OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistá láska - 8. kapitola

16.06.2011 (14:00) • Chensie • Povídky » Na pokračování • komentováno 42× • zobrazeno 3246×

Dny se mi slévají jeden. Přetékají vlídností, láskou a nevšedním milováním, kterému se věnujeme snad nejvíce. Je až kouzelné, kolik citu a rozkoše dokážeme jeden druhému věnovat. Již nepochybuju, že mě Chester miluje také. Samozřejmě mi to neřekl, ale to vůbec nemusí. Cítím to z jeho láskyplných doteků. Něžných slov, která mi šeptá do vlasů. Zamilovaných pohledů, díky kterým upadám do většího a většího souznění. Nikdy bych nevěřila, že budu tak neskutečně šťastná s upírem po boku.

Zatahá mě tvrdě za ruku, když se neomaleně rozhlížím kolem. Jsme s ostatními upíry venku a já i Anna se musíme chovat jako puťky, přestože zažíváme o moc jiné jednání než ostatní lidé. Ti jsou jen kořistí nemrtvých démonů, ale já s Annou patříme těm výjimečným, kteří s námi jednají s úctou a především láskou. Chester mě upozorňoval, že v blízkosti jeho klanu se musím chovat slušně a poddaně. A tak vzhlížím ke svému bohu a nevšímám si chladu, který se mi dostává až pod kůži. Kvůli všeobecně zakořeněnému standartu na sobě nemám bundu. Pouze krátké tričko a kraťasy. Jako by mě Chazzy nutil zvykat si na zimomřivost. Samozřejmě, je to jen hra pro ostatní. Aby netušili, jak dokonale nám to klape. Lidská a bohužel ani upíří společnost není schopná přijmout fakt, že se můžeme skutečně a se vší samozřejmostí milovat.

„Faith!“ Jeho hlas zní rozčileně. Nevěnuji se mu. Zaostřím na jeho vztekem rozzuřenou tvář a zamilovaně se usměju. V jeho očích vidím všechnu tu chápavost a lásku. Trpí, když se mnou před nimi musí takhle s vrchu jednat.

„Ano, lásko?“ odvětím s úsměvem. Chci, aby věděl, že to přijímám a rozhodně se netrápím. Sebevědomě se usměje a přede všemi mě vášnivě a dlouze políbí, až se mi zatají dech.

„Budu muset na koncert. Počkáš ve VIP místnosti. Mám tě tam odvést nebo dojdeš sama?“ Zadívá se mi hluboko do očí.

„Jsem pojištěná.“ Trochu skepticky se usměju. Nemusí mít obavu, že bych se mu cestou zamilovala do jiného upíra.

„A i kdybych nebyla, tak stále budu milovat jen tebe,“ zašeptám mu do rtů.

„To já přeci vím.“ Oplatí mi láskyplný polibek.

*

Posadím se na černou bednu od reproduktoru a schoulím se do klubíčka. Tady je snad ještě chladněji než venku! Prozíravě tu ten stojatý ledový vzduch čekal na první oběť. A nyní se mi dostává do kůže, až to hraničí s týravým dotekem ledu.

„Faith.“ Při známém vyslovení mého jména sebou trhnu.

„Libore.“ Nevěřícně zírám do očí zarostlého, neupraveného muže, který kdysi mohl lámat srdce.

„Co se ti stalo?“ Odtáhnu se od něj, když mě steskně popadne do náruče. Jeho kabát čpí klasickým mužským odérem, tatam je výsostná vůně drahého pánského parfému. Kde proboha zanechal svou dosavadní péči o svůj vzhled?

„Jsi v pořádku,“ vydechne úlevně, jen co protivně horkými doteky zmapuje mou tvář, ignorujíc při tom můj dotaz.

„Jasně, že jsem,“ odfrknu. Copak snad nevidí, jak zářím štěstím široko daleko?

„Měl jsem o tebe hrozný strach.“ Pohladí mě váhavě po vlasech, když vidí mé odtažení. Měl by už konečně pochopit, že já patřím Jemu!

„Tos nemusel.“ Usměju se lehce.

„Je mi krásně.“

„Jsi celá promrzlá.“ Nezábavným způsobem ignoruje pomalu vše, co řeknu. Zachází se mnou jako s malomocnou. Ihned přese mne přehodí svůj vyhřátý kabát.

„Dík.“ Zkoumavě mě pozoruje. Snažím se pochopit, co se mu právě teď honí hlavou. Zdá se, že se jeho jednání se mnou stále nezměnilo. Neuváženě mě považuje za někoho, kdo už dávno pozbyl sám sebe i vlastní názor. Nenadšeně si povzdychnu.

„Mockrát jsem se modlil, abys to už měla za sebou.“ Chytí mě drobné dlaně do svých velkých mužných tlap a začne mi zahřívat zkřehlé prsty. Nechápavě se na něj otočím a zadívám se do světle hnědých očí plných děsu.

„Když s tebou měl sex.“ Otočí hlavu stranou, aby se mi nemusel dívat do očí. Při jeho slovech zrudnu. On nás snad špehoval?!

„Libore...“ zaspílám k nebi. Jak mu to mám povědět?

„To nikdy nebylo tak, jak si myslíš.“ Nosem se mu otřu o zarostlou tvář.

„Mě to s ním nebolí.“ Zastaví ho to v půli pohybu. Zorničky mu ztmavnou v náhlém pochopení.

„Tobě se to s ním líbí?“ zní to téměř úlevně. Znatelná spokojenost, že netrpím.

„Moc.“ Polknu a zčervenám ještě víc.

„Není to jen psychického rázu?“ Ten pochybovačný tón mě rozzlobí.

„Zažívám s ním mnohonásobné orgasmy!“ prsknu a vymaním se z jeho blízkosti.

„Julie také podlehla,“ řekne tiše a čeká na mou reakci. Ustrne mi srdce a hrůzně si přehraji všechny zlem promíjené skutky, které upíři dělají.

„Do koho?“ Pochybuji, že by měla takové štěstí jako já a narazila na boha s city.

„Jared Leto.“ Trochu si oddechnu. Jeden z těch méně hrůzostrašných. Ten, který nevyžaduje ani bolest, ani lásku. Jen uspokojení své nejzákladnější potřeby.

„Nebude si ji ani jistit. Má kolem sebe spousty dalších,“ řekne s nadějí Libor a otře mi ledové čelo.

„Jsi tak prokřehlá. Neměl by tě takhle týrat chladem.“ Tuhle jeho bezduchou výtku ignoruji. Chester moc dobře ví, co dělá!

„Věř mi, že tohle je ojedinělý případ.“ Ušklíbnu se. „Chová se ke mně hodně dobře.“ Na to, že jsem jen obyčejný člověk. Ozvu se v duchu.

„Viděl jsem, jak se k tobě chová. Celou dobu jsem Vás pozoroval. A nic pěkného a obdivuhodného v tom není.“ Zatne pěsti a donutí sám sebe k trpělivosti.

„Nic nevíš.“ Ušklíbnu se mu.

„On mě má rád!“ Vytáhnu se na špičkách. Ano, já vím. Neměla bych se tak předvádět a strkat Liborovi tyhle city před nos, ale když on je tak mrzutý a nepříjemný!

„Kdyby tě měl rád, tak se k tobě takhle nechová.“ Zavrtí poklidně hlavou a posadí se na druhou nepohodlnou bednu.

„On nemůže jinak.“ Odmávnu jeho nechápavost rukou. Chester se přece na veřejnosti nemůže předvádět jako nějaký zamilovaný bůh, protože by tím mohl zničit své postavení mezi nemrtvými! Musí vypadat stejně jako oni. Brutálně, namyšleně a majetnicky. Ale jen já vím, jaký doopravdy je.

„Libore, tohle nemá cenu ti vysvětlovat. Měl bys odsud odejít, brzy přijde a nerad by tě viděl v mé společnosti,“ varuju ho bezcitně. Bez dalších slov mu hodím bundu a zadívám se na něj s bolestí v srdci. Měla jsem ho tolik ráda. Věřila jsem, že právě on by mě mohl pochopit. Tak proč zklamal?

*

„Dáme si další kolo?“ zavrčí mi roztouženě do ucha, až se rozesměju.

„Ty jsi ale nenasytný.“ Hraji si na nedobytnou. Silou mě k sobě přitáhne a zlíbá celý můj obličej, až se mi do tváře vepíše neutuchající láska.

„Miluju tě, víš to?“ Zadívám se na něj a položím si hlavu do jeho rozevřené dlaně. Hned mě pohladí po vlasech a opětuje můj zamilovaný pohled.

„Je ta láska čistá?“ Jeho dotaz mě pobaví. Kde jen jsem ten výraz “Čistá láska“ slyšela? Nemůžu si vzpomenout, ale něco mi to říká. Nejspíš se to slovní spojení objevilo v nějakém trpitelsky zamilovaném románu, který ani netušil, jak nádherná může být láska člověka a upíra.

„Čistší bys nenašel.“ Jemně mu ukazováčkem přejedu přes svůdně tvarované rty. Vsaje můj prst do úst a lehce ho saje a dráždí.

„Ty vážně nemáš dost?“ Rozesměju se, když se to slastné mravenčení rozšíří do mého těla.

*

„Proboha, kolikrát jsme se dnes milovali?“ Odtahuju ho od sebe se vzlykavým smíchem. Prsty jedné ruky by mi na to nestačili. Ještě jsem neslyšela, že by měl někdo tak nezkrotnou touhu.

„Obtěžuje tě to snad?“ Vycení na mě špičáky v útočném gestu a přivine mě k sobě do náruče.

„Moc se mi to líbí, ale uvědomuju si, že neděláme nic jiného.“ Zčervenám. Je to pravda. Co jsme zjistili, že patřím do výjimečné skupinky těch, kteří si sex s upírem užívají, tak se tomu oddáváme častěji než kdokoliv jiný z našeho druhu. Někdy je to zběsilá jízda za orgasmem, jindy něžné lakotnické hraní, které mi zvyšuje krevní tlak. Vždy je to nádherné!

„Prostě po tobě neustále toužím. Copak je to špatně?“ brblá, zatímco mě rozmazluje polibky a snaží se mi dostat mezi nohy.

„To ne, lásko. Ale je to zvláštní,“ připustím a rozevřu svá stehna, aby se do mě mohl ponořit.

„Jsem rád zvláštní.“ Blýskne se mu v očích a já zasténáním okomentuji jeho konání. Můj bůh se činí. Mrazivými doteky rozmazluje celé mé tělo a rychlými vláčnými pohyby mě dostává do svého nebe. Stačí mi pár jeho choulostivých polibků a ocitám se na vrcholu, který s křikem vítám.

„Nějaké stížnosti?“ Zadívá se na mě, když se za mnou došplhá. Na dotek křehké černé vlasy má rozcuchané do všech stran.

„Vypadáš kouzelně,“ vyseknu mu poklonu a on se tomu spokojeně zubí.

„Tak ty místo, abys komentovala můj skvělý výkon, se zajímáš o můj vzhled.“ Chechtá se a radostně mi polibky rozmazluje celý krk. Vím, co chce. Mou krev a já mu ji bez řečí a ráda poskytnu. Nečekám bolest a dokonce jsem se už zbavila těch zrádcovských pocitů, které mě při jeho krmení doprovázely.

*

Div nejančím. Prsty si vjíždím do dlouhých vlasů a netrpělivě se klepu na místě. Tohle je zcela nemožné! Nepřípustné!

„Libore, copak jsi se zbláznil?!“ Vynadám mu zbrkle. „Kdykoliv by sem někdo mohl přijít!“ Copak je vážně odhodlán mě vidět i za cenu toho, že mu to ublíží? Zbláznil se, chudák!

„Musel jsem za tebou přijít! Děje se něco strašného!“ V očích se mu zračí nemyslitelné slzy. Libor nikdy neplakal. Bránil se tím, že muži nebrečí. Není to chlapské a tvrdé. A nyní?

„Co se děje?“ Jeho stav mě vyleká. Kdyby to nebylo vážné, tak by ten osud tak nepokoušel a nevypadal by jako nepříčetně. Se zatnutými pěstmi se posadí na pohovku a odháže od sebe péřové barevné polštářky.

„Musíš okamžitě pryč,“ sykne a dívá se kolem jako smyslů zbavený.

„Proboha, proč?“ Nechápu vůbec nic. Všechno se děje tak bezcitně rychle. V jednu chvíli jsem šťastná a v druhou chvíli k nám do tourbusu vtrhne můj naprosto vyděšený kamarád a začne vyšilovat.

„On tě jen využívá!“ Unaveně si povzdechnu. Kolikrát tohle budu ještě muset poslouchat? On prostě nedokáže přijmout fakt, že jsem zamilovaná. Myslí si, že tím pádem to ze mě dělá nesvéprávnou osobu. Láska přece neznamená, že ztratím mozek a rozpustím se v božském náručí!

„Libore, o tom už jsme snad mluvili.“ Povzdychnu si a posadím se naproti němu. Je snad v ještě horším stavu než minule, zatímco já kvetu.

„On tě chce jen proto, abys mu dala dítě.“ Je zoufalý a zcela chorý.

„Ještě jsem neslyšela o tom, že by upíři mohli mít potomky s lidmi.“ Snažím se nerozrušovat jeho běsnivou náturou a příšerným strachem. On je prostě jen zmatený a to hodně. Tentokrát jsem to já, kdo ho musí uklidnit a přivést k rozumu. Bůh ví, co se venku děje, že se z dospělého vyrovnaného muže stala taková troska.

„Julie poslouchala Chesterův rozhovor s Jaredem. Podle všeho to jde za pomoci čisté lásky.“ Zahloubám se do sebe. Chazzy zřejmě sděloval, jak moc ho miluju. Na tváři se mi objeví rozněžněný výraz, který Libora téměř vyprovokuje k tomu, aby začal po místnosti chodit jako divoch.

„Věř mi, Libore.“ Usměju se na něj a pro uklidnění ho obejmu kolem pasu. „Chazzy je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Je na mě hodný. Netýrá mě. Je obětavý a nesobecký.“ Snažím se mu vylíčit vše, co by dodalo jeho duši klid. Nesmí ze sebe dělat takového obrovského chudáka. Přeci o nic nejde. Skutečnost se jeví jinak, protože on nevidí do našeho vztahu.

„Faith, věř mi. Celou dobu čekal jen na tebe. Jedná s tebou v rukavičkách jen proto, aby v tobě rozhořel plamen té nejčistší lásky. Když ho skutečně vroucně a čistě miluješ, můžete zplodit potomka, kterého tolik chce. Má o nástupce takový zájem, že je schopný obětovat všechno. On se před tebou přetvařuje, pochop to už konečně a začni bojovat! Když otěhotníš, už nikdy se toho dítěte nezbavíš. Upíří dítě nepotratíš. Poroste v tobě a ty budeš trpět. Nedokážeš si představit, jaká to jsou neuvěřitelná muka.“ Znovu mnou zatřese. Stále nechápavě se na něj dívám. On se zbláznil!

„Až budeš těhotná, zmizí veškerá jeho náklonnost a tobě to jen ublíží. Věř mi a obrň se proti tomu dříve, než bude pozdě.“ Hladí mě prsty po tvářích a zoufale mi shlíží do zmatených očí.

„Tomu já nevěřím.“ Zavrtím hlavou. Chestera nade vše miluji. Tohle nedává smysl! Je to jen bájný výmysl těch, kteří nám závidí naši lásku.

„Anna je tu celou dobu. Kdyby to tak bylo, něco by mi řekla. Věř mi, že mi tu s nimi žijeme jako rovní.“ Můj hlas zní ostře a já se tomu nebráním. Tou přednáškou mě naštval!

„Je to jen přetvářka.“ Chytí si hlavu do dlaní.

„Ne, to není! On mě má skutečně rád a ty nikdy nepoznáš takovou sílu citu, kterou k sobě já a Chester chováme. Naše láska je upřímná! Čistá!“ Jsem na to hrdá. Ani mi nevystačují slova, kterými bych popsala to pevné pouto, které nás spojuje.

„Nesmíš mu věřit!“ Má důvěra je bezmezná. „Faith, prosím. Kvůli sobě.“ Padne na kolena a začne hrát ještě větší cirkus. „Copak nevidíš, že mi tím ubližuješ?“ Zazoufá si a skryje obličej do dlaní, abych neviděla jeho slabost.

„Můžeš si za to sám!“ Zamračím se. „Kdybys mě nedával Davidovi na hlídání, nikdy by se ke mně Chester nedostal. To ty důvěřuješ špatným lidem, nikoliv já!“ Zacloumám s ním a donutím na sebe pohlédnout.

„Podívej se, jak kvetu! Jak vypadám šťastně!“ Pohladí mě po vlasech a pozoruje každý detail mého radostného těla.

„Myslíš, že by to šlo, kdybych skutečně nebyla šťastná?“ šeptám mu tiše s pohledem do očí. „Nevěř fámám, kdo co kde zaslechl. Důvěřuj mně. Já tu žiju a vím, jak to tu chodí.“ Stírám ty zbytečné slzy. „Nestrachuj se o mě. Jsem v bezpečí.“ Políbím ho na čelo. Moje slova ho uklidňují a když vážně pozoruje prostředí, ve kterém žiju a detailně si prohlíží mě, musí uznat, že na mých výtkách něco je.

„Nejsou všichni upíři stejní, jako nejsou stejní všichni lidé,“ vyprovodím ho před tourbus.

„Stačí si vzpomenout na Burnieho.“ Ušklíbnu se a obrátím oči v sloup. Libor už je zase sám sebou. Sice ještě trochu pochybuje, ale nakonec, až si v klidu vše promyslí a nechá si hlavou ještě jednou projít všechny má slova, tak bude zase dobře.

*

Přitulím se k Chesterovi a s protažením zívnu.

„Jsi unavená?“ Stará se o mně jako o svůj největší poklad.

„Trochu.“ Uculím se a přivinu se k jeho ledovému tělu ještě blíže. „Dáváš mi zabrat.“ Poťouchle se usměju. Vrátí mi škleb a zatváří se zamyšleně.

„Máš pravdu. Nejspíš bych to měl omezit. Jen tě tím hrozně týrám a obtěžuju.“ Jeho výraz mluví za vše, když ze sebe doluje tyhle lži. On by mi nedokázal lhát nebo se přetvařovat. Lehce ho plácnu přes pusu.

„To bys beze mě a mého těla nevydržel,“ zašeptám mu svádivě do ucha, až pobaveně zavrčí.

„Moc si věříš. Myslíš, že nejsou upírky, který by mi daly rozkoš?“ Maličko mě tím dostane. Jemně mu prstem přejedu po plamenech na zápěstí, zatímco vnímám ten chlad, pulsující z jeho kůže.

„Šel bys za nimi, kdybych s tebou nemohla spát?“ zašeptám a pohledem se vpíjím do těch ohnivých ozdob. Rvalo mi to srdce. Hrozně by mě bolelo, kdybych věděla, že mu jiná může poskytnout to, co bych měla jen já.

„Nikdy bych ti to neudělal. Neudělal bych nic, co by ti ublížilo.“ Přivine mě k sobě a jemným polibkem mi rozevře rty.

„Máš ve mně tu nejčistší lásku.“ Povzdychnu si, když se mi ten plnohodnotný cit vloudí do těla. Jen se samolibě usměje. Tak vědoucně a sebevědomě. Špičáky vytasené v záři toho nadřazeného úsměvu.

„Vážně vypadáš děsivě,“ vyseknu mu poklonu. „Jako každý obyčejný zlý upír.“ Jeho pohled se změní v provinilý.

„Ale já jsem výjimečný.“ Na oko rozesmutní.

„Ano, to jsi.“ Přikývnu a oběma dlaněmi ho chytím za obličej.

„Jsi dokonalý.“

„Víš, jak moc rád tohle slyším.“ Povzdychne si škádlivě.

„Zvedá mi to sebevědomí.“ Poukáže na svůj klín, kde se znovu o slovo hlásí jeho touha.

„To nemyslíš vážně.“ Rozesměju se.

„Před chvilkou jsme skončili!“

„A už je zase na čase začít nebo jsi vážně tolik unavená?“ Zvedne pobaveně obočí, když cítí, jak se k němu roztouženě tisknu.

*

„Proč jsi tak zamlklá?“ Zadívám se Annu, která čím víc já zářím, tak ona chřadne. Je stále zoufalejší z toho, že já si milování užívám a ona nikoliv. Vím, že to pro ni musí být těžké, protože by svému bohu chtěla dopřát maximum. Soucítím s ní a mrzí mě, když nedokážu tlumit hlasité výkřiky lásky. Musí to slyšet a určitě jí to na klidu nepřidá.

„To se ti jen zdá.“ Nepřesvědčivě se usměje a sjede mě i Chazze němým pohledem. Unaveně si položím hlavu na jeho rameno a odpočívám. Zas mi dal zabrat. Je k neutahání a v milování se vyžívá jako málo kdo. Jeho hravost a nadšení nezná mezí. Je něžný i divoký zároveň. Dokáže ve mně vystupňovat radost do nejvyšších obrátek a ještě zvyšovat lásku jako by byl kouzelník.

„Někoho jsem ti přivedl.“ Vycení na něj zuby Ryan, hned jak vejde do dveří. Zvednu oči v sloup a začnu se chovat jako poslušná ovečka. Kupodivu se za ním netáhne Suzie, ale náš koncertní lékař. V bílém sterilním plášti se se svou vychrtlou postavou téměř ztrácí. Na nose mu sedí bezbarvé brýle. Tváří se pohřebně, truchlivěji než obvykle.

„Faith.“ Pokyne mi Chester, abych lékaři naslouchala. Nechápavě se na něj zadívám.

„Nic se neděje. Jen rutinní kontrola. Jsi tak křehká a zranitelná, že si tě musím hlídat,“ šeptá mi sladce do ucha a hladí po zádech tak, aby to Ryan neviděl. Usměju se na něj a přijmu od lékaře nádobku, do které musím načůrat.

Jakmile vyjdu z toalety, hned na strnulého lékaře narazím. Je s ním i Chester. Ruce v kapsách, na rtech ležérní úsměv. Jakmile mě uvidí, hned se usměje ještě víc a pošle mi vzdušnou pusu. Zamilovaně se na něj zahledím a podám nádobku lékaři, který s ní hned odkvačí.

„Co když nebudu zdravá?“ Zadívám se mu do tmavých očí, ve kterých mu hned zajiskří.

„Tak tě uzdravím.“ Usměje se a věnuje mi sladký láskyplný polibek.

„Vím, že jsi mi to nikdy neřekl...“ Trochu váhavě začnu.

„... Ale vím, že mě miluješ.“ Pohladím ho po chladné tváři. Jen mi stiskne pevně ruku a zabodne se mi s oslňujícím úsměvem do očí. Věděla jsem to. Cítí to stejně, jen mi to nedokáže ještě povědět.

Trochu mě vyděsí, když se k nám nahrne lékař a podává Chazzymu výsledky. Ten je jen přejede rychle očima a papír v okamžiku zničí na drobné konfety. Nechápavě se dívám na ty drobné útržky, které lehce padají na tvrdou zem.

„Vaše služby už nebudou potřeba.“ Zadívá se chladným pohledem na doktora, až mi z toho naskočí husí kůže a vyvede mě za ruku k Mikeovi, Anně a Ryanovi do prohřátého prostoru plného barev a drobných měkkých věcí.

„Tak?“ Oba jsou nedočkaví. Zuřivě cení špičáky a těkají po nás jako bychom měli vyhrát první cenu v tombole.

„Pánové. Jsem bůh!“ zachechtá se Chester a přivine mě k sobě ještě víc.

„Mám žízeň,“ zašeptá mi svůdně do ucha.

„Jsem tvoje, lásko.“ Nakloním mu krk na stranu, ale místo něžných mrazivých doteků se mi krk rozbuší v palčivém tepání jeho ostrých špičáků. Zakřičím bolestí a svezu se s pláčem do náruče, když ze mě mučivě pije. Co se proboha děje? Pije ze mě víc než obvykle a mě to v těle mrzačí veškerou radost. Vynořují se mi z nitra staré známé pocity méněcennosti, potupy a strachu, ale nikoliv nenávisti, protože ta s mou láskou nejde dohromady.

*

Proberu se v měkké posteli. Je mi hrozná zima a jsem vyděšená. Co se proboha stalo, že se Chester musel zachovat až takhle necitelně? Krk mě doslova ještě pálí, ale ta nejhorší mučivá bolest naštěstí pominula. Když se snažím nahmatat deku, narazím na Něj. Ihned rozsvítí.

„Už jsi vzhůru?“ Na rtech ten jeho sladký úsměv.

„Co se stalo?“ Zamžikám a sjedu celého svého boha pohledem. Vypadá spokojeně a bolestně krásně.

„Co by?“ Dál se usmívá, jako by snad ani nechápal.

„Proč jsi mi tak ublížil?“ Připomenu mu trýzeň, kterou jsem zažívala při jeho krmení.

„Protože to upíři tak dělávají.“ Zvedne obočí a zadívá se na mě jako na mrzáčka.

„Ale ty jsi přece jiný.“ Natáhnu ruku v náznaku něžného pohlazení. Prudce mě chytne za zápěstí a nedovolí mi, abych se ho víc dotkla.

„Vážně si to myslíš?“ Vycení na mě své špičáky. Zmateně se na něj zahledím. Z očí mi nemilosrdně stékají slzy. Pokožka mě od jeho doteku začíná pálit. Poznávám tu sžíravou zimu, která se mi zadírá do kostí a kůže jako žiletky.

„Přece mě miluješ,“ opanuju křehce.

„Upír necítí lásku.“ Usměje se na mě blahosklonně.

„Copak jsi na všechno, co ses jako člověk naučila, zapomněla?“ Připomene mi mé dřívější špatné názory. Ale co když nebyly špatné?

„Je mi hrozná zima.“ Rozklepu se a plačtivě se mu snažím vytrhnout zápěstí, které mě bolí čím dál víc. „Kde je deka?“ Rozhlédnu se kolem, ale nikde ji nevidím.

„Není tu. Zvykej si.“ Drasticky se usmívá a svůj stisk ještě zesílí, až cítím, jak se mi v zápěstí lámou kosti. To hrozně moc bolí! Z oči mi vytrysknou slzy.

„Prosím, pusť!“ zanaříkám a zabořím se s hlasitým pláčem do polštáře. Konečně uvolní stisk a odstrčí mou ruku stranou, jako by mu byla má přítomnost protivná.

„Proč? Přece to mezi námi bylo tak krásné!“ Zaspílám a roztírám si slzy. Ta bolest je příšerná. Celé nitro mi hoří v nečekané impulzivní zradě a ztrátě. Můj bůh není bohem. Je to obyčejný krutý ďábel!

„Moc si nevěř. Potřeboval jsem z tebe vymámit jen čistou lásku,“ procedí skrze zuby. „To, že se ti se mnou sex líbil, mi šlo jen na ruku. Mohl jsem z toho těžit a ještě si užít.“ Usmívá se škodolibě.

„Ale tys byl tak milý a něžný!“ namítnu. Nikdy bych ho nedokázala prokouknout.

„Jen přetvářka. Jsem přece upír. Musel jsem se hodně obětovat, ale já dokážu všechno. Nejsem nic tak méněcenného jako třeba ty.“ Zasadí mi políček. Jeho slova drásají mé nitro. Cítím, že uvnitř sebe umírám.

„Zabíjíš mě.“ Otočím k němu své oči a zoufale ho žádám o pomoc.

„Nevadí, moje dítě to vydrží. Seš tu koneckonců jen jako inkubátor.“ Roztáhne ústa do širokého úsměvu.

*

Všechno se změnilo. Domácká atmosféra barevného tourbusu zmizela ve změti upířího stylu a chladu. Pestrobarevné měkké polštářky jsou zapomenuty a my se tu s Annou plazíme jako bídní červi, jen abychom uspokojili jejich potřeby. Všechno bylo nahrané. Jen přetvářka. Annu k tomu donutili a ona nemohla dělat nic. Proto byla čím dál víc nešťastnější. Nešlo o to, že by s ní Mike nespal, když jí tím ubližoval, protože on ji týral rád.

„Faith, jdeme.“ Už jsem si zvykla jakým ohavným a arogantním tónem pronášel mé jméno. Prznil ho spolu s tím, jak zničil mou víru. Necitelně mě popadne za ruku a vyrve z tourbusu do chladného počasí. Je mi příšerná zima, teď když už se nezahřeji ani v místě, které mi skýtalo domov.

Libor se po nás s úsměvem podívá a mylně se domnívá, že jsme šťastní! Alespoň on se netrápí. Nechtěla bych, aby na sebe bral plnou zodpovědnost za to, že mě neuhlídal. On nikdy neměl tu moc. Poslední dobou se mi zdá, že to snad bylo mým posláním. Získat nejčistší lásku na světě, podlehnout a donosit mnou nenáviděné upíří dítě.

V noci, když ležím vedle něj a On mě vztekle bije, když není po jeho, myslím na svého Chestera, který žil se mnou jen v mém srdci. Nikdy neexistoval.

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistá láska - 8. kapitola: