OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cena touhy - Sectus

24.10.2012 (11:00) • Niki311 • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1058×

2. Sectus

 Jsme lidé zaslepení vlastní existencí. Jsme hlupáci, jež si necení každé sekundy, která uplyne. Hořkou cenu za to platíme!

„Slečno… nenudím vás náhodou?“ zabručel ne příliš mile mým směrem učitel. Byl to takovej ten klasickej podpantoflák. Muž, který je věčně kritický a věčně mrzutý. Stěžuje si na svou manželku, rodinný stav – všechno, co ho v životě potkalo. Oči měl malé. Drobné černé špendlíčky sledovaly dění ve třídě. Povislé tváře, které mu při každém slově vtipně poskakovaly byly snad jediná trošku milá věc na tomhle člověku. Jinak skrz na skrz magor, který se láduje od rána kafem.

Díky tomuto zjištění jsem se pro jistotu nikdy nesnažila se němu přiblížit blíž než na dva metry. Umím si až moc živě představit vražedný zápach kofeinu z jeho úst.

„Moc ne,“ odpověděla jsem popravdě, načež začal ten týpek rudnout jako krocan.

Místo rozepře se mnou se raději dál věnoval zcela nesmyslnému výkladu, který nikdo neposlouchal. Prsty jsem nahmatala papír a přišoupla k sobě. Jistota je jistota a je lepší si kreslit na papír, než na lavici.

Místo cesty domů jsem po škole zamířila do knihovny. Bylo tam teplo – bod velice důležitý. A ticho – nejdůležitější aspekt toho místa. Prošla jsem kolem regály beze špetky zájmu o nějakou tu knihu a zapadla do pohodlného křesla v rohu. Byl to ten nejúžasnější roh v celé budově. Dostatečně schovaný, abych měla své soukromí, ale zároveň jsem viděla na větší část knihovny. Nasoukala jsem do uší sluchátka a zvýšila hlasitost.

Vytasila jsem ořezanou tužku a blok. Svět mi byl najednou u nemilé části těla a fantasie mi otevřela dveře dokořán.

„Tušil jsem to! Je tu umělec!“ vydechl vedle mýho ucha nějaký idiot. Byla jsem tak dokonale soustředěná! Nasraně jsem se otočila čelem k tomu inkognitu, které za chvíli přijde o koule.

Gabriel.

Tak mu je na chvíli ještě ponechám. Čistě ze zdvořilosti. Znám ho teprve chvíli.

„To je velice krásné,“ uznal a podstrčil mi svůj papír. „Taky jsem se nudil během dne a něco nakreslil.“

„Aha,“ utrousila jsem a obočí mi vyskočilo vzhůru. Na malém kousku papíru byla kresba leknínu. Překvapeně jsem zamrkala párkrát na fotografickou kresbu. Vsadila bych i svý oči, že z dálky bych si ji spletla s pravou.

„Zdá se, že se ti to líbí,“ poznamenal a já si skousla vnitřní stranu koutku rtů. Jasně, že líbí, ale cožpak mu to potvrdím?

„Hm, není to špatné, jen ten stín je tu trošku moc temný, působí to pak plochým dojmem, ne plasticky.“ Ha! A teď se ukaž chytrolíne!

„To se dá napravit,“ pokrčil rameny.

Uznale jsem přikývla a přes rty mi přeběhl úsměv.

„Jsem rád, že jsme se potkali, tak se zatím měj, krásná Evelyn.“ Uklonil se kavalírsky a natáhl ruku k mému koleni. Nebyla jsem schopná ucuknout, ani kdybych chtěla a jen nečině zírala, co hodlá dělat. Zlehka položil něco na koleno a už jsem viděla jen jeho svalnatá záda. Neuvěřitelně sexy záda. Sklopila jsem pohled ke svému koleni a brada mi spadla na zem. Ledový leknín se na mě usmíval a křišťálově zaleskl.

„Tatí, jsem doma!“ohlašovala jsem svůj příchod a do očí mě udeřil malý papírek na stole.

„Musel jsem odjet do Švédska, brzy se vrátím. Peníze máš na účtě. Vrátím se za dva dny. Táta“

Super. Dva dny sama, v perfektně děsivém městě. Jsem spokojená. Se zafuněním jsem mrskla batohem do kouta a padla na gauč. Začala jsem mezi prsty mnout tu věcičku. Nechápala jsem, jak to udělal. Dobře, máme tu dokonalou ukázku ledového leknínu, ale proč ještě neroztál?

Přiblížila jsem ten umělecký objekt ke svým rtům. Políbit? A co když z toho vyskočí Gabriel? Nebudu riskovat!

Zuby jsem začala skousávat lístky a na rtech mi ulpěla studená kapalina. Vyděšeně jsem se vymrštila na nohy a vrhla tu věc na druhou stranu místnosti. „Kurva!“ ječela jsem a věci v hlavě říkali – tos posrala drahoušku.

„Kurva! Kurva! Vono to je fakt z ledu!“ Tělem projela zimnice a očkem jsem mrkla na leknín. Jestli jsem ho rozflákala, tak to potěš Pánbůh! Budu Gabriela prosit na kolenou o další.

Seskočila jsem váhavě z gauče, na kterém jsem jako psychopat stála a pomalu našlapovala k leknínu ze zmražené vody. Zní to celkem dobře poeticky. Popravdě musím uznat, ta voda z leknínu mi chutnala. Byla sladká na jazyku a hřejivá v útrobách.

Opatrně jsem zvedla neporušený dárek do dlaní a potěžkala si ho. „Tohle je úchylný, i můj mobil by byl na kusy...“ vrtěla jsem hlavou, když se mi chloupky na těle znova naježily.

„Ding doooong!“

Strčila jsem leknín do kapsy a cupitkala ke dveřím. Nebyla tma, takže jsem pánvičku - kdybych potřeboval ochránit svou čest – nepotřebovala.

Otevírala jsem dveře jako kdyby měly vést do tajné komnaty, odkud by na mě vybafl duch.

„Ahoj, hodláš mě tou pánvičkou umlátit?“ zasmála se Loren.

„Panebože, Lor!“ vydechla jsem úlevně.

„Ne, Santa Claus.“

„Chceš jít dál?“ kývla jsem hlavou a ustoupila ze dveří trochu, aby se mohla kolem mě prosmýknout. Loren byla fajn kamarádka, znaly jsme se už od mala. Já byla ta s tmavýma vlasama a ona můj opak. Já nudnej idiot s obrázkama a vlastním světem, zatímco ona na vrcholu oblíbenosti ve škole. Jing a jang je lepší přirovnání.

„Už sem si říkala, jestli jsi nezvlčela, že mě necháváš čekat v tý kose!“ proklouzla dovnitř a svalila se jako pytel brambor do křesla u televize.

„Co se děje novýho?“

„Děje? Děje?! Ty seš doslova slepá, miláčku! Tos neviděla toho žhavouna, co se přistěhoval?“ Aha. Tak tudy vítr vane.

„Jooo, ten Daniel?“

„Gabriel, drahoušku, Gabriel Walker! Ten žhavej týpek!“

„Žhavej jak pro koho,“ utrousila jsem bez zájmu a pustila proud vody z kohoutku. Přitom jsem si jasně vybavila tu nádhernou agónii z prvního střetnutí. Snad i to, že už tehdy mi připadal dostatečně... přitažlivý. Pohledem jsem sklouzla do kapsy k malému leknínu. Byl stále tak krásný, jak mi ho daroval. Nezměněný, křišťálový a vyzařující bleděmodrou záři.

„Evelyn Maria Meadowová!“

„To zní dost divně, když to tak řekneš celý...“ uvažovala.

„Ty nevidíš ty nejvíc-sexy-chlapy-na-planetě! Ty je ignoruješ?! Takový div přírody a ona si nechá ulítnout kance mezi prsty! Ne holoubka, ale kance!“ propadala se do žalostného šílenství. Položila jsem s úsměvem na stůl skleničku s vodou a sedla na gauč.

„Apokalypsa přišla,“ pronesla jsem ironicky a Loreniny modré oči mě provrtaly pohledem: a-teďs-to-posrala.

Natáhla se pro sklenici s vodou a ovladačem zapla televizi. Namačkala číslice na hudební kanál a začala se zářivě usmívat. Chovala se tu prakticky jako doma. „Motá se okolo tebe,“ pronesla po chvíli.

„Nemotá.“

„Ty to nevidíš? Stál před školou, sledoval telefon, nejspíš hodinky na něm a udělal jen dva kroky, aby jste se srazili, když jsme končili, seděl na schodech a i když asi měl vypadat na to, že čte, tak tě po očku sledoval!“

„Jsi paranoidní.“

„Ne, jsem všímavá!“ opravila ji a ukazováček vytyčila k nebesům. „A má zadek jako modelové z Calvina Kleina.“ Přejela si prstem po spodním rtu. „Mhmmmm, takový chlapy nejsou tak často k vidění!“

Začala jsem se smát a hodila po ní polštář. S plesknutím přetáhl Loren po hlavě. „To určitě!“

***

„Jak to jde?“ zabručel muž ve stínu a pošel blíž k světlu. Ve žluté záři se se někdo zasmál a dřevo narazilo prudce do něčeho tvrdého. Kulečníkové koule se rozlítly po zeleném plácku všemi směry a tři zasáhly černou díru.

Mladá žena se s úsměvem napřímila a pootočila k němu smyslně tvář. „Jde to dobře, vše jako po másle.“

„Nelži mi Leo!“ zavrčel na ni nelidsky muž a jeho černé vlasy házely za něj stín.

„Nebuď takovej bručoun, Gabrieli, obadva víme, jak tohle končí.“

„Nic nevíme!“ odsekl a vzal si od ní tágo. Pohnula se v koženém oblečku, aby mu udělala místo.

„Whiskey?“

„Ne, víno.“ Prudce vyšvihl ruku kupředu a strefil další kulaté předměty do černoty.

„Bejvala s tebou větší sranda.“

„A tys nebývala emařka, časy se měněj.“

„Měněj, ale ona zůstává stejně hloupá,“ uculila se a popotáhla z cigarety, která se jí z ničeho nic zjevila mezi ukazováčkem a prostředníčkem.

„Hloupá ne,“ Gabriel se zvedl a sledoval Leoniny fialové duhovky. „Prokletá.“

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cena touhy - Sectus: