OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dohoda - 14. kapitola

06.11.2010 (18:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 911×

Vysvobození

Rozrazil jsem dveře a plnou rychlostí jsem mířil do stájí. Osedlal jsem Dericka a vyjel. Derick jel snad nejrychleji.

„Počkej!“ slyšel jsem křičet za sebou Liama, ale nedbal jsem na něj, jel jsem dál bez zastavení.

Na jeho zacházení jsem si nemohla nijak stěžovat, zacházel se mnou opatrně, přesto jeho doteky byly pro mě odporné. Den ode dne jsem se modlila, aby mě někdo našel, abych mohla jet domů za Davidem, jenže nikdo se pořád neobjevoval. Ztrácela jsem už naději, ale ve skrytu duše jsem pořád doufala, že mě David hledá.

Den jsem trávila díváním se z okna, pozorovala jsem dění v zahradě. Občas tam pobíhaly služebné a jindy zase nějací muži. Pozorovala jsem ptáky v korunách stromů a občas jsem zahlédla i nějakého hlodavce.

Pohled se mi zastavil v jednom z několika rohů zahrady. Byli tam dva muži, bojovali mezi sebou. Podívala jsem se pozorněji a poznala jednoho z nich, byl to James. Nedávalo mi to smysl, ale když jsem se podívala okolo, všechno si našlo své vysvětlení, cvičiště.

Střetla jsem se s jeho pohledem, stočila jsem pohled jinam, chvíli jsem počkala a podívala se zpět. James si zrovna stahoval košili, uviděla jsem jeho vypracované tělo. Jen co se otočil k oknu, šla jsem si sednout na postel.

Hodiny ubíhaly pomalu, neměla jsem co dělat, až se najednou otevřely dveře.

Ucítila jsem na sobě jeho ruce. Otočil si mě k sobě, chvíli mě pozoroval a pak se začal přibližovat. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Přisál se na moje rty a nevypadalo to, že by chtěl přestat. Mlátila jsem sebou a naštěstí se ode mě odpojil. Nedržel mě a tak jsem mu dala facku. Nečekal to a hlava se mu otočila na stranu.

„Už nemám náladu na to tvé věčné odmítání, už nemám trpělivost!“ zahřměl a vrhl se na mě. Kopala jsem a mlátila jej, jenže s ním to ani nepohnulo. Slyšela jsem trhání látky a pak jsem ucítila jeho horkou ruku na mém stehně. Jel po něm výše a výše. Modlila jsem se, aby to byl jen zlý sen a s každým mrknutím jsem doufala, že se probudím. Bohužel se tak nestalo a on mohl dál pokračovat.

Neměla jsem už sílu se bránit, ale něco ve mně mi říkalo, až nepřestávám, že ho to omrzí. Bušila jsem do jeho hrudi pěstmi, ale no stále nic. Začal mi vysvlékat šaty, ale díky bohu někdo rozrazil dveře.

„Pane, blíží se!“ zakřičel někdo. Vstal ze mě a i z postele. S tím mužem si vyměnili pohledy a vyrazil s ním z pokoje a nezapomněl ho zamknout.

Přikrčila jsem se v rohu postele a začala plakat. Bylo mi hrozně, připadala jsem si, jako bych měla na sobě všechnu špínu světa. Už po několikáté se o to pokoušel nějaký muž, připadala jsem si jako lehká děva. Nedokázala jsem přemýšlet, protože mi to všechno zastínily ty hrozné zážitky. Nezbývalo mi nic jiného než jen plakat.

„Kde je?!“ zeptal jsem se hrubě služebnictva. Bez odpovědi jsem se vydal do jeho pracovny, nebyl tam. Zbývalo několik dalších pokojů a tak jsem šel do jeho pokoje. Rozrazil jsem dveře a uviděl toho bastarda. Rozběhl jsem se k němu, popadl ho za límec košile a dotlačil ho ke stěně.

„Kam si jí dal?!“ zakřičel jsem na něj. Jen se usmíval, měl jsem sto chutí ho rozsekat na kousky, ale to bych se potom nedozvěděl, kde je Elena. Položil jsem mu jednu ruku na krk a druhou jsem ještě pořád svíral jeho límec.

„Nechtěj, abych tě zabil!“ křičel jsem dál. Pořád se jen tak usmíval a já s ním ztrácel nervy. Raději jsem ho pustil a chtěl se vydat hledat Elenu.

„Tvoje ženuška je výborná v posteli!“ ozvalo se za mnou. Na patě jsem se otočil a doběhl k němu. Znova jsem ho přistrčil ke stěně.

„Co si jí udělal?!“

„Ze začátku se bránila, ale pak povolila a kolikrát,“ smál se mi do obličeje. Nervy se schovaly někam do zákoutí a já jsem se chystal mu dat takovou ránu, že už nevstane.

„Počkej!“ slyšel jsem Liama.

„Já se o něj postarám, ty najdi Elenu!“

Neváhal jsem ani chvíli a úplně jsem zapomněl na to všiváka. Zatřepal jsem hlavou, aby se mi ty myšlenky nevrátily zpátky, jinak bych byl schopný se tam vrátit a zabít ho. Běžel jsem chodbou a postupně otevíral všechny pokoje. Několik chodeb jsem prošel a už si nevěděl rady. Jeho dům byl jedno velké bludiště plné chodeb a pokojů.

Jeden z pokojů nešel otevřít. Odešel jsem opodál a rozběhl jsem se. Vší silou jsem narazil do dveří a ty se s hlasitým rachotem otevřely. Pokoj vypadal podobně jako ten jeho, jen něco bylo jinak. Na posteli ležela nějaká žena, která plakala a já později zjistil, že to byla Elena a tak jsem se k ní rozběhl.

„Eleno,“ zašeptal. Poznala jsem jej, byl to David, přála jsem si, aby to byl on. Vzhlédla jsem a spatřila jeho krásné oči, chtěla jsem se mu vrhnout kolem v krku, ale jako bych měla v sobě nějakou překážku a ta mi v tom zabránila. Jen jsem se před ním dál krčila. Nechápal to a tak se snažil mě vzít do náruče.

„Nesahej na mě!“ zakřičela jsem a silně ho bouchla.

Shrnutí // 15. kapitola

Děkuji všem věrným čtenářům, kteří došli až sem. Jako poděkování pro Vás jsem se rozhodla napsat několik kapitol dopředu, abych mohla přidávat co nejčastěji. Asi jste si mysleli, že se blížíme ke konci, ale já to ještě nehodlám ukončit, myslím, že je tam ještě dost nevyřešených věcí. :)

Vaše Lussy

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dohoda - 14. kapitola: