Charlieho andílci - 5 • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka. ;-) Mám jich napsáno docela hodně dopředu, takže budou přibývat rychleji. :-)

29.07.2010 (16:00) • adio • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 898×

,,Takže?" hodil po Lilli pohledem, když se konečně naskládali do auta a ujížděli domů. Lilli si nevědomky zkousla spodní ret a začala si mnout prsty, což bylo znamení, že je nerozní a neví, co říct. Charlie jí ale stále provrtával pohledem. Nakonec se rozhodla, že mu řekne pravdu.
,,Kdysi jsem se o tyhle věci zajímala. Tančila jsem, zpívala, chodila na hodiny herectví... Dokonce jsem dělala chvíli i balet a šlo mi to, ale nebavilo mě to tolik jako hip hop a cha-cha. Mimochodem, nevím proč máš v papírech napsáno, že tancuješ chachu, když tohle byl hříšný tanec!"
Kouknul na ní nechápavým pohledem.
,,V jakých papírech?"
Teď byla Lilli v koncích. Nevěděla, co říct. Že se mu hrabala ve věcech, aby mu mohla jít pomoct a nenechala ho na pódiu stát jako úplnýho pitomečka uprostřed davu řvoucích fanoušků, protože Sarah se rozhodla mu zahnout a nechat ho v tom? Tohle mu měla říct? Pokazit mu den výročního koncertu? Koncertu na počest výročí jeho přítelkyně, která mu přesně v tenhle den zahnula?
,,No v šatně byly nějaký papíry. Možná nebyly ani tvoje, třeba..."
,,Nikdo jiný ty papíry neměl! Dokonce ani Sarah! Ta sice věděla, co budeme- " zarazil se uprostřed věty. ,,Kde je vlastně Sarah?"
Lilli se víc zavrtala do sedačky. Přes černá skla limuzíny nebylo skoro nic vidět. Slyšela dopadat dešťové kapky na sklo. Charlie stále vyčkával. Když mu Lilli věnovala pohled, lítostný, smutný a všeříkající pohled, nemusela dál mluvit. Charlie to pochopil.
,,Nevím proč... Rozuměli jsme si..."
,,Jo... I ženský jsou někdy mrchy. Mrzí mě to Charlie. Říkala... že si našla přítele a je s ním šťastná. Ať se prý na ni nezlobíš a že ji to mrzí. Říkala ať si užíváš života a že tě má pořád ráda... ale už jen jako kámoše."
Charlie zatnul ruce do pěstí.
,,Umíš toho hodně Lilli. Umíš tancovat, dokonale zpívat, možná i hrát, ale jednu věc neumíš... Neumíš lhát, Lilli. Znám tě sotva týden, ale vím to."
,,Je mi to líto. Vím že si najdeš někoho lepšího, kdo o tebe bude stát a bude si tě vážit. A ty tomu musíš věřit."
,,Co přesně říkala, Lilli? A řekni mi pravdu."
,,Teď ne. Necháme to na doma. Fakt není nejlepší to říkat v autě, kde sedí člověk z nahrávací společnosti, i když vím, že mi nerozumí."
,,Máš pravdu," kývnul Charlie. ,,Vyřídím to s ním rychle."

Stočená do klubíčka seděla Lilli na posteli a zírala do tmy. Nemohla spát. Byly čtyři hodiny ráno a Charlie ještě pořád seděl v kuchyni a pil kafe s tím chlápkem, co s ním má údajně uzavřít smlouvu pro další album. Dominik se vrátil od kamaráda už ve dvanáct a poslouchal muziku. Přesto tu bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnou špendlík. To jí vyhovovalo. Ale vždycky jen na chvilku, dokud znovu neupadla do deprese.
Pořád myslela jen na Patrika. Za jediný rok jí dokázal tak obrátit život naruby, že tomu nemohla ani uvěřit. Nevěděla proč to udělal. Vždycky, když o něm přemýšlela, cítila jenom lásku, pak bolest, protože věděla, že on jí nemiloval a nikdy milovat nebude a potom nenávist, že na to pořád musí myslet. A ta nenávist byla tak silná, že znovu padala do jámy strachu, protože nevěděla, jestli je normální, aby zdravý člověk cítil takový děsivý pocit. A pak znovu nenávist že o sobě pochybovala.
A takhle se to vždycky točilo tak dlouho, dokud jí z toho někdo nevysvobodil. Zoufale se toužila dostat se z bouře emocí, ale nedokázala se ani pohnout. A pak někdo zaklepal. Neodpověděla. Charlie vešel do dveří a rozsvítil světlo.
,,Co to děláš?" usmál se. A Lilli věděla, že pro dnešek už to skončilo.
,,Nic. Jak je?"
,,Dobře... docela. Víš, myslím, že jsi měla pravdu, když jsí říkala, že bych na ní měl zapomenout. Prostě začnu od začátku. To já jsem přece ten, kdo si holky může vybírat, ne?"
Zasmála se. Zoufale toužila po tom vyrovnávat se s rozchodem stejně jako on.
,,Dopadlo to dobře? Myslím s tím..."
,,Jeffem? Jo, mám to. Po Vánocích začnu nahrávat. Skvělý co?"
,,Blahopřeju!" zavýskla Lilli a vrhla se mu kolem krku. I Charlie se smál. Bylo vidět, že úspěch z kocertu a nově uzavřená smlouva mu udělaly radost. Pak ale zvážněl.
,,Přece jenom bych rád věděl, co přesně ti řekla."
,,Charlie, to co jsem ti měla vyřídit nebylo zrovna moc hezky řečený. Nechci ti teď kazit radost. Užívej si!"
,,Chci to vědět," trval Charlie na svém. A tak mu to Lilli řekla. Všechno, co jí řekla Sarah, přeříkala Charliemu, ale volila mírnější slova.
,,Z tebe asi pravdu fat nevytáhnu co? No nic. Dobrou."
,,Charlie, počkej!" vyskočila Lilli z postele a skočila mu na záda. Ten jenom překvapeně zamrkal.
,,Nezlob se na mě. Ale já to fakt nedokážu říct. Myslím že bys jí měl zavolat a vyřídit si to s ní sám. Musíš uznat, že mám pravdu, Charlie. Jestli se chceš posunout dál, tak se nejdřív musíš přes tohle dostat a ty se z toho nedostaneš, dokud jí nezavoláš a nepromluvíš si s ní. Vidím že se směješ. Neber to špatně, vážně jsi skvělej herec, ale ten výraz v očích prostě změnit nedokážeš. Já vím že mi ve všem ještě pořád nevěříš, známe se přece teprve sedm dní, vím že jsi mi neřekl všecho, ale to já taky ne. A taky-"
,,Co jsi mi neřekla?"
,,Já... no, víš... To odkud jsem a... já tu nejsem proto, abych se dobře naučila jazyk. Já jsem prostě musela utéct!"
Charlie si povzdechnul. Potom ji objal a zašeptal:
,,To já vím, že jsi utekla. Ale nevím proč..."
,,Kdo ti to řekl? Dominik?"
,,Ne. Z toho jsem nic nevytáhnul, i když jsem se dost snažil. Víš, nechtěl jsem ti to říkat, ale myslím, že tomu klukovi se docela líbíš. Vlastně i víc než to. To, jak o tobě mluví... no... takhle normální kluk o holce nemluví."
,,Já vím, že se mu líbím. Říkal mi to, když si myslel, že spím. Už je to docela dlouho. Hodně mě hlídá, víš. On ví, že se dostanu snadno do maléru a tak se mě snaží chránit, ale nelíbí se mi to. Nemám ráda, když mě někdo hlídá. On pořád chodí za mnou. Kamkoilv se hnu, hned je u mě. Chová se jak žárlivej manžel, fakt!" zasmála jsem se. Charlie na mě mrknul a pak mě zase objal. ,,Víš, že mi můžeš říct všechno, Lilli. Možná že když se mi se vším svěříš, uleví se ti. Zůstane to jen mezi náma. Proč jsi utekla z domu?"
Nevěděl, jak moc mu to Lilli chtěla říct. Chtěla, ale nemohla.
,,Charlie, teď ne. Přísahám, že ti to někdy řeknu, ale to až ve mě získáš větší důvěru. Ne teď, když mě ještě vůbec neznáš a pak si o mě budeš myslet samý špatný věci. Ještě nechci zpátky, Charlie, ještě ne. A já vim, že když ti to řeknu, budeš mě chtít poslat zpátky a třeba to neřekneš, ale každej tvůj pohled mě bude tak spalovat, že to nakonec stejně tak bude a já si budu balit kufry a letět někam pryč a - "
,,Jak někam pryč? To to bylo doma tak hrozný?"
,,Já nemám domov!" zavrčela. V očích se jí začaly tvořit slzy. Zavřela oči, aby nepřetekly přes okraj, ale když je otevřela, stejně se na tváři jedna zbloudilá slzička objevila. Charlie jí zamyšleně setřel.
,,To by se nestalo víš. To, co jsi předtím řekla. Nikdy bych tě neposlal domů. Za tři měsíce ti bude patnáct, že jo? To vychází akorát. V šestnácti jsi tady v Americe plnoletá. To znamená, že jestli nechceš, už nikdy nebudeš muset jít zpátky. Zatraceně, já tě klidně i adoptuju, jestli se tam tak bojíš jít, ale chtěl bych vědět pravdu! Ty máš domov, Lilli! Tady jsi doma."
Lilli překvapeně zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Celá se klepala. Nakonec zůstali v posteli až do půl osmé. Lilli ležela v Charlieho náručí a slabě oddechovala. Nespala, jenom měla zavřené oči a přemýšlela. Co když jí přeci jenom pošle domů? Co by dělala pak? Za dva měsíce pustějí Patrika z vězení. Stačilo by mu počkat si na ní někde za rohem a všechno by se mohlo opakovat. Ale tohle jí neděsilo. A neděsilo jí ani to, že by pak zase musela trávit dlouhý čas v nemocnici, kdyby na to přišlo. Děsila se jenom toho, co by mu řekla. Vysmál by se jí? Nebo by rovnou přešel k věci a chtěl jí znova ublížit? Nechtěla domů. Původně si myslela, že až jí Charlie pošle domů, nasedne do jiného letadla a odletí jinam, nebo že tu zůstane někde schovaná. Ale za žádnou cenu by neletěla zpátky do Česka.
,,Lilli? Řekneš mi to nebo ne?"
Namáhavě k němu otočila hlavu a dívala se na něj. Z očí mu vyčetla, že jí nikdy nepošle zpátky, ať mu řekne cokoliv. Pak se zasmál.
,,Chápu. Dneska ne."
,,Mrzí mě to. Vážně."
,,To nevadí. A... co ty na to?"
,,Na co?"
,,Chtěla bys tu zůstat?"
,,Říkala jsem ti, že tu chci zůstat hned na začátku tohohle rozhovoru."
,,Myslel jsem: chtěla bys tu zůstat už napořád? Máš volnej pokoj a koupelnu a mimo to, dobře se na tebe balej ženský."
,,Vždyť jsi to ještě nevyzkoušel!"
,,No tak teda pravdu. Nechci abys odjela, stačí? A nechci tu být pořád sám."
,,Nebyl bys tu sám, Charlie. Nepotrvá dlouho a ty si najdeš nějakou ženskou, s kterou si založíš rodinu. Budete spolu vychovávat děti a rozohodně budete chtít k jejich tvorbě dostatek soukromí. Takže..."
,,No tak řekněme, že chci, abys u toho byla. Teda ne u... tvorby, ale prostě abys byla tady. Tak budeš tu nebo ne?"
,,Hrozně ráda. Ale víš, to říkáš těď, že chceš abych tu byla s tebou. Já jsem věčnej průšvihář a smolař a..."
,,No tak tě prostě budu mít se vším všudy. Koneckonců, moje děti určitě taky nebudou žádný andělíčci," zasmál se.
,,Tak platí. Zůstanu."

,,Hodíš mě do obchodu, Charlie? Prosím!"
,,Byla jsi nakupovat nedávno, Lilli," pronesl Dominik.
,,Doufám že ti to není zase velký!"
,,No, vlastně..."
,,Lilli, děláš si srandu, že jo? Viď že jsi zase nezhubla?"
,,Ale tentokrát to bylo vážně neplánovaně! Vždyť jím úplně normálně! I doktor říkal, že občas pár kilo prostě jen tak zhubnu, ani se nemusím moc snažit!"
,,O čem to tu mluvíte?"
,,Zase zhubla!" zabublal Dominik.
,,No a? To je její věc, ne?"
,,Jo, přesně tak, je to jenom moje věc! A navíc je to jen pár kilo, takže buď v klidu, Dome!"
,,Pár kilo?" zavrčel.
,,Kolik?"
Lilli si zkousla ret a začala si hrát s prstama. Otočila hlavu, aby jí neviděl do tváře.
,,Jenom pět..."
Dominik zařval. Nechápala ho a dost jí pil krev. ,,Pět? To snad - "
,,Jdeme, Lejlo! Sbal si věci jedem nakupovat!"
,,Já mám všechno. Čau Dominiku!"
Rychle naskočila do auta a úlevně si oddychla. Předčasně.
,,Proč mu tolik vadilo, že jsi zhubnula pět kilo? To je sice dost, když jseš už tak hodně drobounká, ale zas to není tolik, aby hulákal jako bys byla anorektička!"
,,No právě. Vždyť já jím hodně často. Prostě jde jenom o to, že jsem teď hodně cvičila."
,,Cvičila jsi?"
,,Nojo. Rozhodla jsem se že si trošku zlepším kondičku."
,,Cheche, jasně," zasmál se. ,,Tak kterej kluk v tom je? Snad ne přece jenom Dominik?"
,,Žádnej kluk. Prostě jsem si jenom chtěla..."
,,...trošku zpevnit postavu," dořekl za ní.
,,Jo, teda ne! Hele, vážně, nekecám jo!"
,,Heh, no jasně. Tak kam chceš?"
,,Do toho největšího nákupáku s hadrama!"
,,Jistě jistě. Tak jedem."
Cahrlie mžoural oči do ranní mlhy.
,,Rozviť světla."
,,Hmm..."
,,Rozsvítíš je?"
,,Jasně!"
Chvilku bylo ticho.
,,Tak co, svítíš?"
,,Ne."
,,Charlie vždyť -"
,,Ticho, už jsme tady!"
Vystoupili z auta a Lilli se rozhlídla. Ten obchoďák byl vážně dost veliký. Rozdělený na oblečení, část se spodním prádlem a plavkama, v další části byly boty a o kousek dál zase doplňky a kabelky.
,,Madam Platinová říká, že si dneska můžeš nakoupit co chceš," řekl a vytáhl z kapsy kartu. Lilli poděkovala a než Charlie stačil jakkoliv zareagovat, přitáhla obrovský košík a rozjela se po obchodě, kde strávila celý den a domů se vrátila až kolem deváté večer. Dominik přiběhl dolů.
,,Tak co jste nakoupili?"
,,Pomož mi nahoru s taškama!"
,,Kolik jich máš sakra?"
,,Asi šedesát!" zafuněl Charlie.
,,Strašně moc ti děkuju, Charlie, díky díky díky! Zítra udělám řízky, slibuju!"
,,Co to je?"
,,Co co je?"
,,No... řízky...?"
,,To neznáš? Tak uvidíš, pokusim se je nepřipálit."
,,Hele a ty fakt umíš vařit?"
,,Jasně že jo. Doma jsem byla jeden čas hrozně často sama, takže jsem si musela umět uvařit nějaký jídlo. Není na tom nic těžkýho."
,,No, já umim udělat akorát hranolky. A ještě ke všemu kupovaný v pytli."
,,Nojo, tak jestli chceš, můžu začít vařit. Docela mě to i baví."
,,Tak domluveno."

Pozdě v noci Lilli zase unaveně koukala do stropu. Celou noc nespala. Už zase. Cítila se vyčerpaná. Nakonec po dlouhém přemýšlení vylezla z postele a potichu se přesunula k Dominikovi. Stejně ale neusnula. Když se sluníčko vyhouplo nad mraky a ona s opuchlýma očima sledovala, jak Dominik klidně spí, vtrhnul do pokoje Charlie.
,,Dominiku, vstávej, Lilli zmizela!"
Dominik okamžitě vystřelil z postele a šel s Charliem prohledat dům. Hlasitě křičeli a volali jí, nakonec je slyšela, jak se domlouvají, že se jenom převlíknou a půjdou jí hledat ven. Když Dominik přišel, hodila na něj polštář. Vykuleně na ni zíral.
,,Slepoune!"
,,Kde jsi byla?"
,,No tady!"
,,A cos tu dělala?"
,,No rozhodně jsem nespala!"
Chvíli nevěřícně koukal střídavě na postel a střídavě na Lilli, která byla oblečená v jen opravdu kraťoučké noční košilce.
,,Chceš říct, že jsme..."
Lilli zacukaly koutky, pak se rozesmála šíleně nahlas. Přiběhl Charlie. ,,Dominiku dělej! Bůhví kde je!"
,,Lilli my jsme vážně... já... to jsem ti neudělal, viď že ne?"
Rozhodla se ho trošku poškádlit. ,,Já jsem ti říkala, abys tak často nepil, že to s tebou pak dělá divy. Překvapuje mě, že si nic nepamatuješ."
Dominik úplně zezelenal. Charlie zrudnul.
,,O co tu vlastně jde?"
Dominik přišel k Lilli a chytil jí za ramena.
,,Lilli, já vážně nechtěl. Promiň, vím co jsi musela tenkrát snášet a já to udělal i tak a... Proklatě, strašně mě to mrzí, prosímtě odpust mi to!" Lilli se sklátila na zem smíchy. Teď už i Charlie pochopil, o co jde a silně zrudnul.
,,P-pardon, už mizim!" zakoktal se u toho. Dominik vypadal, jako by se právě dozvěděl, že umírá na rakovinu a ne že by měl údajně strávit noc s holkou, kterou tajně miluje.
,,Dominiku, klid, nic se nestalo. Když jsem k tobě přišla, už jsi spal. Já nemohla usnout a dneska mi tak trošku vadilo, že jsem tam byla sama, tak jsem šla k tobě. Nenapadlo mě, že si budeš myslet, že jsme se spolu vyspali. Ale upřímě, docela se mě dotklo, jak jsi při tý představě zezelenal!"
Úlevně si oddechl.
,,A určitě to neříkáš jen tak? Víš, jen proto, abych se zbytečně neděsil nebo tak? Sakra a co když otěhotníš? To bych ti zničil život!"
,,Dome, sakra klid! Nic se nestalo, jasný? Vůbec nic!"
,,Dobře a... určitě jsem ti to neudělal?"
,,Ne."
,,Dobře," oddychl si. ,,S Charliem jsme si už mysleli, že jsi utekla!"
,,Vždyť jsem byla celou dobu s tebou v posteli!"
,,Jo, ale já měl hroznej strach, že jsi utekla. Hele, neber to špatně, já se jenom bál, aby to na tebe nebylo moc rychle, víš. Když jsi mi ten první večer řekla, co ti ty úchyláci udělali, no tak... prostě jsem si myslel, jestli jsem ti to taky neudělal násilím nebo jestli jsem tě nevydíral nebo něco takovýho. Sakra, tys mi ale dala. Teda ne jako dala v tom smyslu, ale v tom jiným smyslu a - "
,,Jo jo, jasně, já vím. Hele a proč by ti tolik vadilo, kdybych prostě zmizela? Fakt by mě to zajímalo!"
To už Dominik nemohl odpovědět, protože do pokoje zase vpadnul Charlie, který celou dobu poslouchal za dveřmi. Takže jí znásilnili? Vrtalo mu hlavou. Jestli jo, a podle tohohle rozhovoru si byl jistej, že to tak je, pak už se jí nedivil, že mu to nechtěla říct. Četl o tom, jak se holky, které někdo znásilnil, cítí. Jako špína, odpad. Možná se jenom bála, že on to bude cítit stejně a proto jí bude chtít poslat domů. Že se mu bude zdát odporná a špinavá.
Nebyl si moc jistej, co má teď dělat. Jestli jí má říct narovinu, ať se nebojí, že toho chlápka dostane, když bude chtít a nebo jestli má dál dělat, jako by se nic nestalo.
Dominik byl stále celý rudý a vzpamatovával se z šoku. Nechtěl jí říct, co k ní cítí. Protože věděl, že ona k němu to samé nikdy cítit nebude. Věděl, že ho má ráda, ale ne dost.
,,Lilli, tak co, půjdem uvařit ty řízky?"
,,Máš hlad? Tak jdem na to."
,,Lilli?" zastavil jí Dominik. Otočila se. ,,Mohla by ses prosímtě převlíknout?"
,,Eh... proč? Je neděle, hodlám celej den strávit v posteli."
,,Eh... já..."
,,On jenom..." přidal se Charlie. Nechápavě na ně koukala, co se jí snažili říct. Pak, když jí pohled sklouznul k Dominikovým kalhotám, konečně pochopila, proč chtěl, aby se převlíkla. Věděla, že košilka je dost dráždivá, ale že až tak moc?
,,Já... ehm... jo jdu se převlíct, přece jenom se to do kuchyně nehodí, že jo. No... tak na mě počkej dole, hned tam budu," řekla a s tichým chichotáním vyběhla z pokoje.
U sebe v ložnici se zahryzla do polštáře, aby se nerozesmála nahlas. Když se krapet zklidnila, vzala si na sebe červené třičko s bílýma puntíkama. Mělo docela velkej výstřih a obepínalo její pevnou postavu. K tomu si vzala nové černé rifle a lehce se namalovala - jenom si zvýraznila konce řas řasenkou, nanesla na víčka růžové stíny, tužkou na oči si zvýraznila koutky očí a na pusu si dala jako vždycky třešňové labello. Když se zkoukla v zrcadle, vyběhla zpátky k Dominikovi do pokoje. Bez zaklepání otevřela a on se vylekal. Přitáhl si na klín peřinu a rozpačitě jí sledoval. Zatočila se před ním, aby jí viděl ze všech stran.
,,Tak co, je to už lepší?"
,,Moc ne..." zamumlal.
,,Cože?"
,,De la perfekto!" zahlásil a zvednul ruku, přičemž se peřina svezla dolů. Sehnula se, aby mu ji podala a maximálně si užívala jeho rozpačitosti, když si jí znova dával na svoje místo.
,,Je ti dobře?" zeptal se jí.
,,Proč mi dáváš takovou divnou otázku? Já jsem v pohodě, to ty vypadáš jak... no vždyť víš..."
,,Jo, věř mi, já teď vím nejlíp!"
,,Co chceš k těm řízkům?"
,,Mě je to jedno, nech ať se rozhodne Charlie, když to ještě neměl."
,,Ok. Půjdeš nám pomoct?"
,,Ne!" vyhrkl rychle. ,,Teda... neumím vařit víš..."
,,Jo, jasně že neumíš vařit. Jsi přece chlap, chlap nevaří, ten má jiný nádobíčko. Jako třeba..."
,,Lilli, jdi už prosímtě dolů! Tohle mi nedělej! Teď a tady ti říkám, že i tak mám potíže se před tebou udržet, tak prosímtě, mi to nedělej ještě těžší!"
,,Oh... A.... no, já... Ty... Já to..."
,,Lilli, prosímtě, mohla by sis vzít na sebe ještě něco lepšího? Jako třeba něco volnějšího..."
,,Jo, podívám se po něčem. Tak zatím..."
,,Jo, zatím. Díky."

Když se Lilli promenádovala po kuchyni v nejkratších, ale zato nejvolnějších šatech, co měla a myslela si, že už si Dominik stěžovat nebude, řekl Charlie jen tak mimochodem:
,,Víš, vážně bys ho neměla tolik provokovat."
,,O čem to mluvíš?"
,,No, třeba ta košilka. Nemáš třeba nějakou delší? Já... hele, fakt ti moc sluší, ale... no to je vlastně ten problém, sluší ti až moc. Někdy se prostě stane, že si zrovna nedává chlap pozor a nevyhne se ztrapnění, víš... No a tyhle šaty... volný jsou, to sice jo, ale máš je sotva pod zadek, až Dominik přijde dolů, myslím že tu nebude moc dlouho a poběží se zpátky nahoru vydýchat!"
,,Chceš říct, že mám jít teď do pokoje a vzít si na sebe zase něco jinýho?"
,,Něco volnýho, dlouhýho a ne s moc velkým výstřihem..."
,,Ale takový věci já už nemám!"
,,Vážně ani jedno jediný třičko?"
,,Tak pojď se mnou nahoru a něco mi vyber."
,,Ok."
Chvíli se přehraboval její skříní a pak prohlásil:
,,Takhle to dál nejde. To oblečení se ti sem nemůže vejít. Asi ti probourám kus toho druhýho malýho pokoje a udělám ti z toho šatnu, co říkáš?"
,,Říkám, že jsi ten nejlepší chlap na světě, co rozumí potřebě mladých holek a že jestli se dál budeš přehrabávat v mém spodním prádle, hodim na tebe pánvičku!"
Charlie se zasmál zpod kupy oblečení.
,,Ty delší trička máš tam, tak co mám dělat?"
,,Nojo nojo, hlavně si pospěš." Lilli se nad ním nakláněla a hledala něco v dolní přihrádce. ,,Lilli? Kde je Char-"
,,Co?" zafuněla a otočila se. Dominik se zadýchal a otočil se a zmizel ve svým pokoji.
,,Zapomeň na to!" zavolal.
,,Já jsem to ti říkal, Lilli! Jestli se bude ještě jednou muset sprchovat pod tou ledovou vodou, asi nebude moct mít děti! Tady, asi jsem něco našel!"
,,Hm, super. Je volný, dlouhý a bez výstřihu, říkáš?"
,,Jo, myslím že jo, ale nevím jak to patří, je to jen taková beztvará hromádka."
Vytáhnul jedno žluté tričko, který si Lilli koupila teprve nedávno. Zasmála se a poprosila ho, aby se otočil a převlíkla se. Když mu řekla, že už se může otočit zpátky, nadechnul se a zatnul ruce v pěst. Tričko bylo hodně průsvitné, sice jí neobepínalo tělo a nemělo moc velký výstřih... zato když se k němu otočila zády a on uviděl její odhalená záda... Nevydržel to a chtěl vyběhnout z pokoje. Lilli ho ale zastavila.
,,No co? Sám jsi ho vybral! Podívej, už ho sundávám!"
,,Ne, hlavně to ne!" zafuněl. ,,Alespoň ne přede mnou!"
,,Jo, tak pojď, najdem něco lepšího, co?"
,,Jo, pevně doufám, že pod slovem "něco lepšího" si představuješ něco lepšího pro mě a Doma!"
,,To víš že jo," zasmála se. Chvilku se v kleče přehrabovala ve skříni, zadní část trička neexistovala a kalhoty neměla. Tričko sice vypadalo skoro jako šaty, ale stejně si mohla odpustit tohle ukázat! Když už si Charlie myslel, že to nevydrží, zašmátrala Lilli hlouběji a s vítězným pokřikem vylovila nějakou dlouhou, černou KOŽENOU věc a ještě něco červenýho. Podle všeho to byla její opravdu oblíbená barva. Ukázala mu dvě varianty, jedno červený tričko, který ji sice obepínalo v pase, ale jinak bylo zcela neškodné a to druhé... Ta kožená věc byly další šaty, tentokrát sice skoro ke kolenům a hodně volné, ale představa, jak má něco takovýho na sobě, ho donutila sednout a složit ruce do klína.
,,To červený!" prohllásil s jistotou.
,,Vážně? Tak jo, ok, ale dej mi ty kalhoty, co máš v ruce, jinak to neberu!" Chtěla ty kalhoty! Problesklo mu hlavou a vynervovaně zatřepal hlavou, na znamení nesouhlasu.
,,Proč ne?" zeptala se nechápavě. Přejel její nohy významným pohledem a pak se podíval do úrovně jejích prsou. Nasucho polkl.
,,Aha, chápu. Další problémy?"
,,Jo," kývl.
Vzdychla.
,,Charlie, dej mi ty kalhoty. Převlíknu se. Tohle triko je už vážně dobrý, koupila jsem si ho do školy, abych nedráždila Jeffa, toho ředitele. No tak, klid, dej to sem!"
,,Ježiši, Lilli počkej! Hoď mi aspoň peřinu!"
,,Co řešíš? Stejně už vím, o co go!"
,,Jo, ale vidět to zase nemusíš!"
,,Hele, už jsem viděla..."
,,Lilli, doufám že už ses převlíkla!" vběhnul tam zase Dominik a nevěřícně se na ní zadíval.
,,Ne, už ne!" zaprosil. Tentokrát se Lilli slitovala, obmotala kolem sebe deku a Charliemu hodila polštář. Vděčně se na ní usmál.
,,Dominiku, co jsi chtěl?"
,,Já... ehm... dáš mi taky? Teda... jako něco..."
Hodila na něj kožený šaty.
,,Tos mi teda pomohla!"
,,Ježíš, co ti mám dát jinýho, jsem zamotaná v peřině a neudělám ani krok, najdi si něco sám!"
Dominik hmátnul vedle sebe a popadnul nejbližší kus látky, co se mu ubjevila pod rukama.
,,No? Tak co jsi potřeboval?"
,,Jenom jsem chtěl... říct... Charliemu... něco..."
,,Jo, jasně, nechám vás tu o samotě," řekla a začala se vymotávat z peřiny.
,,Ne, nedělej to!" zakřičeli oba dva.
,,No tak mi hoď ty kalhoty, Charlie a otočte se! Já se půjdu převlíknout dolů!"
Charlie jí spěšně hodil kalhoty a Lilli popadla tričko. Když byla mimo jejich dosah, zasmála se. Napadlo ji, že je to jak v bordelu. Docela jí to lichotilo, ale jestli bude kvůli nim muset nosit jenom samý volný oblečení...
,,Lilli? Jsi tu?" zavolal Charlie od schodů.
,,Jo, jasně že jo!"
Přiběhnul k ní a nejistě se na ní podíval.
,,Hele, promiň, já nevim co to do mě vjelo. Fakt mě to mrzí, odpusť mi to, prosímtě!"
,,Charlie, klid, já to chápu. Jsi prostě jenom chlap a máš tu nevýhodu, že je to pak vidět, když se... no ty víš jak to myslím. Hele to je v pohodě. Nenervuj se. Vidíš, koukni na mě! Už je to snad v pohodě, ne? Jestli ne, tak si prostě představ starou babičku ve froté ponožkách!"
Zasmál se.
,,Jsi vážně skvělá holka, Lilli, Dominik měl pravdu. Teda já..."
,,Hele, nemusíš to na něj všecko vyžvanit! Já už vím, o co tu běží, jasný? Před chvilkou mi to řekl v pokoji."
,,A co si o něm teda myslíš?"
,,Charlie, nejsem blbá! Tohle je starý. Poslat kamaráda, aby mu zjistil, co si o něm ta holka - jako já - myslí, to už je moc otřepaný, dokonce i pro kluky! Ale jestli to chceš vědět, tak si o něm myslim, že je to skvělej kluk, mám ho ráda a líbí se mi, ale on ví, proč to nikdy nebude nic víc. Ví to, takže jestli se bude ptát, tak mu to klidně řekni."
,,Dobře."
Chvilku bylo ticho. Pak si Charlie sednul na křeslo a stáhnul Lilli k sobě do klína.
,,Co to děláš?" vypískla.
,,Pššš, potichu! Jenom bych se tě chtěl na něco zeptat."
,,Jo? A na co se chceš zeptat?"
,,No, víš... Co si holka myslí o klukovi, když se stane to, co se stalo před chvílí? Víš, co mám na mysli. Když se stane to..."
,,Takže tohle chtěl, abys ze mě vytáhnul?"
,,Ne, ne. Tohle chci vědět čistě jenom já, Dominik chtěl vědět, jestli nemůže udělat i něco jinýho, než jít pod sprchu a pustit na sebe ledovou vodu. To mě zajímá, co sis o nás dvou pomyslela, když jsme zareagovali jako pitomci."
,,Ne jako pitomci, jako chlapi. No a co? Svět se nezblázní! Je to jen mezi náma, nikam dál to nepůjde. A... ehm... už je to v pohodě?"
,,J-jo, už jo. I když... když tě tu mám takhle v náručí, taky se to dost špatně ovládá."
,,Promiň, už jdu." Lilli se začala zvedat, ale on ji strhnul zpátky.
,,Nebuď blázen, počkej chvilku. Chtěl bych se ještě na něco zeptat, ale nemusíš odpovídat, jestli nechceš."
Lilli vyčkávala. Když bylo ticho už moc dlouhé, nevydržela to a vyhrkla:
,,Tak o co jde?"
,,Já... jenom bych chtěl vědět, co spolu máte. Ty s ním spíš?"
,,Ne. Jo tak ty myslíš, co se stalo dneska? No jo, nemohla jsem spát, tak jsem šla k němu a..."
,,Jo, dobrý, dál to slyšet nemusím."
,,Ale jojo, musíš. Já s nim nespala, prostě jsem k němu přišla a lehla si do postele. Pak jsem ho škádlila, když se probral, ale když jsem viděla, jak si to vyčítá, přestala jsem a vysvětlila mu to. Vážně, přísahám, že mezi náma nic není!"
,,To je dobrý, i kdyby bylo, tak mě to neva. Jen jsem byl děsně zvědavej, tak... hele, můžeš si to tričko narovnat? Jedno rameno ti nebezpečně sklouzává dolů!"
,,Jasně. Hele, jdeme udělat to jídlo?"
,,Máš hlad?"
,,Ne, ale ty si říkal, že ho máš. Tak jdem na to?"
,,Jasně."