Bony 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka :)

23.05.2010 (18:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 850×

Včera i dneska už se netvářil tak protivně. Na výtvarce jsme opravdu koukali na filmy, ale ta naše úča prostě není normální. Říkali jsme jí, že ten film, echm, Zahulíme, uvidíme, je trošku sprostej a ona jo jo, jasně a pustila to tam. A pak, když dělali "španělský ptáčky" to prostě vypla a dělala nám přednášku o slušným vychování a kvalitních filmech a literatuře, přičemž nám okopírovala dvojlist knížky ze života hiphopera, kde bylo snad ještě víc sprosťáren, než v tom filmu. No ale co, alespoň jsme si všichni zdřímli. Devítka se k nám tentokrát nepřidala, ale stejně k nám přišel Jirka a ještě někdo, koho jsem nepostřehla, protože jsem byla příliš zaměstnaná Jirkovým úsměvem, přinesl třídnici.

Tentokrát se už zase usmíval. Ve čtvrtek jsme na sebe měli vážně štěstí. Tak třeba - šly jsme s Nikolou vytisknout na počítače úkol z mediálky a narazily jsme na něho. To bylo zrovna ve chvíli, kdy jsem učitelce vysvětlovala, že nevím, jak se zapíná tiskárna, tudíž ten úkol nemůžu vytisknout. Jirkovi zacukaly koutky a zaplul do třídy. Úča pak poprosila Domču, svýho synka, aby nám to zapnul a udělal-sakra-něco-s-tou-tiskárnou. Byl to jeho spolužák, takže hádám, že se pak dobře pobavili na můj účet, když jsem zakopla o šňůru a pak šla ten úkol dát úče na mediálku. Tak si to s Nikolou vykračujem a pak mě popadne její sestra za ruku a táhne nevim kam, přičemž zahybá za roh, kde se následně srazím s Jirkou. Tentokrát jsem ho přistihla poprvý nepřipravenýho. Byl úplně vykolejenej! Přiznávám, trošičku jsem si to užívala, ochutnával vlastní medicínku. Pak jsem se ale musela vrátit na počítače, protože jsem tam zapoměla tašku, takže jsem jim nabídla další téma k pobavení. Pak - to se podržte - jsem ale zjistila, že Jika měl zrovna fyziku a to je na opačný straně školy, tam, kde jsme byly my, byly zrovna šesťáci a osmáci a on se s nikým z nich zrovna moc nebaví, možná tak s Danem, ale ten tam zrovna nebyl. Takže prostě coural tam, kde my. Z nevysvětlitelných důvodů.

Ty dva dny byly celkem dobrý, protože jsme dokázaly přemluvit učitelku matematiky, aby nám odložila test až na pondělí. Akorát dneska ráno mě mamka probudila v pět ráno s tím, že jsem jí sebrala všechen make-up, a ať jí ho koukám navalit, přičemž mi prohrabávala školní tašku, kde jsem měla malovátka a seznam věcí, co si musím nakoupit, jízdní řády abych věděla, kdy mi co dneska jede a seznam sparťanů, co mi dal můj kámoš, abych se naučila a z druhý strany bylo napsáno velkými písmeny Iron Maiden a Nightwish, hudební skupiny který má Jirka rád. Takže prostě to bylo, jako by nakoukla do mýho deníku. Kam se jistě taky koukla, protože... no prostě to vím.

Zítra půjdu na fotbal. Naši klucí hrajou, tak je půjdu podpořit. Říkali, že jsem dobrá fanynka a já si to u nich zase musím vyžehlit, páč jsem teď moc nehrála fotbal. No ale co by chtěli sakra, když mám z těch pitomej lodiček megapuchejře, který mi ještě rozdrásal Lukáš, jak se snažil dostat ode mě míč?! Tolik to bolí! Mám ho přes celej prst!

A ty kalhoty, co jsem si dneska vzala, to byl taky děs. Sice jsem vypadala docela slušně, ale strašně to svědilo. A navíc byly celkem průsvitný, takže se mi kluci smáli, že mám růžovo-zelený kalhotky. Měla jsem sto chutí jim říct, že jsou barvoslepý, protože jsou přece růžovo-bílý, ale neudělala jsem to, protože by řekli: Tak to dokaž, a ukaž! A to jsem fakt v plánu neměla, svlíkat se ve škole, navíc když o třídu dál je jeden důležitej človíček...
No a tak jsem běžela dolů do šaten, kde jsem si vzala bundu, abych to megaprůsvitný místo aspoň trošku zakyla, ale stejně nic moc. Pak jsem usela dělat, jako že je mi zima, a to šlo dost blbě, protože se ve škole zrovna topila. Klepala jsem zubama, ale šlo mi to blbě, protože jsem měla žvejkačku a tak se mi ty zuby pokaždý slepily k sobě.

Jinak byla dneska nuda. Po škole jsem přošla domů a místo co bych jela nakoupit do krámu, jak jsem plánovala už večer a vytáhla z maminky nějaký peníze, zalehla jsem do postele a spala až do šesti. Pak mě probudila mamka, že zůstane se Ségrou a švárou a jeho kamarádama v hospodě až do jedenácti. Tak jsem si pustila písničky od Keshy naplno a zpívala si. Jak říkám, dneska je to nuda. Za chvilku budou dávat Lovce duchů, takže se půjdu koukat. A napustim si asi do flašky horkou vodu, protože mě bolí břicho a mám divnou pachuť v puse. Jestli jsem chytila od Nikoly tu proklatou střevní chřipku a nebudu moct v ponděli do školy, tak na ní pošlu přes internet virtuální mafiány!

Autor: adio (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování