OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Bloodhound - Prolog: Krev rodu Sterlingů



Bloodhound - Prolog: Krev rodu SterlingůJednoho dne byla Calliope Sterling malá holčička a pak se z ní najednou stala žena, když byla donucena dospět.

Prolog

Krev rodu Sterlingů

Slečna Calliope neví, co to znamená poslouchat.

Její otec odešel spolu s posledními slunečními paprsky. Na Londýn padla tma a sídlo Sterlingů se noří do ticha. Na obrovských chodbách se rozpustile honí stíny, pod dveřmi tiše kvílí meluzína a jediným zvukem v dětském pokoji je vytrvalé odtikávání starobylých pendlovek. Rozhodně to není vhodné místo pro osmiletou holčičku.

Pro holčičku jako je slečna Calliope, přirovnatelnou k ďáblu či živelné pohromě, už teprve ne. Za nocí, jako je tato, má sklony se nudit. A když se nudí, ani všechno služebnictvo na světě ji nedokáže udržet v postýlce.

Když se dívenka plíží přes zdánlivě nekonečné potemnělé zahrady, oblečená jen ve sladce růžové noční košilce a s medvídkem v podpaží, je na tom pohledu cosi děsivého. Bůh ví, že žádné malé dítě by v takovou dobu nemělo být venku samo.

Bystré ucho zaslechne v dálce slabé vytí divokých psů.

Ve skutečnosti to vůbec není její chyba. Slíbili, že ji dnes vezmou za maminkou. Jenže pak přišla další pohotovost a její otec musel zase pryč. Příště, broučku, řekl jí, když za soumraku odcházel. Tatínek má práci.

Věřila by tomu, jen kdyby jí tu samou větu neopakoval už dva týdny.

Na hřbitov už to není daleko a ona zná cestu. Byla tady nejmíň stokrát. Jenže to bylo za světla a s doprovodem. I když si myslí, že ví, kudy jde, ve skutečnosti docela tápe. Jako by to nebylo na okraji velkoměsta, ale spíš na konci světa.

Callie se začne třást. Není to zimou. Najednou má pocit, že není sama. Je trochu krátkozraká a ve tmě vidí ještě hůř než obvykle. Cizí přítomnost ale vidět nepotřebuje; cítí je, i když neví, kde ve stínech se ukrývají. Slyší tiché přešlapování mohutných tlap v suchém listí. Vnímá jejich touhu, tak silnou, že se jí naježí jemné chloupky na předloktích.

Holčička se rozběhne. Ne zpátky k domovu, ale dál k hřbitovu. V dálce už vidí starobylou budovu mauzolea osvícenou starodávnými olejovými lampami. Světlo strašidelně kmitá, jak se petrolejky houpou v lehkém větru. Calliope věří, že tam najde spásu. Tvoje matka tě vždycky ochrání. Jenže když se dá do běhu, temnota se rozběhne s ní.

Sem a tam ucítí horkou vlhkost slin na tváři nebo na odhalených hubených pažích. Jak se proplétá roštím, nějaká trnitá větev jí roztrhne ty krásné růžové šaty. Byl to dárek od matky. Ale na tom už teď nezáleží. Na ničem z toho.

Hřbitov už hodně dlouho nikdo neudržoval. Obyčejní lidé tu místo svého posledního odpočinku moc často nenacházejí, na většině hrobů je vyryto nějaké to „sir“ nebo „lady“. Na to, jací významní lidé tu tlí v kamenných hrobkách, je celý pozemek až v příliš dezolátním stavu. Polovina hradby je zborcená, ta, co dosud stojí, prolezlá břečťanem a škumpou. Většina hrobů je rozpukaná od neustálého působení mrazu a deště.

Callie je malá a daří se jí najít v hradbě díru, dostatečně velkou, aby tudy mohla prolézt. Najednou se ale zavytí ozve znovu, tentokrát o moc blíž, a velká mokrá tlama vystřelí ze tmy a scvakne holčičce jen pár centimetrů od útlého lýtka. To jediné, co z ní slečna Sterling vidí, jsou zářivě bílé tesáky.

Její výkřik se nese přes celý hřbitov, když se napůl protáhne a napůl propadne na druhou stranu hradby. Zvedne se a znovu utíká. Její medvídek zůstává propletený v plotě jako bizarní plyšový oběšenec.

I přes takovou dálku Callie slyší, jak několik tlam vytrvale vrčí a stále znovu a znovu se vrhá proti bráně. Zatím drží pevně, ale brzy i ona povolí pod takovou brutální silou. Holčička horečně hledá úkryt a nakonec celá rozechvělá sestupuje do hlubin rodinné hrobky.

Tam klesne na kolena a rozpláče se. Ve tmě vůbec nic nevidí, ale je naivní doufat, že ani ji nikdo neuvidí. Psí čich je stokrát lepší než ten lidský a žádná temnota pro něj není dostatečně velkou překážkou, když jednou chytí stopu.

Najednou zaznamená jakýsi pohyb. Látka zašustí o kámen. A když holčička zvedne hlavu, zjistí, že se dívá do upřeného pohledu dvou očí. Jsou klidné, netěkají, ani nemrknou. Ale něco je na nich špatně. Jsou jako dva rubíny.

Na rakvi její matky sedí cizinec.

Z nepochopitelných důvodů Calliope nemá strach. Asi už si denní dávku hrůzy vyčerpala. Nelekne se dokonce ani pak, když cizinec rozžehne lampu, spíš pro její potřebu než pro svou vlastní. Světlo ho odhalí v celé jeho děsivé kráse. I vsedě se zdá být dost vysoký, oděný je v kabátu, který mu očividně sahá až na zem. Na muže má nepřirozeně dlouhé vlasy, které na první pohled nejsou střižené v žádném speciálním účesu, a přesto mu sluší; padají mu přes oči a zvýrazňují štíhlou elegantní tvář a jemné rysy. V obličeji je ale velmi bledý, a i když se mírně usmívá, činí tak s očividnou bolestí.

Callie jako by zapomněla na vlastní potíže.

„Jste nemocný, pane?“ zeptá se hláskem tak útlým, že v kryptě skoro zaniká. On ji ale slyší. Se zájmem nakloní hlavu na stranu.

„Moc nemocný,“ potvrdí.

„A proč nejste v nemocnici?“

Kdoví proč ho to pobaví. Usměje se na ni.

„Potřebuji něco, co mi tam nejsou ochotni dát.“

V té chvíli by každý příčetný člověk bral nohy na ramena. Ale Callie je osm a to není věk, ve kterém dívenky běžně dostávají rozum.

„A co je to?“ ptá se.

Cizinec neuhne pohledem ani na vteřinu. Jako by si vážil okamžiku upřímnosti, který mezi nimi teď panuje.

„Krev.“

Užasle – a úžas je jedna z emocí, které jsou mu naprosto cizí - sleduje tu malou dívčinu, jak s obdivuhodnou zarputilostí natahuje drobnou ručku.

„Nebude to bolet?“ strachuje se, i když se snaží tvářit odvážně. Najednou se na ni dívá novýma očima, jako by nebyla malé dítě, ale někdo dospělý, někdo téměř jemu rovný.

Bere tu ručičku do své vlastní mohutné dlaně. Její jemná sladká vůně mu zastírá rozum. V hrudi ho to bolestivě svírá. Tohle je víc, než čemu dokáže odolat. Pokud by vůbec odolávat chtěl.

„Bude to jenom štípnutí,“ ubezpečí ji.

Chřípí se mu zachvěje nedočkavostí, když se skloní a pohladí rty tu bezchybnou alabastrovou kůži. Sleduje drobné modré žilky rozbíhající se pod kůží jako klubko tenounkých hadů. Když se jeho rty rozevřou a odhalí pár bezchybných ostrých špičáků, z nějakého důvodu se přinutí zastavit a vzpomenout si na slib, který jí dal. Setká se s jejím pohledem. Civí na něj bez špetky strachu, velké kulaté oči rozevřené dokořán.

Špičáky projdou kůží jako nůž máslem. Slyší, jak se ostře nadechla, ale jinak děvče nevydá ani hlásku. Ústa se mu zaplní horkou krví. Uvnitř křičí hlady, ale nedovolí si vypustit tu bestii ze řetězu. Pije pomalu a s téměř drahocennou péčí, jako by ochutnával prvotřídní víno. Na bradě mu její krev zanechává karmínové stopy. Oči přivírá blažeností.

Je si jistý, že nikdy v životě neokusil takové blaho. A že už je na tomto světě požehnaně dlouho.

Nakonec se neochotně odtáhne a drobné ranky ještě olízne, aby zastavil krvácení. Hrdě si její zápěstí prohlíží. Mistrovská práce. Ani není poznat, že se jí kdy dotknul.

„To lechtá,“ stěžuje si holčička se smíchem. Je trochu pobledlá, ale jinak v pořádku.

„Děkuji ti,“ řekne formálně. Neodolá nutkání dotknout se svých ran, přestože i bez toho cítí, že je zcela zahojen. Vypil jen maličko, ale už všech pekelných, ta krev měla sílu.

U vchodu hrobky najednou zaslechnou šramot; on okamžitě, Calliope o něco později. Tep se jí zrychlí úzkostí. Na chvilku na ně zapomněla, ale teď jsou tady, hladoví a zuřiví.

Dveře do hrobky nevydrží víc jak dva nárazy mohutných těl a pak se rozletí. Holčička se začne nekontrolovatelně třást. Choulí se na zemi u rakve a hlavu schovává mezi koleny.

Nevidí tak cizince, jak pomalu vstává, až se před ní tyčí v celé své ohromující výšce. Kabát mu víří kolem nohou a oči se karmínově lesknou. Dokonce se usmívá.

První z vlků, který se odváží vstoupit do krypty, je zároveň prvním, který zemře. Cizinec jako by se ani nepohnul, ale zvíře najednou vyděšeně kvílí a ve spršce krve letí stranou. Zbytek smečky následuje stejně rychle. Calliope slyší nechutné křupnutí a pak ňafání a vrčení konečně ustává. Když znovu otevře oči, její zachránce klečí před ní a natahuje k ní ruku.

Slečnu Sterling zaskočí ten hrůzný pohled; ještě před chvilkou byl dokonalý gentleman, ale teď na jeho tváři, kdysi bílém límečku a dokonce i na ruce, kterou jí nabízí, zasychá tmavá krev. A on se tváří, jako by to byla ta nejobvyklejší věc na světě.

„Jsi příšera,“ obviní ho mezi vzlyky a odvrací se od něj.

„Ano,“ přisvědčí. „Ale mohl bych být vaše příšera, slečno Sterling.“ Natáhne chladný prst a otře jí slzy dotykem jemným jako motýlí křídla. „Malé holčičky by se neměly nocí potulovat samy.“

„A jak se jmenuješ?“ zeptá se ho, i když vlastně ani nemusí. Její vlastní krev jí to prozrazuje; krev, která nyní koluje v jeho těle.

I tak jí odpoví, s lehce křivým úsměvem na zkrvavených rtech.

„Jsem Deshanel, hrabě věčnosti.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloodhound - Prolog: Krev rodu Sterlingů:

3.
Smazat | Upravit | 02.04.2015 [9:54]

Tak ses přidala! Emoticon To jsem ráda, protože by byla fakt škoda, kdyby sis tenhle příběh syslila pro sebe. A jinak víš, jak strašně se mi líbí... Emoticon Emoticon

2. lenka
01.04.2015 [21:45]

Vwľmi podarený začiatok Emoticon skutočne sa teším na pokračovanie Emoticon Je to záhadné ako ako by mal byť podľa mňa každý prológ. Emoticon

1. Violet přispěvatel
01.04.2015 [12:26]

VioletPáči sa mi to a čakám na pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!