OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Černý havran - 11. kapitola



Černý havran - 11. kapitolaRomantická, sálodlouhá, pro někoho i smutná a tajemná kapitolka. Kdo je tajemná osoba v kápi, která pronásleduje Markuse? Jak vážný je cit k Charlesovi? Koho miluje víc? Měsíc či slunce? Poušť nebo vodu? Před Valerií stojí stále mnoho tajemství a rozhodnutí, která bychom měli rozlousknout. Příjemné počtení a prosím o nějakou tu kritiku?

EDIT: Článek neprošel korekcí!


11. Charles Fox


Překrásná, moudrá jest, moudře překrásná, 

by měla pro mé zoufalství být šťastná. 

Ona se slibem lásky odříká,

tu zprávu z úst mých živá smrt ti dá.

(Shakespear - Romeo a Julie)


Valerie se pohodlně uvelebila v křesle v obrovské knihovně. Velká hnědá kniha jí spokojeně odpočívala na klíně a stránky lákaly k přečtení. Oliver Twist ji tentokrát ukradl volný čas. Měla jistou slabost pro Dickense. V jejím těle se míchala frustrovanost a zvědavost. Toho rána do jejího pokoje vešla Mary s balíčkem nahnědlé barvy.

Obsah toho balíčku teď držela mezi prsty. Zavrtěla hlavou, aby odehnala otázky, které se jí nevychovaně cpaly do myšlenek.

Co je vlastně v té knihovně s nápisem 'Jiné'?“ houkla na Charlese.

Architektonické prospekty asi k hradu,“ odpověděl lživě a s listem v ruce hledal v knihovně seznam od Valerie. Přál si jí udělat radost... Nemohla za to, že jediné, co by jí rozptýlilo byly knihy plné romantických žvástů – jak by to Markus nazval – a klišé pro něžné duše.

A proto jsou zamčené jako kdyby mohly knihy samy uletět?“ pousmála se a sklopila pohled k páté kapitole.

Tak votevřeš nebo ne!“ - „Už otevírám, prosím,“ odpověděl Oliver, zatímco vyvěšoval řetěz a otáčel klíčem v zámku. - „Ty jsi asi ten nový učedník, viď?“ štěkl hlas do klíčové dírky. - „Ano, prosím.“ - „Kolik ti je?“ vyzvídal hlas. - „Deset prosím...“

Našel jsem Romea a Julii,“ zašeptal tiše Charlesův hlas u její hlavy. Jeho tón příjemně rozbrněl ušní bubínek a chladivý dech jí prohnal mráz po zádech. Ruce automaticky zareagovaly husinou a zvedla oči k němu.

Nepovídej,“ zatyrylkovala.

Ale jestli Shakespeara nečteš, tak ho můžu odnést zase zpět-“

Opovaž se udělat krok k poličkám, Charlesi!“ našpulila nasupeně rty a jeho prsty si obtočily jednu její loknu. „Prosím,“ dodala už zcela nevinným tónem.

Improbe amor, quid non mortalia pectora cogis!“ spráskl ruce k sobě a knihu položil na stolek k Valerii.

Ty mě s tou svou latinou tak neskutečně vytáčiš!“

Nepovídej, mě příjdeš s knihami velice rozkošná, avšak mě neskutečně vytáčí jejich přítomnost. Věnuješ se jim až moc...“

Bylo mi zakázáno sledovat stopy po svém otci, že to prý dělají Thomas a ostatní... takže se nabízí otázka, když se nevěnovat knihám...“ na moment ztichla a nadechla se, než pokračovala. „Komu jinému?“ skousla si spodní ret a sledovala, jak se Charlesovy tváře prozářily narůžovělou barvou.

Odložila knihu a dotkla se jeho ruky. I ten dotek vyvolal u obou zachvění. Cítila jeho dech na své tváři. Vůně mahagonu a skořice jí zahalila mysl do růžového oparu. Oh, jak moc ho měla ráda! Neuměla si představit několik dní bez Charlese. On byl jejím věčným přístavem v moři rozbouřených hormonů. V koutku mysli zaregistrovala skřípání dveří.

Paní Wilsonová mě poslala, abych – omlouvám se!“ vyhrkla Mary a sklopila zrak. „Ehm, oběd je na stole...“

Hned tam budeme,“ zazněla automaticky Charlesova odpověď a dveře znovu zaskřípěly, když Mary odcházela. Odtáhl se od Valerie a tak byla schopná sesbírat svoje rozházené myšlenky.

Omlouvám se...“ vydechl Charles a otočil svou pozornost na vitrážová okna.

Nic... nic se nestalo...“

Opravdu?“ přesvědčoval se a v jeho očích zahlédla stud. Stydí se? Za co?

Samozřejmě,“ přitakala a vzala si knížku. „Dočtu to asi před spaním,“ zamyslela se.

Charles zase stočil svůj modrý pohled k drobné dívce po jeho boku. „To je výtečný nápad! Pak mi budeš barvitě líčit, o čem kniha vypráví, že tě to tak baví.“

To zní jako plán!“

Taky je!“ otevřel dveře a galantně je podržel Valerii. Cestou k jídelně Valerie mávala jednou rukou a pokoušela se udržovat konverzaci. Charlesova nálada byla stále zvědavá. Měla pocit, jako kdyby ji něžně prstíčky oťukoval, aby mohl zjistit o ní víc a víc. Byla ráda za to, že mohla komu vyprávět všechny ty šílené nápady, které se jí rodily v hlavě.

Vešli do jídelny, kde už všichni natěšeně čekali na Mirandino veledílo. Každý její pokrm byl doslova božím pohlazením chuťových buněk. Se zklamáním v srdci sledovala prázdné místo naproti sobě... Markus byl pryč. Stále pryč. Už je to čtvrtý den.

Copak jsi nám připravila, Mirando?“ usmívala se zářivě Winnifred. Olivie se jen znechuceně zašklebila a přitiskla ke rtům skleničku s vínem.

Doufám, že si necháte chutnat.“ Mary všem nandala porci jídla a místností se rozlynula vůně pečeného masa a brambor. Až teď si Valerie uvědomila, jaký hlad měla. Žaludek zkrouceně zaskřípal radostí, když rozkousala první sousta a polkla.

Každé Mirandino jídlo bylo připravováno s takovou láskou! Jak jinak lze docílit toho, že všechno chutnalo výtečně a nikdy tomu nechyběla ani špetka soli?

Miláčku, musím jí to už říct!“ vyhrkl po chvíli Thomas. Vidličkou dloubal do jehněčí kotletky. Tvář měl zkroucenou a sledoval svou ženu. Winnifred po chvíli přemýšlení jen sklopila pohled do talíře a neodpovídala.

Valerie?“

Překvapeně k němu zvedla zrak, že na ni poprvé po pár týdnech promluvil.

Říká ti něco klub Mortmainů?“ Jeho hnědé oči ji zaujatě sledovaly.

Valerie popravdě zavrtěla hlavou.

Členové klubu Mortmainů jsou povětšinou staří gentlemanové. Smetánka Londýna i celé Anglie. Jejich majetky jsou všude po zemi a i v jiných městech. Své bohatství získávají různě. Jedni ho zdědí – to je nejjednodušší způsob – jedni získají z obchodů s Indií a Čínou, odkud dováží koření a čaje, kterými je celá říše posedlá a pijí je od rána do večera a ti poslední své jmení získávají z hledání nadpřirozených věcí.“

Pche!“ odfrkla si Olivie, ale Valerie jen zavrtěla hlavou. Sledovala dál Thomase a vstřebávala jeho slova.

Co se ti snažím ti tu říct... Sir Woseley, jak jsem se dobádal pomocí podplácení pošťáka a četbou tajných dopisů, je jedním z řídících členů klubu Mortmainů. Nebo to mám nazývat rod? Dost často jejich dopisy doprovázely hloupé věty o krevním propojení. Je to hudební génius. Oslavovaný lektor a úžasný spisovatel. Nicméně! Sir Arthur Mc'gondale Woseley se ve svých listinách zmiňuje často o dárci života.“

Stále nechápu asi-“

To, co se ti snažím říct je, že je dosti pravděpodobné, že právě Sir Woseley nese zodpovědnost za tvůj únos. Není mi však znám důvod, proč jste pro ně tak důležití. Měli v zájmu mít tebe i tvého otce. Našel jsem případ jedné dívky, která měla podobné vlastnosti jako ty.“

Thomasi...“ zaprosila tiše Winnifred.

Jak podobné vlastnosti,“ pobídla ho Valerie, aby mluvil dál. Teď nemůže přeci přestat-

Volat mrtvé z hrobu. Jejich vyslýchání trvalo přes půl roku. Byly schopné zasadit do cizího těla duše zemřelých a ti fungovali dál, dokud tělo nedosloužilo.“

To je šílené, pomyslela si. Ale zvědavost jí stále dloubala do zad. Valerii na jazyku pálila hlavně jedna otázka. A její jazyk málokdy rád trpěl. „A co se stalo s tou dívkou?“ vypálila honem otázku.

Winnifred se zděšením roztáhly zorničky a Olivie stejně nedočkavě jako Valerie a Charles čekala na odpověď. Ještě než stihl Thomas odpovědět, skočila mu Winn do řeči. „Je už pozdě, asi se najíme jen a půjdeme si odpočinout, dnešní deštivý den byl pro všechny dozajista velice únavný.“ Dveře do jídelny tiše zaskřípaly.

Thomas zavřel oči a místností se ozval jeho smutný hlas. „Zemřela.“



Pete! Co nejrychleji mi dej alkohol!“ vyrazil Markus dveře hospody a vplul dovnitř.

Špatný den?“ zeptal se a už lil do sklenice nažloutlý mok.

Markusovi se třásly ruce a potlačil Thomův hlas v uších. 'Zemřela... zemřela... zemřela.' Proč to jen nezmizí z tý hlavy! Rebeka se přiblížila a položila na stůl dvě skleničky.

Marku?“

Beky, prosím, dnes jsem hodně naštvaný a nechtěl bych ti ublížit nějakou poznámkou, kterou bych vyloudil z úst.“

Jdu ti nalít ještě jednu!“ prohlásila a vysloužila si úsměv od Markuse.

Půl hodiny zíral do zdi, než mu pohled zabloudil k osobě, která se pohodlně usazovala do křesla na druhé straně místnosti. Přesně jako před třemi dny a pěti dny, a týdnem, kdy tu byl poprvé po dlouhé době. Sledoval ho snad?! Zamračil se na osobu v kápi a zazubil se do skleničky. Takové žertíky nemá rád!

Markusi? Tenhle si přeje si s tebou promluvit,“ kývl hlavou ke dveřím Pete. Na prahu přeplněného podniku stál vysoký muž. Spíš chlapec. Z kabátu mu stékaly kapky deště a v podpaží měl zapasovaný balíček. 

Markus jen přikývl a pomalu vstal z křesla.

Nezabíjej ho!“ zahučel na něj Pete, čímž si vysložil kyselý obličej a Markus zmizel i s poslíčkem za dveřmi.

Copak pro mě máš, Luisi?“

Tohle vám posílá Madame Pomperine, prý je to určené jen pro váš zrak.“ Nakláněl se a s úctou předal balíček.

Bodejď by to dávala někomu jinému! A ještě něco?“ vyzvídal.

Pane, to už ode mě nechcete!“ vyhrkl zděšeně mladík.

No tak, Luisi! Nebuď padavka!“ zavrčel na něj a kluk jen polkl. Markus nedočkavě zaklepal špičkou boty o chodník a ozvalo se čvachtání.

Fajn!“ zabručel a prudce chytl Markuse za tváře a přitiskl své rty na jeho. Honem zase uskočil zpátky a rukávem otřel ústa.

Markus omráčeně stál a oči mu div nevypadly z důlku. „Aha,“ hlesl po chvíli a pokřiveně se usmál na poslíčka. „Hodnej kluk, mazej domů a předtím polib nějakou ženskou, abys nebyl zahanben až do dalšího dne.“

Děkuji pane,“ uklonil se a Markus vložil měšec do jeho rukou.

Otočil se zády k Luisovi, který mizel tmavými uličkami a zkoumal balíček v jeho rukách. „Co to je za výmysl tentokrát,“ přemítal nahlas a koutkem oka zaregistroval pohyb v uličce. Ta osoba v hábitu!

Vyběhl honem za neznámým a srdce mu bušilo jako o závod. „Zastav! Zastav ty!“ Zuřivost ho poháněla kupředu a v úzké temnotě zmizel černý hábit hned. „Jednou tě chytím! Zabiju tě!“ zavrčel a vydal se zpátky za Petem a Rebekou.


Valerie prudce zabouchla dveře do svého pokoje a tep jí vyděšeně bubnoval v uších. Pot jí stékal po čele a tmavé vlasy se jí kudrnatily okolo spánků. Zemře... Zemře... Ach Mon Dieu! Jak by tomu mohla uniknout?!

Slečno Valerie?“ zaskřehotal Maryin hlas za dveřmi.

Jste v pořádku?“

Já nevím!“

Chcete něco?“ dožadoval se Mary další odpovědi.

Nic, děkuju Mary, jen potřebuju být sama!“ zněla udýchaně.

Byla jste v zahradách přes tři hodiny slečno, nenastydla jste?“

Ne, jsem v pořádu!“ Opřela se ztěžka o dveře a uklidňovala rozbouřené tělo.

Dobrá, kdyby něco slečno, přijďte za mnou!“ vzdávala to Mary a Valerie odposlouchávala, jak její lehké kroky se vzdalují od dveří. S povzdechem sjela po dřevě až dopadla na zem a objala si rukama kolena.

Proč se vztekáš, zlatíčko,“ ozval se láskyplně otcův hlas vedle ní.

Theressa mě nutila sníst mrkev.“ Rtíky se zkroutily v znechucení a tiskla si dál nohy pod bradu.

To máme ale neposlušnou hospodyni!“

Vsadím se, že má v úmyslu mi ji vecpat pod deku, abych nemohla usnout!“

Papá se nad tou poznámkou začal nekontrolovatelně smát.

To zajisté! A pak ti místo medvídka podstrčí určitě ještě jednu obří mrkev!“ Obtočil okolo ní velké paže a zvedl do náruče. „Víš co? Půjdeme za Theressou a budeme spolu čelit mrkvím, ano?“

Né!“ zakřičela vyděšeně a obtočila ruce okolo otce.

Ale no tak, nemůžeme se bát věčně!“

Můžeme!“ zavzlykala mu do košile a dveře pracovny vyrazila Thessa. Nozdry měla jako býk a kdyby jí z hlavy trčely ještě ty rohy-

Zrovinka jsme mířili za tebou,“ usmíval se otec a hladil uklidňujícně Valerii po zádech. „Jdeme čelit mrkvím!“

Valeriin stisk okolo otcových ramen zesílil, ale ani necekla. Bude silná! Bude silná!

Zavrtěla hlavou, aby odehnala slzy, které jí ta vzpomínka vehnala do očí. Proč jen se narodila jako žena! Sundala ze sebe mokré oblečení a hodila ho na křeslo. Ráno se bude zaobírat tím, že by ho měla upravit a dát do skříně. Uvolnila šněrování, jak jen mohla a přetáhla přes hlavu hebkou noční košilku. Voněla zase po levandulích.

Padla zády na postel a její tělo se zabořilo do přikrývek. Zírala na bílý strop a před očima se jí začínaly spojovat imaginární nitky. Její fantasie fungovala na plné obrátky. Viděla před očima tváře. Ženy, muže, děti... Kdesi svrchu se na ni usmívala i Theressa... jak moc jí chybělo to její ranní vítání. Její neustálé opravování vět, chování, oděvu...

Párkrát zamrkala, když si uvědomila, že se rychlost tvoření obrazců podle něčeho určuje. Představila si sama sebe v ten moment, jako kdyby natahovala uši do dálky a zaposlouchala se.

Klavír. Smutná melodie se linula chodbou a nabourávala něžně do jejích dveří, kterými pronikala hrstka i do místnosti. Ta hrstka, kterí Valerii probrala ze zasnění. Posadila se na posteli a opřela se na dlaních. Proč je Charles smutný?

Natáhla přes ramena župan a vydala se za hudbou. Bosé nohy se jí bořily do koberce a čím blíž byla Charlesovým dveřím, tím víc těžkly.

Vlasy mu spadaly do očí a nenávistivě sledoval klávesy, po kterých zkušeně přebíhaly prsty. Vypadal tak soustředěně.

Už začínám rozeznávat, kdy sem vklouzneš do pokoje. Je to ta nádherná vůně v pozadí mé mysli, která najednou zesílí.“

Valerie překvapeně zamrkala a nervózně si skousla ret. „Nechci rušit, hraješ vždy nádherně.“

A proto sem chodíš uprostřed noci a pak mlčky zmizíš, když se ti začínají zavírat oči.“

Pokoušela se udržet čelist zavřenou a ne ji pohodit na zem a zírat v úžasu na něj. „Tys věděl, že tu jsem?“

Ano, ale bylo mi potěšením pro tebe hrát.“Otočil k ní hlavu a jeho modré oči našly ty její. „Pro tak krásnou slečnu,“ vyšlo z něj a stydlivě se pousmál. Vypadal najednou o pět let mladší. Byl... nádherný. Valerie instinktivně došla k němu a sledovala, jak zkušeně přeskakují prsty z jedné klávesy na druhou.

Líbí se mi, jak hraješ.“

To mne těší,“ vydechl a jeho tempo zpomalilo. Sledovala, jak se mu na čele tvoří drobná vráska ze zamyšlení. „Mám otevřené okno, jestli chceš, zavřu ho,“ nabídl se a začal se zvedat ze stoličky.

Ne!“ zachytila Valerie jeho dlaň a jemu se zadrhl dech. Bolestivě zavřel oči a zamračil se.

Nastydneš.“

Ne,“ šeptala už zněžněle a nemohla se odpoutat od modrých studní. Oceán by se jim mohl rovnat a nevyhrál by! Byly tak čisté, neposkvrněné! Milovala je... Milovala? Och, ano! Byla by schopná je horocně milovat!

Jeho ruka se jí zapletla do vlasů a odhrnul prameny z jejího ramene. „Neměla bys tu být...“ šeptal už také.

Ale jsem,“ odpověděla. Teplo vycházelo z Charlesova těla a to se přibližovalo pomalu k ní. Zamrkala párkrát, jako kdyby ji to mohlo vytrhnout z okouzlení.

Valerie.“ Jeho ruka jí přejela po celé délce paže a objala okolo pasu. „Proč jen jsi se zjevila, teď?!“ Dech ji zalechtal na spánku. Stáli tvář v tváři, hruď na hudi. Cítila teplo, které sálalo z něj, viděla, jak jeho tep zuřivě bije proti tenké, bledé kůži. Nezpůsoboval jen to, že se krev v jejích žilách pohybuje nezvratnou rychlostí kupředu,jako kdyby byla poháněna palivem jako lokomitava. Měl na svědomí také točivý pocit, který omamoval její hlavu. Točila se v kruzích, ze kterých nebylo úniku, protože ani nechtěla utýct.

Chtěla víc toho všeho, dokud by nepadla. „Valerie,“ ozval se znovu jeho hlas na jejím čele a ona zvedla pohled k Charlesovi. Ty ledové kry tály, oceán byl rozbouřený, oči získaly podtón moře před bouří... Váhavě přejel po jejích rtech svými. Ztuhla překvapením. Jako kdyby jí dech v plicích nevystačil. Lápala po dechu a jeho vůně tomu vůbec nepomáhala. Takový měl být její první polibek. Ach, je to až k neuvěření! Líbala se! Ty polibky patřily Charlesovi! Tomu, který celou dobu stál po jejím boku jako stožár. Ten, který když jí bylo smutno, stál vždy při ní a pomohl jí na nohy.

Jeho ústa byla měkká, ne stejně jako Markusova. Pokud byly Markusovy polibky jako pálivý oheň, který způsobí v deštivém lese požár, tak jeho byla spíš jako čerstvá chladivá voda uprostřed pouště po které prahla měsíce. Jednu ruku jí něžně položil na zadní stranu krku a druhou si ji přitiskl pevněji k sobě. Jako kdyby mu měla utéct. To by neudělala! Věděla, že tohle je správné. Takhle to holt mělo být už od začátku.Třásl se. Každý jeho dotek zaváněl nejistotou. Váhavě přejížděl po jejím těle a ona věděla proč. On byl nerozhodný, věděl, že to není vychované. Byl gentleman. Dbal etikety, věřil v neposkvrněnost všeho okolo dvojic.

Vydechla proti jeho ústům a obtočila mu ruce okolo krku a prsty vjela do jeho zlatých vlasů. Varovné světýlko v hlavě jí bzučelo, že je to její Charles a kdyby se něco stalo, tak ona bude tou, která bude vinná. Neměla ale sílu na to ho odstrčit.

Zalápal po dechu, překvapený její reakcí. Byl přesvědčený, že ho odstrčí, jak se na dámu sluší, ale Valerie byla vždycky těžký oříšek. Prsty sjela na jeho ramena a lehkými doteky nutila, aby nepřestával. Toužila po něčí přítomnosti, toužila, aby se jí někdo dotýkal, líbal... Váhavě jí opětoval polibky a jeho rty ji drtily už naléhavěji. Začala couvat a bosýma nohama zakopla na koberci a svalila se i s Charlesem do polštářů.

Prsty sevřela pevněji jeho košili, čímž ho stáhla úplně na sebe. Tíha jeho těla ji připoutávala k posteli a lehce se nadzvedl na loktě. Užasle jí jezdil rukama po těle a prsty lehce poodhalil jako v mrákotách její rameno zpod županu. Zkušené ruce hudebníka jí přejížděly po pokožce, jako kdyby byl. Sáhla dolů a rozvázala si župan.

Měla pocit, že vzlétne. Jako kdyby jí celý život chybělo něco o čem neměla ani potuchy a teď to konečně získala zpět. Prostupovala jimi něha. Jeho nejistota by se mohla ve vzduchu doslova krájet.

Dlaní přejel po lemu šatů a vklínil se mezi její stehna. Valeriino srdce poskočilo. Sjel polibky na její krk a Valerie automaticky zaklonila hlavu. Byla tak zaražená z toho, co dělala, že držela víčka pevně zavřená. Obtočil jí jednu její nohu okolo svých boků a nosem přejel po úžlabině mezi krkem a ramenem, když se zarazil.

Nadzvedl hlavu a vyděšeně sledoval Valerii. Otevřel ústa a zdálo se, že chce něco říct. Valerie omámeně zamrkala, když z její hlavy zmizel opar. „Panebože,“ zašeptal Charles. „Pro Kristovy rány! Valerie! Já... je mi to tak líto, nechtěl jsem se na tebe tak vrhnout!“

Charlesi?“

Chtěl jsem jen...“ začal se červenat a nadzvedávat. Valerii polilo nepříjemné horko a dlaně se jí potily.

Zamýšlel jsem jen tě políbit... ale pak se to zvrtlo... Já, och, jak moc se za sebe stydím!“ Vstal rychle z postele a začal nervózně přecházet. Udělalo se jí mdlo. Jak jen se mohla takhle lacině darovat! Naštěstí... to, že Charles byl takový gentleman ji zachránil možná od pozdějších výčitek. On na rozdíl od ní a od Charlese věděl, kde jsou hranice všeho.

Posadila se a nechala nohy přepadnout přes okraj postele. Charles přiskočil a padl před ní na kolena. Naléhavě ji chytl za ruce a přitiskl si je ke rtům. „Valerie, nic není tvá vina. Neměl jsem to tak uspěchat! Uvažoval jsem už nad procházkami s nějakou gardedámou a-“

Valerie vykroutila svou ruku z jeho a položila mu ukazováček na rty. „Chápu tě. Nemusíš nic vysvětlovat.“

Ale...“ Jeho oči se jí vpíjely do tváře a rty měl opuchlé od polibků.

Půjdu radši k sobě, dobrou noc, Charlesi Foxi.“ Sklopila pohled k nohám a mlčky vyšla z místnosti. Než ale vyšla, naposledy se ohlédla za Charlesem, který klečel u postele v zamrzlé poloze.

Dobrou noc, aghapino...“vydechl než zabouchla dveře.


Plné rty,havraní vlasy, černé oči a saténová pokožka + postel grátis! :) 

Seznamte se Valerie Greyová - dcera vynálezce, dárce života a tajemství samo o sobě.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Černý havran - 11. kapitola:

6. Simones
04.09.2012 [23:12]

páni tohle jsem nečekala, teď mě zajímá, jak to bude dál :)) co nejdříve další díl prosím :))

5. Niki311 přispěvatel
04.09.2012 [21:49]

Niki311Děkuju mockrát! Emoticon Budu se snažit Valerii neulehčit asi na rozhodování (tudíž snaha nezabít ji se bude konat)
Pár lidem se nezdál Markus Fox, tak jsem se dala znovu do hledání. Až na modré oči (které není tak těžké zaměnit za smaragdové) mě velice očaroval herec Colin O'Donoghue. http://www.imdb.com/media/rm2136453888/nm1524440 Emoticon

4. Lenis přispěvatel
04.09.2012 [19:36]

LenisKritiku ti určitě teda nedám no.. :D
Super kapitolka :)) A já jsem pro Charlese :)) Emoticon Emoticon Emoticon

3. Laila
04.09.2012 [13:22]

Zase krásná kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon
Teď jsem jenom trochu na vážkách, komu z těch dvou mám fandit Emoticon Charles je tak roztomile nejistý, galantní a pro Valerii tam vždycky je, když ho potřebuje. Emoticon Emoticon I když se nezdá, chlapec - hned s ní skončit v posteli Emoticon Emoticon (vlastně to nebylo ani hned, do postele ho spíš vtáhla ona a on se včas zarazil, ale stejně Emoticon ). Přesto mám ale pořád radši Markuse (zatím), jeho uštěpačné poznámky a sebevědmí. Emoticon Emoticon Emoticon I když by nemusel pořád tolik pít, ještě ho někdo zapíchne, až se bude potácet domů. Emoticon (Ať tě to ani nenapadne! Emoticon Emoticon )
A Valerie? Taková zmatená, chudák holka. Ještě k tomu že má zemřít? To ne, aspoň příštích 60, 70 let. Emoticon Emoticon Třeba, když nebude nikoho "oživovat", tak bude v pohodě...doufám
Emoticon Emoticon Emoticon
Jak jsem už psala, bylo to úžasný. Emoticon Skoro mi připadalo, že ten příběh zažívám na vlastní kůži. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. martinexa přispěvatel
04.09.2012 [0:28]

martinexaNo já rozhodně radši Marcuse ta holka je tak superově zmatená ona fakt miluje oba, i když občas se jí nedivim každý je jiný a svým způsobem přitažlivý ach jo takový chlapy prostě ve skutečném životě nejsou a to je dost škoda:D

1. daniella
02.09.2012 [12:40]

Wrrrrr jestli to nedodate do večera řek vás sním:P Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!