OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Čistý štít 3. kapitola

02.08.2015 (10:00) • Andre2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 633×

Málem jsem si rozbila telefon, jak jsem s ním chtěla třísknout o zem, aby konečně přestal vydávat tu hroznou melodii. V noci jsem toho moc nenaspala, protože jsem se neustále budila z nočních můr, a právě když se mi podařilo usnout, tak musel zazvonit tenhle krám a oznámit, že už je čas, abych se začala připravovat na první den v nové škole.

Automaticky zaletím do koupelny, abych si vyčistila zuby a opláchla si obličej studenou vodou, to je jediná věc, která mě dokáže po ránu pořádně probudit, teda, dneska to sám zvládl budík. Poklona mu! ozve se mé podrážděné podvědomí.

Když už mám konečně upravené vlasy do rybího copu a všelijak podchycené několika pírky, zapátrám v šatníku po předepsané uniformě. Bílou halenku si zastrkám do černé bokové sukně, která mi sahá do půli stehen (no, snad je nebudu pohoršovat), přes halenku si přetáhnu vínový bavlněný svetr a jako poslední si obuji černé kožené boty na menším podpatku.  

Málem si přizabiju na schodech, ale do kuchyně dorazím v pořádku. Přijde mi trochu komické, že všichni máme stejné uniformy, obzvlášť já, Rebecca a Annie, zatímco kluci mají svetřík barvy námořnické modři, černé kalhoty a společenské boty, kdybychom všichni neměli na svetru znak školy, řekla bych, že já a holky chodíme do dívčí a kluci do chlapecké školy.

Taťka má na tváři opět typický povzbudivý výraz. „Dobré ráno," houkne ke mně.

Neodpustím si protočení očí, ale také mu popřeji dobré jitro. Usadím se na mé místo, které jsem si pracně vybojovala za poslední čtyři dny. Naberu si misku müsli a zaleji si směs mlékem. Upiji z hrnečku teplého kakaa a mlčky dál pokračuji v jezení snídaně.

„Tak co, těšíte se do školy?" zeptá se Carla neurčitě.

Upře se na nií hned několik párů očí, jestli to myslí vážně. Nikdo se neuráčí s odpovědí, až na Annie, která přímo září štěstím. „Já hrozně moc!" vřeští.

Carla se na ni usměje. „Aspoň někdo, měli byste si z Annie vzít všichni příklad!"

Já, Jasper a Benjamin si odfrkneme a sborově odpovíme: „To tak." Čímž rozesmějeme zbytek rodiny u stolu.

Už se jen čeká, až si táta dočte poslední sdělení v novinách, a můžeme vyrazit. Rychle se zvednu ze židle, přičemž seberu batoh a zamířím do garáže k autu.

„Noemi?!" ozve se za mnou šokovaná Carla.

„Ano?" optám se nejistě a otočím se ve dveřích. Neunikne mi její vykulený výraz a Benjamin s otevřenou pusou, který na mě doslova čumí!

Jen nad tím mávne rukou, ale začíná se mračit. „Asi ti budu muset koupit jinou sukni," usoudí.

Já to věděla! ozve se hlásek.

Automaticky otevřu dveře od černé Audi, ale ještě než nasednu, objeví se vedle mě Ben. „Nechceš jet s námi?"

Pomateně se na něj podívám, ani jsem si nevšimla, že v garáži stojí ještě další audina, akorát bílá a sporťák. U kufru svítí jasně S5. Nejistě se podívám na Benjamina. „Tohle je tvoje?"

Nadzvedne jedno obočí. „No… je moje." Odmlčí se. „Tak jedeš nebo ne, ještě musím vyzvednout Seana a Roba," popohání mě.

„Pojedu s tátou," řeknu tak rychle, až mě samotnou to překvapí. To poslední, co chci, je jet s bráchou a jeho kamarády do školy, a ještě když jsem jednoho zlila, naštěstí s nima nejede Chris, kterého jsem nejen polila, ale dokonce mu roztrhla i košili.

Bez dalších řečí zapluji do auta na místo spolujezdce a připoutám se. Zanedlouho se otevřou zadní i jedny přední dveře a nastoupí táta a holky. Když jsou všichni připoutaní, Georg (tak se táta jmenuje, stejně jako děda) nastartuje, ale než vyjedeme, pustí Bena a Jaspera.

Kdybych věděla, že do školy to autem trvá jen pět minut, šla bych klidně pěšky, abych tátu ušetřila té motanice před školou, která tam zavládla.

„Tak zatím, holky!" křikne za námi, zatímco my si stoupneme vedle sebe a zamáváme mu.

Otočím se na Annie a Rebeccu. „Tak se tu mějte, já jdu hledat poradnu," rozloučím se s nimi a zamířím do té děsivé budovy. Zaúpím, když zdálky uvidím, jak na mě Jess mává. Pomalým krokem dojdu k ní a vchodovým dveřím. „Ahoj."

„Ahoj! Už jsem ti vyzvedla tvůj rozvrh a s potěšením ti říkám, že většinu předmětů máš se mnou, až na francouzštinu…" Tak jo, ta holka mě začíná děsit, jestli tohle bude dělat každý den, tak asi přestoupím do jiné třídy!

Pokoušela jsem se ji přerušit, ale ta holka snad nepotřebuje ani popadnout dech! Takže jsem využila příležitosti, když si konečně udělala tak pětisekundovou přestávku, aby se nadechla. „Mohla bys mi, prosím, říct, kde jsou tady nějaké informace nebo něco podobného?" zeptám se jí, když už asi pět minut bloudím po školních chodbách a při tom mám za zády stíhačku, která mluví bůhví o čem, ale jak se dostanu někam, o tom ani ň!

Zaraženě se na mě podívá. „Vždyť stojíš přímo vedle nich," řekne, jako by se nechumelilo.

Otočím se na dveře, nad kterými je nápis INFORMACE. O trochu víc, než je potřeba, zaklepu na dveře. „Počkejte chvíli," ozve se zevnitř ženský hlas.

Opřu se zády o zeď a čekám, až na mě přijde řada. Jess spustila nanovo, ale rozhodla jsem se to ignorovat, protože začala mluvit o mších v kostele, který je přímo u školy, aby žáci mohli chodit k přijímání a zpovědi. Tak dobře, úplně jsem ji nevypnula!

Konečně se otevřou dveře a nevyjde z nich nikdo jiný, než můj bratr a Ben, který zas dělá průvodce jemu. „Ahoj, Benjamine!" zapiští Jess, ale on už se ji zřejmě naučil ignorovat.

Vynoří se i žena ve středním věku s visačkou, kde stojí: profesorka PhDr. Manuela Andersonová. Zaraženě se dívám na její jmenovku, vážně má stejné příjmení jako Sean? „Tak pojďte další," pokyne mi rukou, abych vešla.

Je to docela malá místnost, ve které hrají bílé zdi s různými obrázky, některé působí depresivně, ale většinou jsou jen barevné. Zastavím se u jedné fotky, kde je Paula, Sean, nějaký muž (zřejmě její manžel) a malý klučina, který se vůbec Seanovi nepodobá.

Posadí se za stůl, zatímco mi pokyne, abych se taky usadila do jednoho ze dvou kožených křesel před stolem. Málem vyjeknu, když se naproti mně usadí i Jess, která se objevila zničehonic.

Hbitě jí podá můj rozvrh. „Chtěly bychom vysvětlit tu francouzštinu, prosím," pustí se do vysvětlování na místo mě.

Po chvilce mi psycholožka věnuje soucitný úsměv a dál se věnuje listováním v mé složce z Francie, kterou sem poslali. „Rada rozhodla, že můžeš chodit na francouzštinu s posledním ročníkem, ale jestli budeš chtít, můžeš chodit na hodiny se svými vrstevníky," vysvětlí.

S úsměvem se na ni podívám. „Klidně to nechte, jak to je, stejnak to bude asi tak lepší," usoudím. Jo! Alespoň jedna hodina bez Jess! Mám chuť si povyskočit.

Jess není špatná, ale někdy jí mám plné zuby (a to ji znám teprve dva dny!), a nebude na škodu mít alespoň jednu hodinu bez jejích neustálých připomínek a žvanění o ničem. 

„Máš ještě nějaký dotaz vzhledem ke svému rozvrhu?" optá se mě.

Zakroutím hlavou. „Ani ne, děkuji." Zvednu se a zamířím z její útulné kanceláře.

Ještě než vyjdeme, řekne: „Příjemný zbytek dne, dívky, doufám, že se ti u nás bude líbit," rozloučí se s námi.

XXXXXX

První hodina utekla jako voda. Profesorka Bloomerová na literaturu a angličtinu je celkem příjemná starší dáma a její výklad by byl určitě velmi zajímavý, kdyby do něj Jess pořád nemluvila o nějakých pravidlech, které zde platí, a samozřejmě neopomněla poznámku k mé krátké sukni.

Málem jsem se neudržela, když nás profesorka Bloomerová napomenula, abychom byly zticha, nebo nás pošle za dveře.

Sednu si do předposlední lavice a zapluji pod stůl, jen co nás profesor na matiku nechá posadit se. Je mladý, takže tipuji, že učí minimálně dva roky. Zajedu pod lavici ještě víc, když zjistím, že na mě kouká. S přátelským úsměvem přijde k našemu stolu a napřáhne ke mně ruku, takže se musím zvednout a potřást si s ním.

„Já jsem váš třídní profesor Adams a budu vás mít na matematiku a fyziku. Doufám, že dobře zapadnete do kolektivu a bude se vám zde líbit, slečno Ritterová."

Odkráčí dopředu a ze stolu zvedne štos papírů. Pomalu celá třída zaúpí a jsem vlastně jediná, kdo nechápe, co se děje. Ale jakmile začne každému dávat jeden papír, je mi hned všechno jasné. Opět se u mě zastaví. „Vy si můžete vybrat, slečno Ritterová, jestli chcete psát, nebo ne."

Podívám se kolem sebe a dle vražedných pohledů mých spolužáků soudím, že bude lepší, když si ten test napíšu s nimi. „Můžu se zeptat, co tam bude?"

S úsměvem mi dá papír. „Vše, co byste měla znát," mrkne na mě a pokračuje v rozdávání písemek.

Celá třída na jeho povel otočí papír na první stranu, jak brzy zjistím, jedná se o čtyřstránkový test na celou hodinu. Naštěstí všechno umím a není tam nic, co jsme ve Francii nebrali. Je to spíše jako opakovací test na všechny látky. Vyřeším dvě rovnice, dvě slovní úlohy, narýsuji a udělám vše potřebné k danému tělesu, co po mně požadují, a ještě si stihnu vše překontrolovat a odevzdat test pět minut před zvoněním.

„Zdál se vám ten test těžký?" zeptá se mě profesor.

„Ani ne, všechno jsem znala, takže to byla brnkačka, ale nejsem si jistá jednou rovnicí s neznámou," přiznám narovinu.

Vezme si můj test a začne v něm listovat. „Musím říct, že všechny výsledky máte správně, zatím," usměje se a já se vrátím s úlevou zpět do lavice.

Po hodině dějepisu a biologie přišel konečně čas oběda. Za pomoci Jess jsem se dostala do jídelny, kde snad je celá škola. Nechápu, jak všichni můžou končit ve stejný čas, aby se potkali v jedné sice ohromné místnosti, ale ta fronta na jídlo je snad nekonečná!

Po deseti minutách čekání na nás konečně přišla řada. Řeknu si o misku salátu a džus, zaplatím a řítím se pryč k nějakému volnému stolu. Sednu si vedle Jess a pustím se do jídla. Jak se ukázalo, většina holek ze třídy ráda poslouchá Jess, obzvlášť když se pustí do vypravování o Benjaminovo partě, neboli, jak jí tady, říkají „božské".

U stolu s námi sedí další tři dívky, Sophie, Phoebe a Brytni. Sophie a Pheobe jsou dvojčata, kdyby Sophie neměla hnědá a Phoebe blonďaté vlasy, asi bych je od sebe nerozeznala, ale takhle je musí poznat každý.

Jess mě chytí za ruku a pořádně mi ji zmáčkne. „Hele, koukněte, už jsou tady!" ohlásí příchod „božské” party.

Vzhlédnu a podívám se jejich směrem. Tak jo, mám bradu asi až na zemi! Klukům to v těch uniformách vážně sekne a ani holky nezahálely! Jak jsem předpokládala, přibyl k nim i nový člen v podobě mého bratra, a rovnou se vodí za ručičku se Spencer, tak ten vážně nezahálel!

„Kdo je ten novej kluk se Spencer?" vyjekne Brytni, která zřejmě začala slintat nad mým bratrem.

Polknu sousto a řeknu: „Můj bratr Jasper."

Všechny se na mě podívají a začnou si nás porovnávat. „Jo, jste si docela podobní," ozve se Phoebe a ostatní dívky začnou přikyvovat.

Znovu se podívám na „božskou" partu a zahlédnu i novou tvář. Ben má po boku platinovou blondýnku. „Kdo je ta holka?" zeptám se.

Jess se na mě usměje. „To je Agnes, jeho holka a strašná potvora!"

Cože? Benjamin má holku? ozve se ten protivný hlásek v mé hlavě.

Málem vyjeknu, když se vedle mě objeví Victoria a Sean. „Čau, Mary!" pozdraví mě Sean se širokým úsměvem. „Ty máš prý s námi fráninu," chce si to potvrdit.

„No, jestli chodíš do třídy A pro pokročilé, tak s vámi mám francouzštinu," přitakám. Mám chuť si pořádně zanadávat, protože tohle bude ještě horší, než poslouchat Jess, takhle budu muset být ve třídě s těmahle dvěma a asi i s ostatními členy „božské" party!

Strčí si vidličku salátu do pusy, když má prázdno, znovu otevře pusu, ale tentokrát můj salát nechá na pokoji. „Tak dobře, počkáme na tebe před jídelnou, abys kamarádkám ušetřila pár kroků." Mrkne na Phoebe, která právě zřejmě prodělala srdeční zástavu.

Nečeká ani na mou odpověď a v závěsu s Victorií zmizí zpět ke stolu, kde sedí ostatní jejich kámoši.

Chci si dojíst salát, ale nemůžu najít vidličku. Nasupeně se podívám na Jess. Skvělý! Z mého příboru se stal suvenýr pro fanynky „božské" party! Tak tohle si Sean odskáče, kvůli němu si nemůžu ani dojíst jídlo!

Nasupeně odnesu tác a jdu čekat před jídelnu. Stojím tam sotva pět minut a už vedle sebe mám Seana, který mě chytne kolem pasu. Ohlédnu se, trochu mě uklidní, že za námi jdou ostatní.

XXXXXX

Ani se nestačím rozhlédnout a už sedím ve třetí lavici u okna, vedle mě se usadí Sean, před nás si sedne Chris s Robem. Vlastně celá parta se usadí do jedné řady, až na mého bratra a Spencer, kteří si sednou do poslední lavice v prostředním oddělení.

Během chvilky se ozve zvonek a do třídy vletí metr šedesát velký chlapík s pivním břichem a rozcuchem, jako nosíval Beethoven nebo Einstein. Zaletí za katedru, hodí štos papíru na stůl, přičemž přejde před tabuli a teprve pak nás všechny posadí.

Nejdříve si podá ruku se mnou. „Ravi de vous rencontrer, mon nom est Richmond et je vais apprendre le français," představí se a oznámí, co nás bude učit.

Uslyším, jak se můj bratr uchechtne. „Eh bien, si je ne vais pas vous apprendre?" řekne perfektní francouzštinou, čímž si vyslouží obdivný pohled od učitele, který se zadívá i na mě.

„Co řekl tvůj brácha?" optá se mě Sean.

Zkoumavě se na něj podívám. „Neměl bys to vědět, když chodíš do třídy pro pokročilé?" otáži se ho, ale nehodlám ho dlouho trápit. „Řekl, že možná bude učit on jeho."

Sean se hlasitě rozesměje, ale přestane hned, jakmile na něj koukne profesor Richmond. Skloní se ke mně. „Ty už francouzsky umíš, takže si klidně můžeme povídat," usoudí.

S úšklebkem přikývnu. „A o čem chceš mluvit?"

„Já ani nevím. Máš nějaký nápad?" věnuje mi jeden ze svých úsměvů, na který asi většina holek letí.

„Tak třeba, tvoje máma pracuje jako poradkyně?" navrhnu téma.

Protočí oči. „Tak to jsem nečekal, jsi první holka, která se mě ptá na to, jestli moje máma pracuje ve škole jako psycholog, ale ano, je to tak."

„A další věc, jmenuji se Noemi, ne Mary!" řeknu trochu ostřeji.

Oči mu zas o trochu ztmavnou. „No a?" nasadí koketní výraz.

Zakroutím nad jeho počínáním hlavou. „Prostě mi tak neříkej!"

Najednou se na nás otočí naštvaný Chris, který vypadá, že každou chvíli bouchne. „Mohli byste být zticha!" štěkne na nás.

Rozhořčeně si začneme vyměňovat názory, když se u nás objeví profesor Richmond. „Jak to, že nemáte otevřené učebnice, a vy, pane Islere, se otočte prosím dopředu!" spustí naštvaně profesor, který vypadá spíše komicky.

Zbytek hodiny strávíme mlčky, jen občas prohodíme se Seanem nějaké slovo, no, spíše většinu hodiny prokecáme, ale musím uznat, že není až tak špatný, jak jsem si myslela. Chris nás ještě několikrát probodne pohledem během hodiny, ale spíše se hlásí a dělá přesně to, co po něm Richmond chce. 

Šprt jeden! 

Ravi de vous rencontrer, mon nom est Richmond et je vais apprendre le français. ==> Rád vás poznávám, mé jméno je Richmond a budu vás učit francouzsky. 

Eh bien, si je ne vais pas vous apprendre? ==>No, pokud nebudu učit já vás? 

Přidávám i překlad, i když v téhle kapitole je asi jasné, o co jde :)

Autor: Andre2, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čistý štít 3. kapitola: