OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blood_5

05.11.2010 (18:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 822×

Sebastien se Styxem, a ostatními upíry, pozorovali stopy a shromažďovali důkazy, říkali teorie, které si mysleli a vyslýchali služebnictvo hotelu. Nikdo si však, ze služebnictva, nic nepamatoval, nebo si pamatovat nechtěl...

V hotelu byli přes tři hodiny a žádné hmatatelné důkazy neměli. Styx si povzdychnul a chtěl něco říct Sebastienovi, když viděl, jak se pomalu, ale jistě stahují mračna nad hotelem.

„Cara,“ řekl jen a už se všichni vydali hledat Caru a Cezara. Šli po jejich vůních, když narazili na zamčený pokoj. Styx zaklepal, ale když se neozývalo nic, vyrazil dveře, které z žuchnutím dopadly na zem.

To co uviděl, ho náramně pobavilo. Cara, oblečená jen v kalhotách a podprsence, řvoucí na Cezara sprostá slova a Cezar, který na sobě, stejně jako Cara, jen kalhoty.

Styx si domyslel, co, se tu dělo: Cezar svedl Caru, která povolně šla, a teď na Cezara řve jaký to je idiot. Spletl se…

„Proč si mi to neřekl?“ řvala na něj. „A nevymlouvej se na ty Věštce, nebo co!“

„Sakra já ti to říct nemohl!! Nedovolili mi to. Měl sem če-“ nedořekl, protože si až teď uvědomil jejich společnost.

Cara následovala Cezarův pohled, který padl na Sebastiana. Měla šílený vztek. Potřebovala si ho na někom vybít.

Na někom… Sebastien!

Obmotala vzduchová pouta okolo Sebastienova těla a přimáčkla ho na zeď. Ten jen lapal po dechu. Když je utahovala, Sebastien vykřikl bolestí.

Do pokoje vrazil Steven, který celou dobu brouzdal někde po hotelu a mířil si to před Caru. Byl klidný. Až moc. Cara ale stále koukala na Sebastiena a nevnímala Stevna, který položil dlaně Caře na tváře a čekal dokud se na něj nepodívá. Když se na něj podívala, byla uvězněna v hypnotizujícím pohledu. Nemohla od něj odtrhnout pohled. Připadala si, jako by ji vyděl až do duše. A taky že ano. Hlavně do mysli.

Přečetl si vše,co se stalo za posledních pár dní a vymazal jí vzpomínky ode dne, kdy ji Cezar unesl z pokoje v hotelu.

Cara nevydržela nápor jeho sil a omdlela. Tma, jen černo černá tma…

Cezar koukal na Stevna, a nemohl pochopit, co dělá s Carou. Koukal se na ně a jemu neušel Stevenův nepřítomný pohled, i když se jí stále koukal do očí.

Ani nepostřehl jak, Cara šla k zemi. Cezar okamžitě přiběhl ke Caře a chytl ji těsně nad zemí. Díval se do její tváře, která byla teď naprosto mimo.

Podíval se na Stevna, který ustoupil a díval se na ty dva. Cezar opatrně položil Caru na zem a než to kdokoliv mohl postřehnout, stál před Stevnem.

„Cos jí to udělal?“ vyštěkl na něj.

„Jen jsem jí vymazal vzpomínky, jinak by to tady vyhodila celé do vzduchu.“ Řekl klidně. „Vy byste možná přežili, přeci jen jste upíři, ale tady tenhle by to nepřežil. Byl by rozmačkán na kaši.“ Při poslední větě udělal nechutnou grimasu.

„Za jakou dobu si jí je vymazal?“

„Koukl jsem se od její mysli, a vymazal jsem vzpomínky od té chvíle, kdy si ji unesl z hotelu po tuhle scénku,“ odpověděl a na tváři se mu usadil zkoumavý výraz a pohledem sjel ke Cařinému bezvládnému tělu.

„Cože? Ty…“ Cezar byl víc než vytočený. Chtěl se na něj vhrnout, rozsápat ho na kousky, zakousnout se mu do krku a celého ho vysát… Cokoli, čím by si ulevil, ale byl zastaven silnými pažemi, které patřili Styxovy.

„Uklidni se!“ řekl klidně, ale v jeho slovech byl slyšet rozkaz. Když se Cezar poměrně zklidnil, Styx povolil sevření a řekl. „Teď, se oblečeš, i Caru, a odneseš jí do auta. Dojedeš do sídla a tam se o ní postaráš. Jasné?“

„Ano,“ řekl ještě stále naštvaným hlasem a hledal oblečení po pokoji. Když ho našel, oblékl Caru a odnesl ji do Styxova auta.

Když dojížděli k sídlu, naproti jim přišla Ashely, která si myslela, že jí přijel manžel. S úsměvem na rtech postávala u vchodu, ale když viděla, jak Cezar nese bezvládné Cařino tělo, úsměv jí z tváře zmizel a nahradila je starost a strach.

„Cezare, co se stalo?“ ptala se starostlivě.