OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Černovláska - 3. část



Černovláska - 3. částPrinc se s trhnutím probudil. Vzpomínky byly příliš jasné. Tenkrát to bylo poprvé, co se s ní setkal ve dne. Tehdy by dal všechno, aby tu zrůdu zabil. Chtěl, aby trpěla za smrt jeho koně. Chtěl aby trpěla za něj. Tehdy ano. Znělo to tak dávno. Princova tvář se stáhla do bolestné grimasy. Dnes by dal cokoli za jeden dotek. Jen jediný. Jediné pohlazení. Jediný pohled. Za každý okamžik strávený s ní. Tumien zakašlal. Začalo pršet.

Současnost

Tiumien se prodíral hustým větvovím stromů Černého lesa. Šaty v cárech visely okolo jeho těla. Nejedna větev ho škrábla do tváře, ruce měl už celé rozedřené, z nohy se mu valil silný proud krve a pár žeber bylo určitě zlomených. Utíkal. Běžel jak o život. Jaká ironie, hořce si pomyslel. On přece běžel o život. Už nemohl dál, nohy se mu samy podlamovaly, do plic se nedostávalo dost kyslíku, jeho vlastní tělo ho zrazovalo. Byl naprosto vysílený. Ale zastavit nemohl. Ještě ne. Musí vydržet, alespoň chvíli. Západ slunce už byl tak blízko. Teď to nesmí vzdát. Teď ne.

Nestvůra stopovala svou kořist již pár dní. Tahle hra ji bavila. Nebyla obyčejná. Tentokrát byla oběť chytrá, přemýšlela. Nedala se jen tak snadno chytit. Vzrušovala ji myšlenka delšího lovu. Pro ni to byl jen druh zábavy, který dřív či později skončí jejím vítězstvím. Tím si byla jistá. Ještě nikdo nevyhrál. Nikdo ani nemohl vyhrát. Černé jezero bylo její. Bylo to její loviště, které nemohl nikdo znát lépe. Jen jediné jí její radost kazilo. Ten zatracený západ slunce…

Všechny vesnice strádaly. Již několik dní nezazněl zpěv od Černého jezera a jim jako by to vzalo život. Ulicemi chodily jen schránky bez duše. Vše se zdálo mrtvé. Všude panovalo ticho, které někdy přerušil křik dítěte nebo zamňoukání kočky. Prázdné tváře nemluvily, jen čekaly, uslyší-li zas tu přenádhernou melodii. Potřebovaly ji, toužily po ní. Byly bez ní příliš dlouho. Dnes však zaslechly jen vzdálený řev zvířete, pobíhajícího někde v lesích. Věděli i o onom princi, co v naději na nalezení svého snu zůstal a nyní bojoval o život někde v hlubokém hvozdu lesa. Princ je však nezajímal. Jediné, o co jevili zájem, byl nadpozemský hlas, který nepřicházel…

Dědic království Largassoy se opřel o strom. Promrzlý a vyhladovělý. Byl na místě, kde to všechno začalo. Na místě, kam se chtěl dostat. Po několika úmorných týdnech se vrátil tam, kde tábořil poprvé. Ano, sem se chtěl dostat. Síly ho však opustily. Teď se jen bezmocně sesunul podél kmenu a opřel se o něj. Noha silně krvácela. Jediné, co bránilo vystříknutí tepny, byl dlouhý pruh černého hedvábí. Víc síly neměl, mohl již jen bezmocně čekat, až nestvůra ukončí svůj lov. Až dorazí sem. Věděl, že i kdyby tu to zvíře stálo před ním poraněné, nemohoucí, kdyby se samo nabízelo k porážce, věděl, že by ho nezabil. Ne, nedokázal by mu ublížit. Nedokázal by ublížit jí. Začal si promítat události posledních dnů. Den, kdy započal příběh, který nemohl skočit jinak. Příběh, který musel skončit jeho smrtí. Příběh tolikrát omílaný v mnoha jiných příbězích. Princ se pousmál. Všechno to začalo u jezera. Vše začalo tady. Sen, ve kterém se mu objevila ta spanilá dívka. Toho rána se ihned vydal pryč od břehu. Něco ho nabádalo k tomu, že by se neměl zdražovat u vody přes den. A tak se vydal hlouběji do lesa. Nyní věděl, že se rozhodl správně, i kdyby to všechno mělo vést k tomuto okamžiku, udělal by zas. I kdyby jediným možným východiskem měla být jeho smrt, rozhodl se správně. Hlava prince Tuimiena poklesla, ztráta krve a vyčerpání si vybralo svou daň. Nyní už ho unášel proud vzpomínek…


Před několika týdny

Jen co zajel hlouběji do lesa, uvědomil si, že je něco špatně. Neuměl říct co, nedokázal vysvětlit ten pocit, věděl jen, že by tu neměl být. Avšak odejít nedokázal. Ta dívka ze snu. Musí jí najít. Musí zjistit, kdo je, proč má ten přesmutný výraz. Pomalu zajížděj čím dál hlouběji do lesa. Struktura lesa se měnila, houstl a bylo čím dál těžší projet bez úhony. Každou chvilku se mu kdejaká větev pokusila vypíchnout oko, naříznout tvář nebo roztrhnout ret. Tiumien toho nedbal.                                                                                                                                       

Po pár hodinách se mu začalo zdát, že ho někdo pozoruje. Byly to jen nepatrné náznaky. Někdy sešlápnutá větvička, vyděšený pták, zakřičel a uletěl z naprosto nepochopitelného místa, zašustění listů nebo jen ten vtíravý pocit, že je někdo za ním. Pro obyčejného člověka nevýznamné věci, pro tak zkušeného stopaře jako princ, signály, že se blíží něco zlého. V pravé poledne se utábořil na malé mýtině. Byla celá poseta drobným bílým kvítím a uprostřed byl vysoký košatý strom, i po něm se jako liány vinuly ony krásné bílé kvítky. Ten pohled byl přímo uchvacující. Princ sesednul z koně a uvázal ho do stínu mohutného stromu. V tom se z lesa ozval burácející řev. Nelidský. Tiumienovi zatrnula krev v žilách. Řev se ozval zas. A ještě jednou. Přibližoval se, uvědomil si náhle princ. Musí odtud rychle zmizet, běhalo mu hlavou. A v tom bylo ticho. Largassoyskému panovníkovi vyrašily na zádech kapky studeného potu. Bál se ohlédnout. Bylo mu jasné, co uvidí. Nebo si alespoň myslel, že ví, co uvidí. Rychle se otočil. Zvíře stálo na druhé straně louky. Ne, nebylo to zvíře. Tak už se tomu jistě říkat nedalo. Jistě, jisté rysy tu byly. Drápy podobné grizzlím ale delší. Černá dlouhá srst. Tesáky v několika řadách. Nestvůra byla obrovská. Ale její oči byly… tak lidské. Temně zavrčela. Pomalým krokem se začala přibližovat. Tiumien nezaváhal, otočil se a běžel pryč. Neotáčel se. Slyšel jen zoufalé řehtání koně a trhání jeho masa. Nemohl se otočit, musel utíkat dál. I tak ho chytí, pomyslel si s děsem. Možná ne dnes, možná ne zítra, možná ne za týden, ale jednou ho chytí. Tohle je jeho loviště. Neujde zubům, které se zakousnou do jeho masa. Jenže ne teď…


Současnost

Princ se s trhnutím probudil. Vzpomínky byly příliš jasné. Tenkrát to bylo poprvé, co se s ní setkal ve dne. Tehdy by dal všechno, aby tu zrůdu zabil. Chtěl, aby trpěla za smrt jeho koně. Chtěl aby trpěla za něj. Tehdy ano. Znělo to tak dávno. Princova tvář se stáhla do bolestné grimasy. Dnes by dal cokoli za jeden dotek. Jen jediný. Jediné pohlazení. Jediný pohled.  Za každý okamžik strávený s ní. Tumien zakašlal. Začalo pršet. Dál seděl u kmene stromu. Krev mu už prosákla celé kalhoty. Věděl, že už moc dlouho nevydrží. Potřebuje, aby přišla. Potřebuje jí to říct. Potřebuje jí povědět… Mdloba ho přepadla nenadále, vzpomínky se zastavit nedaly…


Před několika týdny

Běžel dlouho, sám ani nevěděl jak. Mnohokrát spadnul. Mnohokrát se noha podlomila. Nemohl zastavit. Ne, že by nechtěl. Nemohl, nohy ho neposlouchaly. Možná to bylo šokem, snad strach ho zbavil možnosti ovládat své tělo. Nevěděl, nepřemýšlel. Jen běžel. Zastavil, až se začalo smrákat. Byl vyděšený, hladový. Říkal si, jestli nějaká holka ze snu stojí za všechno tohle trápení. Je to vůbec možné? Honit se za snem? Byl k smrti unavený. Nemohl už přemýšlet nad obludami z jezera, ani nad překrásnou dívkou. Nemohl. Sesunul se k zemi a usnul.

Když se probudil, slunce už bylo vysoko na obloze. Když se probudil, měl už mysl čistou. Únava ho rázem přešla. Mohl rozumně uvažovat, přemýšlet, co dál. Co věděl? Někde v lese je krvelačná nestvůra. Zabila jeho koně. Chce zabít jeho. Něco mu ale nesedělo. Možná ty oči. Byly tak neuvěřitelně lidské. Známé. Věděl, že už je někde viděl. Ale kde? Kdo by mohl mít oči zvířete, které žije v lesích u Černého jezera. Nevěděl. Byly krásné, zvláštní. Celé černé, ale přece v nich tu a tam probleskla mechově zelená.

Ne, musí se soustředit. Jak utéct? Jak se dostat z lesa? Je vůbec možné najít východ? A co nestvůra? Pořád pobíhá v lesích? Otázky mu hýřily hlavou jako splašené. Myslel, že se pod jejich tíhou rozskočí. Musí najít vodu a jídlo. To teď bude jeho prioritou, rozhodl. Žádné věci neměl, všechny nechal v brašně, přivázané na koni. A ten, už nebyl. Myšlenky na koně ho znovu přivedly k tomu zvířeti. Kde teď asi může být…

Princezna se probudila celá bolavá a polámaná. Všechno jí to připadala jako jedna velká hrozivá noční můra, která nikdy neskončí. Až na to, že probíhala ve dne. A ona byla bdělá. Moc dobře si pamatovala své drápy. Trhání masa. Vůni strachu, která vála z toho muže. Byla přímo neodolatelná. Černovláska byla mnohem dál od jezera, než se dostala kdy předtím. Souhvězdí sledovala mnohokrát z malého ostrůvku uprostřed jezera. Poznala, že musí být blízko středu lesa. Hvězdy tu byly jasnější než kdekoli jinde. Byla celá potlučená, jako by celý den běžela. Z jejích překrásných šatů zbylo jen pár cárů černého hedvábí…

Tiumuen dorazil k malému potoku s křišťálově čistou vodou. Vrhnul se ke korytu a hltavě se napil. Pil dlouho, až se nakonec svalil u břehu potoka. Zvedl se a šel prohledat okolí. Kousek po proudu objevil malou jeskyni. Rozhodl se, že tam pár dní zůstane. Musel se zotavit. Cesta sem bez vody a jídla, ho notně vyčerpala. Byl celý potlučený a měl podezření, že pár žeber je zlomených.                                                                                                        

Zbytek dne strávil hledáním nějakého jídla, vytvářením lůžka na spaní a pokoušením se rozkřesat oheň, což se mu nakonec podařilo. Seděl u plápolajícího ohně, když se slunce chystalo zapadnout za obzor a on uslyšel ten zvuk znovu. Řev zvířete se ozval až překvapivě blízko…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Černovláska - 3. část:

5. Domeenika
28.11.2012 [12:54]

Co povies, kedy chces dat dalsi diel??
Velmo sa nan tesim :D :D :D
Emoticon Emoticon Emoticon

4. mima33 admin
23.11.2012 [13:17]

mima33 Emoticon Emoticon Emoticon už sa neviem dočkať kedy sa stretnú Emoticon dúfam, že Černovláska pri tom stretnutí bude človek. Inak by to nemuselo dopadnúť najlepšie Emoticon

3. Simones
20.11.2012 [19:47]

zajímavé :) jsem zvědavá, kdy se setkají úplně tváří tvář

2. Lenis přispěvatel
20.11.2012 [18:48]

LenisÚžasný! Moc se těším na jejich další "setkání" :)))
!!

1. Hejly
20.11.2012 [17:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!