OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire - 9. kapitola

25.02.2013 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 677×

9. kapitola

„Víš, co je smutek? Sedět v prázdném pokoji a čekat na někoho, kdo už se nikdy nevrátí."

- neznámý autor

Abi byla sice přesvědčená, že je Sofie v pořádku. Bylo však správné ji odvést do nemocnice a raději zjistit, jestli jí vrah nějakým způsobem neublížil.

Vypadalo to spíš ale, že vrah nepřišel s malou Sofií do styku vůbec. Možná ani nevěděl, že je v domě.

Celou cestu do nemocnice se Sofie držela Abigail a vůbec nemluvila, dokonce i v nemocnici ji držela za ruku, aby ji Abi při prohlídce doktora uklidňovala. Byla tak strašně moc vystrašená. Tolik Abigail připomínala samu sebe po smrti její matky, když byla ve stejné nemocnici a ve stejné situaci.

Rick stál na chodbě a čekal na ně. Musel zavolat ještě Maxovi, který zůstal na místě činu. Nic moc se nedozvěděl. Jen to, že oběť zemřela stejným způsobem jako ty ostatní s tím rozdílem, že nebyla politá benzínem. Proto na ní zůstalo víc narůžovělého i černého spáleného masa. Jakmile si na tu hrůzu vzpomněl, zvedl se mu na chvíli žaludek. Byl to hnus. Vrah začínal být brutálnější. Čekal tam, než oběť celá shoří. Viděl ji umírat, křičet bolestí, a prostě tam jen stál a čekal. Doufal, že se aspoň nadýchala kouře a umřela rychle.

Vrah přijel autem. Našly se totiž stopy od pneumatik nedaleko domu. Podle pneumatik se nejspíš jedná o menší typ dodávky. Tahle auta se v New Orleansu objevují jen zřídkakdy. Někdo si musel dodávky všimnout. Pokud vrah neznal nějakou jinou cestu, po které by mohl s dodávkou jet, aniž by si jeho auta někdo všimnul. New Orleans byl plný takových cest.

Nemohl dostat z hlavy jednu z informací, kterou on sám dostal na místě činu. Někdo údajně zavolal na policejní stanici a oznámil vraždu. Kdo to mohl být? Neoznámil ani jméno. Možná to byl vrah. Spíš určitě. Tahle myšlenka ho mírně popudila, protože vrah byl tak blízko a přesto ho nemohli chytit. Umí se moc dobře skrývat. Je jako chameleon, který mění barvy, aby ho predátoři nenašli a nedostal se tak do jejich potravního řetězce.

Pokoušel se dovolat Devon a Rupertovi Meserovým. Jeho úkolem bylo jim oznámit vraždu jejich dcery Anny a samozřejmě jim musel oznámit, že našli jejich vnučku. Neměl tohle rád. Byla to nejhorší část jeho práce. Nedalo se na to zvyknout, stejně jako na to, že byla brutálně zohavená a mrtvá. Na druhou stranu to byla jeho práce a on ji musel plnit. Bez ohledu na to, jak nepříjemné to je.

Číslo získal od policistů, kteří prohledali Annin byt a našli všechny uložené kontakty v diáři. Meserovi byli na první stránce, přiložení k důležitým kontaktům.

Dovolal se až po půl hodině, kdy mu telefon zvedla nějaká žena. Zřejmě jejich domácí. Oznámila mu, že manželé Meserovi odjeli na několik dní do Evropy na dovolenou a neví, kdy se vrátí. Řekl jí, ať se s nimi spojí. Stručně jí vysvětlil, o co jde. I přes telefon slyšel, jak zatajila dech. Sebralo ji to. Koho by ne?

Než zavěsila telefon, ještě mu dala číslo na otce Sofie. Ten mu telefon vůbec nezvedal, tak se rozhodl ho vypátrat. Pověří tím Angelovou, která má v novém vyhledávajícím zařízení osob přehled. Možná by ho mohla najít za pár hodin nebo dní. Záleží, kde se momentálně nachází. A co teď se Sofií? Budou muset zavolat sociálku, která se o ni postará. Navíc je to jediný svědek vraždy. Abigail by ji možná mohla svými psychologickými schopnostmi rozpovídat.

Pohlédl do dveří ordinace. Doktor už pomalu odcházel a když procházel okolo Ricka, pozdravil ho. Abigail pomáhala Sofii s oblékáním bundy a nazouváním bot, které našli v domě. Dívka se vůbec neusmívala, byla jako tělo bez duše. Nedivil se jí. Musela si prožít hotové peklo. Vidět svou matku umírat by zasáhlo i dospělého člověka.

Sám si vzpomněl na šok, když našel Olívii mrtvou ve vaně. I když viděl smrt každý den, tak ho Olíviina smrt tak nakopla, že šel na záchod a vyzvracel celý svůj oběd.

Abigail byla od doby, co našli dívku schoulenou ve skříni, jako vyměněná. Vůbec v ní už neviděl profesionálku, ale starostlivou ženu, která si během pár sekund zamilovala tu božsky vypadající holčičku. Byla to tak rychlá změna, kterou mohl jen uvítat.

Odhadl ji špatně. Max měl pravdu. Udržovala si odstup od případu a on jí to měl za zlé, protože vzpomínal na minulost a Olívii. Zachoval se jako totální blbec. Bude těžké napravit svoje chyby v chování k Abi. Líbila se mu tahle vyměněná Abi. Přitahovala ho ještě víc. Díky Maxovi si nakonec uvědomil, že doopravdy musí udržovat odstup od případu, aby se nezhroutila.

Když našli dívku, Abi rázem zbledla a koukala před sebe. Toho si všiml hned. Trvalo to možná pár sekund. Rychle se vzpamatovala a zamířila za Sofií, krčící se ve skříni. Nezapomene na Sofiin vystrašený uplakaný výraz, který ho bodl přímo do srdce.

Pozoroval dívku s Abi, všiml si na Abigail něčeho neobvyklého. Měla kruhy pod očima a zarudlé oči. Poznal, že je unavená. Že by nad profilem strávila celou noc? Možná ji případ zajímal víc, než si on sám myslí. Pravděpodobně ji případ velice zasáhl.

Celou dobu, než začala pracovat na případu, se mu zdálo zvláštní, jak urputně bránila Curtise. Byla tak přesvědčená, že to neudělal. Proč ho tolik bránila? Zná ho snad osobně? Vstoupil za nimi do ordinace.

„Nedovolal jsem se Meserovým ani otci Sofie. Budeme muset zavolat na sociálku, pokud neseženeme nějakého příslušníka z rodiny.“

Zamračil se, vzala dívku do náruče a začala horlivě protestovat.

„To ani náhodou.“ Vykročila s dívkou z ordinace.

Rick byl přímo za ní.

„Děti jsou v děcákách na nové děti zlý, mají tam špatné doktory a o jídle se raději nebudu zmiňovat. Ty nevíš, jaké to je,“ mluvila, jako by to sama zažila.

Ne, nevěděl, jaké to je, ale dokázal si to živě představit.

Dívka se v jejím náručí zavrtala a objala ji kolem krku. Bylo to roztomilé.

Sám zatoužil po rodině. Měl by stejně tak roztomilou holčičku, kdyby Olívie nepřišla o dítě? Nebyla by jeho po biologické stránce, ale přesto by měl se svou ženou krásnou holčičku s modrýma očima a úsměvem od ucha k uchu, nebo to klidně mohl být chlapeček se šibalskou tvářičkou.

Zahnal tyhle myšlenky. Byla to minulost a on se rozhodl ji hodit za hlavu. Teď ho čeká jiná budoucnost. Snad šťastnější.

„Jinak to nepůjde, Abi.“ To bylo poprvé, kdy ji oslovil jménem. Ne tím divně škrobeným titulem doktorky. Bylo to hned příjemnější a zároveň osobnější.

Abigail se moc líbilo, jak její jméno znělo z jeho rtů.

„Ale půjde. Postarám se o ni. Já jsem zapsaná v organizaci pro pěstouny a tak ji můžu pohlídat.“ Do organizace se zapsala, když jí bylo dvacet jedna. Udělala to právě pro takovouhle situaci, aniž by věděla, že se stane. Vždycky byla připravena nějakému dítěti pomoct.

Konečně vyšli z nemocnice. Abigail se zastavila u Rickova auta. „Nemusíme ji vláčet hned do děcáku, když si ji za pár dní vyzvednou prarodiče. Stačí se s danou sociálkou domluvit. A když je svědek, aspoň z ní možná něco dostanu.“

Koukala na něj s prosebnýma očima. V tu chvíli by jí splnil všechna přání.

„Dobře, tak to zařiď. Nejspíš v tom umíš chodit líp než já. Stejně to vypadá, že se od tebe Sofie nehne.“

„Jo, jsem první člověk, který ji viděl a oznámil, že je v bezpečí. Cítí ke mně důvěru,“ pohladila dívku po vláskách. „Nedovolím, aby jí někdo ublížil.“

Sofie s Abiinou pomocí nastoupila do auta.

„Co teď budeme dělat?“ zeptala se.

Rukama se opřel o dveře auta, ve kterých stála Abi. „Odvezu tě domů. Vypadáš unaveně a Sofie taky. Obě si odpočinete a zítra se dáme zase do práce. Já zatím zkusím sehnat o vrahovi a místu činu, co se jen dá.“

Zavrtěla hlavou. „Nejsem unavená. Musím dodělat ten profil. Už mi schází pár drobností.“ Abi nasedla do auta a Rick za ní zavřel dveře. Pak taky nastoupil. „Tak to ses asi dneska neviděla v zrcadle. Vypadáš vážně hrozně. To jsi pracovala na profilu celou noc?“

„Ty umíš ale ženě zalichotit,“ prohodila ironickou poznámku. „Profil je pro nás dost důležitý, takže jsem se snažila pracovat celou noc, dokud…“ chtěla mu říct o zvláštním návštěvníkovi, který se objevil. Rozmyslela si to. Už teď byl starostlivý až moc. Navíc nevěděla, jestli doopravdy někdo v domě byl. Možná to byla její fantazie, pohrávající si s její myslí. Nemusel vědět, že celou noc strávila na židličce se zbraní v ruce naplněná strachem a odhodláním zabít každého, kdo by jí chtěl ublížit. Akorát by měl tendenci ji ochraňovat.

Čekala na osobu, která se vplížila do jejího domu. Byla přesvědčená, že by se ta osoba mohla tu noc klidně vrátit. Nevrátila se. Byl klid.

Bude si muset dávat větší pozor, protože teď bude mít v domě Sofii. Nesmí dovolit, aby jí někdo ublížil.

„Dokud co?“

Mávla rukou „Nech to plavat. Není to důležité a už vlastně ani nevím, co jsem chtěla říct.“

Byl přesvědčený, že lhala. Vycítil to. V jejím obličeji se totiž odrazilo napětí a strach. Co se asi stalo? Rozhodl se to zjistit, i když to bude nelehký úkol. Začínal mít o ni vážně strach. Vždyť bydlí v domě, kde vrah před jednadvaceti lety vraždil, a o kilometr dál byla další oběť. Z filmů věděl, že tihle vrazi se rádi vracejí na místa činu, aby svůj zločin prožívali znovu a znovu.

Rick zatočil klíčkem v zapalování a nastartoval auto. „Kdyby se něco dělo, řekneš mi to, že jo?“

„Nejspíš ne.“

„Toho jsem se obával,“ povzdychl si a konečně vyjel na cestu.

Za půl hodiny byli u domu Abigail. Přijížděli na příjezdovou cestu a Rick si všiml, že u domu někdo zaparkoval. Byl to džíp Commander v černé barvě.

Zaparkoval hned vedle něho a pak se podíval na Abi, která usnula po cestě domů.

„Abi, vstávej,“ musel do ní jemně šťouchnout, aby se probrala.

Mírně se zavrtěla a ospalým hlasem řekla: „Co je?“

„Už jsi doma. Nejspíš máš nějakou návštěvu,“ ukázal na džíp a jí se hned rozzářila tvář. Nechala Sofii v autě a vystoupila. Pomalu se vydala k domu.

Rick šel hned za ní.

Ze dveří vyšel postarší muž s prošedivělými vlasy. Mohlo být mu tak okolo padesátky, ale nevypadal na to. Dokonce i jeho postava mu připadala, jako by sedla spíš nějakému mladšímu muži. Na sobě měl černý oblek s bílou košilí a hodně pestrou kravatou. Abi postaršího muže objala a dala mu na tvář pusu.

„Ahoj, tati, tak ráda tě vidím. Netušila jsem, že přijedeš.“

„Ani já ne. Přijel jsem kvůli těm vraždám. Jsi v pořádku?“ vzal ji za paže a sjel ji očima, jako by hledal nějakou známku toho, že jí někdo vážně ublížil.

„Samozřejmě, proč bych neměla být?“ Znovu se na něj usmála a objala ho. „Chyběl jsi mi.“

„Vždyť jsem byl pryč jen pár týdnů.“

„Přesně měsíc a dva dny.“

Alexe vždycky rozesmálo, když si počítala, kolik dní byl pryč. Bylo to od jeho adoptivní dcery krásné gesto.

Abi se otočila na Ricka, který stál opodál. „Tohle je detektiv Rick Gray. Pracujeme spolu na případu. Ricku, to je můj otec Alex Coleman. Možná by mi mohl pomoc s profilem, že jo, tati?“

Oba muži si podali ruce. „Samozřejmě budu rád, když vám budu moct nějakým způsobem pomoct, ale za dva dny zase odjíždím. Chtějí mě s mým týmem ve Francii, kde se objevilo několik vražd. Chtějí zjistit, jestli jde o sériového vraha.“

„I policie bude ráda, když nám vypomůžete. Od vaší dcery jsem slyšel, že jste jeden z nejlepších.“

Alex se usmál. „No, říkají to o mně, ale to nikdo ještě neví, že mi většinou pomáhá Abigail.“ V autě zahlédl pohyb. „A copak to támhle máte za pasažéra?“

„Sofii, je hlavním svědkem v případu,“ oznámila Abigail. „Chvíli ji budu mít na starosti, než si pro ni přijedou prarodiče nebo otec, který nezvedá telefon.“

„Jdu se na ni podívat. Vypadá, že je v šoku.“

Rick přikývl. „Nejspíš viděla vraždu svojí matky. Zatím nám řekla jen svoje jméno, i když se Abi po cestě do nemocnice snažila, aby s ní promluvila.“

„Dobře, vezmu ji dovnitř a dám jí najíst. Až si odpočine, opatrně zkusím něco ze svých psychologických schopností. Zítra vám Abi řekne, jestli si Sofie na něco vzpomněla.“ Otočil se na Abigail. „A ty se odnauč dávat náhradní klíč pod květináč. Kdokoliv se pak může dostat do domu. Já jsem důkazem,“ pokáral Abigail a odešel k autu, kde se seznámil s malou holčičkou. Poté prošel okolo Ricka a Abi, ruku v ruce se Sofií do domu. Zdálo se, že si ho malá dívka oblíbila během pár sekund. Proč by taky ne? Působil jako dědeček v mladším vydání.

„Milý chlápek.“

„Jo, umí to s dětmi,“ podívala se na Rickovo auto. „Měl jsi mě odvést na místo činu, nechala jsem tam svoje auto.“

„Ještě tam zajedu a pověřím nějaké dva policisty, aby ti ho sem přivezli.“ Ruce si dal do předních kapes svých džínů a pohlédl na Abi, která se usmívala.

„To by vážně šlo?“

„Jasně, že jo. To je maličkost.“

„Dík. A co teď budeš dělat?“

„Zkusím najít nějakou stopu. Podívám se, jestli náš vrah náhodou nevraždil i někde jinde. Pak bychom se museli spojit s dalšími policisty, kteří tyhle případy řešili. Možná jsou i nějací svědci.“

Zhoupla se na patách. Doufala, že nebude nějak naštvaný, když mu řekne, že se sama pustila do vyhledávání. I když vlastně bude lhát. Všechno, co mu řekne, je z její minulosti, kterou se rozhodla pohřbít, až vyřeší případ. Rozhodla se mu říct o Emmě. O dceři Curtise Warena, která zemřela. Takhle to vymysleli Alex se svou ženou, kteří chtěli malou Abi ochránit. To si ještě mysleli, že za tu vraždu může Curtis.

„Včera už jsem něco zjistila.“

„Zahrála sis na detektiva?“ usmál se, takže mu to nejspíš nevadilo.

„Maličko. Před jednadvaceti lety vrah vraždil v tomhle domě, ale to už nejspíš víš, protože za tu vraždu byl obžalovaný Curtis.“

„Jo, o tom máme záznamy.“ Byl zvědavý, kam tím míří. Bylo zvláštní, že bydlí v tomhle domě. Když si ho kupovala, věděla o té vraždě?

„Ale už nejsou záznamy o malé holčice. Jmenovala se Emma Warenová, která údajně viděla svou matku umírat. Připadá mi to, jako by se minulost opakovala. Vrah udělal stejnou chybu. Proč? To mě vrtá v hlavě. Možná, že je to doopravdy jen omyl, ale myslím si, že to má větší hloubku.“

„O Emmě jsem nic neslyšel. To je dcera Sáry a Curtise Warena? Jak to, že nejsou o ní záznamy, že o ní víš ty a policie nic?“

Rychle vymýšlela nějakou lež. „Když jsem si koupila tenhle dům, našla jsem nějaké fotografie a zeptala se otce, co se tu stalo, protože on v té době byl v New Orleans. Začínal s psychologií a trošku se zamotal do případu. Vyprávěl mi o ní,“ samozřejmě mu lhala. Nemohla mu říct, že právě ona je Emma. Nedovolil by jí dál pracovat na případu. Byl by strašně rozčílený. Vážně ohrožuje případ. Soudce by pak nemusel přijmout důkazy, které najdou. Byla si toho vědoma. Zároveň mu ale musela říct o Emmě. Nesmí mu však dát záminku, aby si začal myslet, že je Emma.

„Co když ji vypátráme? Možná i ona si vzpomene, co se tu noc stalo.“

Pořádně se nadechla. „Je mrtvá.“

Zamračil se. Jak to, že toho tolik ví?

„Jak to víš?“

„Řekl mi to táta. Zemřela asi měsíc po matce,“ podívala se na dům.

„Jak?“

„To už nevím. V žádných záznamech to nenajdeš. Prostě už neexistuje,“ její hlas zněl tvrdě.

„Nezdá se ti to divný?“ Jemu se to teda divné zdálo. Nikdo nic o Emmě nevěděl, jen ona a její otec. A že by dcera Sáry Warenové zemřela měsíc po ní? To bylo vážně divné. Bude se muset víc podívat do záznamu a najít nějaký důkaz o Emmě a její smrti.

„Neřekla jsem ti o Emmě, aby ses vrtal v její smrti. Řekla jsem to, abys věděl, že vrah udělal stejnou chybu dvakrát. A to je moc velká náhoda.“

„Možná se doopravdy spletl a vůbec to nemá větší hloubku. Měla bys ale vědět, že vrah zavolal na policejní stanici a oznámil nám, kde najdeme další oběť.“

Zarazila se. „Spojil se s vámi? Jak to, že mi to říkáš až teď?“

Zavolal na stanici. Cítil snad výčitky svědomí, když v okně spatřil Sofii, která na něho koukala z okna? Proč ji nezabil? Mohla ho klidně identifikovat. Měl při svém vraždění svědka, ale nezbavil se ho. Proč?

Rick přikývl. „Nebyl čas ti o tom říct. Zavolal nám okolo jedenácté večer. Řekl, že má pro nás dáreček.“

To je divné. Moc zvláštní. Vrah riskoval, když zavolal na policejní stanici. Musel vědět, že si policie bude myslet, že jim volá vrah. Kdo jiný by to byl?

„Máš záznam? Ráda bych si ho poslechla, možná zjistím něco o jeho osobnosti. Jestli byl nervózní nebo naopak plný sebevědomí, a tak dále.“ Ruce založila pod prsa.

Vrah volal? Mohla by ho poznat podle hlasů? To těžko. V minulosti ho neslyšela mluvit. Po hlase by ho rozhodně poznat nemohla. A co kdyby ho viděla? Poznala by ho? Ne! To je nesmysl. Je to už dlouhá doba. Ona mu navíc neviděla do tváře. Měl masku.

Přikývl. „Dobře. Zítra přijeď na stanici. Co myslíš, že tím sleduje?“

Pokývla rameny. „Nevím. Možná volal kvůli Sofii. Emmě taky neublížil. Možná jsem to celou dobu brala z jiného úhlu. Myslela jsem, že se hlavně zaměřuje na ty ženy, že je trestá…“

„Ale?“

Jak přemýšlela, hleděla někam do prázdna. „Možná, že do toho zapadají i ty děti. Možná je chrání.“

„Před čím?“

„Před matkami, které je nedokážou ochránit před otci. Manžel Rochesterové byl opilec a násilník, to i Curtis a Laura, ta sestřička měla taky manžela. Máme nějaké informace, že by ji manžel bil?“

„Zatím ne. Se svým manželem nežila,“ oznámil jí a do mysli si zapsal, že to musí zjistit. Byla by to dobrá stopa. Snad. Aspoň by věděli, že si vybírá za své oběti zranitelné ženy.

„Je možné teda, že vrah trestá ty ženy a chrání při tom děti. Musím se na to podívat zblízka. Zítra přinesu profil.“

„Dobře, ale než začneš zase s profilem, zkus si na chvilku lehnout. Je odpoledne, pak budeš mít čas si s profilem pohrát a zjistit co nejvíce informací.“

Zdálo se mu to, nebo mírně protočila očima?

Zahleděla se mu do těch krásně modrých očí. „Proč se najednou, tak staráš? V posledních dnech to spíš vypadalo, že ti lezu pořádně na nervy.“

„Zhodnotil jsem svůj názor na tebe a zjistil jsem jednu věc.“ Teď přišla vhodná doba začít od znovu. Rick toho musel využít.

„A to kterou?“

„Že nemůžu všechny psychology strkat do jednoho pytle. Víš, ze začátku jsi mi připomněla jednoho psychologa, který nepomohl jedné osobě, kterou jsem měl moc rád. Choval se stejně chladně. Nakonec jsem zjistil, že jsi úplně jiná než on,“ neřekl, že to byla jeho žena. Koneckonců to vědět nemusela. Byla to jeho minulost a on se s ní musí vypořádat sám. Nebyl důvod ji do toho zatahovat.

„Musela to být zlá zkušenost. Je mi líto, co se stalo, i když přesně nevím, o co jde.“

V Abiiných očích spatřil upřímnou lítost. Nikdy o ni nestál, ale od ní to bylo jiné.

„Nechtěla bys zítra se mnou zajít na skleničku? Mohl bych se tak omluvit za svoje chování.“

„To má být pozvání na rande, detektive?“ usmála se na něho a on rázem ucítil mnoho pocitů, které sám nedokázal popsat.

„Když půjdeš, tak jo.“

„Ráda půjdu. Už se moc těším.“

„Dobře, stavím se pro tebe zítra v půl osmé.“ Otočil se a zamířil k autu.

Abi ho ještě chvilku pozorovala, než s autem zmizel za zatáčkou.

Co to udělala? Měla říct ne. Vždyť si tolikrát říkala, že se nesmí s nikým zaplést. A s poldou už vůbec ne. Vždycky to bylo stejné. Krátký románek se změnil v lásku a pak přišla o další osobu, kterou milovala. Měla strach se zamilovat.

Odmalička ztrácela osoby, které měla ráda. Nejdříve matku, otce zavřeli do vězení a pak ztratila nevlastní matku i nevlastní mladší sestru, která podlehla leukémii, zapomněla samozřejmě spočítat ztroskotané vztahy, kterých sice moc nebylo, ale zato rozchody byly moc bolestivé. Má teď jenom adoptivního otce. Rick by byla další osoba, kterou by ztratila.

Měla v plánu z New Orleans vypadnout, jakmile by vyřešili případ a ona prodala dům.

Když přišla do domu, spatřila otce, který seděl v obýváku a prohlížel si krabice s důkazy. Sofie v místnosti nebyla.

„Kde je Sofie?“

„Spí v dětském pokoji. Dal jsem jí jídlo, i když jsem toho v ledničce moc nenašel. Víš vůbec, co znamená nakupování a kvalitní jídlo?“

Ne, to teda nevěděla. Žila sama. Neměla čas na vyvařování. Vždycky si něco udělala nebo zavolala do čínské restaurace a objednala si čínu. Jí to stačilo. Bude ale muset na nákupy zajít, když má nového spolubydlícího.

„Nepřijel jsi přece proto, abys mě každou chvíli komandoval za moje životní zvyky.“ Sedla si do křesla naproti otci a dala si nohu přes nohu.

Alex pokývl hlavou. Fotografie z místa činu položil na stůl. „To máš pravdu. Přijel jsem za tebou, abych se ujistil, že jsi v pořádku.“ Zvedl se z pohovky a sundal si nepohodlné sako a kravatu, která ho škrtila celou cestu do New Orleans. „A co tu nevidím? Jsi v pořádku a pracuješ na případu sériového vraha, který zabil nejspíš tvoji mámu. Proboha, Abi, co to vyvádíš?“ Rukou si prohrábl prošedivělé vlasy. Nemohl tomu pořád uvěřit. Tolik si zahrává.

„Pracuju,“ prohodila klidně bez žádné známky nervozity nebo výčitek svědomí.

„Sama víš, že bys tohle dělat neměla. Ten vrah ti nejspíš zabil mámu. Soudce by mohl říct, že jsi nad případem zaujatá, a veškeré důkazy by klidně mohl smést ze stolu. Vrah by mohl ujít bez trestu. To chceš?“

„Jsem si toho rizika vědoma, tati.“ Také si stoupla a zašla do kuchyně, kde oběma nalila skleničku vody. „Někdo to ale vyřešit musí. Detektivové na něho nestačí, věř mi.“

„Abi, to ale neznamená, že se musíš angažovat hned do případu. Detektiv Gray ví, kdo jsi?“

„Ne, zbláznil ses? Kdyby to Rick zjistil, nejspíš by mě zabil. Byl by hrozně moc rozčilený.“

Znovu usedl na pohovku „Rozumný chlap. Taky mám chuť tě nejraději zabít. Copak jsem tě nic nenaučil?“

Usmála se na něj a sedla si vedle něho „Právě, že naučil. Potřebuju od tebe jednu maličkost. Hodí se mi, že jsi přijel.“

Alexovi se vůbec nelíbilo, jak se na něj Abi dívala. Určitě od něj bude chtít nějakou špatnost. Jako vždycky, když se takhle dívala. Byl vždycky natolik hloupý, že se nechal ovlivnit a udělal všechno, co chtěla. Povzdechl si.

„No tak povídej.“

„Psala jsem dopis do věznice, kde je Curtis. Znova ho zavřeli, když se stala další vražda, protože v jeho bytě našli černé oblečení od krve, která patřila oběti. Také bylo cítit benzínem a kouřem. Nechtějí ho pustit do doby, než se vyřeší případ. Mohl bys tam zajít a poptat se ho na to oblečení? Kdybych tam šla já, Rick by možná přišel na to, kdo jsem. To se nesmí stát.“

Jo, a proto si musí zítra večer pěkně vymýšlet. Jestli bude chtít zjistit něco ohledně její rodiny, nesmí mluvit o minulosti, kdy byla ještě Emmou.

„Riskuješ, víš to?“ zakroutil hlavou. „Ale dobře, skočím tam. Nevím, proč to dělám, proč tě v tom podporuju.“

„Děkuju, tati. Moc si toho vážím,“ dala mu sladkou pusu na tvář, zvedla se z pohovky a namířila si to do pokoje. Odpočine si, jak jí celou dobu Rick radil. Potom se vrhne s otcem na profil.

„Jo, a tati? Zatím se z tebe stává náhradní děda. Potřebuju, abys Sofii zítra večer pohlídal. Jdu s Rickem na skleničku.“

To mu ještě scházelo. Stát se náhradním dědou.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire - 9. kapitola: