Burning Life - Kapitola Sedmá • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a je tu další kapitolka. I přesto, že u minulé kapitoly nebyl ani jeden komentář ji přidávám, protože mi opravdu nejde jen o komentáře. A co se bude dít? Kathrine čeká překvapení, které se možná trochu pokazí, ale Thomas jako vždycky situaci zachrání. A jenom poznámka navíc. Pro ty, co čtou moje povídky mám novinku: Připravuji novou povídku, kterou budu psát se svojí nej. kamarádkou a bude v poněkud jinačím stylu, než jak jste na moji tvorbu zvyklí, takže doufám, že si kapitolu užijete a třeba zanecháte i nějaký komentář. Vaše LittleGii

18.02.2012 (15:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 722×

Kapitola sedmá

Je to moje volba

Pohled Kathrine

Cesta proběhla v klidu a já se vůbec nezmiňovala o tom, že jsem ho slyšela, když telefonoval. V pohodě jsme si povídali a on mi vykládal svoje zážitky z dětství, pak já jemu svoje. Do toho nám z rádia hrála příjemná muzika a já musela uznat, že má dobrý vkus.

Když jsme konečně dojeli na místo, nemohla jsem věřit vlastním očím. Nikdy by mě nenapadlo, že ve Washingtonu existuje něco tak krásného. Před námi se rozprostíraly útesy a pod nimi bylo moře. Slunce bylo vysoko a bylo teplo. Sluneční paprsky mě hladily po kůži a já jen zírala na tu nádheru před sebou. Když se mi Thomasovy ruce ovinuly okolo pasu, položila jsem mu hlavu na hrudník a zapomněla na předchozí myšlenky. Teď tady byl on, já a tahle krásná chvíle.

„Doufám, že tady nechceš jenom stát, ale půjdeš si i zaplavat.“ Měl pravdu. Tak jsem si tedy sundala oblečení a společně jsme se vydali k vodě. Byla to krátká cesta po okraji útesů. Vlny se o ně tříštili a ve vzdychu se třpytily kapičky vody.

Voda byla úžasná. Thomas se potápěl a hledal mušle a já se vyhřívala na hladině, když v tom se něco zvrtlo. Dostala jsem křeč do lýtka a než jsem stihla cokoliv udělat, byla jsem pod vodou.

„Kathrine?“ Zavolal na mě někdo a já se otočila. Byla tam znovu. Ta žena ze snu.

„Kathrine musíš si dávat pozor. Blíží se nebezpečí. Rýmy ti napoví. Dávej si pozor!“ S těmi slovy jsem se propadla do tmy.

„Kathrine! Kathrine!“ Křičel někdo a třásl mi s rameny. Pomalu jsem otevřela oči a připadalo mi, jako bych na spodní straně víček měla písek. Nade mnou se skláněl Thomas s vyděšeným výrazem.

„Co se stalo?“ Zeptala jsem se a připadalo mi jako bych měla písek i v krku.

„Topila ses!“ Jeho hlas byl plný paniky. Opravdu mu na mně záleží, pomyslela jsem si. Pomalu jsem ho pohladila po tváři a pak jsem si všimla, že ji má mokrou. Brečel, to vyvolalo, že jsem začalo brečet i já a on mě prudce objal. Záleží mu na mně!

„Víš, jak jsem se o tebe bál?“ Zachraptěl. „Tohle mi nedělej. Nechci tě ztratit…“ Vypadlo to, že by chtěl ještě něco dodat, ale pak si to rozmyslel a přitáhl si mě blíž.

Tak skončil náš výlet na skály. Thomas se nakonec rozhodl, že je ještě moc brzy na to jet domů a tak jsme šli do kina. Připadala jsem si jako v nějakém romantickém filmu, kde vás kluk vezme do kina a pak na večeři.

Když jsem konečně dorazila domů, byla jsem utahaná jako kotě, sotvaže jsem se vykoupala, padla jsem do postele a spala. Zdálo se téměř nemožné, že by se mi něco zdálo, když jsem tak unavená, ale opak byl pravdou.

Venku krásně svítilo a já byla na školních pozemcích. Všude okolo mě procházeli ostatní studenti, ale nikdo mě nezdravil. Jako by mě nikdo neznal.

Pak jsem zahlédla osobu, kterou bych poznala kdekoliv na světě. Seděl vedle té úchvatné blondýnky a smál se. Slunce se mu třpytilo ve vlasech a on se smál na celé kolo. Vydala jsem se k nim.

„Ahoj Logane, Leno.“ Pozdravila jsem je slušně a oni se na mě nechápavě zadívali.

„My se známe?“ Zeptal se Logan a já se na něj nevěřícně podívala. On mě nepoznává! Lena se na mě zadívala a v další moment se všechno zastavilo. Logan stále koukal na mě, ale nedýchal. Lena se zvedla, stoupla si za mě. Já stále zírala na Logana.

„Všichni na tebe zapomenou, pokud mi nedáš, co chci!“ Zašeptala mi téměř u ucha.

„Ale co chceš?“ Vykřikla jsem a podívala se na ni.

„Nedělej, že to nevíš!“ Zasmála se. „Podívej se na to, co jsi provedla. Neumíš se ovládat.“ Scéna přede mnou se proměnila. Přede mnou najednou nebylo nic než bolest, smrt a zkáza. Všude po pozemcích leželi mrtví studenti, ale nejhorší pohled byl na mrtvého Logana, který jako by na mě ukazoval rukou. Nedaleko od něj ležel celý zakrvácený Thomas a pusu měl otevřenou v němém výkřiku. Podíval jsem se na své ruce, protože se mi zdály lepkavé a vlhké a vykřikla, když jsem uviděla, že jsou celé od krve. Teď už slunce nesvítilo. Obloha byla zatažená a tmavá jako před bouřkou. Lena byla pryč a přede mnou někdo stál.

Musela jsem potlačit další výkřik, když se dívka otočila. Nebyla to totiž žádná dívka. Byla jsem to já. Moje vlasy byly uhlově černé a moje oči… byly rudé jako krev.

„Co na mě tak koukáš? Nepoznáváš se?“ Zašeptalo mé druhé já. Hlas jí zněl, jako když syčí had.

„Co se stalo?“ Byla to otázka, která mě napadla jako první. Naopak můj hlas zněl jako zoufalství samo.

„Změnila ses. Ovládla tě tvoje moc.“ Smích mé dvojnice zněl… strašlivě. Jako když se tříští sklo.

„Ale proč?“

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování