ostatní, kteří na ně zůstali nevěřícně zírat. Nymfy, které věřily, že to Blodyn je má vést k tomu, co jim proroctví přislíbilo a upíři, kteří se neodvažovali vzbouřit Hectorově vůli. Ti dva se tam před jejich zraky drželi v obětí, jako by byli téměř jedno tělo.

Jejich hrdý vůdce před ní klečel na kolenou a jí se ve tváři nezračil ani náznak strachu, ale spíše, jako by ho k životu potřebovala.

 

Vyrušilo je až taktní zakašlání, které se tichem okolo rozeznělo jako výstřel. Blodyn překvapeně vzhlédla, jako by se probouzela a Hector na tom nebyl o nic líp. Gustav jim však jen pohybem hlavy naznačil k davu, který tam jen tak stál a netušil co dále.

Hector tedy vstal i s Blodyn v náručí a pak ji opatrně položil nohama na zem.

„Dnes už bylo bojů dost, měli bysme se postarat o raněné a pak se uvidí, co bude dále.“

Nemínil to jako proslov, ale jeho hlas se tichem rozléhal a upíři jej okamžitě poslechli. Nymfy vzápětí začaly dělat totéž.

„Tohle je Gustav,“ představil jej Blodyn a přelétl ho podrážděně pohledem. Už mu začínal docházet, proč se zdržuje boje. „Všichni jsou domlácení a pořezaní, jen ty ačkoliv ses boji ani nepřiblížil vypadáš jakou koule bláta.“

Gustav se jen silou vůle ovládl, aby mu něco neodsekl. Vlasy měl slepené v jednu hroudu, po kapsách ještě štěrk a chyběla mu jedna bota.

„Těší mě,“ zaskřípal přes zatlé zuby.

„Omlouvám se,“ hlesla mu v odpověď Blodyn a přijala jeho nabízenou zablácenou ruku.

Přikývl, že to přijímá, ale přesto si neodpustil pevný stisk ruky, až jim mezi dlaněmi začvachtalo bláto.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 25. kapitola:

To bylo nádherný skoro jsem nedychala jak jsem se bála jak to dopadne ale bylo to úžasný hlavně War a Gustav od bláta fakt nádhera

Yahooooooooooooo!!
Bitva skončila a Gustav neumřel!! tak to je mrtě hlavně, že jsi vyhrožovala, že umře
Adride... no, ak a je docela zlá, ne? Ale ona to dělá jen pro dobro dryád, ne?
Ale jsem ráda, že to šťastně skončilo
A všechno biude zase tak, jak má být

to bylo krásný, navzájem se zachránili a pak ještě navrch skončil boj, což bylo bezva K chování Adride: když se nad tím zamyslí, třeba přijde na to, že Blodyn je tou pravou, která dokáže zajistit mír

Tak jsem se sem konečně dostala- taky vám to někdy odmítá načíst?!- a co nevidím??!! Doslova tu blažeností slintám, takže jsem zvědavá, kdo si to bude vytírat... Ale stejně jsem strašně ráda, že ta bitva takhle dopadla(i když to s Adride- no musím si ještě doupravit názor..) a strašně se těším na další kapitolku, jen nás prosím nenechávej tak stráááášlivě dlouho čekat...

páni Texie, tohle byla skvělá a dlouhá kapitolka taky jsem jí četla skoro bez dechu, mám velkou radost, že se Bloodyn ani Hectorovi nic nestalo a Gustav od bláta... to nemělo chybu teď jsem zvědavá, co bude dál

Krásné a výživně dlouhé Moc moc pěkné, hlavně jak se objímali uprostřed bojiště. Jsem ráda, že jsou zase spolu. Uvidíme jak to bude probíhat dál po bitvě. Ale musím říct, že je to skvěle napsané. Když jsem začala číst, tak jsem se nadechla a vydechla až jsem dočetla. Jen tak dál

Přidat komentář:

Nick:

Text: