OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Charlieho andílci - 2

03.03.2010 (14:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1013×

I když mi tahle kapitola zase tolik nesedí, je důležitá. Čtěte a komentujte.
Bye bye! :DD

,,Do školy jsem tě přihlásil včera. Máš tři dny, aby ses pořádně rozkoukala a pořádně si zařádila, pak začínají povinosti."
,,Tři dny?"
,,Jo, pak už musíš. Za pár dní přijde ještě jedno překvápko, určitě budeš nadšená!"
,,Jo... já nemám ráda překvapení..." Charlie se na ní podíval stylem co - to - zase - kecáš?
,,No, většinou mě pak někdo fakt překvapí... nemile." Charlie se zasmál.
,,Tak tohle se ti určitě bude líbit, věř mi!"
,,Jo, jo. Dobře. Tak co dneska podnikneme?"
,,No... já myslel, že spíš mi něco povíš o sobě. O mě toho asi víš fakt dost, ale já o tobě skoro nic."
,,No... dobře. Co chceš vědět?"
,,Tak třeba... Kolik že ti je? A jak se čte to tvoje příjmení?"
,,Je mi čtrnáct let. Příjmení se čte tak, jak se píše. Austenová. Co dál?"
,,Oblíbená barva, spisovatel, hudba..."
,,No, vzhledem k tomu, jak jsi mi vybavil pokoj myslím, že víš přesně můj styl hudby a podobně."
,,Hm, taky pravda a..."
,,Jak jsi to všechno věděl?" Charlie zrudnul. Ve snaze nasadil poker face a začal koktat. ,,Věděl co?"
,,Všechno! Jak jsi věděl moje oblíbené barvy, jak jsi věděl co poslouchám, co čtu... Co mám ráda. Na tohle jsi prostě nemohl přijít z mini dotazníčku, kterej jsem ti poslala. Pokud si správně pamatuji, napsala jsem tam jenom jméno, věk a bydliště!"

Nasadil pohled ála andílek a usmál se. ,,Tak to necháme na později, jo?"
,,Co... co jak to myslíš na později, já přece..." zazvonil zvonek u dveří. Oba dva najednou ztuhli. Věděli moc dobře, kdo to je.
Oba najednou vstali ze židlí a potichoučku došli ke dveřím. Jasně že tam byli novináři! Tak na tohle si jen tak nezvyknu, pomyslela si Lilli. S povzdechem se šli zahrabat do sklepa.

Milý deníčku,
vážně jsem tady? Chci říct, že nemůžu uvěřit, že jsem to vážně dokázala! Utekla jsem z toho odporného vězení!
Sice se trochu děsím, co bude, až se zase budu muset vrátit zpátky... domů?
No, spíše zpátky do Čech, domov není to správné slovo. O domov jsem přišla před sedmi lety...
Charlie je vážne fajnocej chlápek. Vlastně mi přijde, jako bych ho znala celou věčnost! Ale jedna věc mi vadí - pořád se mě vyptává na minulost! A kdybych mu o ní řekla, nebyl by to nejlepší začátek tady v Americe, to fakt ne. Je jenom jeden člověk, který ví opravdu celou pravdu a tou je Sára. A tak to i zůstane! Můžu mu prozradit to, co jsem řekla všem ostatním, ale celou pravdu mu neřeknu! A jsem zvědavá, co mi to přichystal za překvápko. Po pravdě se dost bojím, co na mě čeká.
Dneska jsme byli celý dedn spolu, pro mě trochu nezvyk. No jo, sedm let samoty se muselo trochu projevit.
Každou chvilku jsem se zamyslela a nevnímala okolí a připadala si pak jako blbec! On to naštěstí přešel mávnutím ruky a smíchem. Většinou jsem myslela na to, jak o mě všechno zjistil. Nemohl na to přijít z toho dotazníku a fotky, kterou jsme mu s Petrem poslali. A pochybuju, že by mu Petr psal tyhle věci! Tak jo, nebudu si hrát na sherlocka :-)
Jdu zase k Chichince, budeme koukat na horor :D To mi chybělo, vymítač ďábla :D
Tak zatím

Lilli zaklapla deník a shovala ho pod uvolněné prkno v šatně. O chvíli později už koukala na film, tiskla si k sobě plyšového slona a skláněla hlavu pokaždé, když kamera ukázala na znetvořenou holčičku. Charlie se jí jenom smál. Když film skončil, uvařila si čaj a šla spát.

Probrala se ve tři hodiny ráno. Něco jí táhlo ven. Oblékla se, naškrábala Charliemu vzkaz a šla se projít.
Neodolala a šla se projít do nedalekého lesa. Raní vzduch jí dokonale probral. Zaběhala si po pěšině a pak se vrátila zpátky domů. Charlie ještě spal, tak vyhodila vzkaz a šla se osprchovat. Ve sprše strávila asi půl hodiny.

Ani nevěděla jak, se probrala v posteli. Hodiny ukazovaly devět ráno. Vyhrabala se z postele, oblékla se a šla se podívat po Charliem.
Místo něj však na gauči v obýváku seděl neznámý, asi 25 let starý muž. Úsměv od ucha k uchu, krásné zelené oči a černé vlasy. (Pozn. au. Představte si Damona Salvatora z filmu The vampire diaries :D) ,,Ehm... ahoj?" pozdravila ho.
Chlápek se na ní podíval a úsměv se mu ještě více rozšířil. ,,God morning! I am Jack Grovers. Are you Lilli Austen?" Tohle po ránu nečekala! Vybafnul na ní anglicky tak nečekaně, že by nedokázala odpovědět už ani česky. Zmohla se jen na kývnutí.
,,Dobře, tak je to v pořádku. Jsem tvůj učitel na biologii a domácnost, rád tě poznávám!"
Natáhl k ní ruku, ale Lilli na něj pouze koukala s otevřenou pusou. Nakonec si s ním potřásla rukou.
Klika cvakla, dvéře letí, Charlie vešel do dveří. ,,Ahoj Leilo, tak už jste se oředstavili? Tohle je tvůj třídní učitel, přinesl ti učebnice do školy."
,,Hele, tak je to Lilli nebo Leila, Charlie?"
,,Leila." Odpověděl Charlie.
,,Lilli," opravila ho.
Jackie na ně koukal jak puk, střídavě na Lilli a na Charlieho. Pak nejistě kývnul a předal jí tašku s učebnicemi.
,,Tady to máš, já zase musím letět. Ahoj ve škole." Mrknul na ní. Lilli byla čím dál zmatenější.

Autor: adio (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Charlieho andílci - 2: